Kaus Australis
| Epsilon Sagittarii | |
|---|---|
  Poloha Epsilon Sagittarii v souhvězdí Střelce | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Souhvězdí | Střelec (Sagittarius) |
| Rektascenze | 18h24m10,31840s |
| Deklinace | −34°23′04,6193″[1] |
| Paralaxa | (22,76±0,24) mas[1] |
| Vzdálenost | (143,3±1,5) ly ((43,94±0,46) pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | +1,85[2] |
| Radiální rychlost | −15 km/s[3] |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | −39,42 mas/rok[1] |
| Vlastní pohyb v deklinaci | −124,20 mas/rok[1] |
| ε Sagittarii A | |
| Absolutní hvězdná velikost | −1,41[4] |
| Barevný index (U-B) | +0,13[2] |
| Barevný index (B-V) | −0,03[2] |
| ε Sagittarii B | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | ≈7,7[5] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| ε Sagittarii A | |
| Spektrální typ | B9 IVp[6] |
| Hmotnost | 3,80[7] M☉ |
| Poloměr | 6,01 (polární) 8,80 (rovníkový)[7] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 497[7] L☉ |
| Povrchová teplota | 11 721 (póly) 7 433 (rovník)[7] K |
| Rotační perioda | 1,61 d[7] |
| Rychlost rotace | 236 km/s[8] |
ε Sagittarii B | |
| Spektrální typ | G, hlavní posloupnost[4] |
| Hmotnost | 0,95[4] M☉ |
| Zářivý výkon (V) | 0,891[4] L☉ |
| Povrchová teplota | 5 808[4] K |
| Označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 169022 |
| Bright Star katalog | HR 6879 |
| 2MASS | 2MASS J18241032-3423046 |
| SAO katalog | SAO 210091 |
| Katalog Hipparcos | HIP 90185 |
| Katalog Tycho | TYC 7401-3471-1 |
| General Catalogue | GC 25100 |
| Bayerovo označení | ε Sgr |
| Flamsteedovo označení | 20 Sgr |
| Synonyma | Kaus Australis, CCDM J18242−3423A, CD−34° 12784, FK5 689, IDS 18175−3427 A, PPM 297655, WDS J18242−3423A[3][9] |
| Databáze | |
| SIMBAD | data |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Epsilon Sagittarii (ε Sagittarii, zkráceně ε Sgr) je dvojhvězdný systém v jižním zvířetníkovém souhvězdí Střelce.[4] Systém nese oficiální vlastní jméno Kaus Australis.[10] Se zdánlivou hvězdnou velikostí +1,85 je nejjasnější hvězdou souhvězdí.[2][11] Podle paralaxy změřené družicí Hipparcos je systém od Slunce vzdálen (143,3±1,5) světelných let, tedy (43,94±0,46) parseku.[1]
Hvězdný systém
[editovat | editovat zdroj]Primární složka ε Sagittarii A se obvykle klasifikuje jako modrobílý podobr spektrální třídy B9 IVp; ve starší literatuře se objevují i blízká zařazení B9,5 III nebo A0 II–III. Rozdíly souvisejí mimo jiné s mimořádně rychlou rotací a neobvyklým spektrem hvězdy.[6][7] Její hmotnost dosahuje přibližně 3,80násobku hmotnosti Slunce a zářivý výkon asi 497násobku sluneční hodnoty.[7]
Hvězda rotuje úhlovou rychlostí nejméně 0,995 kritické hodnoty, při níž by se látka na rovníku přestala udržovat na povrchu. Patří tak k nejrychleji rotujícím známým hvězdám v Mléčné dráze.[7] Rotace ji výrazně zplošťuje: polární poloměr činí asi 6,01 R☉, zatímco rovníkový asi 8,80 R☉. V důsledku gravitačního ztemnění se teplota povrchu mění přibližně od 11 721 K na pólech po 7 433 K na rovníku.[7] Pozorovaná projekce rotační rychlosti je 236 km/s.[8]
Kolem rovníku primární složky se nachází řídký plynný dekreční disk. Polarimetrická a spektroskopická měření ukazují, že disk je vůči směru pohledu orientován téměř hranou; ve spektru systému se zároveň nachází slabá emisní čára Hα, charakteristická pro hvězdy typu Be.[7] Současné modely vývoje osamocené rotující hvězdy nedokážou současně vysvětlit její hmotnost, zářivý výkon a extrémní rotaci, proto může být pozůstatkem dřívějšího přenosu hmoty v těsné dvojhvězdě. Známý vizuální průvodce je však patrně běžná hvězda hlavní posloupnosti a takovou interakci pravděpodobně nezpůsobil. Autoři novější studie proto připouštějí dosud nezjištěného průvodce; s ním by mohl souviset i pozorovaný zdroj rentgenového záření.[7][4]
Vizuální průvodce
[editovat | editovat zdroj]Slabší složka ε Sagittarii B byla objevena roku 1993 pomocí adaptivní optiky a koronografu ve vzdálenosti přibližně 2,1″ od primární hvězdy.[5] Měření z roku 2001 udává úhlovou vzdálenost 2,392″ a poziční úhel 142,3°. V tehdy přijaté vzdálenosti systému to odpovídalo projektované vzdálenosti asi 106 astronomických jednotek. Jde pravděpodobně o hvězdu hlavní posloupnosti spektrální třídy G o hmotnosti přibližně 0,95 M☉, teplotě 5 808 K a zářivém výkonu 0,891 L☉.[4] Projektovaná vzdálenost není velkou poloosou oběžné dráhy; úplná dráha dvojice zatím není spolehlivě určena.
