Messier 106

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 106
M106 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M106 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ galaxie a Seyfertova galaxie
Třída SAB(s)bc[1]
Objevitel Pierre Méchain
Datum objevu 1781
Rektascenze 12h 18m 57,5s[1]
Deklinace 47°18′14″[1]
Souhvězdí Honicí psi (lat. CVn)
Zdánlivá magnituda (V) 8,4[2]
Úhlová velikost 18,6′x7,2′[1][3]
Vzdálenost 23 800 000 a.l.
Plošná jasnost 13,5[3]
Poziční úhel 150[3]
Rudý posuv 0,001 541
Kupa galaxií skupina Honicích psů II[4]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 67 500[5] ly
Absolutní magnituda (V) -21,0
Označení v katalozích
M106, NGC 4258, UGC 7353, PGC 39600[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 106 (také M106 nebo NGC 4258) je spirální galaxiesouhvězdí Honicích psů. Objevil ji Pierre Méchain v roce 1781.[4] Od Země je vzdálená okolo 23,8 milionů světelných let.[6] V jejím jádru se nachází obří černá díra s hmotností kolem 36 milionů hmotností Slunce.[4] Je hlavním členem skupiny galaxií Honicích psů II.[7]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 106 v souhvězdí Honicích psů

M106 se nachází přibližně 2° jižně od hvězdy 5. magnitudy 3 Canum Venaticorum, ležící 6° jihovýchodně od jasné hvězdy Phekda (γ UMa), která je součástí známého asterismu s názvem Velký vůz. Galaxie je velmi jasná, takže je za příznivých podmínek viditelná i pomocí triedru 10x50, ve kterém vypadá jako oválná skvrna. Malý hvězdářský dalekohled ukáže její velmi jasné jádro, ale až pomocí větších dalekohledů o průměru 150 či 200 mm je možné pozorovat některé podrobnosti, jako například nepravidelný jas podél jejího disku nebo spirální ramena.[8]

M106 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to ve většině Evropy a v části severní Ameriky. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze do středních zeměpisných šířek mírného pásu.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.

40′ jihozápadně od M106 leží z boku viděná spirální galaxie NGC 4217, která by mohla být její satelitní galaxií,[10] ale leží v mnohem větší vzdálenosti 62 milionů světelných let,[6] takže je spíše součástí Skupiny galaxií M 109.[11]

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

M106 objevil Pierre Méchain v červenci 1781.[4] Popsal ji jako objekt umístěný mezi Velkou medvědicí a Honicími psy. Charles Messier tuto galaxii také pozoroval a změřil její polohu, ale nezařadil ji do svého katalogu, protože již byl vydán. Zařadila ji do něj až Helen Sawyerová Hoggová v roce 1947 spolu s objekty Messier 105 a Messier 107.[4] Admirál Smyth ji popsal jako velmi velkou bílou oválnou mlhovinu protaženou od severozápadu na jihovýchod, jejíž střed je nejjasnější v jižní oblasti a jejíž spirální ramena jsou na okrajích velmi jasná. Heinrich Louis d'Arrest ji pozoroval dalekohledem o průměru 280 mm a popsal ji jako složitý objekt mající jasné jádro a ramena rozpínající se na sever a na jih.[8]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M106 je příkladem Seyfertovy galaxie. Neobvyklé rentgenové záření a radioteleskopem VLA pozorované rádiové vlny naznačují, že pravděpodobně část hmoty této galaxie padá do obří černé díry, která sídlí uprostřed galaxie. Hmotnost této černé díry se odhaduje na 36 milionů hmotností Slunce a její hmota je soustředěna v oblasti o poloměru 1/24 až 1/12 světelného roku, tedy 27 000 až 54 000 astronomických jednotek.[4] Vzdálenost galaxie od Země se odhaduje na 23,8 milionů světelných let[6] a její celková hmotnost na přibližně 190 miliard hmotností Slunce.[8]

M 106 (vlevo) a vzdálenější NGC 4217 (vpravo dole)

M106 svým vzhledem připomíná galaxii v Andromedě (M31), ale je trochu jinak nakloněná, takže jsou při pohledu ze Země podrobně viditelné všechny útvary prašných mračen, které má ve svém galaktickém disku. Její spirální ramena jsou bohatá na HII oblasti, které se na snímcích zobrazují buď modrou nebo červenou barvou, podle toho, zda obsahují hvězdokupy velmi horkých a svítivých hvězd či nikoli.

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

V této galaxii byly objeveny dvě supernovy:

  • SN 1981K typu II, která v srpnu 1981 dosáhla magnitudy 16 či 17[4][12]
  • SN 2014bc typu II, 19. května 2014 dosáhla magnitudy 14,8[4][12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M106 na italské Wikipedii.

  1. a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 106 [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SIMBAD. Dostupné online. [cit. 2018-02-27]
  3. a b c FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 4258 [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h SEDS Messier Objects Database: Messier 106 [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Messier 106 - M106 - Spiral Galaxy [online]. freestarcharts.com [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-02-02]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI:10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode:2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  7. POWELL, Richard. Atlas of the Universe: The Canes II Group [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  9. Deklinace 47° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 43° od severního nebeského pólu. Severně od 43° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 43° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 106 [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. GARCIA, A. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2018-03-01]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode:1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  12. a b List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 106 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 106 [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 106 [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 106 [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Pohled na M106 [online]. astro.cz, 2017-07-07 [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M106 přes celé spektrum [online]. astro.cz, 2014-07-05 [cit. 2018-02-28]. Dostupné online.