Mlhovina Kokon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
IC 5146
Cocoonhunter2.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ emisní mlhovina
Objevitel Edward Emerson Barnard
Datum objevu 11. října 1893
Rektascenze 21h 53m 24s[1]
Deklinace +47°16′0″[1]
Souhvězdí Labuť (lat. Cygnus)
Zdánlivá magnituda (V) 7,2[2]
Úhlová velikost 12′[2]
Vzdálenost 3 100[3] ly
Rudý posuv 5,9 6×10−5[1]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 7,5[4] ly
Označení v katalozích
Collinderův katalog Collinder 470
Katalog Lyndsové LBN 424 a LBN 094.43-05.58
Jiná označení IC 5146,[1] Cr 470,[5] Sh2-125,[6] Caldwell 19[7]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mlhovina Kokon (také známá jako IC 5146, Sh2-125 nebo Caldwell 19) je otevřená hvězdokupaemisní mlhovinousouhvězdí Labutě.[8] Samotná otevřená hvězdokupa má označení Cr 470[5][7] a její hvězdná velikost je 7,2.[7][9]

Od Země je vzdálená přibližně 3 100 světelných let.[3] Index Catalogue ji popisuje jako mlhovinu, která má uprostřed hvězdu s magnitudou 9,5.[2] Tato velká ústřední hvězda je odpovědná za vytvoření díry v mlhovině a excitaci okolního vodíku, který emituje záření Hα.[10] Stáří této hvězdy se odhaduje na několik set tisíc let[4] a je tedy poměrně mladá.

Na obloze se nachází v nejvýchodnější části souhvězdí blízko hranice se souhvězdím Ještěrky. Najdeme ji jihovýchodně od pouhým okem viditelné hvězdy π² Cygni, mezi jasnou otevřenou hvězdokupou Messier 39 a otevřenou hvězdokupou NGC 7209 v souhvězdí Ještěrky.[7][11][12] Při pozorování IC 5146 je nedílnou součástí zážitku také temná mlhovina Barnard 168 (B168), která tvoří tmavý pruh obklopující IC 5146 a vybíhá směrem na západ, takže vypadá jako ocas mlhoviny Kokon.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Za objevitele mlhoviny bývá považován Thomas E. Espin, který ji poprvé pozoroval pomocí dalekohledu 13. srpna 1899 a svůj objev zveřejnil 31. března 1900.[7] V roce 1900 pořídil Max Wolf astrofotografii této mlhoviny.[7] Některé zdroje ovšem uvádějí, že mlhovinu objevil Edward Emerson Barnard 11. října 1893 na Lickově observatoři.[13] Ten ve svém díle z roku 1919 mlhovinu popisuje takto „Tato mlhovina má průměr 10′ a obsahuje více než tucet malých hvězd různé magnitudy. Nemá žádné středové zhuštění, ani se nezhušťuje kolem žádné hvězdy. V mlhovině je několik tmavých oblastí. Vybíhá z ní tmavý pruh dlouhý 1,7° a široký 9′.“[14]

Mladé hvězdné objekty[editovat | editovat zdroj]

IC 5146 je hvězdnou porodnicí, ve které probíhá tvorba hvězd. Výsledkem společného pozorování, které provedl Spitzerův vesmírný dalekohled a rentgenová observatoř Chandra, je stovka objevených mladých hvězdných objektů.[3][15] Mladé hvězdy byly objeveny nejenom v emisní mlhovině, ve které hmotné mladé hvězdy ionizují plyn, ale i ve tmavém molekulárním mračnu, které z emisní mlhoviny vybíhá. Nejhmotnější hvězdou v mlhovině je BD +46 3474, která je spektrální třídy B1 a jejíž hmotnost se odhaduje na 14±4 hmotností Slunce.[16]

Další zajímavou hvězdou je BD +46 3471, což je hvězda typu Herbig Ae/Be, tedy hvězda střední hmotnosti, která má ve svém spektru silné emisní čáry.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku IC 5146 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for IC 5146 [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SEDS NGC Catalog Online: Results for IC 5146 [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c HARVEY, Paul M.; HUARD, Tracy L.; JOERGENSEN, Jes K., et al. The Spitzer Survey of Interstellar Clouds in the Gould Belt. I. IC 5146 Observed With IRAC and MIPS. Astrophysical Journal [online]. Červen 2008 [cit. 2020-01-14]. Roč. 680, čís. 2, s. 495-516. Dostupné online. DOI:10.1086/587687. Bibcode:2008ApJ...680..495H. (anglicky) 
  4. a b Hluboké pole mlhoviny Kukla [online]. NASA, 2018-09-19 [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. 
  5. a b COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2020-04-07]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode:1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  6. SHARPLESS, Stewart. A Catalogue of H II Regions. Astrophysical Journal Supplement [online]. Prosinec 1959 [cit. 2020-04-07]. Roč. 4, s. 257. Dostupné online. Bibcode:1959ApJS....4..257S. (anglicky) 
  7. a b c d e f O'MEARA, Stephen James. The Caldwell Objects. Cambridge: Sky Publishing Corporation, 2002. ISBN 0-933346-97-2. S. 79–82. (anglicky) 
  8. SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: IC 5146 (= OCL 213 = LBN 424), the Cocoon Nebula [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. CANNISTRA, Steve. Cocoon Nebula (IC 5146) [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. EICHER, David J. The Universe from Your Backyard: A Guide to Deep-Sky Objects from Astronomy Magazine. [s.l.]: AstroMedia (Kalmbach Publishing Company), 1988. Dostupné online. ISBN 0-521-36299-7. 
  12. PASACHOFF, Jay M. Stars and Planets. New York, NY: Peterson Field Guides, 2000. ISBN 0-395-93432-X. Kapitola Atlas of the Sky, s. 578. (anglicky) 
  13. HARRINGTON, Philip S. Cosmic Challenge: The Ultimate Observing List for Amateurs. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 1-139-49368-X. Kapitola IC 5146 and Barnard 168, s. 162. (anglicky) 
  14. BARNARD, Edward Emerson. On the dark markings of the sky, with a catalogue of 182 such objects. Astrophysical Journal [online]. Leden 1919 [cit. 2020-04-08]. Roč. 49, s. 1-24. Dostupné online. DOI:10.1086/142439. Bibcode:1919ApJ....49....1B. (anglicky) 
  15. GETMAN, Konstantin V.; BROOS, Patrick S.; KUHN, Michael A., et al. Star Formation In Nearby Clouds (SFiNCs): X-Ray and Infrared Source Catalogs and Membership. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2017 [cit. 2020-04-08]. Roč. 229, čís. 2, s. 42. Dostupné online. arXiv:1612.05282. DOI:10.3847/1538-4365/229/2/28. Bibcode:2017ApJS..229...28G. (anglicky) 
  16. WEIDNER, Carsten; KROUPA, Pavel. The maximum stellar mass, star-cluster formation and composite stellar populations. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Únor 2006 [cit. 2020-04-08]. Roč. 365, čís. 4, s. 1333-1347. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0511331. DOI:10.1111/j.1365-2966.2005.09824.x. Bibcode:2006MNRAS.365.1333W. (anglicky) 
  17. REIPURTH, Bo. Handbook of star forming regions. San Francisco: Astronomical Society of the Pacific, 2008. ISBN 978-1-58381-670-7. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]