Messier 85

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messier 85
M85 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M85 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ čočková galaxie
Třída SA(s)0+ pec[1]
Objevitel Pierre Méchain
Datum objevu 4. března 1781
Rektascenze 12h 25m 24,1s[1]
Deklinace 18°11′29″[1]
Souhvězdí Vlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V) 9,1[2]
Úhlová velikost 7,1′×5,5′[1]
Vzdálenost 51 700 000 ly
Plošná jasnost 13,0[3]
Poziční úhel [3]
Rudý posuv 0,002 57
Kupa galaxií Kupa galaxií v Panně[4]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 62 500[4] ly
Označení v katalozích
M85, NGC 4382, UGC 7508, PGC 40515[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 85 (také M85 nebo NGC 4382) je čočková galaxiesouhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Pierre Méchain 4. března 1781.[4] Od Země je vzdálená přibližně 52 milionů ly.[5] Je nejsevernějším členem Kupy galaxií v Panně, který je zároveň zapsaný v Messierově katalogu.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 85 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M85 na obloze leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd na jižním okraji souhvězdí Vlasů Bereniky u hranice se souhvězdím Panny. Leží 10° severovýchodně od hvězdy Denebola (β Leonis), navíc však také 10° západně od hvězdy Diadem (α Com) a zároveň 10° jižně od hvězdy γ Com, takže s hvězdami α Com, β Com a γ Com tvoří téměř přesný čtverec. Galaxie je na hranici dosahu středně velkého triedru: v triedru 10x50 je téměř neviditelná, ale 20x80 ji ukáže jako světlou tečku. Přesto patří mezi nejnápadnější galaxie Kupy v Panně. Její halo je vidět již v dalekohledech o průměru 80 mm. V dalekohledu o průměru 140 mm se ukáže jako objekt protáhlý severojižním směrem a halo má rozměr 4′×2′. Ovšem i při průměru dalekohledu 200 mm toto halo zůstane bez podrobností.[6]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[7] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Pierre Méchain 4. března 1781[4] a téhož roku v této oblasti oblohy objevil ještě další galaxie. 18. března 1781 změřil polohu galaxie Charles Messier a přitom objevil ještě sedm dalších galaxií a navíc kulovou hvězdokupu Messier 92souhvězdí Herkula.[4] Téhož dne pak galaxii M85 přidal do svého katalogu a zapsal do něj, že je tak slabá, že je pozorovatelná pouze pod čistou oblohou a pouze když prochází přes meridián. John Herschel ji popsal jako kulatou mlhovinu, zatímco William Parsons napsal, že má oválný tvar a že se v jejím středu nachází hvězda třinácté magnitudy.[6]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 4394 (vlevo) a M85(vpravo)

M85 má velmi stlačený eliptický, neboli čočkový, tvar a nemá žádný náznak spirální struktury. Od Země je vzdálená přibližně 52 milionů ly[5] a je členem Kupy galaxií v Panně.[4] Její hmotnost je 400 miliard hmotností Slunce a její absolutní hvězdná velikost se odhaduje na -21,9. Její skutečný průměr je přibližně 125 000 ly, takže je trochu větší než Mléčná dráha. Od Slunce se vzdaluje rychlostí 771 km/s.[8] 20. prosince 1960 v ní byla pozorována supernova typu Ia, která dostala označení SN 1960R a dosáhla magnitudy 11,7.[6][4][9] Naopak hvězda, která leží severním směrem blízko jádra, není supernovou, protože patří do Mléčné dráhy.[4]

M85 se navzájem gravitačně ovlivňuje se spirální galaxií NGC 4394 a malou eliptickou galaxií MCG 3-32-38.[10] NGC 4394 vypadá jako mlhavá hvězda 8′ východně od M85 a pravděpodobně spolu tvoří skutečnou dvojici.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M85 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 85 [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Messier 85. Dostupné online. [cit. 2018-07-18]
  3. a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4382 [online]. SEDS.org [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i j FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 85 [online]. SEDS.org [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-07-18]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI:10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode:2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  6. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  7. Deklinace 18° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 72° od severního nebeského pólu. Severně od 72° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 72° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  8. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 85 [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. NORMANDIN, George. Interacting Galaxies M-85, NGC 4394, & MCG 3-32-29 [online]. 2009-04-14 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 85 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 85 [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 85 [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 85 [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 85 [online]. NASA, 2018-06-26 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky)