Messier 74

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 74
PESSTO Snaps Supernova in Messier 74.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ Grand design spiral galaxy
Třída SA(s)c[1]
Objevitel Pierre Méchain
Datum objevu září 1780
Rektascenze 1h 36m 41,7s[1]
Deklinace 15°47΄1΄΄[1]
Souhvězdí Ryby (lat. Psc)
Zdánlivá magnituda (V) 9,46[2]
Úhlová velikost 10,5×9,5[1][3]
Vzdálenost 35 milionů[4] ly
Plošná jasnost 13,9[3]
Poziční úhel 25°[3]
Rudý posuv 0,002192 (657 km/s)[1]
Kupa galaxií Skupina galaxií M 74
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 47 500[4] ly
Označení v katalozích
M74, NGC 628, UGC 1149, PGC 5974[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 74 (také M74 nebo NGC 628) je spirální galaxiesouhvězdí Ryb s úhlovými rozměry 10,5'x9,5'[3] a hvězdnou velikostí 9,4.[4] Od Země je vzdálená 35 miliónů světelných let.[4] Tato galaxie má dvě výrazná spirální ramena a je typickým příkladem spirálních galaxií s výraznými rameny.[5] Z důvodu její malé plošné jasnosti je to pro amatérské astronomy nejtěžší objekt Messierova katalogu.[6][7] Ovšem díky její poměrně velké úhlové velikosti a jejímu natočení čelem k Zemi je dokonalým předmětem výzkumu profesionálních astronomů, kteří se zabývají stavbou spirálních ramen a spirálními hustotními vlnami.

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 74 v souhvězdí Ryb.

M74 leží 1,5° východo-severovýchodním směrem od hvězdy nejjasnější hvězdy v souhvězdí Ryb, kterou je Alpherg (η Piscium)[6][7] s magnitudou 3,6. Tato galaxie má druhou nejnižší plošnou jasnost ze všech Messierových objektů (nejnižší má galaxie Větrník). Její pozorování může být velmi obtížné, pokud není obloha dostatečně tmavá a průzračná,[7] nebo pokud je pozorovací stanoviště zasaženo světelným znečištěním.[6] K pozorování této galaxie je zapotřebí použít nízké zvětšení, protože při vyšším zvětšení se její slabý jas rozptýlí na větší ploše a pro většinu lidí tak přestává být viditelná.[7] Ke snadnějšímu pozorování je výhodné použít techniku odvráceného pohledu a nechat oči přizpůsobit se tmě.[6][7]

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii M74 objevil Pierre Méchain na konci září 1780[4] a oznámil to svému příteli Charlesi Messierovi, který určil její souřadnice a 18. října 1780 ji přidal do svého katalogu.[4][7]

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století nebyla v této galaxii pozorována žádná supernova, zato na začátku 21. století v ní byly objeveny tři: SN 2002ap s magnitudou 14,4,[8] SN 2003gd s magnitudou 13,2[9] a SN 2013ej s magnitudou 13,5.[10]

SN 2002ap vzbudila značnou pozornost, protože je jednou z mála supernov typu Ic, tedy hypernov, které byly v tom období pozorovány v dosahu 10 megaparseků.[11][12][13] Tento typ supernov byl použit k ověření teorií původu podobných supernov typu Ic ve větších vzdálenostech[12] a teorií souvislosti mezi supernovami a gama záblesky.[13]

SN 2003gd je supernova typu II-P.[14] Supernovy typu II mají známou svítivost, takže mohou být použity k přesnému měření vzdáleností. Pomocí této metody a supernovy SN 2003gd byla vzdálenost M74 určena na 9,6 ±2,8 Mpc, tedy 31 ±9 milionů světelných let.[15] Pro srovnání, vzdálenost určená dvěma způsoby pomocí nejjasnějších veleobrů je 7,7 ±1,7 Mpc a 9,6 ±2,2 Mpc.[15] Spojením těchto výsledků byla určena střední hodnota vzdálenosti na 9,3 ±1,8 Mpc.[15] Ben E. K. Sugerman našel světelnou ozvěnu této supernovy, tedy odraz jejího světla, které k Zemi přišlo s určitým zpožděním.[16] Stala se tak jednou z mála supernov, u kterých byla taková ozvěna nalezena. Zdá se, že tento odraz způsobil tenký oblak prachu, který se z pohledu od Země nachází před supernovou, a že může být použit k určení složení mezihvězdného prachu.[16][17]