Disk a infračervený přebytek
[editovat | editovat zdroj]Nadbytek infračerveného záření byl dříve vykládán jako projev chladného prachového disku. Model založený především na měřeních družic IRAS a Spitzer předpokládal prach o teplotě přibližně 100 K ve vzdálenosti asi 150 AU od hvězdy.[12] Novější analýza však upozorňuje na nízkou kvalitu klíčového měření IRAS při 60 μm a na možnou kontaminaci zdroje. Infračervený přebytek může místo prachu vytvářet volně–volné záření v plynném dekrečním disku; existence prachového disku proto není potvrzena a podle této studie je nepravděpodobná.[7]
Pojmenování
[editovat | editovat zdroj]Označení ε Sagittarii je Bayerovo označení systému. Tradiční jméno Kaus Australis vzniklo spojením arabského qaws („luk“) a latinského austrālis („jižní“).[13] Pracovní skupina Mezinárodní astronomické unie pro jména hvězd schválila jméno Kaus Australis 20. července 2016; v katalogu IAU je přiřazeno k ε Sagittarii (HIP 90185).[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Epsilon Sagittarii na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 4 5 New reduction of Hipparcos – HIP 90185 [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 JOHNSON, H. L.; MITCHELL, R. I.; IRIARTE, B.; WISNIEWSKI, W. Z. UBVRIJKL photometry of the bright stars. Communications of the Lunar and Planetary Laboratory. 1966, roč. 4, s. 99–100. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 eps Sgr – Double or multiple star [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 8 HUBRIG, S.; LE MIGNANT, D.; NORTH, P.; KRAUTTER, J. Search for low-mass PMS companions around X-ray selected late B stars. Astronomy & Astrophysics. 2001, roč. 372, s. 152–164. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361:20010452. (anglicky)
- 1 2 GOLIMOWSKI, David A.; DURRANCE, Samuel T.; CLAMPIN, Mark. Detection of an apparent star 2.1 arcsec from the circumstellar disk candidate Epsilon Sagittarii. The Astronomical Journal. 1993, roč. 105, čís. 3, s. 1108–1113. doi:10.1086/116498. (anglicky)
- 1 2 SLETTEBAK, Arne. Some interesting bright southern stars of early type. The Astrophysical Journal. 1975, roč. 197, s. 137–145. doi:10.1086/153493. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 BAILEY, Jeremy; LEWIS, Fiona; HOWARTH, Ian D.; COTTON, Daniel V.; MARSHALL, Jonathan P.; KEDZIORA-CHUDCZER, Lucyna. ϵ Sagittarii: An Extreme Rapid Rotator with a Decretion Disk. The Astrophysical Journal. 2024, roč. 972, čís. 1, s. 103. Dostupné online. doi:10.3847/1538-4357/ad630b. (anglicky)
- 1 2 ROYER, F.; GRENIER, S.; BAYLAC, M.-O.; GÓMEZ, A. E.; ZOREC, J. Rotational velocities of A-type stars in the northern hemisphere. II. Measurement of v sin i. Astronomy & Astrophysics. 2002, roč. 393, čís. 3, s. 897–911. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361:20020943. (anglicky)
- ↑ MASON, Brian D.; WYCOFF, Gary L.; HARTKOPF, William I.; DOUGLASS, Geoffrey G.; WORLEY, Charles E. The Washington Double Star Catalog – WDS J18242−3423 [online]. U.S. Naval Observatory; Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 IAU-Catalog of Star Names – Kaus Australis [online]. Working Group on Star Names, International Astronomical Union [cit. 2026-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LULL, José. Ancient Egyptian constellation of WjA (Boat) and its link to Sagittarius in the Ptolemaic and Roman era. Aula Orientalis. 2018, roč. 36, čís. 2, s. 260. Dostupné online [cit. 2026-08-20]. ISSN 0212-5730. (anglicky)
- ↑ RODRIGUEZ, David R.; ZUCKERMAN, B. Binaries among Debris Disk Stars. The Astrophysical Journal. 2012, roč. 745, čís. 2, s. 147. Dostupné online. doi:10.1088/0004-637X/745/2/147. (anglicky)
- ↑ KUNITZSCH, Paul; SMART, Tim. A Dictionary of Modern Star Names: A Short Guide to 254 Star Names and Their Derivations. 2., přepracované. vyd. Cambridge, Massachusetts: Sky Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-931559-44-7. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Epsilon Sagittarii v databázi SIMBAD
- WDS J18242−3423 ve Washingtonském katalogu dvojhvězd