Sirius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: vědeckofantastickou povídku Arthura C. Clarka, viz Psí hvězda (povídka) nebo loď organizace Greenpeace, viz Sirius (loď).
Sirius

Poloha Siria v souhvězdí Velkého psa
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
Souhvězdí Velký pes (Canis Major)
Rektascenze 6h45m8,90s
Deklinace −16° 42′ 58.017″
Paralaxa 0,37921"
Vzdálenost 8,60±0,04 ly
(2,64±0,01 pc)
Sirius A
Zdánlivá hvězdná velikost −1,47
Barevný index (U-B) −0,05
Barevný index (B-V) +0,00
Sirius B
Zdánlivá hvězdná velikost 8.44
Barevný index (U-B) −0,05
Barevný index (B-V) +0,00
Fyzikální charakteristiky
Sirius A
Spektrální typ A1Vm
Hmotnost 2,02 M
Poloměr 1,711 R
Zářivý výkon (V) 25,4 L
Povrchová teplota 9 940 K
Stáří 225–250 mil. let
Rychlost rotace 16 km/s
Sirius B
Spektrální typ DA2
Hmotnost 0,976 M
Poloměr 0,0084 ± 3% R
Zářivý výkon (V) 0,0056 L
Povrchová teplota 25 200 K
Systém
Primární hvězda Sirius A
Průvodce Sirius B
Doba oběhu 50,090 ± 0,055 roku
Velká poloosa 7,50 ± 0,04"
Excentricita dráhy 0,5923 ± 0,0019
Sklon dráhy 136,53 ± 0,43°
Délka vzestupného uzlu 44,57 ± 0,4°
Argument šířky pericentra 147,27 ± 0,54°
Označení
Henry Draper Catalogue HD 48915
Bonner Durchmusterung BD −16°1591
Glieseho katalog Gl 244 A/B
Bayerovo označení α CMa
Flamsteedovo označení 9 CMa
Synonyma Psí hvězda, Aschere, Canicula, Al Shira, Sothis, Alhabor, Mrgavyadha, Lubdhaka, Tenrōsei
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Sirius nebo též Psí hvězda, Aschere nebo Canicula je nejjasnější hvězda (ve skutečnosti se jedná o dvojhvězdu – Sirius A a Sirius B) na noční obloze a nejjasnější hvězda souhvězdí Velkého psa. Velký pes představoval původně egyptského boha Anupa se šakalí hlavou. Sírius je nejjižnější hvězda zimního šestiúhelníku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Umělecká představa dvojhvězdy Sírius; Sírius A je ta větší z nich.

Jméno Sírius pochází z řeckého slova seírios, což znamená blikotající, jiskřící. Toto jméno dostala hvězda od Řeků pro svoji blikotavou záři. To je způsobeno tím, že se Sírius nachází blízko obzoru. Neklid vzduchu proto způsobuje jeho scintilaci, zvláště za mrazivých nocí[1].

Sírius je pozorovatelný z každého obydleného místa na Zemi a má hvězdnou velikost −1,46m. Jeho vzdálenost je jen 8,6 světelných let. Je jednou z nejbližších hvězd (po dvou složkách trojhvězdy Alfa Centauri 3. nejbližší hvězda viditelná pouhým okem a nejbližší viditelná ve střední Evropě) a má velký vlastní pohyb o rychlosti 1,3 vteřin ročně. Sírius patří mimo jiné k proudu hvězd Velké medvědice. Pohybuje se totiž stejným směrem jako ony, což naznačuje jejich společný původ.

Sírius je hvězda hlavní posloupnosti o spektrální třídě A0 nebo A1 a třídě svítivosti Vm. Jeho hmotnost je 2,4krát větší než hmotnost Slunce, jeho průměr je 1,8krát větší a jeho svítivost je 26krát větší. Jeho povrchová teplota je zhruba 10 000 kelvinů, což je příčina jeho velké jasnosti.

Sírius je dvojhvězda. I když jeho odchylka od přímočarého pohybu byla známa již dříve, byl jeho průvodce objeven kvůli velkému rozdílu ve svítivosti a malé úhlové vzdálenosti maximálně 11,4 vteřin až roku 1862 Alvenem Grahemem Clarkem. Oproti své jasnější hvězdě Síriu A má průvodce Sírius B jen hvězdnou velikost 8,5m a je bílým trpaslíkem. Toto bylo objeveno až roku 1923, kdy se ukázalo, že ačkoli Sirius B je stejně těžký jako Slunce a má povrchovou teplotu 25 000 K, musí mít při své velké hmotnosti malé rozměry. Sirius B má 0,94 hmotnosti Slunce, je ale menší než Neptun. Byl to první bílý trpaslík, který byl objeven, a obíhá Sírius A jednou za necelých 50 let. Malá poloosa oběžné dráhy činí 4 miliardy km, ale excentricita oběžné dráhy je při 0,58 velice vysoká.

Existují teorie, že Sírius má další průvodce, ale nebyli dosud žádní objeveni.[zdroj?]

Sirius v kultuře[editovat | editovat zdroj]


Sopdet - egyptská personifikace Síria.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kleczek, Josip; Naše souhvězdí; Albatros; Praha 2000; ISBN 80-00-00853-X; s. 278
  2. ASIMOV, Isaac. Robohistorie II. Praha : Triton, 2004. ISBN 80-7254-478-0. Kapitola Riziko, s. 188.  
  3. Carter, Forrest. Škola Malého Stromu. KALICH, Praha 2000. ISBN 80-7017-433-1
  4. http://chrz.wz.cz/?stranka=1988#159
  5. www.csfd.cz/film/195926-deti-ze-siria/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]