Messier 67

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 67
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaII2r[1]
ObjevitelJohann Gottfried Koehler
Datum objevu1779
Rektascenze8h 51m 18s[2]
Deklinace11°48′0″[2]
SouhvězdíRak (lat. Cnc)
Zdánlivá magnituda (V)6,9[3] a 7,6[4]
Úhlová velikost30′[1]
Vzdálenost2 700 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr10[5] ly
Metalicita [Fe/H]−0,01
Odhadované stáří4 miliardy let[1]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 67
New General CatalogueNGC 2682
Collinderův katalogCollinder 204
Melottův katalogMelotte 94
Jiná označeníM67, NGC 2682,[1] Cr 204,[6] Mel 94,[7] OCL 549[8]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 67 (také M67 nebo NGC 2682) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Raka s magnitudou 6,1.[1] Objevil ji Johann Gottfried Koehler před rokem 1779.[1] Se svým stářím přibližně 4 miliard let je nejstarší otevřenou hvězdokupou Messierova katalogu a jednou z nejstarších otevřených hvězdokup vůbec,[1] a proto se stala předmětem mnoha vědeckých výzkumů.

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 67 v souhvězdí Raka.

M67 je poměrně rozsáhlá a snadno vyhledatelná hvězdokupa. Nachází se 2° západně od hvězdy Acubens (α Cancri) v jižní části souhvězdí Raka a přibližně 9° jižně od jasné hvězdokupy Jesličky. M67 má hvězdnou velikost 6,1[1] a za vhodných pozorovacích podmínek je tedy na hranici viditelnosti pouhým okem, takže malým triedrem, například 7x30, ji není těžké nalézt. Ovšem pomocí malého triedru nebo dalekohledu o průměru objektivu 60 mm se ukáže pouze jako skvrna mlhavého vzhledu s několika hvězdami uprostřed. K jejímu rozložení na mnoho hvězd je tedy potřeba použít větší dalekohled. S průměrem dalekohledu 120 až 140 mm je možné v ní pozorovat desítky hvězd se žlutým odstínem, zatímco dalekohled o průměru 200 mm a větším ji dokonale rozloží na jednotlivé hvězdy, aniž by zůstal jakýkoliv náznak mlhoviny.

Hvězdokupa leží na severní nebeské polokouli necelých 12° od nebeského rovníku, takže je snadno pozorovatelná z obou zemských polokoulí.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do června.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu M67 jako první pozoroval pravděpodobně Johann Gottfried Koehler před rokem 1779.[1] Jeho dalekohled ovšem nedostačoval k jejímu rozložení na jednotlivé hvězdy.[1] 6. dubna 1780 hvězdokupu nezávisle spoluobjevil Charles Messier,[1] zapsal ji do svého katalogu a popsal ji v něm jako kupu malinkých hvězd ponořených v mlhovině. Na jednotlivé hvězdy ji úplně rozložil až William Herschel v roce 1783. Napsal, že jde o hvězdokupu bez náznaků mlhoviny a že je viditelná i malými dalekohledy. Admirál Smyth ji také pozoroval a popsal ji jako rozptýlenou hvězdokupu tvořenou slabými hvězdami převážně 9. a 10. magnitudy.[10]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Se svou vzdáleností od Země kolem 2 700 světelných let[1] je M67 k Zemi nejbližší starou hvězdokupou a stala se tak důležitým objektem pro výzkum vývoje hvězd. Přestože není nejstarší známou otevřenou hvězdokupou, je pro vědce velmi významná, protože ji mezihvězdný prach nezastiňuje buď vůbec, nebo velmi málo.[11] Leží daleko od galaktické roviny. Vypadá jako velmi zhuštěná hvězdokupa, jejíž jádro má zdánlivý průměr přibližně 15′ a skutečný průměr přibližně 12 světelných let. Její radiální rychlost je 33,1 ± 0,6 km/s a od Země se tedy vzdaluje rychlostí 119 000 km/h. Tato rychlost má původ v oběžné rychlosti hvězdokupy kolem jádra Galaxie a vlastní rychlosti Slunce a Země.[10] S odhadovaným stářím přibližně 4 miliard let (předchozí odhady uváděly 3,2 miliardy) je jednou z nejstarších známých otevřených hvězdokup.[1] Odhaduje se, že M67 zůstane otevřenou hvězdokupou dalších asi 5 miliard let.[1] Ještě staršími hvězdokupami jsou například NGC 6791[12] a NGC 188.

H–R diagram hvězdokup M 67 (žlutá) a NGC 188 (modrá).

Hvězdná velikost hvězdokupy je 6,1 a úhlový průměr 30 obloukových minut.[1] Obsahuje více než tisíc hvězd, ze kterých asi 500 dosahuje jasnosti mezi 10. a 16. magnitudou.[5] Mezi nimi je 11 jasných obrů spektrálního typu K s absolutní magnitudou od +0,5 do +1,5. Do hvězdokupy ovšem patří také několik zvláštních modrých hvězd hlavní posloupnosti, které patří mezi modré opozdilce a nejjasnější z nich má hvězdnou velikost 10 a spektrální typ B8 nebo B9.[11] Dále obsahuje 200 bílých trpaslíků a 100 hvězd podobných Slunci.[10] Díky jejímu obsahu mnoha hvězd různých typů je M67 podrobně zkoumána: Shapley v roce 1917 provedl první průzkum barvy a magnitudy jejích hvězd,[13] Barnard v téže době prováděl přesná měření poloh hlavních hvězd (kvůli určení jejich pohybu),[14] Daniel M. Popper v roce 1954 měřil spektrum jejích nejjasnějších hvězd[15] a v roce 1955 Johnson a Sandage vytvořili první přesný H–R diagram jejích přibližně 500 hvězd a určili tak její stáří a vývojový stav.[16][10]

Kromě modrých opozdilců hvězdokupa neobsahuje jiné hvězdy hlavní posloupnosti žhavější než třídy F, protože všechny jasnější hvězdy již stihly opustit hlavní posloupnost. Na H–R diagramu je vlevo nahoře výrazná odbočka z hlavní posloupnosti, která odpovídá hvězdám se skončenou fúzí vodíku. Tyto hvězdy se stávají červenými obry. V průběhu milionů let se tato odbočka posunuje dolů podél hlavní posloupnosti.[17]

Do roku 2015 bylo ve hvězdokupě potvrzeno 25 zdrojů rentgenového záření, z nichž většina jsou vzájemně se ovlivňující dvojhvězdy typu RS CVn s oběžnou dobou 10 dní nebo méně.[18]

V jihozápadní části hvězdokupy je vidět skupina devíti hvězd známých v angličtině jako Dipper, která má tvar komety se zahnutým ohonem. Mezi těmito hvězdami je také proměnná hvězda S 999. Hvězdokupa také obsahuje mnoho dalších zákrytových a spektroskopických proměnných hvězd, z nichž mnohé jsou pozorovatelné amatérskými dalekohledy s CCD kamerou.

Blízké hvězdokupy[editovat | editovat zdroj]

Okolí hvězdokupy M 67 s blízkými hvězdokupami.

V průběhu času byla kolem M67 objevena a zapsána do katalogů další hvězdná seskupení, která byla považována za samostatné otevřené hvězdokupy. Časem však byla jejich samostatnost zpochybněna.

NGC 2678[editovat | editovat zdroj]

Jihozápadním směrem nedaleko od M67 leží záhadná málo zhuštěná hvězdokupa NGC 2678. Tvoří ji 16 viditelných hvězd, z nichž některé jsou 8. a 9. magnitudy. Výzkum z roku 2010 se pokusil určit pravou podstatu této hvězdokupy: podle vědců jsou její hvězdy ve skutečnosti uvolněnými členy M67, zatímco nejjasnější z nich, které tyto členy ohraničují, jsou samostatnými hvězdami. To by mohlo znamenat, že NGC 2678 není samostatným objektem, ale spíše výběžkem hvězdokupy M67.[19]

Chupina 1[editovat | editovat zdroj]