Černá díra[editovat | editovat zdroj]

Snímek M74 pořízený Spitzerovým dalekohledem jako součást infračervené přehlídky blízkých galaxií. Modrá barva představuje záření hvězd na vlnové délce 3,6 mikrometrů, zelená a červená barva představují záření 5,8 a 8,0 mikrometrů, které pochází od polyaromatických uhlovodíků a pravděpodobně od prachu.

22. března 2005 bylo vydáno oznámení,[18] že rentgenová observatoř Chandra v galaxii M74 zpozorovala vysoce svítivý rentgenový zdroj, který v pravidelných úsecích opakujících se každé dvě hodiny vyzařuje více rentgenové energie než neutronová hvězda. Hmotnost tohoto zdroje byla odhadnuta na asi 10 000 hmotností Slunce a mohlo by se tak jednat o černou díru střední hmotnosti, což je neobvyklá třída černých děr tvořící přechod mezi černými děrami hvězdných hmotností a obřími černými děrami, které podle platných teorií sídlí uprostřed mnoha galaxií. Středně hmotné černé díry nevznikají výbuchem jediné supernovy, ale pravděpodobně spojením několika hvězdných černých děr uvnitř hvězdokup. Tento rentgenový zdroj dostal označení CXOU J013651.1+154547.

Sousední galaxie[editovat | editovat zdroj]

M74 je nejjasnějším členem skupiny galaxií M 74, což je skupina 5 až 7 galaxií, mezi které patří pekuliární spirální galaxie NGC 660 a několik nepravidelných galaxií.[19][20][21] Přestože různé metody dokážou shodně určit hlavní členy skupiny,[20] přesný počet jejích členů je stále nejistý.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Hloubkový snímek galaxie M 74. Autor: Adam Block

