Messier 68

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Messier 68
M68 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M68 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída X[1]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 9. dubna 1780
Rektascenze 12h 39m 28,0s[2]
Deklinace -26°44′34″[2]
Souhvězdí Hydra (lat. Hya)
Zdánlivá magnituda (V) 7,8[3]
Úhlová velikost 11'[1]
Vzdálenost 33 000 ly
Rudý posuv -95,2±0,4 km/s[2]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 53[1] ly
Absolutní magnituda (V) −7,3
Hmotnost 2,23 × 105[4]
Metalicita [Fe/H] −2,06
Označení v katalozích
M68, NGC 4590, GCl 20,[5] Mel 113[6]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 68 (také M68 nebo NGC 4590) je kulová hvězdokupasouhvězdí Hydry. Objevil ji Charles Messier 9. dubna 1780.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 33 tisíc světelných let.[2]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 68 v souhvězdí Hydry.

M68 se dá najít bez velkých obtíží přibližně 3,5° jihovýchodně od hvězdy Kraz (β Crv)magnitudou 2,65 v sousedním souhvězdí Havrana. Pokud je obloha průzračná, dá se hvězdokupa pozorovat i triedrem 10x50, ale malé dalekohledy, například o průměru objektivu 60 mm, v ní nedokážou rozlišit jednotlivé hvězdy. K tomu je zapotřebí použít dalekohled o průměru alespoň 150 mm, pomocí kterého je možné v ní zahlédnout několik hvězd 13. magnitudy. Jako typická kulová hvězdokupa se ukáže v dalekohledech o průměru 200 až 300 mm, kterými se v ní dá rozeznat několik desítek hvězd.[7]

M68 může být pozorována z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Poloha hvězdokupy ovšem neumožňuje její pozorování ze severních oblastí, jako například severní Evropy, a v severním mírném pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Naopak na jižní polokouli vychází vysoko na oblohu.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Charles Messier 9. dubna 1780[1] a popsal ji takto: „Mlhovina bez hvězd mezi souhvězdími Havrana a Hydry. Je velmi slabá a dalekohledem těžko pozorovatelná. Blízko ní je hvězda 6. magnitudy.“ Na jednotlivé hvězdy ji roku 1786 rozložil William Herschel. Je zajímavé, že ji dokázal pozorovat tak podrobně, protože v Anglii, tedy na 50. rovnoběžce, vychází tato hvězdokupa na obloze pouze o málo výš než 10° nad obzor. Admirál Smyth ji nedokázal rozložit na hvězdy, ale domníval se, že ji přitažlivé síly uspořádaly do kruhového tvaru.[7]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M68 patří mezi často opomíjené objekty Messierova katalogu, protože má velkou jižní deklinaci a blízko se nachází málo zajímavých objektů. Od Země je vzdálená asi 33 tisíc světelných let[2] a její hvězdy jsou rozprostřené v oblasti o průměru kolem 106 světelných let.[1] Ke Slunci se přibližuje rychlostí 95 km/s.[2] Je v ní známo přinejmenším 42 proměnných hvězd, z nichž 27 je typu RR Lyrae.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M68 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f g FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-04-10]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode:1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. Dostupné online.
  4. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2018-04-10]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv:1108.4402. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode:2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  5. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-04-10]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  7. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  8. Deklinace 27° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 63° od jižního nebeského pólu. Jižně od 63° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 63° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 68 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hydra [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. 
  • Hubble Space Telescope - A ten billion year stellar dance [online]. spacetelescope.org, 2012-07-30 [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky)