NGC 2506

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 2506
NGC 2506 na amatérském snímku
NGC 2506 na amatérském snímku
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída I2r[1]
Objevitel William Herschel
Datum objevu 23. února 1791
Rektascenze 08h 00m 01s[2]
Deklinace -10°46′12″[2]
Souhvězdí Jednorožec (lat. Mon)
Zdánlivá magnituda (V) 8,28[3] a 7,6[3]
Úhlová velikost 12′[1]
Vzdálenost 11 287 ly
(3460 pc)[4]
Fyzikální charakteristiky
Odhadované stáří 1 miliarda let[5]
Označení v katalozích
OCl 593, Cr 170,[6] Mel 80,[7] Caldwell 54[8]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 2506 (také známá jako Caldwell 54) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Jednorožce vzdálená od Země přibližně 11 300 světelných let.[4] Objevil ji britský astronom William Herschel 23. února 1791.[9]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 2506 v souhvězdí Jednorožce

Na obloze ji lze poněkud obtížně nalézt v oblasti bez jasných hvězd v jihovýchodní části souhvězdí u hranice se souhvězdím Lodní zádě, 4 stupně východně od hvězdy Alfa Monocerotis s magnitudou 3,9, mezi hvězdokupami Messier 47 a Messier 48. Blízko se nachází i další hvězdokupy Messier 46 a NGC 2539. Je viditelná i triedrem. Obsahuje několik stovek hvězd, ale její nejjasnější hvězdy dosahují pouze 11. magnitudy, proto je na její pozorování vhodný alespoň středně velký amatérský astronomický dalekohled,[10] který při větším zvětšení ukáže některé její nejjasnější hvězdy. Pozadí hvězdokupy ovšem zůstane mlhavé se dvěma zhuštěními na východě a západě.

Díky její mírné jižní deklinaci může být pozorována z obou polokoulí Země bez obtíží spojených se zeměpisnou šířkou. Ve skutečnosti je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od prosince do května.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil William Herschel 23. února 1791[9] pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce (475 mm). Popsal ji takto: „velmi zhuštěná a bohatá hvězdokupa. Hvězdy jsou dvojí velikosti, některé značně jasné a ostatní téměř neviditelné. Zhuštěná část má průměr 5 nebo 6′.“[8] Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 1611.[9]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 2506 je velmi zhuštěná hvězdokupa kulového tvaru podobná zhuštěné hvězdokupě NGC 2477. Její vzdálenost se odhaduje na 11 300 světelných let a nachází se tedy ve vnější části Galaxie, pravděpodobně v rameni Persea, v oddělující se části na konci tohoto ramene.

Se stářím kolem 1,1 miliardy let jde o jednu z nejstarších otevřených hvězdokup, podobně staré jsou hvězdokupy NGC 752 a NGC 2420, i když jsou i mnohem starší hvězdokupy, jako například M 67. Její hvězdy mají velmi nízkou metalicitu, což je dáno její vzdáleností od jádra Galaxie, protože čím větší je vzdálenost hvězdokupy od jádra, tím nižší má metalicitu. Nachází se přibližně 1 600 světelných let severně nad rovinou galaktického disku, proto je podobná dalším hvězdokupám na okraji disku, jako například NGC 2420 v souhvězdí Blíženců. Hvězdokupa obsahuje zhruba kolem 800 hvězd, většina jich však má magnitudu menší než 13. Její hvězdy hlavní posloupnosti jsou z velké části dvojhvězdy.[12]

Její oběžná dráha kolem jádra galaxie je poměrně málo výstředná, což naznačuje, že se příliš nevzdálila od místa svého vzniku. Na své oběžné dráze udržuje vzdálenost mezi 10 700 a 11 600 světelných let od jádra Galaxie.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2506 na italské Wikipedii.

  1. a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2506 [online]. SEDS.org [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2506 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b SIMBAD.
  4. a b WEBDA page for open cluster NGC 2506 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2019-03-05]. Roč. 389, s. 871-873. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0203351. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode:2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  6. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2019-03-05]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode:1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  7. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 20119-02-26]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  8. a b SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 2506 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2506 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Jednorožec [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. 
  11. Deklinace 11° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 79° od jižního nebeského pólu. Jižně od 79° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 79° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0-521-55332-6. 
  13. CARRARO, G.; CHIOSI, C. Galactic orbits of the old open clusters NGC 188, NGC 2682, NGC 2420, NGC 752 and NGC 2506. Astronomy and Astrophysics [online]. Srpen 1994 [cit. 2019-03-05]. Roč. 288, s. 751-758. Dostupné online. Bibcode:1994A&A...288..751C. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2506 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2506 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Jednorožec [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2506 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky)