NGC 663

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 663
Otevřená hvězdokupa NGC 663
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída II3r[1]
Objevitel William Herschel[1]
Datum objevu 1787[1]
Rektascenze 01h 46m 09s[2]
Deklinace +61°14′06″[2]
Souhvězdí Kasiopeja
Zdánlivá magnituda (V) 7,1[2]
Úhlová velikost 16'[1]
Vzdálenost 6 850 ly
(2 100 pc)[3]
Fyzikální charakteristiky
Absolutní magnituda (V) 8,42
Odhadované stáří 20 až 25 milionů let[3]
Označení v katalozích
OCl 333, Cr  20, Mel 11,[1] Caldwell 10
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 663 (také známá jako Caldwell 10) je mladá otevřená hvězdokupasouhvězdí Kasiopeji o hodnotě magnitudy 7,1. Obsahuje přibližně 400 hvězd a její úhlový rozměr je 16 obloukových minut. Za velmi dobrých podmínek je možné ji zahlédnout pouhým okem, v triedru může být vidět i několik jejích nejjasnějších hvězd, ale nejlepší pohled na ni je v dalekohledu. Některé prameny jí přisuzují větší jasnost než je běžně uváděná magnituda 7,1.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 663 v souhvězdí Kasiopeji
Podrobná mapa hvězd v NGC 663.

Hvězdokupa se nachází 2° severovýchodně od hvězdy δ Cassiopeiae s magnitudou 2,7. Je viditelná triedrem 10x50 jako jasný kroužek obklopený ze čtyř stran hvězdami s magnitudami 8 až 9. K rozložení středu hvězdokupy na jednotlivé hvězdy je zapotřebí použít větší přístroj, který ukáže hvězdy jedenácté a dvanácté magnitudy. Amatérský hvězdářský dalekohled o průměru 100 až 120 mm dokáže hvězdokupu úplně rozložit a již při zvětšení 70x je možné napočítat několik desítek hvězd. Ještě větší dalekohledy hvězdokupu rozloží mnohem lépe a jednotlivé hvězdy jsou v nich dostatečně oddělené.

NGC 663 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až po severní subtropické oblasti. I když největší výšky nad obzorem na večerní obloze dosahuje od září do prosince, na velké části severní polokoule zůstává viditelná celou noc. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze od rovníku po obratník Kozoroha a k němu přilehlé jižnější oblasti.[5]

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil William Herschel 3. listopadu 1787 spolu s dalšími blízkými otevřenými hvězdokupami během svého pozorování oblohy pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce (475 mm). Popsal ji takto: "krásná hvězdokupa tvořená docela jasnými hvězdami, o průměru skoro 15', značně bohatá."[6] Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 392.[7]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Nejjasnější hvězdy jsou soustředěné v severní části hvězdokupy, kdy dvojice hvězd osmé magnitudy a dvojice hvězd deváté magnitudy vytváří dva trsy vystupující mezi méně jasnými hvězdami.

Po úpravě spektra kvůli červenání způsobenému mezihvězdným prachem je její modulus vzdálenosti odhadován na 11,6 magnitud. Nachází se zhruba 2 100 parseků daleko a její odhadované stáří je 20 až 25 milionů let.[3] To znamená, že hvězdy spektrální třídy B2 nebo těžší se již blíží ke konci života v hlavní posloupnosti.[8] Při pohledu ze Země se 300 parseků za hvězdokupou nachází molekulární mračno, které není s hvězdokupou spojeno, ale tlumí jas hvězd na pozadí hvězdokupy.[9]

Tato hvězdokupa je zvláštní svým vysokým počtem hvězd typu Be, celkem jich zde bylo nalezeno 24. Jsou to hvězdy spektrální třídy B, které mají ve spektru emisní čáry vodíku. Většina hvězd typu Be v této hvězdokupě patří do třídy B0 až B3.[3] Jeden pravděpodobný člen hvězdokupy, hvězda LS I +61° 235, je dvojhvězda tvořená hvězdou typu Be a rentgenovou hvězdou, jejichž perioda oběhu je zhruba 3 roky.[10] Ve hvězdokupě se také nachází alespoň 5 modrých opozdilců, což jsou hvězdy vytvořené spojením dvou hvězd.[8] Dva hvězdné systémy ve hvězdokupě jsou pravděpodobně zákrytové dvojhvězdy s periodou 0,6 a 1,03 dne.[11] Na okraji NGC 663 se také nachází dva červení veleobři.[12][13]

