Vírová galaxie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vírová galaxie
Vírová galaxie na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Vírová galaxie na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie a Seyfertova galaxie
Třída Sbc[1]/SA(s)bc pec[2]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 13. října 1773
Rektascenze 13h 29m 52,7s[2]
Deklinace 47°11΄43΄΄[2]
Souhvězdí Honicí psi (lat. zkr. CVn)
Zdánlivá magnituda (V) 8,4[3]
Úhlová velikost 11,2'x6,9'[2]
Vzdálenost 23 milionů[4] ly
Plošná jasnost 12,7[1]
Poziční úhel [1]
Rudý posuv 1,544×10 (463 km/s)−3[2]
Kupa galaxií skupina galaxií M 51[5]
Označení v katalozích
M51, NGC 5194, UGC 8493, PGC 47404, MCG 8-25-12, IRAS 13277+4727, KPG 379A,[2] ZWG 246.8,[1] Arp 85[2]
Komentář objekt M51 je tvořen dvojicí galaxií: NGC 5194 (M51A) a průvodcem NGC 5195 (M51B)[5]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Vírová galaxie (také Messier 51, M51 nebo NGC 5194) je známá spirální galaxiesouhvězdí Honicích psů. Má výrazná spirální ramena, úhlovou velikost 11,2'x6,9'[2] a hvězdnou velikost 8,4.[5] Objevil ji Charles Messier 13. října 1773.[5] Leží ve vzdálenosti asi 23 milionů světelných let.[4] Když na jaře doku 1845 William Parsons objevil spirální tvar jejích ramen, stala se vůbec první galaxií s rozpoznanou spirální strukturou.[5] Jedná se o jednu z nejznámějších galaxií na obloze vyhledávanou mnoha amatérskými astronomy. Lze ji pozorovat už v triedru.[6]

M51 má průvodce, se kterým se vzájemně gravitačně ovlivňuje. Tento průvodce má označení NGC 5195, úhlové rozměry 5,8'x4,6'[7] a hvězdnou velikost 9,6.[8] V případě popisu jednotlivých členů této dvojice se hlavní galaxie někdy označuje M51A a doprovázející galaxie NGC 5195 se pak označuje M51B.[5] Halton Arp zapsal M51 do svého katalogu zvláštních galaxií (Atlas of Peculiar Galaxies) jako spirální galaxii s velkou plošnou jasností a s průvodcem.[9]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 51 v souhvězdí Honicích psů

Vírová galaxie patří mezi nejjasnější galaxie na obloze a je dokonce tak jasná, že za příznivých podmínek je možné ji pozorovat i triedrem, ve kterém vypadá jako oválná světlá skvrna. Malý amatérský dalekohled může ukázat nejen jejího menšího průvodce, ale i rozsáhlé halo hlavní galaxie. Dalekohled o průměru 150 mm umožní pozorovat i spirální ramena této galaxie. Její nejvýraznější rameno se nachází na západní straně, ale celkový tvar ramen je těžko pozorovatelný i při velkém zvětšení.[10] Vírovou galaxii je možné najít v severovýchodní části souhvězdí Honicích psů, asi 3,5° jihozápadně od jasné hvězdy η UMa (Benetnaš, Alkaid)[6] s magnitudou 1,9.

M51 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v téměř celé Evropě a části severní Ameriky. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze do nižších středních zeměpisných šířek mírného pásu, kde ovšem vychází pouze nízko nad obzor.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Charles Messier toto seskupení galaxií nalezl 13. října 1773, když pozoroval kometu.[5] Objekt popsal jako velmi slabou dvojitou mlhovinu bez hvězd a s jasným středem. Také William Herschel a později i jeho syn John tuto galaxii pozorovali a zaznamenali, že ve střední části objektu viděli zvláštní světelný jev podobný kroužku, který obepíná jasný střed. Admirál Smyth přirovnal hlavní galaxii k planetě Saturnu, která jako by byla natočena svislým směrem. Nakonec až William Parsons jasně rozeznal spirální vzhled hlavní galaxie a zřejmé spojení s menším objektem na severní straně.[10]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Vírová galaxie se řadí k nejjasnějším a nejzajímavějším galaxiím na obloze.[5] Její vzdálenost bývá udávána v širokém rozmezí 15 až 37 milionů světelných let (ly),[5] což odpovídá skutečnému rozměru galaxie 50 až 100 tisíc ly. Novější výzkumy se blíží hodnotě 23 milionů ly.[4] M51 je hlavním členem skupiny galaxií M 51.[5] Velká jasnost této galaxie je způsobena zejména přítomností mladých hvězdokup v jejích spirálních ramenech. Díky Williamu Parsonsovi se na jaře roku 1845 stala první galaxií, u které byl pozorován spirální tvar.[5] Astronomové se domnívají, že její spirální tvar je způsoben zejména vzájemným gravitačním ovlivňováním s jejím průvodcem NGC 5195.[5] Spirála, kterou ramena představují, se dá popsat jako logaritmická spirála.