Tato galaxie je od Země vzdálená 35 miliónů světelných let, má celkový průměr 95 000 světelných let, šířku ramen zhruba 1 000 světelných let a vzdaluje se od Mléčné dráhy rychlostí 800 km/s.[4] Obsahuje asi 100 miliard hvězd.[22] Velký počet HII oblastí a výrazná spirální ramena svědčí o bouřlivé tvorbě hvězd v jejím disku. Těchto oblastí bylo napočítáno 193 a zejména na ultrafialových snímcích se výrazně zobrazují jako jasné uzlíky.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Messier 74 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 628 [online]. [cit. 2017-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h SEDS Messier Objects Database: Messier 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SANDAGE, A.; BEDKE, J.. Carnegie Atlas of Galaxies. [Washington, D.C.] : Carnegie Institution of Washington, 1994. ISBN 0-87279-667-1.  
  6. a b c d O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York : Cambridge University Press. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)  
  7. a b c d e f JONES, Kenneth Glyn. Messier's Nebulae and Star Clusters. 2. vyd. [s.l.] : Cambridge University Press, 1991. ISBN 0-521-37079-5.  
  8. NAKANO, S.; HIROSE, Y.; KUSHIDA, R., et al. Supernova 2002ap in M74. IAU Circ. [online]. leden 2002, roč. 7810 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. Bibcode: 2002IAUC.7810....1N.  (anglicky) 
  9. EVANS, R.; MCNAUGHT, R. H.. Supernova 2003gd in M74. IAU Circ. [online]. červen 2003, roč. 8150, čís. 2 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. Bibcode: 2003IAUC.8150....2E.  (anglicky) 
  10. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU), [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. MAZZALI, P. A.; DENG, J.; MAEDA, K., et al. The Type Ic Hypernova SN 2002ap. Astrophysical Journal [online]. červen 2002, roč. 572 [cit. 2017-11-06], s. L61-L65. Dostupné online. DOI:10.1086/341504. Bibcode: 2002ApJ...572L..61M.  (anglicky) 
  12. a b SMARTT, S. J.; VREESWIJK, P. M.; RAMIREZ-RUIZ, E., et al. On the Progenitor of the Type Ic Supernova 2002ap. Astrophysical Journal [online]. červen 2002, roč. 572, čís. 2 [cit. 2017-11-06], s. L147-L151. Dostupné online. DOI:10.1086/341747. Bibcode: 2002ApJ...572L.147S. arXiv: astro-ph/0205241.  (anglicky) 
  13. a b GAL-YAM, Avishay; OFEK, Eran O.; SHEMMER, Ohad. Supernova 2002ap: the first month. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. červen 2002, roč. 332, čís. 4 [cit. 2017-11-06], s. L73-L77. Dostupné online. DOI:10.1046/j.1365-8711.2002.05535.x. Bibcode: 2002MNRAS.332L..73G. arXiv: astro-ph/0204008.  (anglicky) 
  14. VAN DYK, Schuyler D.; LI, Weidong; FILIPPENKO, Alexei V.. On the Progenitor of the Type II-Plateau Supernova 2003gd in M74. The Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. listopad 2003, roč. 115, čís. 813 [cit. 2017-11-06], s. 1289-1295. Dostupné online. DOI:10.1086/378308. Bibcode: 2003PASP..115.1289V. arXiv: astro-ph/0307226.  (anglicky) 
  15. a b c HENDRY, M. A.; SMARTT, S. J.; MAUND, J. R., et al. A study of the Type II-P supernova 2003gd in M74. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. květen 2005, roč. 359, čís. 3 [cit. 2017-11-06], s. 906-926. Dostupné online. DOI:10.1111/j.1365-2966.2005.08928.x. Bibcode: 2005MNRAS.359..906H. arXiv: astro-ph/0501341.  (anglicky) 
  16. a b SUGERMAN, Ben E. K.. Discovery of a Light Echo from SN 2003gd. Astrophysical Journal [online]. říjen 2005, roč. 632 [cit. 2017-11-06], s. L17-L20. Dostupné online. DOI:10.1086/497578. Bibcode: 2005ApJ...632L..17S. arXiv: astro-ph/0509009.  (anglicky) 
  17. VAN DYK, Schuyler D.; LI, Weidong; FILIPPENKO, Alexei V.. On the Progenitor of the Type II-Plateau Supernova 2003gd in M74. The Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. listopad 2003, roč. 115, čís. 813 [cit. 2017-11-06], s. 1289-1295. Dostupné online. DOI:10.1086/378308. Bibcode: 2003PASP..115.1289V. arXiv: astro-ph/0307226.  (anglicky) 
  18. NASA. M74: X-rays Signal Presence of Elusive Intermediate-Mass Black Hole [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, 2005-03-22, [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. A. Garcia. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. červenec 1993, roč. 100 [cit. 2017-11-02], s. 47–90. Dostupné online. Bibcode: 1993A&AS..100...47G.  (anglicky) 
  20. a b G. Giuricin; C. Marinoni; L. Ceriani, et al. Nearby Optical Galaxies: Selection of the Sample and Identification of Groups. Astrophysical Journal [online]. listopad 2000, roč. 543, čís. 1 [cit. 2017-11-02], s. 178–194. Dostupné online. DOI:10.1086/317070. Bibcode: 2000ApJ...543..178G. arXiv: astro-ph/0001140.  (anglicky) 
  21. R. B. Tully. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1.  
  22. NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M74: Dokonalá spirála [online]. astro.cz, 2011-04-06, [cit. 2017-11-03]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 74 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Ryby [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online.  
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M74: Dokonalá spirála [online]. astro.cz, 2011-04-06, [cit. 2017-11-03]. Dostupné online.