Souhvězdí Velké medvědice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Souhvězdí Velké medvědice
Souhvězdí Velké medvědice

Souhvězdí Velké medvědice

Latinský název Ursa Maior
Latinský genitiv Ursae Maioris
Latinská zkratka UMa
Rektascenze 8 h 08 m až 14 h 29m[1]
Deklinace +73° až +27,5°[1]
Rozloha 1280[1] čtverečných stupňů
Viditelnost na zeměpisné šířce +90° až -30°[1]
Nejlepší pozorovatelnost v ČR duben[1]
Počet hvězd jasnějších než 3m 6[1]
Nejjasnější hvězda Alioth (ε UMa)[1] (1,7[1]m)
Sousední souhvězdí Drak
Žirafa
Rys
Malý lev
Lev
Vlasy Bereniky
Honící psi
Pastýř
Velká medvědice od Hevelia

Velká medvědice je významné souhvězdí na severní obloze. Jeho větší část je v České republice cirkumpolární, tudíž nezapadá pod obzor. Sousedí se souhvězdími Draka, Žirafy, Rysa, Malého lva, Lva, Vlasů Bereniky, Honících psů a Pastýře. Je to třetí největší souhvězdí na obloze (větší jsou jen Hydra a Panna).[1] Horní kulminace nastává 15. března, naopak dolní kulminace probíhá 16. září.

Souhvězdí je často chybně nazýváno Velký vůz, to je však název jen jeho části – asterismu tvořeného sedmi nejjasnějšími hvězdami Velké medvědice.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Velká medvědice byla jedním ze 48 souhvězdích popsaných Ptolemaiem. Aristoteles uvedl toto souhvězdí ve své Metafyzice, přičemž hájil názor, že k tomuto souhvězdí nepatří pouze sedm hvězd Velkého vozu, ale hvězd dvanáct. Velká medvědice je jedno z nejznámějších souhvězdí, zmiňované osobnostmi jako byli např. Homér, Spenser, Shakespeare, Tennyson, a Bertrand Cantat. O tomto souhvězdí se také zmiňuje finský epos Kalevala a malíř Vincent van Gogh zahrnul jeho hvězdy do svého plátna „Hvězdná noc nad Rhônou“. Hvězdy tohoto souhvězdí jsou také popsány ve Starém zákoně v knize Jób.

V tomto souhvězdí si představovalo medvěda mnoho civilizací. V jedné báji společně se sousedním Malým medvědem tvoří základ mýtu o Kallistó. Princezna Kallistó zaujala nejvyššího boha Dia tak, že se rozhodl zmocnit se ji násilím. Z jejich spojení se narodil syn, který dostal jméno Arkas.[2] Diova žárlivá manželka, Héra, se rozhodla pomstít a proměnila Kallistó v medvědici, která byla nucena toulat se po lesích. O mnoho let později se Arkas, který zatím vyspěl v mladého muže, jednoho dne vydal, jako již vícekrát, se svými přáteli do lesů na lov divoké zvěře. Zde natrefil na svou změněnou matku, která když ho spatřila, chtěla ho obejmout. Arkas proti ní napřáhl v obraně oštěp. Aby zabránil matkovraždě a protože nemohl zrušit předchozí čin jiného boha, proměnil Zeus Arkase také v medvěda a spolu s Kallistó ho přenesl na oblohu. Podle jiného výkladu představuje Arkase souhvězdí Pastýře, kterak s Honícími psy žene Velkou medvědici.

Podle jiné verze mýtu Zeus oba medvědy vyhodil na oblohu, když je předtím chytil za ocasy. Proto je mají Velká medvědice i Malý medvěd tak dlouhé. Protože se však Héra odmítla smířit s takovým řešením, vymohla si na Tethydě a Okeanovi alespoň to, že si ani jeden z medvědů nemohou odpočinout v chladivých vlnách oceánu, ale musí stále putovat noční oblohou kolem severního pólu.

