NGC 869

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 869
Dvojitá hvězdokupa NGC 869 a NGC 884
Dvojitá hvězdokupa NGC 869 a NGC 884
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Objevitel Hipparchos[1]
Datum objevu 130 př. n. l.[1]
Rektascenze 02h 19m 00s[2]
Deklinace +57°07′42″[2]
Souhvězdí Perseus
Zdánlivá magnituda (V) 3,7[2]
Úhlová velikost 29'[1]
Vzdálenost 6 800 ly
(2 100 pc)[2]
Označení v katalozích
Cr 24,[3] Mel 13,[4] Raab 9, OCl 350, h Per Cluster, h Persei[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 869 je otevřená hvězdokupa vzdálená 6 800 světelných let[2]souhvězdí Persea o hodnotě magnitudy 3,7. Je to západní část Dvojité hvězdokupy, kterou tvoří spolu s NGC 884. Stáří hvězdokupy je odhadováno na 13 milionů let.[5] NGC 869 a NGC 884 jsou též nazývané h Persea a χ (čti Chí) Persea.[6] Obě hvězdokupy se nachází v hvězdné asociaci Perseus OB1 a nachází se fyzicky velmi blízko, vzdálené navzájem stovky světelných let. Objevil je už Hipparchos, ale pravděpodobně byly známé mnohem dříve.

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 869 v souhvězdí Persea.

Dvojitá hvězdokupa je oblíbená mezi amatérskými astronomy a často je pozorována nebo fotografována pomocí malých dalekohledů. Je viditelná pouhým okem a snadno nalezitelná mezi souhvězdími Persea a Kasiopeji jako světlá skvrna v zimní části Mléčné dráhy.

V malém dalekohledu se NGC 869 jeví jako krásná skupinka jasných hvězd umístěná v bohatém hvězdném poli. Kromě mnoha jasných modrých hvězd obsahuje hvězdokupa také pár oranžových hvězd, které jí přidávají na zajímavosti. Obě hvězdokupy spolu nabízí působivý pohled při malém zvětšení dalekohledu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 869 na anglické Wikipedii.

  1. a b c The NGC/IC Project: Results for NGC 869 [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  2. a b c d e f SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 869 [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-07-31]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode:1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  4. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-31]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  5. SLESNICK, Catherine L.; HILLENBRAND, Lynne A.; MASSEY, Philip. The Star Formation History and Mass Function of the Double Cluster h and χ Persei. Astrophysical Journal [online]. Září 2002 [cit. 2016-08-08]. Roč. 576, čís. 2, s. 880-893. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0205130. DOI:10.1086/341865. Bibcode:2002ApJ...576..880S. (anglicky) 
  6. Není jasné, co Bayer tímto označením zamýšlel. Bayer možná nerozlišil dvojitou povahu této hvězdokupy, Chi pak označuje Dvojitou hvězdokupu a h značí blízkou hvězdu; viz Stephen James O'Meara; Daniel W.E. Green. "The Mystery of the Double Cluster". Sky and Telescope. Únor 2003, roč. 105, čís. 2, s. 116–119. (anglicky)  Bayerova Uranometria ji na mapě Persea neuvání jako mlhovinu, ale na mapě Kassiopeji ano a Schillerovo Coelum Stellatum Christianum, které sestavil s Bayerovou pomocí, ji popisuje jako Dvojitou mlhovinu; viz Morton Wagman. Lost Stars. [s.l.]: McDonald & Woodward, 2003. ISBN 0939923785. S. 240. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 869 ve Wikimedia Commons