Vírová galaxie je se svým průvodcem spojená společnou plynnou obálkou. Vzájemné ovlivňování mezi těmito galaxiemi se projevilo zvýšením tvorby hvězd v NGC 5195. Také jádro jádro hlavní galaxie je jasnější, než jak by se dalo očekávat, a díky tomu byla zařazena mezi aktivní Seyfertovy galaxie.[5][8]

Hubbleův snímek jádra M51[editovat | editovat zdroj]

Detail středu galaxie M51 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu.

V roce 2001 se na jádro M51 zaměřil Hubbleův vesmírný dalekohled a podél jejích spirálních ramen objevil výstupky prachu, které z nich vystupují téměř kolmo. Pravidelnost a velký počet těchto útvarů podnítil astronomy k tomu, že je třeba přepracovat předchozí modely vzniku dvojramenných spirálních galaxií. Snímek z tohoto dalekohledu v jádru odhalil také prachový disk, který může zásobit černou díru.

Sousední galaxie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Skupina galaxií M 51.

Vírová galaxie je nejjasnějším členem malé skupiny galaxií M 51, kam patří také galaxie Slunečnice, NGC 5023 a NGC 5229.[12][13][14][15] Tato malá skupina může být ve skutečnosti jihovýchodním výběžkem větší protáhlé skupiny, do které by patřily i skupina galaxií M 101 a skupina galaxií NGC 5866 (M 102), ale mnoho galaktických seznamů a metod určování galaktických skupin je považuje za oddělené celky.[16]

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2011 byly v M51 pozorovány 4 supernovy:[17]

  • SN 1945A (NGC 5195) s magnitudou 14,0
  • SN 1994I (NGC 5194) s magnitudou 13,5
  • SN 2005cs (NGC 5194) s magnitudou 14,0
  • SN 2011dh (NGC 5194) s magnitudou 14,0

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M51 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 5194 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 5194 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Messier 51. Dostupné online. [cit. 2017-11-10]
  4. a b c TAKÁTS, K.; VINKÓ, J.. Distance estimate and progenitor characteristics of SN 2005cs in M51. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. listopad 2006, roč. 372, čís. 4 [cit. 2017-11-13], s. 1735-1740. Dostupné online. DOI:10.1111/j.1365-2966.2006.10974.x. Bibcode: 2006MNRAS.372.1735T. arXiv: astro-ph/0608430.  (anglicky) 
  5. a b c d e f g h i j k l m SEDS Messier Objects Database: Messier 51 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online.  
  7. NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 5195 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 5195 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ARP, Halton. Atlas of Peculiar Galaxies. Astrophysical Journal Supplement [online]. listopad 1966, roč. 14 [cit. 2017-11-13], s. 1. Dostupné online. DOI:10.1086/190147. Bibcode: 1966ApJS...14....1A.  (anglicky) 
  10. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. Deklinace 47° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 43° od severního nebeského pólu. Severně od 43° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 43° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. TULLY, R. B.. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1.  
  13. FOUQUE, P.; GOURGOULHON, E.; CHAMARAUX, P., et al. Groups of galaxies within 80 Mpc. II - The catalogue of groups and group members. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. květen 1992, roč. 93, čís. 2 [cit. 2017-11-15], s. 211–233. Dostupné online. Bibcode: 1992A&AS...93..211F.  (anglicky) 
  14. GARCIA, A.. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. červenec 1993, roč. 100 [cit. 2017-11-15], s. 47–90. Dostupné online. Bibcode: 1993A&AS..100...47G.  (anglicky) 
  15. GIURICIN, G.; MARINONI, C.; CERIANI, L., et al. Nearby Optical Galaxies: Selection of the Sample and Identification of Groups. Astrophysical Journal [online]. listopad 2000, roč. 543, čís. 1 [cit. 2017-11-15], s. 178–194. Dostupné online. DOI:10.1086/317070. Bibcode: 2000ApJ...543..178G. arXiv: astro-ph/0001140.  (anglicky) 
  16. FERRARESE, L.; FORD, H. C.; HUCHRA, J., et al. A Database of Cepheid Distance Moduli and Tip of the Red Giant Branch, Globular Cluster Luminosity Function, Planetary Nebula Luminosity Function, and Surface Brightness Fluctuation Data Useful for Distance Determinations. Astrophysical Journal Supplement [online]. 2000, roč. 128, čís. 2 [cit. 2017-11-15], s. 431–459. Dostupné online. DOI:10.1086/313391. Bibcode: 2000ApJS..128..431F. arXiv: astro-ph/9910501.  (anglicky) 
  17. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU), [cit. 2017-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York : Cambridge University Press. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)  

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • TAKI, Toshimi. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA : Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.  
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA : Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.  
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA : Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vírová galaxie ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 5194 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 51 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 51 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online.  
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M51: Vírová galaxie [online]. astro.cz, 2017-10-19, [cit. 2017-11-13]. Dostupné online.  
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M51: Vírová galaxie [online]. astro.cz, 2015-05-02, [cit. 2017-11-13]. Dostupné online.