Messier 107

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messier 107
Messier 107 Hubble WikiSky.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída X[1][2]
Objevitel Pierre Méchain
Datum objevu duben 1782
Rektascenze 16h 32m 31,86s[3]
Deklinace -13°3′13,6″[3]
Souhvězdí Hadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V) 7,93[4]
Úhlová velikost 13′[2]
Vzdálenost 20 550 ly
Rudý posuv -33,8±0,3 km/s[5]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 40[2] ly
Absolutní magnituda (V) −7,08
Hmotnost 1,82 × 105[6]
Metalicita [Fe/H] −1,04
Odhadované stáří 13,95 miliard let[7]
Označení v katalozích
M107, NGC 6171, GCl 44, C 1629-129,[8] Mel 148[9]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 107 (také M107 nebo NGC 6171) je kulová hvězdokupasouhvězdí Hadonoše. Objevil ji Pierre Méchain v dubnu 1782. Pravděpodobně je to nejpozději objevený objekt Messierova katalogu, který do něj byl přidán dodatečně až v roce 1947.[2] Hvězdokupa je od Země vzdálená zhruba 20 600 ly.[5]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 107 v souhvězdí Hadonoše.

M107 leží necelé 3° jihozápadně od hvězdy Han (ζ Oph)magnitudou 2,56, která patří do řetězu hvězd tvořících tělo Hada neseného Hadonošem. Její nalezení usnadňuje pravoúhlý trojúhelník tvořený hvězdami 7. magnitudy, který leží severně od hvězdokupy. Dá se vyhledat i triedrem 10x50, ale jednotlivé hvězdy v ní dokážou za příznivých pozorovacích podmínek rozlišit dalekohledy o průměru alespoň 150 mm.[10]

M107 je možno jednoduše pozorovat ze všech obydlených oblastí Země, protože má nepříliš velkou jižní deklinaci. Přesto v některých částech severní Evropy a Kanady v blízkosti polárního kruhu většinou není pozorovatelná, protože v období její nejlepší pozorovatelnosti tam Slunce zapadá pouze nízko pod obzor a obloha tak není dostatečně tmavá. Na jižní polokouli vychází hvězdokupa velmi vysoko na oblohu během jižních zimních nocí.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do září.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu M107 objevil Pierre Méchain v dubnu 1782. William Herschel ji nezávisle spoluobjevil 12. května 1793 a jako první ji rozložil na jednotlivé hvězdy. M107 patří mezi později přidané objekty, které nebyly uvedeny v původním vydání Messierova katalogu. Do katalogu ji zařadila až v roce 1947 Helen Sawyerová Hoggová spolu s galaxiemi Messier 105 a Messier 106, protože je pravděpodobné, že je do případného dalšího vydání chtěl zařadit již Méchain.[2]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Amatérský snímek hvězdokupy M107

M107 leží velmi blízko galaktickému disku a od Země je vzdálená zhruba 20 600 ly.[5] Její úhlová velikost při pozorování dalekohledem je 3′, ale na fotografiích má velikost 13′, takže její skutečný rozměr je zhruba 80 ly. Její součástí je 25 známých proměnných hvězd. Hvězdokupa se zdá být zakryta několika tmavými pásy, což je u kulových hvězdokup neobvyklé.[2] M107 patří mezi málo zhuštěné kulové hvězdokupy, proto je v Shapleyho–Sawyerové třídě koncentrace hvězd zařazena do třídy X.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M107 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6171 (= M107 = GCL 44) [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 107 [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b GOLDSBURY, Ryan; RICHTER, Harvey B.; ANDERSON, Jay, et al. The ACS Survey of Galactic Globular Clusters. X. New Determinations of Centers for 65 Clusters. Astronomical Journal [online]. Prosinec 2010 [cit. 2018-08-09]. Roč. 140, s. 1830-1837. Dostupné online. DOI:10.1088/0004-6256/140/6/1830. Bibcode:2010AJ....140.1830G. (anglicky) 
  4. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. Dostupné online.
  5. a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-08-09]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode:1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  6. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2018-08-09]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv:1108.4402. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode:2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  7. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2018-08-09]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné online. arXiv:1001.4289. DOI:10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode:2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  8. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 5 [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-08-09]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  10. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. Deklinace 13° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 77° od jižního nebeského pólu. Jižně od 77° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 77° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 107 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 107 [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 107 [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. 
  • Roj prastarých hvězd [online]. Evropská jižní observatoř, 2010-12-08 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 107 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky)