Messier 58

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 58
M58 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
M58 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, sub-millimetric source, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a Seyfertova galaxie
TřídaSBb[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu15. dubna 1779
Rektascenze12h 37m 43,5s[2]
Deklinace11°49′5″[2]
SouhvězdíPanna (lat. Vir)
Zdánlivá magnituda (V)10,8[3], 10,48[3], 9,66[3], 7,372[4], 6,707[4], 6,486[4], 13,646[5], 11,713[5], 10,846[5], 10,406[5] a 10,1[5]
Úhlová velikost5,9′x4,7′[2]
Vzdálenost62 000 000 ly
Rudý posuv0,005 06
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[6]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr53 500[7] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 58
New General CatalogueNGC 4579
IRASIRAS F12351+1205 a IRAS 12351+1205
Uppsala General CatalogueUGC 7796
Principal Galaxies CataloguePGC 42168
Jiná označeníM 58, NGC 4579, UGC 7796, PGC 42168[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 58 (také M58 nebo NGC 4579) je spirální galaxie s příčkou[6]souhvězdí Panny. Objevil ji Charles Messier 15 dubna 1779.[8] Galaxie je od Země vzdálená okolo 62 milionů světelných let a je součástí Kupy galaxií v Panně.[6]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 58 v souhvězdí Panny

M58 leží mezi souhvězdími Panny a Vlasů Bereniky v oblasti oblohy bez výrazných hvězd. Je možné ji najít na spojnici hvězd Vindemiatrix (ε Virginis)Denebola (β Leonis), přibližně v třetině vzdálenosti od ε Virginis. Je na hranici viditelnosti pomocí středně velkých triedrů, jako například 10x50, ve kterých vypadá jako velmi malá jasná skvrnka bez podrobností. Podobně vypadá i v malém hvězdářském dalekohledu o průměru 80 mm. Pro zahlédnutí nějakých podrobností je zapotřebí použít dalekohled o průměru alespoň 200 mm, který ukáže například jasné jádro a rozsáhlé halo o rozměru až 4′.[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

M58 je jednou ze čtyř spirálních galaxií s příčkou v Messierově katalogu, dalšími jsou M91, M95M109. Některé katalogy ji ovšem uvádí jako přechodný typ mezi obyčejnou a příčkovou spirální galaxií.[2][8] Messier ji popsal jako mlhovinu bez hvězd, která je tak slabá, že přestává být vidět i při nejmenším náznaku světelného znečištění. Pozoroval ji i John Herschel, který ji popsal jako jasnou rozsáhlou nepravidelně kulatou mlhovinu, která je nejjasnější uprostřed a je velmi zvlněná, jako by byla složená z hvězd. William Parsons v roce 1852 navíc dodal, že se zdá být mírně protažená od jihozápadu na severovýchod.[9]

Infračervený snímek, na kterém jsou zřetelná spirální ramena.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M58 je od Země vzdálená asi 62 milionů světelných let a je součástí Kupy galaxií v Panně.[6] Mohla by být nejvzdálenějším objektem Messierova katalogu,[6] ale M109 pravděpodobně leží mnohem dále.[11] Uprostřed této galaxie leží obří černá díra o hmotnosti 70 milionů hmotností Slunce[6] a její celková hmotnost je přibližně 300 miliard hmotností Slunce, takže je srovnatelná s hmotností Mléčné dráhy.[7] Její skutečný průměr je asi 107 000 světelných let[7], absolutní hvězdná velikost -21,1 a její zdánlivá hvězdná velikost je 9,7.[12] Od Země se vzdaluje rychlostí 1 680 km/s.[12]

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

V této galaxii zatím byly pozorovány 2 supernovy. SN 1988A byla objevena 16. ledna 1988, byla typu II a dosáhla 13,5. magnitudy. SN 1989M byla objevena 28. června 1989, byla typu Ia a dosáhla magnitudy 12,2.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M58 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. S. 23. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-04-23]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv 1502.03545. DOI 10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode 2015ApJS..217...27A. (anglicky) 
  2. a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 58 [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. a b c Thomas Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. a b c d e Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  6. a b c d e f GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 58 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  7. a b c STOYAN, R.; BINNEWIES, S.; FRIEDRICH, S.; SCHROEDER, K.-P. Atlas of the Messier Objects: Highlights of the Deep Sky. [s.l.]: Cambridge University Press, 2008. ISBN 978-0-521-89554-5. (anglicky) 
  8. a b SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 4579 (= M58 = PGC 42168) [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  10. Deklinace 12° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 78° od severního nebeského pólu. Severně od 78° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 78° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. SIEGEL, Ethan. Messier Monday: The Farthest Messier Spiral, M109 [online]. 2013-09-30 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b SIMBAD Astronomical Database: Results for M 58 [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 58 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 58 [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 58 [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 58 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.