Přeskočit na obsah

Messier 13

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo M13. O italském středním tanku pojednává článek M13/40.
Messier 13
Střed kulové hvězdokupy M13 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu (čeština)
Střed kulové hvězdokupy M13 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu (čeština)
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaV[1]
ObjevitelEdmund Halley
Datum objevu1714
Rektascenze16h 41m 41,6s[2]
Deklinace36°27′40,8″[2]
SouhvězdíHerkules (lat. Her)
Zdánlivá magnituda (V)5,78[2][3]
Úhlová velikost20'[4]
Vzdálenost23 150 ly[3]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr72,5[4] ly
Absolutní magnituda (V)−8,55
Hmotnost7,75 × 105[5]
Metalicita [Fe/H]−1,61
Odhadované stáří11,65 miliard let[6]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 13
New General CatalogueNGC 6205
Melottův katalogMelotte 150
Jiná označeníM13, NGC 6205, GCl 45, Hercules Globular Cluster,[2] Mel 150[7]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 13 (také M13 nebo NGC 6205) je kulová hvězdokupasouhvězdí Herkula. Objevil ji anglický astronom Edmund Halley v roce 1714.[4] Hvězdokupa je od Země vzdálena 23 150 světelných let.[3] Skládá se z několika set tisíc hvězd a má průměr 145 světelných let. Patří mezi nejvýraznější a nejznámější kulové hvězdokupy na severní obloze.[4]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha M 13 v souhvězdí Herkula

Nalezení hvězdokupy je docela jednoduché, protože souhvězdí Herkula na obloze tvoří snadno rozeznatelný lichoběžník. M13 leží na západní straně tohoto lichoběžníku přibližně v třetině vzdálenosti od severnější hvězdy η Her směrem ke hvězdě Rutilicus (ζ Her). Díky její magnitudě 5,8 je hvězdokupa sotva viditelná pouhým okem, ale pouze za příznivých podmínek, když je velmi tmavá obloha a v blízkosti se nenachází žádný zdroj rušivého světla. V triedru je snadno viditelná a lze rozeznat i její tvar, kterým se podobá hlavě komety. Jednotlivé hvězdy je možné vidět dalekohledy od průměru 114 mm při středně vysokém zvětšení. Velkým dalekohledem o průměru 200 mm lze rozeznat několik desítek hvězd až do 14. magnitudy a okraj hvězdokupy se zdá být zcela rozložený na jednotlivé hvězdy.[8]

40' severovýchodně od M13 se nachází galaxie NGC 6207, kterou je možné pozorovat středně velkým dalekohledem při menším zvětšení v jednom zorném poli spolu s M13.[9] 10° severovýchodně od M13 leží další výrazná hvězdokupa Messier 92.

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od dubna do října.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu jako první pozoroval Edmund Halley v roce 1714. Charles Messier ji znovu pozoroval 1. června 1764 a popsal ji takto: "Mlhovina bez hvězd nalezená v pásu Herkula. Při pohledu Newtonovým dalekohledem s ohniskovou délkou 4,5 stopy, který zvětšuje 60x, je kulatá, nádherná a jasná, střed je jasnější než okraje. Je vidět i obyčejným dalekohledem o délce 1 stopy, může mít průměr kolem tří obloukových minut. Je blízko dvou hvězd deváté magnitudy, jedna je nad ní a druhá poněkud vzdálenější pod ní. Polohu mlhoviny jsem určil při jejím průchodu poledníkem porovnáním s polohou hvězdy ε Herculis."[11] Messier ji oznámil vyobrazením na mapě komet roku 1779, která vyšla v akademickém sborníku téhož roku. Jako první v ní jednotlivé hvězdy rozeznal William Herschel.[8]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
Amatérský snímek M13. Autor: Robert J. Vanderbei

M13 má zdánlivou magnitudu 5,78,[3] úhlový průměr 20' a skutečný průměr 145 světelných let, pokud uvažujeme její vzdálenost od Země 25 100 světelných let.[4] Některé prameny ovšem uvádí její vzdálenost 23 150 světelných let.[3] Obsahuje několik set tisíc hvězd,[4] z nichž nejjasnější má 12. magnitudu. Uprostřed hvězdokupy jsou hvězdy přibližně 500 krát nahuštěnější než v okolí sluneční soustavy. Má poměrně velkou svítivost, více než 300 000 svítivostí Slunce, proto je i přes svoji velkou vzdálenost velmi jasná.[8]

Stáří hvězdokupy se odhaduje na 11,65 miliard let.[6] Její radiální rychlost je téměř -250 km/s, takže se k Zemi přibližuje. Tato rychlost má tři složky: otáčení Galaxie, pohyb Slunce prostorem a oběžný pohyb hvězdokupy kolem středu Galaxie.[8]

Zpráva z Areciba

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1974 bylo k M13 vysláno poselství k mimozemským civilizacím z radioteleskopu v ArecibuPortoriku. Zpráva o délce 1 679 bitů byla k M13 odeslána u příležitosti oslavy přestavby radioteleskopu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M13 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SHAPLEY, Harlow; SAWYER, Helen B. A Classification of Globular Clusters. S. 11–14. Harvard College Observatory Bulletin [online]. Srpen 1927 [cit. 2017-04-06]. Roč. 849, s. 11–14. Dostupné online. Bibcode 1927BHarO.849...11S. (anglicky) 
  2. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for Messier 13 [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e Harris, W.E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-04-06]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  4. a b c d e f Messier 13: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-04-06]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  6. a b FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-04-06]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  7. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-04-06]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  8. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  9. Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Herkules [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  10. Deklinace 36° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 54° od severního nebeského pólu. Severně od 54° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 54° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. SEDS.org: Charles Messier's Original Catalog of 1771 [online]. [cit. 2017-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]