Messier 38

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 38
Messier 38 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen
Messier 38 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída III2m[1]
Objevitel Giovanni Battista Hodierna
Datum objevu 1654
Rektascenze 5h 28m 40s[2]
Deklinace 35°50΄54΄΄[2]
Souhvězdí Vozka (lat. Aur)
Zdánlivá magnituda (V) 6,4[3]
Úhlová velikost 21'[4]
Vzdálenost 4 200 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 12,5[4] ly
Odhadované stáří 320 milionů let[2]
Označení v katalozích
M38, NGC 1912,[4] Cr 67,[5] Mel 36,[6] OCL 433[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 38 (také M38 nebo NGC 1912) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Vozkymagnitudou 6,4.[1] Objevil ji Giovanni Batista Hodierna v roce 1654.[4] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 4 200 ly.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 38 v souhvězdí Vozky.

M38 patří mezi nejjasnější hvězdokupy v souhvězdí Vozky. Nachází se přibližně uprostřed spojnice hvězd Theta Aurigae a Ióta Aurigae, severně od bohatého pole hvězd na pozadí. Je nejsevernější jasnou hvězdokupou ve Vozkovi[7] a je snadno viditelná na celé severní polokouli, ale pozorovatelná je téměř ze všech obydlených oblastí Země.[8]

Hvězdokupa je viditelná i malým triedrem, ve kterém vypadá jako světlá skvrna bočním pohledem stěží rozložitelná. Dalekohledem o průměru 80 mm již se dá snadno rozložit na několik desítek jednotlivých hvězd. S průměrem dalekohledu 120 až 150 mm je možné napočítat další stovku hvězd v mnohonásobných řetězcích, z nichž jedna řada několika desítek hvězd míří ve směru od východu na západ. Dalekohled s průměrem 200 mm může ukázat více než 200 hvězd.

Středně velký dalekohled může 0,5° jižně od M38 ukázat hvězdokupu NGC 1907, která je ovšem mnohem menší a zhuštěnější. Blízko se nachází ještě další vesmírné objekty: například jasné hvězdokupy Messier 36 2° jihovýchodně a Messier 37 6° jihovýchodně a 3° jihozápadně mlhovina IC 405.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Charles Messier tuto hvězdokupu pozoroval 25. září 1764.[4] Popsal její polohu, která je blízko dalších dvou hvězdokup M36 a M37 a hvězdy Sigma Aurigae, která je blízko středu souhvězdí, a zjistil také, že při pohledu dobrým dalekohledem ve hvězdokupě nezůstane žádný náznak mlhoviny. Úplně prvním pozorovatelem a objevitelem hvězdokupy je ovšem Giovanni Batista Hodierna, který ji v roce 1654 ve svém spisu popsal podobně, tedy jako objekt složený z mnoha hvězd, což později zaznamenal i Guillaume Le Gentil.[9]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M38 leží ve vzdálenosti přibližně 4 200 ly od Země[4]rameni Persea, které sousedí s ramenem Oriona směrem k okraji Galaxie. Při zdánlivém průměru hvězdokupy 21' je v uvažované vzdálenosti její skutečný průměr 25 ly.[4] Její stáří se odhaduje na 320 milionů let.[2]

Nejjasnějším členem hvězdokupy je žlutý hyperobr s magnitudou 7,9 a spektrálním typem G0, který má absolutní magnitudu -1,5, takže je přibližně 900x jasnější jež Slunce.[4] Další v pořadí je modrý obr typu B5 s magnitudou 9,7. Je možné si všimnout řetězu hvězd, který je mírně jasnější než ostatní členové hvězdokupy a míří od severu na jih. Průměrná hustota uprostřed hvězdokupy se odhaduje na přibližně 7,8 hvězd na krychlový parsec a střední hustota celé hvězdokupy je přibližně 1,11 hvězd na krychlový parsec.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M38 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c SEDS Messier Objects Database: Revised NGC Data for NGC 1912 [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. Astronomy and Astrophysics [online]. červenec 2002, roč. 389 [cit. 2017-10-06], s. 871-873. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode: 2002A&A...389..871D. arXiv: astro-ph/0203351.  (anglicky) 
  3. SIMBAD. [cit. 2017-10-06]
  4. a b c d e f g h i SEDS Messier Objects Database: Messier 38 [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931, čís. 2 [cit. 2017-10-06], s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode: 1931AnLun...2....1C.  (anglicky) 
  6. MELOTTE, P. J.. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915, roč. 60 [cit. 2017-10-06], s. 175. Dostupné online. Bibcode: 1915MmRAS..60..175M.  (anglicky) 
  7. Jak je vidět na mapě TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA : Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.  
  8. Deklinace 38° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 52° od severního nebeského pólu. Severně od 52° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 52° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 38 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 38 [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 38 [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vozka [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (česky)