Protože medvědi nemají dlouhý ocas, bylo často spekulováno, že Alioth, Mizar a Benetnaš jsou tři medvíďata následující svou matku nebo tři lovci. V Bibli (v knize Jób 9:9 a 38:32) je toto souhvězdí uváděno spolu s Orionem a Plejádami (Velká medvědice byla přeložena v české bibli jako lev – ekumenické vydání z roku 1985, zatímco ve Vulgátě jako Arcturus).

Dříve však viděli Řekové v jasných hvězdách tohoto souhvězdí zlatá jablka (3 jasné hvězdy v ocasu) rostoucí na stromě (někdy představovaném slabšími hvězdami ve zbytku souhvězdí). V souhvězdí Malého medvěda byly viděny Hesperidky, Nymfy, které měly za úkol ona jablka hlídat a zkomplikovaly tak jeden ze dvanácti úkolů řeckého hrdiny Hérakla. Tyto dvě skupiny hvězd společně s Váhami, Pastýřem a Drakem mohli být tedy inspirovány mýtem o zlatých jablkách, která zajišťovala věčné mládí.

Irokézové interpretovali Alioth, Mizar a Benetnaš jako tři lovce sledující velkou medvědici. Podle jedné z verzí jejich mýtu první lovec (Alioth) nese luk a šípem zasáhne medvěda. Druhý lovec (Mizar) nese na svých ramenou velký hrnec na vaření medvěda zatímco třetí lovec (Benetnaš) vleče hromadu dříví na rozdělání ohně pod hrncem. Medvěda si v tomto sektoru oblohy představovali také Sumerové, Babyloňané, Asyřané, Peršané, Féničané a národy v severní Asii. Odtud se patrně představa medvědice přenesla k indiánům do Severní Ameriky.

V barmštině je Pucwan Tārā název souhvězdí, které zahrnuje hvězdy hlavy a předních tlap Velké medvědice. Pucwan je přitom obecný termín pro kraby, garnáty, krevety a humry. V hinduistické mytologii je sedm nejjasnějších hvězd souhvězdí ztotožněno se sedmi mudrci a souhvězdí se nazývá Saptarshi Mandalam. Kyrgyzové viděli ve Velkém vozu sedm vlků. Arabové zase měli za to, že skříň vozu je rakev za kterou kráčí tři plačící ženy. Římané pro změnu ve Velkém vozu rozpoznávali sedm volů, neustále putujících kolem světového pólu.

Hvězdy ve Velké medvědici[editovat | editovat zdroj]

Systém kolem hvězdy Mizar
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam hvězd v souhvězdí Velké medvědice.

Velká část hvězd v tomto souhvězdí patří k otevřené hvězdokupě Collinder 285, která je vzdálená asi sedmdesát světelných let. Collinder 285 se pohybuje prostorem rychlostí asi 14 km/s směrem k souhvězdí Střelce.[3] Souhvězdí se často mylně nazývá Velký vůz, což je ovšem pouze asterismus tvořený sedmi nejjasnějšími hvězdami Velké medvědice – Merak, Phekda, Megrez, Alioth, Mizar, Benetnaš a Dubhe.

