Mlhovina Tarantule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tarantule
Fotografie ze Spitzerova vesmírného dalekohledu.
Fotografie ze Spitzerova vesmírného dalekohledu.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ emisní mlhovina
Objevitel Nicolas Louis de Lacaille
Datum objevu 1751
Rektascenze 05h 38m 42s[1]
Deklinace -69°06΄00΄΄[1]
Souhvězdí Mečoun (lat. Dorado)
Zdánlivá magnituda (V) 8[2]
Úhlová velikost 40'×25'[2]
Vzdálenost 179 000[2] ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr ~500[3] ly
Označení v katalozích
NGC 2070, 30 Doradus[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Mlhovina Tarantule (známá také jako 30 Doradus, NGC 2070) je velmi velká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina[4]. Nachází se v severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku, jde o nejjasnější objekt v této nepravidelné galaxii[4]. Název dostala podle svého vzhledu, připomíná pavouka – tarantuli. Nejprve byla kategorizována jako hvězda; že jde o mlhovinu, určil 5. prosince 1751 francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille[2].

Poloha NGC 2070 v souhvězdí Mečouna

Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků)[3].

Vodík v mlhovině je ionizován horkými a mladými hvězdami a modrými veleobry v jejím jádru. Součástí mlhoviny je řada mladých hvězdokup, v mlhovině se také nachází nejaktivnější oblast překotného zrodu hvězd v celé Místní skupině galaxií[4].

V roce 1987 na okraji hvězdokupy vzplála supernova SN 1987A – první blízká supernova pozorovaná moderní technikou[4].

Hvězdokupa R136[editovat | editovat zdroj]

Centrální část mlhoviny Taratula. Mozaika 15 snímků z Hubbleova vesmírného dalekohledu (NASA/ESA)

V mlhovině Tarantule se, kromě mnoha jiných, také nachází velmi mladá hvězdokupa R136. V září roku 2001 v ní objevili astronomové Philip Massey, Laura R. Pennyová a Julia Vukovichová hvězdu, která byla v té době považována za nejtěžší známou ve vesmíru. Tato hvězda spektrální třídy O3 je jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38.

Pomocí spektrografu umístěném na Hubbleově vesmírném dalekohledu byly přesně změřeny parametry vzájemného oběhu obou složek této dvojhvězdy a z nich pak byla přesně určena jejich hmotnost. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M, její průměr je asi devětkrát větší než průměr Slunce (t.j. asi 12,6×106 km), její povrchová teplota 50 000 °K. Slabší složkou této dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 °K. Oběžná doba je tři dny a devět hodin.[5][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2070 [online]. [cit. 2016-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 2070 [online]. [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b APOD. Astronomy Picture of the Day: The Tarantula Nebula [online]. NASA, 2006-01-06, [cit. 2016-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 496.  
  5. Instantní astronomické noviny, Nejtěžší známá hvězda [online]. 2007-05-08. Dostupné online.  
  6. The Astrophysical Journal; Massey, Penny, & Vukovich, R136 Massive Binaries [online]. 2007-05-08. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]