NGC 457

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 457
Otevřená hvězdokupa NGC 457. Autor: Henryk Kowalewski
Otevřená hvězdokupa NGC 457. Autor: Henryk Kowalewski
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída I3r[1]
Objevitel William Herschel
Datum objevu 18. října 1787
Rektascenze 01h 19m 35s[2]
Deklinace +58°17′12″[2]
Souhvězdí Kasiopeja (lat. Cas)
Zdánlivá magnituda (V) 6,4[2]
Úhlová velikost 20'[3]
Vzdálenost 1,6 kpc
Fyzikální charakteristiky
Odhadované stáří 21 milionů let[3]
Označení v katalozích
Cr 12,[4] Mel 7,[5] OCL 321,[2] Caldwell 13[6]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 457 (také známá jako Človíček, hvězdokupa E.T. nebo Caldwell 13) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Kasiopejimagnitudou 6,4. Objevil ji William Herschel v roce 1787 a od Země je vzdálená přibližně 7 920 světelných let.[3]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 457 v souhvězdí Kasiopeji
Podrobná mapa hvězd v NGC 457.

NGC 457 je jednoduše vyhledatelná a pozorovatelná hvězdokupa. Nachází se 2° jihozápadně od hvězdy δ Cassiopeiae s magnitudou 2,7 a je viditelná i triedrem 10x50, nebo ještě lépe 15x80, ve kterém již vypadá částečně rozložená na jednotlivé hvězdy. Hvězdářský dalekohled o průměru 150 mm je nejlepším nástrojem pro pozorování tohoto nebeského objektu; již při základním zvětšení je objekt dostatečně rozložen, neboť zabírá značnou část zorného pole. V dalekohledech většího průměru si můžeme povšimnout, že mnohé její nejjasnější hvězdy, včetně φ Cassiopeiae na jižní hranici hvězdokupy, jsou dvojhvězdy.

40' severozápadně od hvězdokupy se nachází menší otevřená hvězdokupa NGC 436, 3° severovýchodně jasná otevřená hvězdokupa Messier 103 a 4° západně HII oblast NGC 281.

NGC 457 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až po severní subtropické oblasti. I když největší výšky nad obzorem na večerní obloze dosahuje od září do prosince, na velké části severní polokoule zůstává viditelná celou noc. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze od rovníku po obratník Kozoroha a blízké oblasti na jih od něj.[7]

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil William Herschel 18. října 1787, pozoroval ji pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce (475 mm) a popsal ji takto: "jasná hvězdokupa tvořená jasnými i slabými hvězdami, značně bohatá."[6] Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 256.[8]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 457 je hvězdokupa výrazného vzhledu. Pro svůj zvláštní tvar je hvězdokupa amatérskými astronomy nazývána Človíček, hvězdokupa E.T. nebo Sova, v angličtině pak ET Cluster, Owl Cluster, Skiing Cluster nebo Kachina Doll Cluster.[9] Dvě jasné hvězdy, φ Cas s magnitudou 5 a HD 7902 s magnitudou 7, si můžeme představit jako oči postavy či sovy a pravděpodobně se nachází o něco blíže než samotná hvězdokupa. Řetězy hvězd jdoucí do strany připomínají křídla ptáka za letu.

NGC 457 je početné seskupení zhruba šedesáti[10] nebo až stovky hvězd až do 15. magnitudy[9] a od Země je vzdálená zhruba 7 920 světelných let.[3] Spolu s dalšími okolními otevřenými hvězdokupami, jako je Messier 103, patří do ramene PerseaMléčné dráze, což je rameno sousedící z vnější strany s ramenem Orionu, ve kterém se nachází Sluneční soustava.[8] Jako většina ostatních hvězdokup nacházejících se v souhvězdí Kasiopeji je i tato hvězdokupa velmi mladá; její odhadované stáří je 21 milionů let.[11] V jejím směru se nachází několik desítek proměnných hvězd, z nichž mnoho se ve skutečnosti nachází v jiné vzdálenosti než samotná hvězdokupa. Mezi proměnné hvězdy zaručeně se nacházející ve hvězdokupě patří V466 Cas, červený obr v pokročilém stádiu vývinu patřící mezi pulzující proměnné hvězdy, dále V765 Cas, zákrytová dvojhvězda spektrální třídy B5, a další čtyři proměnné hvězdy s různým stupněm pravděpodobnosti jejich příslušnosti ke hvězdokupě. Mezi hvězdami, které se nachází ve stejném zorném poli, ale ke hvězdokupě určitě nepatří, je několik cefeid a několik hvězd typu RR Lyrae.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků NGC 457 na anglické Wikipedii a NGC 457 na italské Wikipedii.

  1. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 457 [online]. [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 457 [online]. [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-07-21]. Roč. 389, s. 871-873. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0203351. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode:2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  4. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-07-21]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode:1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  5. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-21]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  6. a b SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 457 [online]. [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Deklinace 58° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 65° od severního nebeského pólu. Severně od 65° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 65° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  8. a b Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0-521-55332-6. 
  9. a b The NGC/IC Project: Results for NGC 457 [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  10. Fitzsimmons, A. CCD Stromgren UVBY photometry of the young clusters NGC 1893, NGC 457, Berkeley 94 and Bochum 1. Astronomy and Astrophysics Supplement Series [online]. Květen 1993 [cit. 2016-07-27]. Roč. 99, čís. 1, s. 15-29. Dostupné online. Bibcode:1993A&AS...99...15F. (anglicky) 
  11. FRINCHABOY, Peter M., et al. Open Clusters as Galactic Disk Tracers. I. Project Motivation, Cluster Membership, and Bulk Three-Dimensional Kinematics. Astronomical Journal [online]. Červenec 2008 [cit. 2016-07-27]. Roč. 136, s. 118–145. Dostupné online. arXiv:0804.4630. DOI:10.1088/0004-6256/136/1/118. Bibcode:2008AJ....136..118F. (anglicky)  Viz tab. I, s. 12.
  12. Maciejewski, G.; Bukowiecki, L.; Brozek, T., et al. Variable stars in the field of the open cluster NGC 457. Information Bulletin on Variable Stars [online]. 2008 [cit. 2016-07-27]. Roč. 5864, s. 1. Dostupné online. Bibcode:2008IBVS.5864....1M. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]