Messier 71

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Messier 71
Kulová hvězdokupa Messier 71 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Kulová hvězdokupa Messier 71 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída X-XI
Objevitel Jean-Philippe Loys de Chéseaux
Datum objevu 1745
Rektascenze 19h 53m 46,49s[1]
Deklinace 18°46′45,1″[1]
Souhvězdí Šíp (lat. Sge)
Zdánlivá magnituda (V) 8,19[2]
Úhlová velikost 7,2'[3]
Vzdálenost 13 000 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 14[3] ly
Absolutní magnituda (V) −5,61
Hmotnost 4,3 × 104[4]
Metalicita [Fe/H] −0,78
Označení v katalozích
M71, NGC 6838, GCl 115,[1] Cr 409,[5] Mel 226[6]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 71 (také M71 nebo NGC 6838) je málo zhuštěná kulová hvězdokupasouhvězdí Šípu. Objevil ji v roce 1745 Jean-Philippe Loys de Chéseaux. Od Země je vzdálena 13 000 světelných let.[7]

Zařazení M71 mezi kulové hvězdokupy bylo dlouho sporné, protože postrádá příznačné středové zhuštění a byla proto považována za hustou otevřenou hvězdokupu. Také její stáří a metalicita členů hvězdokupy ukazují na příbuznost s otevřenými hvězdokupami v rovině Galaxie. Nová pozorování ji řadí mezi mladé kulové hvězdokupy.

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 71 v souhvězdí Šípu.

Vyhledání hvězdokupy je značně jednoduché, protože se nachází uprostřed malého ale výrazného souhvězdí Šípu, přibližně 2° východně od hvězdy δ Sagittae, prostředního člena souhvězdí. V triedru 8x30 nebo 10x50 je i na průzračné čisté obloze sotva viditelná. K jejímu rozložení na jednotlivé hvězdy je zapotřebí dalekohled o průměru 150 až 200 mm a vyšší zvětšení, při průměru dalekohledu 300 mm je její rozložení snadné.[8]

4° severo-severovýchodně od hvězdokupy se nachází jasná a rozsáhlá mlhovina Činka a 7° západně leží asterismus Collinder 399.

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během letních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad severním obzorem. Přesto je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do listopadu.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Jean-Philippe Loys de Chéseaux v roce 1745 a v roce 1780 ji Charles Messier přidal do svého katalogu.[8] Na hvězdy ji jako první rozložil William Herschel[8] a popsal ji jako kupu nepravidelného tvaru tvořenou velmi slabými hvězdami.[10]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Messier 71 se nachází ve vzdálenosti 13 000 světelných let[7] od Země a její skutečný rozměr je 27 světelných let, což je na kulovou hvězdokupu velmi malá hodnota. Součástí hvězdokupy je nepravidelná proměnná hvězda Z Sagittae, přinejmenším šest obrů typu M a celková jasnost hvězdokupy je 13 200 svítivostí Slunce.[8]

Messier 71 byla dlouho (do roku 1970) považována za velmi hustou otevřenou hvězdokupu. Její vysoká radiální rychlost (-80 km/s, ale novější odhady uvádí -23 km/s[7]) a její nejjasnější hvězdy, které jsou červené, pomohly rozhodnout ve prospěch její příslušnosti mezi kulové hvězdokupy. Naopak nepřítomnost krátkoperiodických proměnných hvězd, jako jsou hvězdy typu RR Lyrae (což značí její menší stáří, kolem 9 až 10 miliard let), a její umístění v rovině disku Mléčné dráhy jsou vlastnosti, které by ji řadily mezi otevřené hvězdokupy. Nejnovější zdroje se shodují na jejím zařazení mezi kulové hvězdokupy, ale velmi málo zhuštěné, podobně jako Messier 68souhvězdí Hydry.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M71 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 71 [online]. [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. Dostupné online.
  3. a b Messier 71: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-07-24]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv:1108.4402. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode:2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  5. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-07-24]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode:1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  6. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-24]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  7. a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-07-25]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode:1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  8. a b c d e MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  9. Deklinace 19° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 71° od severního nebeského pólu. Severně od 71° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 71° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 6838 [online]. [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]