Messier 14

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 14
M14 na amatérském snímku. Autor: Hunter Wilson
M14 na amatérském snímku. Autor: Hunter Wilson
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída VIII[1]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 1. června 1764
Rektascenze 17h 37m 36,1s[2]
Deklinace -3°14΄45,3΄΄[2]
Souhvězdí Hadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V) 7,6[3]
Úhlová velikost 11'[1]
Vzdálenost 30 300 ly
Rudý posuv -66,1±1,8 km/s[2]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 50[1] ly
Absolutní magnituda (V) −9,1
Hmotnost 1,04 × 106[4]
Metalicita [Fe/H] −1,28
Označení v katalozích
M14, NGC 6402, GCl 72,[5] Mel 175[6]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 14 (také M14 nebo NGC 6402) je kulová hvězdokupasouhvězdí Hadonoše. Objevil ji Charles Messier 1. června 1764.[1] Od Země je vzdálená 30 300 ly[2] a obsahuje stovky tisíc hvězd.[7] Díky její jasnosti 7,6 magnitudy[2] je dobře pozorovatelná i obyčejným triedrem.[7] V roce 1938 v této hvězdokupě zazářila nova, ale objevena byla až v roce 1964 porovnáním historických snímků.[1]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 14 v souhvězdí Hadonoše.

Vyhledání hvězdokupy na obloze je poněkud obtížnější, protože se blízko ní nenachází žádná jasná hvězda. Leží přibližně 10° východně od hvězdokupy Messier 10[7] a 8° jižně od hvězdy Cebalrai (β Ophiuchi). Kvůli její značné vzdálenosti od Země je těžko rozložitelná na jednotlivé hvězdy a v běžných dalekohledech tak má mléčný vzhled podobný eliptické galaxii.[1] O rozeznání jednotlivých hvězd je možné se pokusit až s dalekohledem o průměru 300 mm nebo větším. Za vhodných pozorovacích podmínek je však viditelná i triedrem 10x50.[8]

Hvězdokupa je snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože leží velmi blízko nebeského rovníku. Je tedy jedno, z jaké zemské polokoule je sledována a o její výšce nad obzorem rozhoduje zejména deklinace místa pozorování, ať už je na severní nebo jižní polokouli.[9] Na severní polokouli je hvězdokupa objektem letní oblohy, zatímco na jižní polokouli je zimním objektem. Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do září.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Charles Messier 1. června 1764[1] a popsal ji poměrně rozsáhle: „Téže noci z 1. na 2. června 1764 jsem objevil novou mlhovinu na rouchu, které kryje pravé rameno Hadonoše. Na Flamsteedově mapě leží na stejné rovnoběžce jako hvězda Zéta Serpentis. Mlhovina není výrazná, její jas je slabý, ale je dobře viditelná i obyčejným čočkovým dalekohledem dlouhým 3,5 stopy. Je kulatá a její úhlový průměr může být 2 úhlové minuty. Velice blízko nad ní je malá hvězda 9. magnitudy. K jejímu pozorování jsem použil obyčejný čočkový dalekohled dlouhý 3,5 stopy, pomocí kterého jsem v ní neviděl žádnou hvězdu, ale pomocí většího dalekohledu by třeba bylo možné nějakou zahlédnout. Polohu této mlhoviny jsem určil pomocí jejího průchodu místním nebeským poledníkem srovnáním s hvězdou Gama Ophiuchi, výsledná rektascenze je 261° 18' 29" a deklinace 3° 5' 45" jižním směrem. Mlhovinu jsem vyznačil na mapě zdánlivé dráhy komety, kterou jsem loni pozoroval (v roce 1769).“[10] Jednotlivé hvězdy v ní poprvé rozeznal William Herschel v roce 1783.[1] Pozdější pozorovatelé, jako Heinrich Louis d'Arrest a admirál Smyth ji popsali jako velmi pohlednou.[8]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupa má poněkud protáhlý tvar a od Země je vzdálená přibližně 30 300 ly.[2]absolutní hvězdnou velikost -9,1,[2] tedy větší než další kulové hvězdokupy tohoto souhvězdí, Messier 10 a Messier 12, které ovšem leží blíže k Zemi a zdají se tedy být jasnější. Svítivost hvězdokupy je srovnatelná se 400 000 sluncí a celkem hvězdokupa obsahuje stovky tisíc hvězd,[1] ovšem nahuštění hvězd v jejím středu je poměrně nízké.

M14 také obsahuje více než 70 proměnných hvězd.[1] V roce 1938 v této hvězdokupě zazářila nova, ale objevena byla až v roce 1964 při porovnání snímků z června 1938 a z roku 1963. Na snímcích z roku 1938 byla nova vidět jako hvězda 16. magnitudy.[1] Nejjasnější členové hvězdokupy jsou 14. magnitudy.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M14 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k SEDS Messier Objects Database: Messier 14 [online]. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. říjen 1996 [cit. 2018-01-03]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. Dostupné online.
  4. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. listopad 2011 [cit. 2018-01-03]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. (anglicky) 
  5. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 14 [online]. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-01-03]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. 
  8. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000 (italsky) 
  9. Deklinace 3° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 87° od jižního nebeského pólu. Jižně od 87° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 87° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. MESSIER, Charles. Catalogue des Nébuleuses & des amas d'Étoiles, que l'on découvre parmi les Étoiles fixes sur l'horizon de Paris; observées à l'Observatoire de la Marine, avec differens instruments. Mémoires de l'Académie Royale des Sciences for 1771 [online]. 1774 [cit. 2018-01-03]. , s. 435-461. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Obecné kapitoly
  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 14 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 14 [online]. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 14 [online]. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kometa a hvězdokupa [online]. astro.cz, 2016-04-11 [cit. 2018-01-03]. Dostupné online.