NGC 1097

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
NGC 1097
Spirální galaxie s příčkou NGC 1097 na snímku z dalekohledu VLT (ESO) v Chile.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie s příčkou SB(s)b[1]
Objevitel William Herschel[2]
Datum objevu 1790[2]
Rektascenze 02h 46m 19s[1]
Deklinace -30°16′30″[1]
Souhvězdí Pec
Zdánlivá magnituda (V) 9,4[2]
Úhlová velikost 9,3' x 6,3'[1]
Vzdálenost 64,0 ± 15,9 Mly
(19,6 ± 4,87 Mpc)[1]
Plošná jasnost 13,7[2]
Poziční úhel 130°[2]
Rudý posuv 1 271 km/s[1]
Označení v katalozích
UGCA 41, PGC 10488, Arp 77,[1] Caldwell 67
(V) – měření provedena ve viditelném světle

NGC 1097 (také známá jako Caldwell 67) je spirální galaxie s příčkousouhvězdí Pece vzdálená přibližně 64 milionů světelných let. Objevil ji britský astronom William Herschel v roce 1790. Je to galaxie výrazně interagující s její sdruženou galaxií NGC 1097A a je zjevně narušená vzájemným působením slapových sil.[3]

Na obloze se nachází ve střední části souhvězdí, 2 stupně severně od hvězdy Beta Fornacis. Má malou plošnou jasnost a ve střední Evropě nevychází vysoko nad obzor. 1,5 stupně severozápadně od ní leží NGC 1079, která se nachází ve stejné vzdálenosti od Země.[4]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 1097 je Seyfertova galaxie. Podrobné snímky odhalily čtyři úzké výtrysky plazmatu, které míří pryč od jádra. Ty byly považovány za projev (v současnosti slabého) aktivního galaktického jádra. Následný rozbor nejjasnějších výtrysků a rozložení jejich energie napříč spektrem od rádiových vln po rentgenové záření vyloučilo jejich původ v synchrotronovém a brzdném záření. Ve skutečnosti jsou tyto výtrysky tvořeny hvězdami. Pomocí simulací a také pozorování teleskopem Very Large Array, který tyto výtrysky zkoumal na vlnové délce vodíku (21 cm) a nenašel v nich atomární vodík (ukazatel slapových ohonů), bylo zjištěno, že se pravděpodobně jedná o roztříštěné zbytky splynuté trpasličí galaxie.

V jádře této galaxie se nachází obří černá díra s hmotností 140 milionů hmotností Slunce.[5][6] Kolem černé díry se nachází zářící prstenec hvězdotvorné oblasti se sítí plynu a prachu, jejíž materiál po spirále padá do černé díry. Padající materiál v prstenci spouští tvorbu dalších hvězd. Prstenec má v průměru přibližně 5 000 světelných let a spirálová galaktická ramena sahají do vzdálenosti desetitisíců světelných let.[5]

NGC 1097 má dvě satelitní galaxie, větší NGC 1097A a menší NGC 1097B. Trpasličí eliptická galaxie NGC 1097A je zvláštní eliptická galaxie, která obíhá ve vzdálenosti 42 000 světelných let od NGC 1097. Trpasličí galaxie NGC 1097B je ještě vzdálenější, má hmotnost 5 milionů hmotností Slunce, byla objevena díky jejímu záření molekulárního vodíku a vypadá jako běžná trpasličí nepravidelná galaxie.

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

V galaxii NGC 1097 zatím byly pozorovány tři supernovy: SN 1992bd, SN 1999eu a SN 2003B.[7][8]

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 1097 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 1097 [online]. [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e The NGC/IC Project: Results for NGC 1097 [online]. [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. BUTA, Ronald J; CORWIN, Harold G; ODEWAHN, Stephen C. The de Vaucouleurs Atlas of Galaxies. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9780521820486. S. 193. (anglicky) 
  4. Richard Powell. Atlas of the Universe: A List of Nearby Galaxy Groups [online]. [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Astronomers Measure Mass of Supermassive Black Hole in NGC 1097 [online]. sci-news.com, 2015-06-18 [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. 
  6. ONISHI, K.; IGUCHI, S.; SHETH, K., et al. A Measurement of the Black Hole Mass in NGC 1097 Using ALMA. The Astrophysical Journal [online]. 2015-06-10 [cit. 2016-10-04]. Roč. 806, čís. 1, s. 39. Dostupné online. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/806/1/39. Bibcode:2015ApJ...806...39O. (anglicky) 
  7. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HARRINGTON, Philip S. Cosmic Challenge: The Ultimate Observing List for Amateurs. Cambridge, United Kingdom: Cambridge University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9781139493680. S. 351. (anglicky) 
  9. Feeding the Monster. ESO Press Release. 2005-10-17. Dostupné online [cit. 2016-10-04]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]