Messier 92

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messier 92
Kulová hvězdokupa M 92
Kulová hvězdokupa M 92
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída IV[1]
Objevitel Johann Elert Bode
Datum objevu 27. prosince 1777
Rektascenze 17h 17m 7,39s[2]
Deklinace 43°8′9,4″[2]
Souhvězdí Herkules (lat. Her)
Zdánlivá magnituda (V) 6,52[3][4] a 4,36[5]
Úhlová velikost 14'[6]
Vzdálenost 0,008 Megaparsek
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 54[6] ly
Absolutní magnituda (V) −8,2
Hmotnost 4,89 × 105[7]
Metalicita [Fe/H] −2,34
Odhadované stáří 13,18 miliard let[8]
Označení v katalozích
M 92, NGC 6341, GCL 59,[2] Mel 168[9]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 92 (také M 92 nebo NGC 6341) je kulová hvězdokupasouhvězdí Herkula, objevená dne 27. prosince 1777 Johannem Elertem Bodem.[6] Od Země je vzdálena 27 000 světelných let.[10] Patří mezi nejseverněji položené kulové hvězdokupy.

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 92 v souhvězdí Herkula.

Vyhledání hvězdokupy je poněkud obtížnější, protože se nachází v místě oblohy bez jasných hvězd a navíc není viditelná malými triedry. Přesto patří mezi nejjasnější kulové hvězdokupy na severní polokouli, i když bývá často přehlížena kvůli blízké výraznější hvězdokupě Messier 13. M92 je možné najít 8° severovýchodně od hvězdy ι Herculis, na spojnici hvězd ι Her a η Herculis. Pomocí triedru 10x50 je pozorovatelná jako rozptýlená bělavá skvrna bez zvláštních podrobností. Její nejjasnější hvězdy jsou 12. magnitudy[11] a ukáže je až dalekohled o průměru 200 mm a větším.[12]

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[13] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od dubna do října.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Johann Elert Bode 27. prosince 1777, Charles Messier ji nezávisle spoluobjevil 18. března 1781 a přidal ji do svého katalogu. Na hvězdy ji jako první rozložil William Herschel v roce 1783.[6] Thomas William Webb ji popsal jako hvězdokupu obtížnou na rozložení, pokud je srovnána s Messier 13, ale její jádro je velmi jasné.[12]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Messier 92 se nachází ve vzdálenosti 27 000 světelných let[10] od Země a je tedy poněkud vzdálenější než sousední Messier 13. Hustota hvězd ve středu hvězdokupy je značná a její zdánlivý průměr 14' odpovídá skutečnému průměru 109 světelných let.[6] Mezi členy hvězdokupy bylo nalezeno pouze 16 proměnných hvězd, z nichž 14 je typu RR Lyrae.[12]

Hmotnost hvězdokupy je 4,89 × 105 ,[7] tedy poměrně velká. Ke Slunci se přibližuje rychlostí 120 km/s.[10] Nízké zastoupení kovů ve složení hvězdy naznačuje její vysoké stáří. Odhady založené na určení barvy jejích hvězd odhalují stáří 13 miliard let a patří tedy mezi nejstarší známé kulové hvězdokupy.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M92 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6341 [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 92 [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  6. a b c d e Messier 92: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-07-31]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv:1108.4402. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode:2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  8. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-07-31]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv:1001.4289. DOI:10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode:2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  9. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-31]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  10. a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-07-31]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode:1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  11. Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Herkules [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. 
  12. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  13. Deklinace 43° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 47° od severního nebeského pólu. Severně od 47° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 47° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]