Mlhovina Kokon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
IC 5146
Cocoonhunter2.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typemisní mlhovina
ObjevitelEdward Emerson Barnard
Datum objevu11. října 1893
Rektascenze21h 53m 24s[1]
Deklinace+47°16′0″[1]
SouhvězdíLabuť (lat. Cygnus)
Zdánlivá magnituda (V)7,2[2]
Úhlová velikost12′[2]
Vzdálenost3 100[3] ly
Rudý posuv5,9 6×10−5[1]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr7,5[4] ly
Označení v katalozích
Collinderův katalogCollinder 470
Katalog LyndsovéLBN 424 a LBN 094.43-05.58
Jiná označeníIC 5146,[1] Cr 470,[5] Sh2-125,[6] Caldwell 19[7]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mlhovina Kokon (také známá jako IC 5146, Sh2-125 nebo Caldwell 19) je otevřená hvězdokupaemisní mlhovinousouhvězdí Labutě.[8] Samotná otevřená hvězdokupa má označení Cr 470[5][7] a její hvězdná velikost je 7,2.[7][9]

Od Země je vzdálená přibližně 3 100 světelných let.[3] Index Catalogue ji popisuje jako mlhovinu, která má uprostřed hvězdu s magnitudou 9,5.[2] Tato velká ústřední hvězda je odpovědná za vytvoření díry v mlhovině a excitaci okolního vodíku, který emituje záření Hα.[10] Stáří této hvězdy se odhaduje na několik set tisíc let[4] a je tedy poměrně mladá.

Na obloze se nachází v nejvýchodnější části souhvězdí blízko hranice se souhvězdím Ještěrky. Najdeme ji jihovýchodně od pouhým okem viditelné hvězdy π² Cygni, mezi jasnou otevřenou hvězdokupou Messier 39 a otevřenou hvězdokupou NGC 7209 v souhvězdí Ještěrky.[7][11][12] Při pozorování IC 5146 je nedílnou součástí zážitku také temná mlhovina Barnard 168 (B168), která tvoří tmavý pruh obklopující IC 5146 a vybíhá směrem na západ, takže vypadá jako ocas mlhoviny Kokon.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Za objevitele mlhoviny bývá považován Thomas E. Espin, který ji poprvé pozoroval pomocí dalekohledu 13. srpna 1899 a svůj objev zveřejnil 31. března 1900.[7] V roce 1900 pořídil Max Wolf astrofotografii této mlhoviny.[7] Některé zdroje ovšem uvádějí, že mlhovinu objevil Edward Emerson Barnard 11. října 1893 na Lickově observatoři.[13] Ten ve svém díle z roku 1919 mlhovinu popisuje takto „Tato mlhovina má průměr 10′ a obsahuje více než tucet malých hvězd různé magnitudy. Nemá žádné středové zhuštění, ani se nezhušťuje kolem žádné hvězdy. V mlhovině je několik tmavých oblastí. Vybíhá z ní tmavý pruh dlouhý 1,7° a široký 9′.“[14]

Mladé hvězdné objekty[editovat | editovat zdroj]

IC 5146 je hvězdnou porodnicí, ve které probíhá tvorba hvězd. Výsledkem společného pozorování, které provedl Spitzerův vesmírný dalekohled a rentgenová observatoř Chandra, je stovka objevených mladých hvězdných objektů.[3][15] Mladé hvězdy byly objeveny nejenom v emisní mlhovině, ve které hmotné mladé hvězdy ionizují plyn, ale i ve tmavém molekulárním mračnu, které z emisní mlhoviny vybíhá. Nejhmotnější hvězdou v mlhovině je BD +46 3474, která je spektrální třídy B1 a jejíž hmotnost se odhaduje na 14±4 hmotností Slunce.[16]

Další zajímavou hvězdou je BD +46 3471, což je hvězda typu Herbig Ae/Be, tedy hvězda střední hmotnosti, která má ve svém spektru silné emisní čáry.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku IC 5146 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for IC 5146 [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SEDS NGC Catalog Online: Results for IC 5146 [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c HARVEY, Paul M.; HUARD, Tracy L.; JOERGENSEN, Jes K., et al. The Spitzer Survey of Interstellar Clouds in the Gould Belt. I. IC 5146 Observed With IRAC and MIPS. S. 495–516. Astrophysical Journal [online]. Červen 2008 [cit. 2020-01-14]. Roč. 680, čís. 2, s. 495–516. Dostupné online. DOI 10.1086/587687. Bibcode 2008ApJ...680..495H. (anglicky) 
  4. a b Hluboké pole mlhoviny Kukla [online]. NASA, 2018-09-19 [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. 
  5. a b COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2020-04-07]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  6. SHARPLESS, Stewart. A Catalogue of H II Regions. S. 257. Astrophysical Journal Supplement [online]. Prosinec 1959 [cit. 2020-04-07]. Roč. 4, s. 257. Dostupné online. Bibcode 1959ApJS....4..257S. (anglicky) 
  7. a b c d e f O'MEARA, Stephen James. The Caldwell Objects. Cambridge: Sky Publishing Corporation, 2002. ISBN 0-933346-97-2. S. 79–82. (anglicky) 
  8. SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: IC 5146 (= OCL 213 = LBN 424), the Cocoon Nebula [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. CANNISTRA, Steve. Cocoon Nebula (IC 5146) [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. EICHER, David J. The Universe from Your Backyard: A Guide to Deep-Sky Objects from Astronomy Magazine. [s.l.]: AstroMedia (Kalmbach Publishing Company), 1988. Dostupné online. ISBN 0-521-36299-7. 
  12. PASACHOFF, Jay M. Stars and Planets. New York, NY: Peterson Field Guides, 2000. ISBN 0-395-93432-X. Kapitola Atlas of the Sky, s. 578. (anglicky) 
  13. HARRINGTON, Philip S. Cosmic Challenge: The Ultimate Observing List for Amateurs. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 1-139-49368-X. Kapitola IC 5146 and Barnard 168, s. 162. (anglicky) 
  14. BARNARD, Edward Emerson. On the dark markings of the sky, with a catalogue of 182 such objects. S. 1–24. Astrophysical Journal [online]. Leden 1919 [cit. 2020-04-08]. Roč. 49, s. 1–24. Dostupné online. DOI 10.1086/142439. Bibcode 1919ApJ....49....1B. (anglicky) 
  15. GETMAN, Konstantin V.; BROOS, Patrick S.; KUHN, Michael A., et al. Star Formation In Nearby Clouds (SFiNCs): X-Ray and Infrared Source Catalogs and Membership. S. 42. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2017 [cit. 2020-04-08]. Roč. 229, čís. 2, s. 42. Dostupné online. arXiv 1612.05282. DOI 10.3847/1538-4365/229/2/28. Bibcode 2017ApJS..229...28G. (anglicky) 
  16. WEIDNER, Carsten; KROUPA, Pavel. The maximum stellar mass, star-cluster formation and composite stellar populations. S. 1333–1347. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Únor 2006 [cit. 2020-04-08]. Roč. 365, čís. 4, s. 1333–1347. Dostupné online. arXiv astro-ph/0511331. DOI 10.1111/j.1365-2966.2005.09824.x. Bibcode 2006MNRAS.365.1333W. (anglicky) 
  17. REIPURTH, Bo. Handbook of star forming regions. San Francisco: Astronomical Society of the Pacific, 2008. ISBN 978-1-58381-670-7. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]