Alfa Ursae Majoris má název Dubhe. Je to žlutý obr, který je od Slunce vzdálený 124[4] světelných let (ly) a dosahuje jasnosti 1,9 mag. Dubhe je fyzická dvojhvězda (slabší hvězda má jasnost 4,5 mag). Beta Ursae Majoris (Merak) je modrobílá hvězda hlavní posloupnosti, která má jasnost 2,3 mag a od Slunce je vzdálená 79 ly. Hvězdy Merak a Dubhe jsou pomůckou při hledání severního nebeského pólu. Pokud je protažena pomyslná čára mezi těmito dvěma hvězdami narazíme přímo na Polárku. Oběma hvězdám se proto říká Ukazatelé. Pokud pokračujeme ve spojnici dále, narazíme do souhvězdí Kasiopeji. Phekda (gama Ursae Majoris) je bílá hvězda hlavní posloupnosti, která má jasnost 2,4 mag. Od Slunce je vzdálená 84 ly. Delta Ursae Majoris neboli Megrez má jasnost 3,3 mag a leží ve vzdálenosti 81 světelných roků. Je to nejslabší hvězda Velkého vozu. Alioth je epsilon UMa (Ursae Majoris). Je to modrobílá hvězda o jasnosti 1,8 mag, je tedy nejjasnější ve Velké medvědici. Je vzdálená 81 ly. Hvězda Mizar zeta UMa tvoří s hvězdou Alkor optickou dvojhvězdu. Mizar je hvězda hlavní posloupnosti vzdálená 87 ly od Slunce. Má jasnost 2,27 mag. Alkor je o šest světelných roků blíže Slunci než Mizar. Kromě Alkoru se však u Mizaru nachází ještě jeho další průvodce – třetí hvězda, označená jako Mizar B. Má jasnost 4,0 mag, je ale tak blízko Mizaru, že je viditelná pouze dalekohledem. Zvláštností pak je, že každá z těchto tří hvězd je dvojhvězdou. Mizar je tedy šestihvězdou. Benetnaš neboli eta UMa má jasnost 1,9 mag a je vzdálená 101 ly. Je to bílá hvězda hlavní posloupnost, která také nepatří do hvězdokupy Collinder 285.

Exoplanety[editovat | editovat zdroj]

Hvězda 47 Ursae Majoris o jasnosti 5,1 mag a vzdálenosti 46 světelných let byla třetí hvězdou, u které byla objevena extrasolární planeta. Dnes známe již dvě planety, které obíhají tuto hvězdu. Hvězda Lalande 21185 je červený trpaslík, která má jasnost 7,5 mag, lze ji tedy najít alespoň za pomoci triedru. Tato hvězda je nejjasnějším červeným trpaslíkem na severní obloze. Podobně jako 47 UMa, také tuto hvězdu obíhají přinejmenším dvě exoplanety.

Orientace pomocí Velké medvědice[editovat | editovat zdroj]

Kromě Polárky jde za pomoci hvězd Velké medvědice najít také další významné hvězdy. Hvězdy oje Velkého vozu míří ke čtvrté nejjasnější hvězdě na obloze, stálici Arcturus v souhvězdí Pastýře, a dále k hvězdě Spica, nejjasnější hvězdě souhvězdí Panny. Spojnice hvězd Megrez a Dubhe míří přímo ke Capelle, nejjasnější hvězdě v souhvězdí Vozky. Spojnice Megrez – Merak míří do souhvězdí Blíženců, ke hvězdě Kastor. Spojnice Megrez – Phekda míří do souhvězdí Lva, ke hvězdě Regulus. Nejzajímavější zvláštností hvězd Velké medvědice, je jejich vlastní pohyb. Pět z nich (beta, gama, delta, epsilon a zeta UMa) se dokonce pohybuje stejným směrem i rychlostí. tento pohyb je způsoben tím, že jsou členy již zmíněné hvězdokupy. Ale třeba hvězda Dubhe nebo Benetnaš jsou mimo hvězdokupu a pohybují se jiným směrem i jinou rychlostí.

Objekty vzdáleného vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Galaxie Větrník

Velká medvědice je domovem 410 objektů, které jsou popsány v katalogu NGC a naprostá většina z nich jsou galaxie. Sedm z těchto objektů zavedl do svého katalogu i Charles Messier, který do svého katalogu zahrnul i jednu dvojhvězdu. Dvojhvězda nese označení Messier 40 a od Země je vzdálená 450 ly.[5] Pouhým okem ji však nespatříme, neboť má jasnost 8,4 mag.[5] Messierův objekt 97, známý také jako Soví mlhovina, je planetární mlhovina, která je od Slunce vzdálená asi 2 600 ly. Má jasnost 9,9 mag a spatříme ji za pomoci menšího dalekohledu.[6][1][7]

Galaxie[editovat | editovat zdroj]

Ve Velké medvědici je velké množství galaxií, z nichž několik je tak jasných, že jsou vidět i malými amatérskými dalekohledy.[7] Jednou z nich je Messier 81, která má jasnost 6,5 mag a můžeme ji vidět již malým triedrem. Od Mléčné dráhy je vzdálená 12 milionů světelných let. Poblíž ní se nachází méně jasná galaxie Messie 82, která má jasnost 8,4 mag. Obě galaxie nazýváme Bodeho galaxie a jsou nejjasnějšími členy skupiny galaxií, která se nazývá skupina galaxií M 81. Dalšími členy této skupiny jsou například NGC 2403, NGC 4236NGC 3077.

Další galaxií z Messierova katalogu je galaxie Větrník (Messier 101). Tato galaxie je od té Naší vzdálená 23 milionů ly a na obloze má jasnost 7,7 mag. Je hlavním členem skupiny galaxií M 101.

Messier 108 je spirální galaxie, která má jasnost 9,9 mag, je vzdálená 31 milionů ly a je osamělým členem skupiny galaxií Velká medvědice. Spirální galaxie Messier 109 má jasnost 9,8 mag a vzdálenost asi 55 milionů ly. Je nejjasnějším členem skupiny galaxií M 109, kam patří i podobně jasná galaxie NGC 3953.

Hubbleovo hluboké pole[editovat | editovat zdroj]

V souhvězdí Velké medvědice vznikl známý záběr z Hubbleova vesmírného dalekohledu nazvaný Hubbleovo hluboké pole. Hubbleovo hluboké pole je snímkem malé části oblohy o velikosti jedné patnáctiny průměru Měsíce. Pole se nachází nad spojnicí hvězd Alopth – Megrez. Samotný snímek vznikl spojením 342 snímků s celkovou expoziční dobou pět dní. Na záběru je více než 3 000 galaxií různých typů a jasnějších než 29. magnitudy. Je to vlastně pohled do minulosti vesmíru na velmi mladé galaxie tak, jak vypadaly asi miliardu let po Velkém třesku. Na snímku byla objevena i nejvzdálenější známá supernova. Má označení 1997 ff a vybuchla asi před deseti miliardami let.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Vincent van Gogh – Hvězdná noc
  • Velký vůz a Polárka jsou také vyobrazeny na vlajce státu Aljaška. Tu navrhl v roce 1927 třináctiletý chlapec Benny Benson.
  • Velký vůz je zobrazen na velkém státním znaku Švédska.
  • O Velké medvědici se povídalo v britské hororové sérii „Children of the Stones“, že je v ní umístěna masivní černá díra.
  • Ruuko Kireinasora, postava z ToHeart2, přichází ze třetí planety hvězdy 47 souhvězdí Velké medvědice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j Detail souhvězdí: Velká medvědice [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 
  2. PITTICH, Eduard; KALMANČOK, Dušan. Obloha na dlani. Bratislava: Obzor, 1983. S. 170. 
  3. RÜKL, Antonín. Obrazy z hlubin vesmíru. Praha: Artia, 1988. S. 108. 
  4. Dubhe, Alpha Ursae Majoris [online]. Arnold V. Lesikar, Professor Emeritus, Dept. of Physics, Astronomy, and Engineering Science, St. Cloud State University,St. Cloud, MN 56301-4498 [cit. 2008-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-12. (anglicky) 
  5. a b FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 40 [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 97 [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Vanýsek (1980), Základy astronomie a astrofyziky – ACADEMIA, Praha
  • RNDr. Oldřich Hlad, Ing. Jaroslav Pavlousek (1984), Přehled astronomie – SNTL, Praha
  • Josip Kleczek (1986), Naše souhvězdí – Albatros, Praha
  • Josip Kleczek (1986), Vesmír kolem nás – Albatros, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Detail souhvězdí: Velká medvědice [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 
  • Velká medvědice (Ursa major) [online]. aldebaran.cz [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 
  • (anglicky) CREDNER, Till; KOHLE, Sven. The Deep Photographic Guide to the Constellations (Fotografický průvodce souhvězdím Velké medvědice) [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 
  • The Myths of Ursa Major, The Great Bear (Mýty o souhvězdí Velké medvědice) [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-05-17. (anglicky)