Messier 10

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messier 10
Kulová hvězdokupa Messier 10 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Kulová hvězdokupa Messier 10 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaVII[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu29. května 1764
Rektascenze16h 57m 9,05s[2]
Deklinace-4°6′1,1″[2]
Souhvězdísouhvězdí Hadonoše (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V)4,98[3][4], 3,6[5] a 6,842[6]
Úhlová velikost20'[7]
Vzdálenost0,004 Mpc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr41,5[7] ly
Absolutní magnituda (V)−7,48
Hmotnost2,52 × 105[8]
Metalicita [Fe/H]−1,56
Odhadované stáří11,39 miliard let[9]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 10
New General CatalogueNGC 6254
Melottův katalogMelotte 157
Jiná označeníM10, NGC 6254, GCl 49,[2] Mel 157[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 10 (také M10 nebo NGC 6254) je kulová hvězdokupasouhvězdí Hadonošemagnitudou 6,6 a zdánlivým průměrem 20'. Objevil ji Charles Messier 29. května 1764.[7] Od Země je vzdálena 14 300 světelných let.[11]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 10 v souhvězdí Hadonoše.

Vyhledání hvězdokupy je poněkud obtížnější, protože leží osamocená daleko od jasných hvězd. Nachází se ve střední části souhvězdí 10° východně od hvězdy 3. magnitudy Yed Posterior (ε Oph). Díky její magnitudě 6,6 je hvězdokupa snadno viditelná i triedrem jako mléčná skvrna. Při použití dalekohledů o průměru 150 mm a větším se hvězdokupa začíná rozkládat na jednotlivé hvězdy a má tedy zrnitý vzhled. Dalekohledy od průměru 200 mm ji ukážou ještě lépe.[12]

Poblíž se nachází další kulové hvězdokupy, například 3° severozápadně leží Messier 12, 10° východně Messier 14 a 11° jihozápadně Messier 107.

Hvězdokupa je snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože leží velmi blízko nebeského rovníku. Je tedy jedno, z jaké zemské polokoule je sledována a o její výšce nad obzorem rozhoduje zejména deklinace místa pozorování, ať už je na severní nebo jižní polokouli.[13] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do září.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Charles Messier 29. května 1764,[7] který ale nepoznal, že jde o hvězdokupu a popsal ji takto: "Mlhovina bez hvězd v oblasti pasu Hadonoše, blízko hvězdy s označením 30 Oph. Tato mlhovina je pěkná a kulatá, pouze obtížně viditelná v dalekohledu dlouhém 3 stopy". Na hvězdy ji jako první rozložil William Herschel.[12]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Messier 10 patří mezi kulové hvězdokupy blízké k Zemi, protože leží ve vzdálenosti 14 300 světelných let,[11] takže i když má skutečný průměr pouze 83 světelných let,[7] její zdánlivý průměr poměrně velký a srovnatelný s téměř polovinou Měsíce v úplňku.[12]

Ve hvězdokupě bylo nalezeno málo proměnných hvězd, pouhé 3. Nejjasnější členové hvězdokupy jsou 13. magnitudy.[12] Hvězdokupa se od Slunce vzdaluje rychlostí 75 km/s.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M10 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6254 [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 10 [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  6. Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Côté: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  7. a b c d e Messier 10: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-07-27]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  9. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-07-27]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  10. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-27]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  11. a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-07-25]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  12. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  13. Deklinace 4° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 86° od jižního nebeského pólu. Jižně od 86° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 86° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]