NGC 7243

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 7243
Otevřená hvězdokupa NGC 7243
Otevřená hvězdokupa NGC 7243
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Objevitel William Herschel[1]
Datum objevu 1788[1]
Rektascenze 22h 15m 08s[2]
Deklinace +49°53′54″[2]
Souhvězdí Ještěrka
Zdánlivá magnituda (V) 6,4[2]
Úhlová velikost 21'[1]
Vzdálenost 2 600 ly
(808 pc)[2]
Označení v katalozích
Col 448, Mel 240, OCl 221,[1] Caldwell 16
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 7243 (také známá jako Caldwell 16) je otevřená hvězdokupa vzdálená 2 600 světelných let[2]souhvězdí Ještěrky o hodnotě magnitudy 6,4. Na obloze se nachází blízko pouhým okem viditelných hvězd α Lacertae (3,77m) a 4 Lacertae (4,55m) a planetární mlhoviny IC 5217. Stáří hvězdokupy je odhadováno na lehce přes 100 milionů let a obsahuje pouze bílé a modré hvězdy.[3]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 7243 v souhvězdí Ještěrky.

Hvězdokupu je možné jednoduše najít 2,5° západně od hvězdy α Lacertae s magnitudou 3,77. Její nejjasnější hvězdy jsou osmé a deváté magnitudy, proto může být pozorována i triedrem 10x50. K uspokojivému rozložení hvězdokupy na jednotlivé hvězdy je ovšem potřeba použít hvězdářský dalekohled o průměru alespoň 100 mm, kterým je možné pozorovat desítky slabých hvězd až do magnitudy 11,5; dalekohled o průměru 150 mm hvězdokupu zcela rozloží i při základním zvětšení.

NGC 7243 má střední severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až po severní středomořské oblasti. I když největší výšky nad obzorem na večerní obloze dosahuje od srpna do listopadu, na severní polokouli zůstává viditelná mnoho nocí během roku. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze od rovníku po oblasti mírného podnebí.[4]

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil William Herschel v roce 1787 spolu s dalšími blízkými otevřenými hvězdokupami během svého pozorování oblohy pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce (475 mm). Popsal ji takto: "hvězdokupa tvořená hrubě rozptýlenými jasnými hvězdami, o průměru 16'."[5] Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 4773.[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 7243 je středně vyvinutá výrazná otevřená hvězdokupa a nachází se v rameni Persea ve vzdálenosti přibližně 808 parseků (2 600 světelných let), v oblasti sousedící s velkými OB asociacemi v souhvězdí Cefea, ve kterých vznikají nové hvězdy. Její stáří je větší než 100 milionů let.[6]

Hvězdokupa není příliš zhuštěná a je možné ji jednoduše rozložit na jednotlivé hvězdy. V její jihozápadní části se nachází půlkruhový řetězec hvězd. Postupem času někteří vědci dospěli k pochybnosti, zda se jedná o skutečnou otevřenou hvězdokupu, nebo zda může jít o seskupení různě vzdálených hvězd, které se jeví jako skupinka díky úhlu pohledu. Satelit Hipparcos spočítal vlastní pohyb nekolika složek a zjistil, že pouze některé z hvězd viditelných v kruhu o průměru 20' kolem pomyslného centra hvězdokupy opravdu patří do hvězdokupy.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků NGC 7243 na anglické Wikipedii a NGC 7243 na italské Wikipedii.

  1. a b c d e The NGC/IC Project: Results for NGC 7243 [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 7243 [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. NGC 7243 [online]. eSky [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Deklinace 49° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 41° od severního nebeského pólu. Severně od 41° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 41° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  5. SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 7243 [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. WEBDA page for open cluster NGC 7243 [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0-521-55332-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]