Messier 50

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 50
Messier 50 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen.
Messier 50 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída II3r[1]
Objevitel Giovanni Domenico Cassini
Datum objevu 1711
Rektascenze 7h 2m 47,5s[2]
Deklinace -8°20΄16΄΄[2]
Souhvězdí Jednorožec (lat. Monoceros)
Zdánlivá magnituda (V) 5,9[2]
Úhlová velikost 15'×20'[1]
Vzdálenost 3100 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 10[1] ly
Odhadované stáří 100 milionů let[3]
Označení v katalozích
M50, NGC 2323, OCl 559,[2] Cr 124, Mel 58
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 50 (také M50 nebo NGC 2323) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Jednorožce. Objevil ji G. D. Cassini před rokem 1711 a nezávisle pak Charles Messier roku 1772.[1] Od Země je vzdálena přibližně 3 100 ly.[3]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 50 v souhvězdí Jednorožce

M50 se na obloze nachází v místě bez jasných hvězd, i když se zde nachází mnoho malých hvězdných seskupení a slabých mlhovin. Hvězdokupu je možné nalézt přibližně 7° severně od hvězdy 4. magnitudy Muliphein (γ CMa), která leží nedaleko od Siria, nebo také v třetině vzdálenosti od Siria směrem ke hvězdě Prokyon (α CMi).[4] Díky její blízkosti k nebeskému rovníku je dobře pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[5] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od prosince do dubna.

K rozeznání některých hvězd ve hvězdokupě stačí triedr o průměru 50 mm. Je tak možné pozorovat až 15 hvězd, ale jejich pozadí stále zůstává mlhavé. Lepší pohled se naskytne při použití malého astronomického dalekohledu (o průměru 90 až 150 mm), ve kterém se ukáže zcela rozložená na hvězdy s asi 50 hvězdami zhuštěnými v oblasti o průměru 10'. Jasnější hvězdy se nacházejí spíše na okraji této oblasti, což přispívá k tomu, že některým pozorovatelům tvar hvězdokupy připomíná srdce.[1] V dalekohledu o průměru 150 mm je možné napočítat 80 hvězd a některé z nich jsou sdružené do dvojic.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu pravděpodobně objevil G. D. Cassini před rokem 1711. Charles Messier ji nezávisle znovuobjevil 5. dubna 1772 při pozorování komety a popsal ji jako kupu malých hvězd. Je také možné, že M50 pozoroval i Giovanni Battista Hodierna kolem roku 1654.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M50 se nachází ve vzdálenosti přibližně 3 100 ly od Země.[3] Její úhlová velikost je 15'×20', takže její skutečný průměr je přibližně 20 ly a střední zhuštěná oblast má průměr kolem 10 ly. Uvádí se, že hvězdokupu tvoří 200 hvězd,[1] ale výzkum z roku 2012 potvrdil celkem 508 členů hvězdokupy.[6]

Výraznou vlastností této hvězdokupy je červený obr spektrálního typu M, který leží 7' jižně od jejího středu a jeho barva výrazně vystupuje vedle ostatních modrobílých členů hvězdokupy. Hvězdokupa také obsahuje několik žlutých obrů.[1]

Stáří hvězdokupy se odhaduje na zhruba 100 milionů let.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M50 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f g SEDS.org: Messier 50 [online]. [cit. 2017-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for M 50 [online]. [cit. 2017-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. Astronomy and Astrophysics [online]. červenec 2002, roč. 389 [cit. 2017-04-11], s. 871-873. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode: 2002A&A...389..871D. arXiv: astro-ph/0203351.  (anglicky) 
  4. Jak je vidět na mapě TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA : Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.  
  5. Deklinace 8° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 82° od jižního nebeského pólu. Jižně od 82° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 82° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  6. FROLOV, V. N.; ANANJEVSKAJA, Yu. K.; POLYAKOV, E. V.. Investigation of the open star cluster NGC 2323 (M50) based on the proper motions and photometry of its constituent stars. Astronomy Letters [online]. únor 2012, roč. 38 [cit. 2017-04-12], s. 74-86. Dostupné online. DOI:10.1134/S106377371202003X. Bibcode: 2012AstL...38...74F.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]