Messier 92

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messier 92
Kulová hvězdokupa M 92
Kulová hvězdokupa M 92
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typhvězda a kulová hvězdokupa
TřídaIV[1]
ObjevitelJohann Elert Bode
Datum objevu27. prosince 1777
Rektascenze17h 17m 7,39s[2]
Deklinace43°8′9,4″[2]
SouhvězdíHerkules (lat. Her)
Zdánlivá magnituda (V)11[3], 6,52[4][5] a 4,36[6]
Úhlová velikost14'[7]
Vzdálenost0,008 Mpc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr54[7] ly
Absolutní magnituda (V)−8,2
Hmotnost4,89 × 105[8]
Metalicita [Fe/H]−2,34
Odhadované stáří13,18 miliard let[9]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 92
New General CatalogueNGC 6341
Melottův katalogMelotte 168
Jiná označeníM 92, NGC 6341, GCL 59,[2] Mel 168[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 92 (také M 92 nebo NGC 6341) je kulová hvězdokupasouhvězdí Herkula, objevená dne 27. prosince 1777 Johannem Elertem Bodem.[7] Od Země je vzdálena 27 000 světelných let.[11] Patří mezi nejseverněji položené kulové hvězdokupy.

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 92 v souhvězdí Herkula.

Vyhledání hvězdokupy je poněkud obtížnější, protože se nachází v místě oblohy bez jasných hvězd a navíc není viditelná malými triedry. Přesto patří mezi nejjasnější kulové hvězdokupy na severní polokouli, i když bývá často přehlížena kvůli blízké výraznější hvězdokupě Messier 13. M92 je možné najít 8° severovýchodně od hvězdy ι Herculis, na spojnici hvězd ι Her a η Herculis. Pomocí triedru 10x50 je pozorovatelná jako rozptýlená bělavá skvrna bez zvláštních podrobností. Její nejjasnější hvězdy jsou 12. magnitudy[12] a ukáže je až dalekohled o průměru 200 mm a větším.[13]

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[14] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od dubna do října.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Johann Elert Bode 27. prosince 1777, Charles Messier ji nezávisle spoluobjevil 18. března 1781 a přidal ji do svého katalogu. Na hvězdy ji jako první rozložil William Herschel v roce 1783.[7] Thomas William Webb ji popsal jako hvězdokupu obtížnou na rozložení, pokud je srovnána s Messier 13, ale její jádro je velmi jasné.[13]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Messier 92 se nachází ve vzdálenosti 27 000 světelných let[11] od Země a je tedy poněkud vzdálenější než sousední Messier 13. Hustota hvězd ve středu hvězdokupy je značná a její zdánlivý průměr 14' odpovídá skutečnému průměru 109 světelných let.[7] Mezi členy hvězdokupy bylo nalezeno pouze 16 proměnných hvězd, z nichž 14 je typu RR Lyrae.[13]

Hmotnost hvězdokupy je 4,89 × 105 ,[8] tedy poměrně velká. Ke Slunci se přibližuje rychlostí 120 km/s.[11] Nízké zastoupení kovů ve složení hvězdy naznačuje její vysoké stáří. Odhady založené na určení barvy jejích hvězd odhalují stáří 13 miliard let a patří tedy mezi nejstarší známé kulové hvězdokupy.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M92 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6341 [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-18. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 92 [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SIMBAD.
  4. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  5. Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  6. Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  7. a b c d e Messier 92: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-07-31]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  9. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-07-31]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  10. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-31]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  11. a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-07-31]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  12. Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Herkules [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. 
  13. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  14. Deklinace 43° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 47° od severního nebeského pólu. Severně od 47° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 47° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]