Messier 72

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 72
M72 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M72 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaIX[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu29. srpna 1780
Rektascenze20h 53m 27,7s[2]
Deklinace-12°32′14,3″[2]
SouhvězdíVodnář (lat. Aqr)
Zdánlivá magnituda (V)8,96[3][4], 9,95[5], 9,666[6], 9,391[6] a 9,213[6]
Úhlová velikost6,6'[1]
Vzdálenost55 500 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr53[1] ly
Absolutní magnituda (V)−7,04
Hmotnost1,68 × 105[7]
Metalicita [Fe/H]−1,48
Odhadované stáří10,9 miliard let[8]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 72
New General CatalogueNGC 6981
Melottův katalogMelotte 233
Jiná označeníM72, NGC 6981, GCl 118,[9] Mel 233[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 72 (také M72 nebo NGC 6981) je kulová hvězdokupasouhvězdí Vodnáře. Objevil ji Pierre Méchain 29. srpna 1780.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 55 500 světelných let.[11]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 72 v souhvězdí Vodnáře.

M72 leží v západní části souhvězdí přibližně 3° jihovýchodně od hvězdy čtvrté magnitudy Albali (ε Aquarii). Pokud je středně vysoko nad obzorem, je možné ji při průzračně tmavé obloze vyhledat i triedrem 10x50, ale protože patří mezi kulové hvězdokupy těžko rozložitelné na jednotlivé hvězdy, má pouze mlhavý vzhled a o moc lépe nevypadá ani v malých dalekohledech. Několik jednotlivých hvězd je v ní možné rozeznat až pomocí dalekohledu o průměru 250 mm a při velkém zvětšení.[12]

1,5° východně od hvězdokupy leží asterismus Messier 73 a 3° severovýchodně planetární mlhovina NGC 7009.

M72 je možno jednoduše pozorovat ze všech obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto je těžko pozorovatelná v severní Evropě a Kanadě, tedy za polárním kruhem, ale ve střední Evropě vychází dostatečně vysoko nad obzor. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v jižní části tropického pásu je možno ji vidět přímo v zenitu.[13] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od července do listopadu.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Pierre Méchain 29. srpna 1780 a v ten samý rok ji 7. a 8. října pozoroval Charles Messier, aby ji poté zahrnul do svého katalogu.[1] Oba ji považovali za těžko rozeznatelnou mlhovinu. Jednotlivé hvězdy v ní poprvé rozeznal William Herschel, který ji popsal jako kulatou kupu hvězd, jejíž slabé hvězdy na okraji se od kulatého tvaru odchylují.[12]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M72 je od Země vzdálena okolo 55 500 světelných let[11] a přibližuje se k ní rychlostí 184 km/s.[11] V rámci Messierova katalogu patří mezi od Země nejvzdálenějších objektů, které patří do Galaxie. Zdánlivý průměr hvězdokupy je 6,6'.[1]

Hvězdokupa je považována za jednu z nejmladších kulových hvězdokup, protože obsahuje modré obry a proměnné hvězdy typu RR Lyrae.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M72 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f Messier 72: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b GOLDSBURY, Ryan; RICHTER, Harvey B.; ANDERSON, Jay, et al. The ACS Survey of Galactic Globular Clusters. X. New Determinations of Centers for 65 Clusters. S. 1830–1837. Astronomical Journal [online]. Prosinec 2010 [cit. 2017-09-11]. Roč. 140, s. 1830–1837. Dostupné online. DOI 10.1088/0004-6256/140/6/1830. Bibcode 2010AJ....140.1830G. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon, Emanuele Dalessandro, Francesco R. Ferraro: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. SIMBAD.
  6. a b c Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  7. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-09-11]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  8. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-09-11]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  9. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 72 [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-09-11]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  11. a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-09-11]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  12. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  13. Deklinace 12° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 78° od jižního nebeského pólu. Jižně od 78° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 78° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]