Messier 62

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 62
M62 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M62 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaIV[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu7. června 1771
Rektascenze17h 1m 12,6s[2]
Deklinace-30°6′44,5″[2]
SouhvězdíHadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V)8,55[3], 7,39[3] a 2,72[4]
Úhlová velikost15'[5]
Vzdálenost0,007 Mpc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr50[5] ly
Absolutní magnituda (V)−9,18
Hmotnost1,22 × 106[6]
Metalicita [Fe/H]−1,18, −1,6, −1,3 a −1,5
Odhadované stáří11,78 miliard let[7]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 62
New General CatalogueNGC 6266
Melottův katalogMelotte 159
Jiná označeníM62, NGC 6266, GCl 51,[2] Mel 159[8]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 62 (také M62 nebo NGC 6266) je kulová hvězdokupa na jižním okraji souhvězdí Hadonošemagnitudou 6,5.[5] Od Země je vzdálena 22 200 ly.[9] Objevil ji Charles Messier 7. června 1771.[5]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 62 v souhvězdí Hadonoše.

Nalezení hvězdokupy je poměrně snadné, stačí vyhledat hvězdu Antares a poté zamířit o 8° směrem na jihovýchod. Je možné ji pozorovat obyčejným středně velkým triedrem 10x50, ve kterém se ukáže jako světlý mlhavý kotouček. Dalekohled o průměru 80 až 120 mm nedokáže rozlišit jednotlivé hvězdy a hvězdokupa zůstává nezřetelná. Dalekohledy o průměru 200 mm již dokáží rozlišit několik hvězd 14. a 15. magnitudy, z nichž některé se zdánlivě spojují v řetězce.[10]

Poblíž M62 je možné vyhledat mnoho dalších kulových hvězdokup, z těch jasnějších jsou to například 4° severně Messier 19 a 9° severozápadně Messier 4.

M62 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, i když v severní části severního mírného podnebného pásu nevychází vysoko nad obzor, protože má středně velkou jižní deklinaci. Proto není pozorovatelná v některých částech severní Evropy a Kanady, tedy blízko polárního kruhu. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Charles Messier 7. června 1771. Do jeho katalogu se však dostala až po znovuobjevení v roce 1779, protože v roce 1771 nezměřil přesně její pozici, a v katalogu tak bývalo uvedeno toto pozdější datum.[5][12] Kvůli tomu má tento objekt katalogové číslo 62, jinak by se zařadil mezi objekty M49 a M50.[5][12] Jednotlivé hvězdy v ní poprvé rozeznal William Herschel, který ji popsal jako "zmenšenou M3."[5] John Herschel ji pozoroval v roce 1833 na mysu Dobré naděje, v jehož zeměpisné šířce je hvězdokupa vidět téměř v zenitu, a rozeznal v ní desetitisíce hvězd do patnácté magnitudy. Admirál Smyth ji popsal jako "mlhovinu snadno rozložitelnou na velký počet hvězd."[10]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Obrázek hvězdokupy Messier 62 pořízený v infračervené oblasti (Spitzerův vesmírný dalekohled)

M62 leží ve vzdálenosti 22 200 světelných let[9] od Země a její skutečný průměr je 100 světelných let.[5]

Patří mezi výrazně nesouměrné kulové hvězdokupy, což je pravděpodobně způsobeno její blízkostí ke galaktickému jádru,[10] protože je od něj vzdálena pouze 5 500 ly.[9] Slapová síla galaktického jádra způsobuje, že jihovýchodní část hvězdokupy je proti jejím ostatním částem výrazně zhuštěnější.[10]

Výzkum provedený po roce 1970 zjistil, že M62 obsahuje přinejmenším 89 proměnných hvězd, z nichž mnoho je typu RR Lyrae. Hvězdokupa také hostí velké množství rentgenových dvojhvězd.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M62 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6266 [online]. [cit. 2017-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-07. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 62 [online]. [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b SIMBAD. [cit. 2016-11-21]
  4. Lee Spitler, Duncan A Forbes: Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  5. a b c d e f g h i SEDS Messier Objects Database: Messier 62 [online]. [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-08-22]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  7. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-08-22]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  8. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-08-22]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  9. a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-08-22]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  10. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. Deklinace 30° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 60° od jižního nebeského pólu. Jižně od 60° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 60° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. a b Astronomia: NGC 6266, M62 [online]. [cit. 2017-08-23]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]