Messier 90

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Messier 90
M90 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M90 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie a anemic galaxy
Třída SAB(rs)ab[1]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 18. března 1781
Rektascenze 12h 36m 49,8s[1]
Deklinace 13°9′47″[1]
Souhvězdí Panna (lat. Vir)
Zdánlivá magnituda (V) 9,5[2]
Úhlová velikost 9,5′x4,4′[1]
Vzdálenost 60 000 000 ly
Plošná jasnost 13,3[3]
Poziční úhel 23°[3]
Rudý posuv −0,000 784
Kupa galaxií Kupa galaxií v Panně[4]
Označení v katalozích
M 90, NGC 4569, UGC 7786, PGC 42089,[1] Arp 76[5]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 90 (také M90 nebo NGC 4569) je spirální galaxiesouhvězdí Panny. Objevil ji Charles Messier 18. března 1781.[4] Galaxie je od Země vzdálená okolo 60 milionů ly, je součástí Kupy galaxií v Panně[4] a v rámci této kupy patří mezi její největší spirální galaxie.[6]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 90 v souhvězdí Panny

M90 leží mezi souhvězdími Panny a Vlasů Bereniky v oblasti oblohy bez výrazných hvězd. Za výjimečně příznivých pozorovacích podmínek je viditelná i pomocí triedru. Amatérský hvězdářský dalekohled o průměru 60 až 80 mm ji ukáže jako protaženou skvrnu se slabým halem. V dalekohledech o průměru 140 mm a větším je vidět i její jádro, které má bodový vzhled a 12. magnitudu, zatímco halo se zdá být rozdělené nejjasnější částí disku na dvě oblasti.[7]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Charles Messier 18. března 1781 a popsal ji jako mlhovinu bez hvězd. William Herschel ji označil za velkou a uprostřed jasnou skvrnu, která má velmi zřetelné jádro. Nejpodrobnější popis zanechal Heinrich Louis d'Arrest, který ji popsal jako oválný oblak, jehož jádro vypadá jako hvězda 12. magnitudy. Její rozměry odhadl na 7′x2′.[7]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M90 patří se svou úhlovou velikostí 9,5′x4,4′[1] mezi největší spirální galaxieKupě galaxií v Panně.[9] Má těsně navinutá a rovnoměrně jasná spirální ramena. Ta se zdají být "zkamenělá" ve smyslu žádné probíhající hvězdotvorné činnosti a jedinou výjimkou je oblast uvnitř disku blízko několika tmavých prachových pásů. Pravděpodobně již tedy přišla o většinu mezihvězdné hmoty působením silných slapových sil přítomných uprostřed kupy galaxií. Jiná teorie tvrdí, že hmota byla odehnána výbuchy mnoha supernov v oblasti jádra, kde ještě probíhá tvorba nových hvězd.[10][11] J. D. Wray předložil domněnku, že by se tato galaxie měla vyvinout do stavu podobného galaxii Messier 64 a potom by se stala čočkovou galaxií (S0).[4]

Ačkoli je M90 rozsáhlou a významnou galaxií, Holmberg zjistil, že má velmi nízkou hmotnost a tedy i hustotu.[4]

Tato galaxie je od Země vzdálená přibližně 60 milionů ly a má hvězdnou velikost 9,5.[4] Z její rychlosti 383 km/s, kterou se pohybuje směrem k Zemi, se dá usoudit, že se musí uvnitř Kupy galaxií v Panně pohybovat zvláště vysokou rychlostí blízkou 1 500 km/s a je možné, že se jí podaří kupu opustit. Podle některých zdrojů by již dokonce mohla být mimo dosah kupy a mohla by se nacházet výrazně blíže k Zemi. Pouze jediná galaxie Messierova katalogu se směrem k Zemi pohybuje vyšší rychlostí, a tou je Messier 86.[4][7]

M90 a blízkou galaxii IC 3583 zapsal Halton Arp do svého katalogu zvláštních galaxií (Atlas of Peculiar Galaxies) pod číslem 76 jako „spirální galaxii s velmi jasným průvodcem“, který je zřetelně vidět na širokoúhlých fotografiích této galaxie a který se zdá být poněkud narušen.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M90 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 90 [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SIMBAD. Dostupné online. [cit. 2018-04-19]
  3. a b FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 4569 [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 90 [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ARP, Halton. Atlas of Peculiar Galaxies. Astrophysical Journal Supplement [online]. Listopad 1966 [cit. 2018-04-19]. Roč. 14, s. 1. Dostupné online. DOI:10.1086/190147. Bibcode:1966ApJS...14....1A. (anglicky) 
  6. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  7. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  8. Deklinace 13° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 77° od severního nebeského pólu. Severně od 77° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 77° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. BINGGELI, B.; SANDAGE, A.; TAMMANN, G. A. Studies of the Virgo Cluster. II - A catalog of 2096 galaxies in the Virgo Cluster area. Astronomical Journal [online]. Září 1985 [cit. 2018-04-19]. Roč. 90, s. 1681-1759. Dostupné online. DOI:10.1086/113874. Bibcode:1985AJ.....90.1681B. (anglicky) 
  10. TSCHÖKE, D.; BOMANS, D. J.; HENSLER, G.; JUNKES, N. Hot halo gas in the Virgo cluster galaxy NGC 4569. Astronomy and Astrophysics [online]. Prosinec 2001 [cit. 2018-04-19]. Roč. 380, s. 40-54. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20011354. Bibcode:2001A&A...380...40T. (anglicky) 
  11. KOOPMANN, Rebecca A.; KENNEY, Jeffrey D. P. Hα Morphologies and Environmental Effects in Virgo Cluster Spiral Galaxies. Astrophysical Journal [online]. Říjen 2004 [cit. 2018-04-19]. Roč. 613, s. 866-885. Dostupné online. DOI:10.1086/423191. Bibcode:2004ApJ...613..866K. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 90 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 90 [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 90 [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 90 [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kupa galaxií v Panně [online]. astro.cz, 2015-08-04 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online.