Evropská jižní observatoř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo ESO. Tento článek je o astronomické observatoři. Další významy jsou uvedeny na stránce Eso.
Evropská jižní observatoř
Dalekohledy VLT – nejvýkonnější přístroje Evropské jižní observatoře
Dalekohledy VLT – nejvýkonnější přístroje Evropské jižní observatoře
Zkratka ESO
Motto Reaching New Heights in Astronomy
Vznik 1962
Účel provozování pozemních astronomických observatoří
Sídlo Garching, Německo
Souřadnice
Ředitel Xavier Barcons
Hlavní orgán rada
Rozpočet 198 mil. euro (2017)
Zaměstnanců 730
Oficiální web www.eso.org

Evropská jižní observatoř (European Organisation for Astronomical Research in the Southern Hemisphere – ESO) je společná astronomická organizace evropských států. Provozuje několik pozemních astronomických observatoří umístěných ve vysokých nadmořských výškách v Jižní Americe v Chile. Jejím současným ředitelem je Xavier Barcons.

Členy Evropské jižní observatoře je většina vyspělých evropských zemí. Od roku 2007 je jím i Česká republika.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Evropskou jižní observatoř založily v 50. letech 20. století Německo, Francie, Nizozemsko, Belgie a Švédsko. Cílem projektu je umožnit evropským vědcům pozorování vesmíru z jižní polokoule v co nejlepších klimatických podmínkách (výhodou observatoře v jižních zeměpisných šířkách je například možnost pozorování středu Mléčné dráhy). Původně bylo vybíráno více lokalit, mj. i Jihoafrická republika, nakonec bylo vybráno místo v Chile, v poušti Atacama. První observatoř vyrostla na hoře La Sila v jižní části pouště, další – Observatoř Paranal a Observatoř Chajnantor – pak v severní části.

Počet členských zemí ESO se postupně zvýšil na šestnáct (15 evropských zemí a Chile se zvláštním statusem). Podle smlouvy platné od 1. ledna 2007 se v pořadí 13. členem stala i Česká republika.[1] Na provoz observatoře přispívá 1,02 % celkového rozpočtu, který v roce 2017 činil 198 milionů euro.

V roce 2011 se stala členem ESO i Brazílie, ratifikace její přístupové smlouvy však nebyla v roce 2017 ještě ukončena.[2]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Evropská jižní observatoř zaměstnává okolo 730 pracovníků. Její ústředí sídlí v Garchingu u Mnichova (společně s centrálou ESA pro využití vesmírného teleskopu HST).

Členské státy ESO

V Chile má ESO kancelář v Santiagu de Chile, tzv. ESO Vitacura office, která je centrem především administrativním. V Santiagu se nachází i ESO Guesthouse, přechodné ubytování pro astronomy, kteří se osobně účastní vlastních pozorování, nebo pro jiné návštěvy.

Malé administrativní centrum je umístěno i v Antofagastě. Další ubytovací a servisní centra jsou na jednotlivých observatořích.

Organizace výzkumné činnosti[editovat | editovat zdroj]

V ESO je praktikován velmi efektivní způsob práce spočívající v tom, že kdokoliv z jakékoliv země světa může předložit svůj návrh komisi složené ze zástupců členských států. Pokud ho komise vybere, buď půjde koordinovat své pozorování přímo na observatoř, nebo bude pozorování probíhat v tzv. servisním módu, kdy astronom pouze předloží své požadavky a astronomové na observatořích je splní. Práce v ESO je velmi náročná, je třeba plnit velmi přísné výkonnostní limity a přestěhovat se na několik let do Chile není často jednoduché.

Evropská jižní observatoř se také stará o vzdělávání, od studentských stáží po soutěže jako Catch a Star! pro středoškoláky či výtvarné soutěže. ESO je také přínosem ekonomice členských států, neboť ty se podílejí na dodávkách náročných konstrukcí dalekohledů. Žádný stát s výjimkou Chile (10 % pozorovacího času na VLT) nemá zaručený pozorovací čas; záleží na aktivitě národních astronomů a kvalitě jejich projektů.

ESO je velmi nákladná organizace, v mnoha členských státech proto dochází k rušení místních méně výkonných observatoří a přesouvání peněz do ESO. Probíhající projekty jako ELT (Extremely Large Telescop) s průměrem primárního zrcadla 39 m budou však velkým přínosem světové astronomii a patří k nejnadějnějším.

Členské státy[editovat | editovat zdroj]

Radioteleskopy ze sítě ALMA na observatoři Chajnantor

* Přístupová smlouva není plně ratifikována

V roce 2017 uzavřela s ESO strategické partnerství Austrálie.[3] Tato dohoda umožní australským astronomům podílet se na veškerých aktivitách vztahujících se k činnosti observatoří La Silla a Paranal.

Observatoře[editovat | editovat zdroj]

Prstenec dalekohledů na observatoři La Sila
Model největšího připravovaného dalekohledu na světě – ELT

Paranal[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Observatoř Paranal.

Koncem 80. let bylo rozhodnuto postavit tzv. Very Large Telescope (VLT) se čtyřmi dalekohledy UT (Antu, Kueyen, Melipal, Yepun) vybavenými zrcadly o průměru 8,2 metru. Na observatoři Paranal jsou tak dalekohledy AT s průměrem hl. zrcadla 1,8 m ,které doplňují UT pro pozorování VLTI (VLT interferometrem). Dále je zde britský dalekohled VISTA.

1. dubna 1999 prošlo dalekohledem Antu první světlo. Paranal stojí na stejnojmenné hoře v poušti Atacama, daleko od jakéhokoliv světelného znečištění (nejbližší město Antofagasta je vzdáleno více než 100 km).

Chajnantor[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Observatoř Chajnantor.

Na observatoři Chajnantor, která se nachází ve výšce 5 062 m nad mořem v poušti Atacama, se nachází radioteleskop APEX (Atacama Pathfinder EXperiment) a především síť radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), na nichž ESO spolupracuje i s dalšími státy.

La Silla[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Observatoř La Silla.

La Sila observatory byla uvedena do provozu v 70. letech. Nachází se ve výšce 2 400 m nad mořem v jižní části pouště Atacama v Chile. Na observatoři je 18 dalekohledů, z toho 9 patří ESO. Některé dalekohledy již nejsou v provozu, a proto observatoř dnes již není vzhledem k vysokým nákladům velkým přínosem. Na této observatoři je mnoho dalekohledů, které si postavily jednotlivé členské země – v současné době však ESO jde u velkých přístrojů hlavně směrem společných projektů.

Jedním ze stále ještě používaných dalekohledů je i NTT, na němž byla použita technologie adaptivní optiky, později využitá i pro VLT. nejnovějším zařízením je v r. 2017 zprovozněná MASCARA (Multi-site All-Sky CAmeRA) pro detekci extrasolárních planet.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Centrála ESO v Garchingu u Mnichova

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Llano de Chajnantor Observatory na anglické Wikipedii.

  1. Česká republika se stane 1. ledna členem ESO [online]. InAstroNoviny, [cit. 2007-12-02]. Dostupné online.  
  2. Členské státy [online]. Evropská jižní observatoř, rev. 2017, [cit. 2017-07-23]. Dostupné online. (česky/anglicky) 
  3. Austrálie uzavřela strategické partnerství s ESO [online]. Evropská jižní observatoř, 2017-07-11, [cit. 2017-07-23]. (Tiskové zprávy.) Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HADRAVA, Petr. Evropská jižní observatoř a česká astronomie. 1. vyd. Praha : Academia, 2006. 125 s. ISBN 80-200-1435-7. (česky a anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]