Messier 79
| Messier 79 | |
 M79 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
|---|---|
| Typ | kulová hvězdokupa |
| Třída | V[1] |
| Objevitel | Pierre Méchain |
| Datum objevu | 26. října 1780 |
| Rektascenze | 5h 24m 11,09s[2] |
| Deklinace | -24°31′29,0″[2] |
| Souhvězdí | Zajíc (lat. Lep) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 7,73[3] |
| Úhlová velikost | 9,6'[1] |
| Vzdálenost | 42 100 ly |
| Rudý posuv | 205,8±0,4 km/s[2] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 59[1] ly |
| Absolutní magnituda (V) | −7,86 |
| Metalicita [Fe/H] | −1,6 |
| Odhadované stáří | 11,7 miliard let[4] |
| Označení v katalozích | |
| M79, NGC 1904, GCl 10,[5] Mel 34[6] | |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Messier 79 (také M79 nebo NGC 1904) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Zajíce. Objevil ji Pierre Méchain 26. října 1780.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 42 100 světelných let a od středu Mléčné dráhy asi 60 000 světelných let.[2]
Obsah
Pozorování[editovat | editovat zdroj]
M79 se dá najít poměrně snadno protažením spojnice hvězd Arneb (α Leporis) a Nihal (β Leporis) jižním směrem o stejnou vzdálenost, která dělí tyto hvězdy. Pro spatření této hvězdokupy středně velkým triedrem je zapotřebí velmi čistá obloha, ale dalekohled o průměru 80 mm ji ukáže mnohem snadněji. V dalekohledu o průměru 140 mm se při zvětšení 25x ukáže jako kulatá skvrna, ve které se skrývá několik velmi malých hvězd, jejichž počet v dalekohledu o průměru 200 mm naroste na padesát. Při průměru 300 mm se dá rozeznat výrazně více hvězd a v nejjasnější záři uprostřed hvězdokupy je vidět více než stovka hvězd.[7]
M79 je možno jednoduše pozorovat z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Přesto kvůli své poloze není pozorovatelná v severních částech Evropy za polárním kruhem a v oblasti severního mírného podnebného pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli vychází hvězdokupa velmi vysoko na oblohu.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od listopadu do dubna.
Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]
Hvězdokupu objevil Pierre Méchain 26. října 1780 a ještě téhož roku Charles Messier změřil její polohu a přidal ji do svého katalogu[1] s tímto popisem: „Mlhovina bez hvězd umístěná pod Zajícem na stejné rovnoběžce s hvězdou 6. magnitudy. Viděl ji p. Méchain 26. října 1780… Tato mlhovina je pěkná, má jasný střed a trochu rozptýlenou mlhavost. Její poloha byla určena pomocí hvězdy Epsilon Zajíce, která je čtvrté magnitudy.“ Na jednotlivé hvězdy ji kolem roku 1784 svým velkým dalekohledem rozložil William Herschel a popsal ji jako velmi bohatou kulovou hvězdokupu.[7]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
M79 je od Země vzdálená okolo 42 100 světelných let a od středu Galaxie asi 60 000 světelných let.[2] Jejímu úhlovému rozměru 9,6' v této vzdálenosti odpovídá skutečná velikost přibližně 118 světelných let.[1] Má mírně protažený tvar a do roku 2013 v ní bylo nalezeno pouze 12 nebo 13 proměnných hvězd.[1] Od Země se vzdaluje rychlostí kolem 206 km/s.[2] Předpokládané stáří hvězdokupy je 11,7 miliard let.[4]
V roce 2003 bylo v souhvězdí Velkého psa nalezeno výrazné zhuštění hvězd, které bylo prohlášeno za trpasličí galaxii s názvem trpasličí galaxie Velký pes.[1] M79 by tak mohla pocházet z této trpasličí galaxie, protože se nachází fyzicky blízko ní, podobně jako je Messier 54 součástí trpasličí eliptické galaxie ve Střelci. Novější výzkumy ovšem zpochybnily podstatu galaxie ve Velkém psu a pozorované zhuštění hvězd připisují pouhému prohnutí galaktického disku Mléčné dráhy.[9]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku M79 (astronomia) na italské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h SEDS Messier Objects Database: Messier 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-02-06]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode:1996AJ....112.1487H. (anglicky)
- ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. Dostupné online.
- ↑ a b KOLEVA, M.; PRUGNIEL, Ph.; OCVIRK, P., et al. Spectroscopic ages and metallicities of stellar populations: validation of full spectrum fitting. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Duben 2008 [cit. 2018-02-07]. Roč. 385, čís. 4, s. 1998-2010. Dostupné online. arXiv:0801.0871. DOI:10.1111/j.1365-2966.2008.12908.x. Bibcode:2008MNRAS.385.1998K. (anglicky)
- ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-02-06]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
- ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ Deklinace 25° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 65° od jižního nebeského pólu. Jižně od 65° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 65° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ LÓPEZ-CORREDOIRA, M.; MOMANY, Y.; ZAGGIA, S.; CABRERA-LAVERS, A. Re-affirming the connection between the Galactic stellar warp and the Canis Major over-density. Astronomy and Astrophysics [online]. 2007-09-04 [cit. 2018-02-07]. Roč. 472, čís. 3, s. L47-L50. Dostupné online. arXiv:0707.4440. DOI:10.1051/0004-6361:20077813. Bibcode:2007A&A...472L..47L. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Knihy[editovat | editovat zdroj]
- O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)
Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]
- Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
- TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8.
- TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
- TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 79 ve Wikimedia Commons - SIMBAD Astronomical Database: Results for M 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
- SEDS Messier Objects Database: Messier 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
- POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Zajíc [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online.
- NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kometa Lovejoy před kulovou hvězdokupou [online]. astro.cz, 2014-12-31 [cit. 2018-02-06]. Dostupné online.