Výzkum z roku 1998 zaměřený na hvězdná zhuštění na okraji M67 umožnil určit několik útvarů tvořených rozptýlenými hvězdami, které kdysi patřily k této hvězdokupě. Mezi nimi byla objevena skupina hvězd, která utvořila samostatnou hvězdokupu v blízkosti M67 a má i stejný vlastní pohyb prostorem. Tento objekt dostal označení Chupina 1. Zároveň vyvstala otázka, jak se objekt vytvořil, zda již na začátku vývoje M67, v průběhu jejího vývoje, nebo vznikla sdružením bývalých členů M67, kteří se oddělili z hlavní části hvězdokupy.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků M67 (astronomia) na italské Wikipedii a Cúmulo abierto M67 na španělské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o SEDS Messier Objects Database: Messier 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2018-01-08]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  3. ↑ Messier 67. Dostupné online. [cit. 2018-01-05]
  4. ↑ SIMBAD.
  5. ↑ a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Rak [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2018-01-08]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  7. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-01-08]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  8. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Deklinace 12° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 78° od severního nebeského pólu. Severně od 78° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 78° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. ↑ a b XIAO-BIN, Zhang; RONG-XIAN, Zhang; ZHI-PING, Li. S1280 and S1284: Two Oscillating Blue Stragglers in the Open Cluster M67. S. 579–586. Chinese Journal of Astronomy and Astrophysics [online]. Prosinec 2005 [cit. 2018-01-09]. Roč. 5, čís. 6, s. 579–586. Dostupné online. DOI 10.1088/1009-9271/5/6/003. Bibcode 2005ChJAA...5..579Z. (anglicky) 
  12. ↑ KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lyra [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ SHAPLEY, Harlow. Studies based on the colors and magnitudes in stellar clusters. I,II,III.. S. 118–141. Astrophysical Journal [online]. Březen 1917 [cit. 2018-01-09]. Roč. 45, s. 118–141. Dostupné online. Bibcode 1917ApJ....45..118S. (anglicky) 
  14. ↑ BARNARD, E. E. Micrometric measures of star clusters. S. 1–106. Publications of the Yerkes Observatory [online]. 1931 [cit. 2018-01-09]. Čís. 6, s. 1–106. Dostupné online. Bibcode 1931PYerO...6....1B. (anglicky) 
  15. ↑ POPPER, D. M. Spectral types of some of the brighter stars in the cluster M 67. S. 445–446. Astronomical Journal [online]. 1954 [cit. 2018-01-09]. Roč. 59, s. 445–446. Dostupné online. DOI 10.1086/107061. Bibcode 1954AJ.....59..445P. (anglicky) 
  16. ↑ JOHNSON, H. L.; SANDAGE, A. R. The galactic cluster M67 and its significance for stellar evolution. S. 616. Astrophysical Journal [online]. Květen 1955 [cit. 2018-01-09]. Roč. 121, s. 616. Dostupné online. DOI 10.1086/146027. Bibcode 1955ApJ...121..616J. (anglicky) 
  17. ↑ JANES, K. A.; SMITH, G. H. The giant branch of the old open cluster M67. S. 487–495. Astronomical Journal [online]. Duben 1984 [cit. 2018-01-09]. Roč. 89, s. 487–495. Dostupné online. DOI 10.1086/113539. Bibcode 1984AJ.....89..487. (anglicky) 
  18. ↑ MOOLEY, K. P.; SINGH, K. P. Study of X-ray emission from the old open cluster, M67. S. 3394–3407. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Říjen 2015 [cit. 2018-01-09]. Roč. 452, čís. 4, s. 3394–3407. Dostupné online. arXiv 1507.00759. DOI 10.1093/mnras/stv1472. Bibcode 2015MNRAS.452.3394M. (anglicky) 
  19. ↑ KRONE-MARTINS, A.; SOUBIRAN, C.; DUCOURANT, C., et al. Kinematic parameters and membership probabilities of open clusters in the Bordeaux PM2000 catalogue. S. 13. Astronomy and Astrophysics [online]. Červen 2010 [cit. 2018-01-09]. Roč. 516, čís. A3, s. 13. Dostupné online. arXiv 1006.0096. DOI 10.1051/0004-6361/200913881. Bibcode 2010A&A...516A...3K. (anglicky) 
  20. ↑ CHUPINA, N. V.; VERESHCHAGIN, S. V. Stellar clumps within the corona in the open cluster M 67. S. 552–557. Astronomy and Astrophysics [online]. Červen 1998 [cit. 2018-01-09]. Roč. 334, s. 552–557. Dostupné online. Bibcode 1998A&A...334..552C. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Obecné kapitoly

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 67 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Rak [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Hvězdokupa Messier 67 [online]. astro.cz, 2007-08-09 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 

Objekty v Messierově katalogu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Messier_67&oldid=22201160“