Dvojitá hvězdokupa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dvojitá hvězdokupa
Dvojitá hvězdokupa NGC 869 a NGC 884
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Objevitel Hipparchos[1]
Datum objevu 130 př. n. l.[1]
Rektascenze 02h 20m 30s[2]
Deklinace +57°08′00″[2]
Souhvězdí Perseus
Zdánlivá magnituda (V) 3,7 a 3,8[2]
Úhlová velikost 60'
Vzdálenost 7 500 ly
(2 300 pc)[2]
Označení v katalozích
Caldwell 14
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Dvojitá hvězdokupa (také známá jako Caldwell 14) je společné označení pro otevřené hvězdokupy NGC 869 a NGC 884 (nazývané též h Persea a Chí Persea).[3] Nachází se v souhvězdí Persea a od Země je vzdálená 7 500 světelných let. NCG 869 má souhrnnou hmotnost 3 700 slunečních hmotností a NGC 884 má hmotnost 2 800 , ovšem nedávné výzkumy ukázaly, že je Dvojitá hvězdokupa obklopená rozsáhlou oblastí hvězd a celá soustava má hmotnost nejméně 20 000 .[4] Na základě pozorování jednotlivých hvězd je stáří Dvojité hvězdokupy odhadováno na 12,8 milionů let.[5] Pro porovnání, Plejády mají odhadované stáří v rozsahu od 75 milionů do 150 milionů let. V každé z obou hvězdokup se nachází více než 300 modrobílých veleobrů. Jejich nejžhavější hvězdy hlavní posloupnosti mají spektrální typ B0. Obě hvězdokupy také vykazují modrý posuv, NGC 869 se přibližuje k Zemi rychlostí 39 km/s a NGC 884 podobnou rychlostí 38 km/s.[6]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha Dvojité hvězdokupy v souhvězdí Persea.

Dvojitá hvězdokupa je dobře viditelná pouhým okem jako protažená jasná uprostřed zúžená skvrna, takže má tvar ležatého čísla "8". Je známá od pradávna a je cirkumpolární (stále se nacházející nad obzorem) pro pozorovatele na severní polokouli, kromě oblastí blízko u rovníku. Nachází se v severní části souhvězdí blízko souhvězdí Kasiopeji a také blízko radiantu meteorického roje Perseidy, který každý rok vrcholí kolem 12. nebo 13. srpna. Malý triedr obě hvězdokupy částečně rozloží a jsou si v něm docela podobné. NGC 884 vévodí dvě hvězdy sedmé magnitudy na severním okraji, NGC 869 má dvě hvězdy sedmé magnitudy na západní straně. V triedru se NGC 869 nezdá být bohatší než její společnice, ale malý dalekohled v ní ukáže velký počet hvězd. Pohled na Dvojitou hvězdokupu dalekohledem o průměru 200 mm je opravdový zážitek, hvězd jsou najednou stovky. Pozorování hvězdokupy je popisováno jako úchvatný a úctu vzbuzující pohled a velmi často se objevuje v mnohém astronomickém zápisníku.[7] Obě hvězdokupy uvnitř hostí dvacítku červených veleobrů, které vynikají mezi modrou barvou ostatních hvězd.

Dvojitá hvězdokupa patří mezi nejvíce fotografované objekty noční oblohy. Obě hvězdokupy jsou mladé, jejich věk se odhaduje kolem 12 milionů let[8] a navzájem jsou od sebe vzdálené kolem 800 světelných let. Skutečnost, že jsou i z takové vzdálenosti (7 500 světelných let od Slunce) velmi jasné, ukazuje na jejich velkou absolutní hvězdnou velikost a také na jejich velký skutečný rozměr, který se odhaduje na 70 světelných let pro obě hvězdokupy.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Řecký astronom Hipparchos zapsal hvězdokupu (světlou skvrnu v Perseovi) již v roce 130 př. n. l, ale pravá podstata Dvojité hvězdokupy byla objevena až po vynálezu dalekohledu o mnoho století později. William Herschel byl první, kdo ji na začátku 19. století popsal jako dvě oddělené hvězdokupy. Dvojitá hvězdokupa není součástí Messierova katalogu, ale Patrick Caldwell-Moore ji zahrnul do svého Calwellova katalogu oblíbených objektů hlubokého vesmíru.[9] [10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Double Cluster na anglické Wikipedii a Ammasso Doppio di Perseo na italské Wikipedii.

  1. a b The NGC/IC Project: Results for NGC 869 [online]. [cit. 2016-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 869/884 [online]. [cit. 2016-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Není jasné, co Bayer tímto označením zamýšlel. Bayer možná nerozlišil dvojitou povahu této hvězdokupy, Chi pak označuje Dvojitou hvězdokupu a h značí blízkou hvězdu; viz Stephen James O'Meara; Daniel W.E. Green. "The Mystery of the Double Cluster". Sky and Telescope. Únor 2003, roč. 105, čís. 2, s. 116–119. (anglicky)  Bayerova Uranometria ji na mapě Persea neuvání jako mlhovinu, ale na mapě Kassiopeji ano a Schillerovo Coelum Stellatum Christianum, které sestavil s Bayerovou pomocí, ji popisuje jako Dvojitou mlhovinu; viz Morton Wagman. Lost Stars. [s.l.]: McDonald & Woodward, 2003. ISBN 0939923785. S. 240. (anglicky) 
  4. CURRIE, Thayne; HERNANDEZ, Jesus; IRWIN, Jonathan, et al. The Stellar Population of h and χ Persei: Cluster Properties, Membership, and the Intrinsic Colors and Temperatures of Stars. Astrophysical Journal Supplement [online]. Únor 2010 [cit. 2016-08-08]. Roč. 186, čís. 2, s. 191. Dostupné online. arXiv:0911.5514. DOI:10.1088/0067-0049/186/2/191. Bibcode:2010ApJS..186..191C. (anglicky) 
  5. SLESNICK, Catherine L.; HILLENBRAND, Lynne A.; MASSEY, Philip. The Star Formation History and Mass Function of the Double Cluster h and χ Persei. Astrophysical Journal [online]. Září 2002 [cit. 2016-08-08]. Roč. 576, čís. 2, s. 880-893. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0205130. DOI:10.1086/341865. Bibcode:2002ApJ...576..880S. (anglicky) 
  6. KHARCHENKO, N. V.; PISKUNOV, A. E.; ROESER, S., et al. Astrophysical parameters of Galactic open clusters. Astronomy and Astrophysics [online]. Srpen 2005 [cit. 2016-08-08]. Roč. 438, čís. 3, s. 1163-1173. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0501674. DOI:10.1051/0004-6361:20042523. Bibcode:2005A&A...438.1163K. (anglicky) 
  7. CHAPLE, Glenn. A double take. Astronomy. Leden 2011, čís. 1. 
  8. WEBDA page for open cluster NGC 884 [online]. [cit. 2016-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. O'MEARA, Stephen James. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-82796-6. S. 274. 
  10. Caldwell Club Introduction [online]. [cit. 2016-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]