Mlhovina Tarantule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tarantule
Fotografie ze Spitzerova vesmírného dalekohledu.
Fotografie ze Spitzerova vesmírného dalekohledu.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ emisní mlhovina
Rektascenze 05h 38m 42s[1]
Deklinace -69°06΄00΄΄[1]
Zdánlivá magnituda (V) 8[2]
Souhvězdí Mečoun (lat. Dorado)
Úhlová velikost 40'×25'[2]
Vzdálenost 179 000[2] ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr ~500[3] ly
Označení v katalozích
NGC 2070, 30 Doradus[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Mlhovina Tarantule (známá také jako 30 Doradus, NGC 2070) je velmi velká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina[4]. Nachází se v severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku, jde o nejjasnější objekt v této nepravidelné galaxii[4]. Název dostala podle svého vzhledu, připomíná pavouka – tarantuli. Nejprve byla kategorizována jako hvězda; že jde o mlhovinu, určil 5. prosince 1751 francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille[2].

Poloha NGC 2070 v souhvězdí Mečouna

Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků)[3].

Vodík v mlhovině je ionizován horkými a mladými hvězdami a modrými veleobry v jejím jádru. Součástí mlhoviny je řada mladých hvězdokup, v mlhovině se také nachází nejaktivnější oblast překotného zrodu hvězd v celé Místní skupině galaxií[4].

V roce 1987 na okraji hvězdokupy vzplála supernova SN 1987A – první blízká supernova pozorovaná moderní technikou[4].

Hvězdokupa R136[editovat | editovat zdroj]

Centrální část mlhoviny Taratula. Mozaika 15 snímků z Hubbleova vesmírného dalekohledu (NASA/ESA)

V mlhovině Tarantule se, kromě mnoha jiných, také nachází velmi mladá hvězdokupa R136. V září roku 2001 v ní objevili astronomové Philip Massey, Laura R. Penny a Julia Vukovich hvězdu, která byla v té době považována za nejtěžší známou ve vesmíru. Tato hvězda spektrální třídy O3 je jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38. Pomocí spektrografu umístěném na Hubbleově vesmírném dalekohledu byly přesně změřeny parametry vzájemného oběhu obou složek této dvojhvězdy a z nich pak byla přesně určena jejich hmotnost. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M, její průměr je asi devětkrát větší než průměr Slunce (t.j. asi 12,6×106 km), její povrchová teplota 50 000 °K. Slabší složkou této dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 °K. Oběžná doba je tři dny a devět hodin.[5][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2070 [online]. [cit. 2016-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 2070 [online]. [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b APOD. Astronomy Picture of the Day: The Tarantula Nebula [online]. NASA, 2006-01-06, [cit. 2016-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 496.  
  5. Instantní astronomické noviny, Nejtěžší známá hvězda [online]. 2007-05-08. Dostupné online.  
  6. The Astrophysical Journal; Massey, Penny, & Vukovich, R136 Massive Binaries [online]. 2007-05-08. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]