NGC 663 je možným členem hvězdné asociace Cassiopeia OB8, která se nachází v rameni PerseaMléčné dráze, spolu s otevřenými hvězdokupami NGC 654, NGC 659, Messier 103 a několika hvězdnými veleobry rozptýlených mezi nimi. Všichni členové této asociace mají podobné stáří a vzdálenost od Země.[14][15]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků NGC 663 na anglické Wikipedii a NGC 663 na italské Wikipedii.

  1. a b c d e The NGC/IC Project: Results for NGC 663 [online]. [cit. 2017-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 663 [online]. [cit. 2016-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d Pigulski, A.; Kopacki, G.; Kolaczkowski, Z. The young open cluster NGC 663 and its Be stars. Astronomy & Astrophysics [online]. Září 2001 [cit. 2016-07-26]. Roč. 376, čís. 1, s. 144–153. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20010974. Bibcode:2001A&A...376..144P. (anglicky) 
  4. O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0-521-82796-5. S. 50–51. (anglicky) 
  5. Deklinace 61° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 29° od severního nebeského pólu. Severně od 29° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 29° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  6. SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 663 [online]. [cit. 2016-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0-521-55332-6. 
  8. a b Marco, A.; Negueruela, I.; Motch, C. Blue Stragglers, Be Stars and X-ray Binaries in Open Clusters. ASP Conference Series [online]. Březen 2007 [cit. 2016-07-26]. Roč. 361, s. 388. Dostupné online. Bibcode:2007ASPC..361..388M. (anglicky) 
  9. Phelps, Randy L.; Janes, Kenneth A. Young open clusters as probes of the star-formation process. 2: Mass and luminosity functions of young open clusters. Astronomical Journal [online]. Listopad 1993 [cit. 2016-07-26]. Roč. 106, čís. 5, s. 1870–1884. Dostupné online. DOI:10.1086/116772. Bibcode:1993AJ....106.1870P. (anglicky) 
  10. Reig, P., et al. The Be/X-ray binary LS I +61 235/RX J0146.9+6121: physical parameters and V/R variability. Astronomy and Astrophysics [online]. Červen 1997 [cit. 2016-07-26]. Roč. 322, s. 183–192. Dostupné online. Bibcode:1997A&A...322..183R. (anglicky) 
  11. PIETRZYNSKI, G. Variable Stars in the Young Open Cluster NGC 663. Acta Astronomica [online]. Červenec 1996 [cit. 2016-07-26]. Roč. 46, s. 357–360. Dostupné online. Bibcode:1996AcA....46..357P. (anglicky) 
  12. Mermilliod, J. C.; Mayor, M.; Udry, S. Red giants in open clusters. XIV. Mean radial velocities for 1309 stars and 166 open clusters. Astronomy & Astrophysics [online]. Červenec 2008 [cit. 2016-07-26]. Roč. 485, čís. 1, s. 303–314. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:200809664. Bibcode:2008A&A...485..303M. (anglicky) 
  13. Pandey, A. K.; Upadhyay, K.; Ogura, K., et al. Stellar contents of two young open clusters: NGC 663 and 654. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Duben 2005 [cit. 2016-07-26]. Roč. 358, čís. 4, s. 1290–1308. Dostupné online. DOI:10.1111/j.1365-2966.2005.08784.x. Bibcode:2005MNRAS.358.1290P. (anglicky) 
  14. Negueruela, I.; González-Fernández, C.; Marco, A. A massive association around the obscured open cluster RSGC3. Astronomy & Astrophysics [online]. Duben 2011 [cit. 2016-07-26]. Roč. 528. Dostupné online. arXiv:1102.0028. DOI:10.1051/0004-6361/201016102. Bibcode:2011A&A...528A..59N. (anglicky) 
  15. Humphreys, R. M. Studies of luminous stars in nearby galaxies. I. Supergiants and O stars in the Milky Way.. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Prosinec 1978 [cit. 2016-07-26]. Roč. 38, s. 309–350. Dostupné online. DOI:10.1086/190559. Bibcode:1978ApJS...38..309H. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]