Messier 37

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 37
Messier 37 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen
Messier 37 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída II1r[1]
Objevitel Giovanni Battista Hodierna
Datum objevu 1654
Rektascenze 5h 52m 18s[2]
Deklinace 32°33΄12΄΄[2]
Souhvězdí Vozka (lat. Aur)
Zdánlivá magnituda (V) 5,6[3]
Úhlová velikost 14'[2][1]/24'[4]
Vzdálenost 4 500 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 10 - 12,5[4] ly
Odhadované stáří 350 milionů let[2]
Označení v katalozích
M37, NGC 2099,[4] Cr 75,[5] Mel 38,[6] OCL 451[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 37 (také M37 nebo NGC 2099) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Vozkymagnitudou 5,6.[1]. Objevil ji Giovanni Batista Hodierna v roce 1654.[4] Od Země je vzdálena přibližně 4 500 světelných let.[2]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 37 v souhvězdí Vozky.

M37 je nejrozsáhlejší otevřenou hvězdokupou v souhvězdí Vozky. Lze ji snadno najít 5° jiho-jihozápadně od hvězdy Theta Aurigae s magnitudou 2,6. Nachází se v oblasti oddělené od bohatých hvězdných polí, které jsou vidět uprostřed souhvězdí, vzdálená pouze několik stupňů od galaktického anticentra.[7] Je možné ji pozorovat z obydlených oblastí obou zemských polokoulí, ale výhodnějším místem k jejímu pozorování je severní polokoule. Na Skandinávském poloostrově je cirkumpolární, zatímco na Antarktidě není vůbec viditelná.[8]

Hvězdokupa má zdánlivou magnitudu 5,6[1] a za výjimečně dobrých pozorovacích podmínek je tedy viditelná pouhým okem.Triedr ji ukáže jako mlhovinu zdánlivě bez hvězd neurčitě zrnitého vzhledu. Naopak dalekohled o průměru 114 mm umožní odhalit značný počet hvězd, což ji objektivně řadí mezi nejkrásnější otevřené hvězdokupy této části oblohy: kromě hojného množství hvězd, které ještě naroste s použitím dalekohledu o průměru přinejmenším 150 mm, je možné pozorovat výrazné rozdíly v zabarvení jejích hvězd od modré po červenou barvu. Ještě větší dalekohledy umožní studovat tmavší části hvězdokupy, které jsou v protikladu s různými skupinkami jasných hvězd.

Blízko M37 se nachází další jasné hvězdokupy, například 4° severozápadně leží Messier 36, 6° severozápadně Messier 38 a 9° jihovýchodně Messier 35.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Giovanni Batista Hodierna v roce 1654.[4] Guillaume Le Gentil ji kupodivu nezaznamenal, přestože nezávisle spoluobjevil sousední hvězdokupy M36 a M38. Její podrobnější popis zanechal až Charles Messier, který ji popsal jako kupu slabých hvězd, slabších než u sousedních hvězdokup, s mlhovinou uvnitř.[9]

Camille Flammarion, podobně jako další astronomové jeho doby, poukázali na její krásu, zatímco William Parsons ji popsal více technicky, totiž že její hvězdy tvoří dlouhé zakřivené řetězce.[9]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M37 je nejjasnější hvězdokupou ve Vozkovi a na otevřenou hvězdokupu je zvláště bohatá. Obsahuje přinejmenším 170 hvězd do 13. magnitudy a do 15. magnitudy více než 500. Ústřední hvězdou je hvězda červené barvy s magnitudou 9,2. Vzdálenost hvězdokupy se odhaduje na 4 500 světelných let,[2] takže patří do ramena Persea, což je spirální rameno Galaxie sousedící s ramenem Oriona směrem ke středu Galaxie. Stáří hvězdokupy se odhaduje na 350 milionů let,[2] takže jde o hvězdokupu velmi pokročilého stáří, která obsahuje tucet hvězd v pozdním stupni vývoje a její nejžhavější hvězda hlavní posloupnosti je spektrální třídy B9V.[4]

Zdánlivý průměr hvězdokupy je 24',[4] takže v závislosti na její odhadované vzdálenosti má skutečný průměr 20 až 25 světelných let.[4] V některých oblastech uprostřed hvězdokupy se její hustota odhaduje až na 43,6 hvězd na krychlový parsec a její střední hustota je přibližně 0,74 hvězd na krychlový parsec. Jde tak o jednu z nejhustějších známých otevřených hvězdokup.

Hvězdokupu zdánlivě rozděluje na dvě části tlustý tmavý pás; západní část obsahuje geometrický střed hvězdokupy a je bohatší, zatímco východní část je méně bohatá a je řidší.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M37 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e SEDS Messier Objects Database: Revised NGC Data for NGC 2099 [online]. [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. Astronomy and Astrophysics [online]. červenec 2002, roč. 389 [cit. 2017-10-04], s. 871-873. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode: 2002A&A...389..871D. arXiv: astro-ph/0203351.  (anglicky) 
  3. SIMBAD. [cit. 2017-10-04]
  4. a b c d e f g h SEDS Messier Objects Database: Messier 37 [online]. [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931, čís. 2 [cit. 2017-10-04], s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode: 1931AnLun...2....1C.  (anglicky) 
  6. MELOTTE, P. J.. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915, roč. 60 [cit. 2017-10-04], s. 175. Dostupné online. Bibcode: 1915MmRAS..60..175M.  (anglicky) 
  7. Jak je vidět na mapě TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA : Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.  
  8. Deklinace 33° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 57° od severního nebeského pólu. Severně od 57° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 57° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 37 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 37 [online]. [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 37 [online]. [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Vozka [online]. [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. (česky)