NGC 2419

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 2419
Hvězdokupa NGC 2419 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Objevitel William Herschel[1]
Datum objevu 31. prosinec 1788[1]
Rektascenze 07h 38m 08,51s[2]
Deklinace +38°52′54,90″[2]
Souhvězdí Rys (lat. Lyn)
Zdánlivá magnituda (V) 10,3[3]
Úhlová velikost 4,1'[3]
Vzdálenost 270 000[4] ly
Fyzikální charakteristiky
Absolutní magnituda (V) -9,42[4]
Označení v katalozích
GCL 12, Intergalactic Wanderer, Caldwell 25[5]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

NGC 2419 (také známá jako Caldwell 25) je kulová hvězdokupasouhvězdí Rysa vzdálená 270 000 světelných let od Země o hodnotě magnitudy 10,3. Objevil ji britský astronom William Herschel 31. prosince 1788.[1]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

NGC 2419 (Autor: Adam Block/Mount Lemmon SkyCenter/University of Arizona)

Na obloze se hvězdokupa nachází v jihozápadní části souhvězdí v oblasti bez jasnějších hvězd, 7° severně od jasné hvězdy Kastor (α Gem) s magnitudou 1,6. Leží v jedné přímce se dvěma hvězdami: HD 60771 vzdálená 4' západně má magnitudu 7,2 a HD 60694 vzdálená 8' západně má magnitudu 8,0. Kvůli velké vzdálenosti hvězdokupy vidíme její nejjasnější hvězdy pouze jako 17. magnitudy a v běžných amatérských dalekohledech tedy neukáže žádné podrobnosti.[6]

V porovnání se známějšími hvězdokupami, jako například Messier 13, je tato hvězdokupa slabá. Ovšem za příznivých podmínek může být snadno pozorována kvalitními dalekohledy již od průměru 100 mm (4 palce). Je jednou z nejjasnějších a nejhmotnějších kulových hvězdokup naší Galaxie, její absolutní magnituda je -9,42,[4] její hmota představuje 900 000 hmot Slunce[7] a průměr je 260 světelných let. Podle absolutní magnitudy je to čtvrtá nejjasnější známá kulová hvězdokupa v Galaxii, jasnější jsou pouze Omega Centauri, NGC 6441 v souhvězdí Štíra a Messier 54.[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace polohy NGC 2419 vůči Galaxii

Nachází se ve vzdálenosti 270 000 světelných let od Země a 300 000 světelných let od jádra Galaxie, což je dále než Magellanovy oblaky. Oběh kupy kolem středu Galaxie po výstředné dráze trvá 3,4 miliardy let.[8] Když byla ve 20. letech 20. století na základě pozorování proměnných hvězd typu RR Lyrae určena její vzdálenost, byla uvažována možnost, že hvězdokupa nenáleží k Mléčné dráze a ani k jiné galaxii. Hvězdokupa tehdy dostala přezdívku "Intergalactic Wanderer" (Mezigalaktický tulák). Měření ze 70. let 20. století však ukázala příslušnost hvězdokupy k Mléčné dráze.[8]

Dříve se uvažovalo, že by tato hvězdokupa, podobně jako Omega Centauri, mohla být pozůstatkem narušené trpasličí sférické galaxie, kterou Galaxie pohltila.[9] Ovšem následný výzkum tuto možnost vyvrátil.[10]

Astronom Leoš Ondra poznamenal, že NGC 2419 by pro pomyslného pozorovatele v Galaxii v Andromedě byla nejjasnější a nejhezčí kulovou hvězdokupou v Mléčné dráze, protože by se z jeho pohledu nacházela mimo stínící pás galaktického disku.[11] To je podobné tomu, jak vidíme obíhat hvězdokupu Mayall II kolem Galaxie v Andromedě.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2419 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 2419 [online]. [cit. 2016-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2419 [online]. [cit. 2016-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b The NGC/IC Project: Results for NGC 2419 [online]. [cit. 2016-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Harris, W.E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2016-08-17]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode:1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  5. SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 2419 [online]. [cit. 2016-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Rys [online]. [cit. 2016-08-17]. Dostupné online. 
  7. Baumgardt, H.; Côté, P.; Hilker, M., et al. The velocity dispersion and mass-to-light ratio of the remote halo globular cluster NGC2419. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Červenec 2009 [cit. 2016-08-17]. Roč. 396, čís. 4, s. 2051–2060. Dostupné online. arXiv:0904.3329. DOI:10.1111/j.1365-2966.2009.14932.x. Bibcode:2009MNRAS.396.2051B. (anglicky) 
  8. a b RADEK, Mašata. Astropis. Roč. 2004, čís. 3, s. 27. 
  9. van den Bergh, Sidney; Mackey, A. D. Globular clusters and the formation of the outer Galactic halo. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Listopad 2004 [cit. 2016-08-17]. Roč. 354, čís. 3, s. 713–719. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0407346. DOI:10.1111/j.1365-2966.2004.08228.x. Bibcode:2004MNRAS.354..713V. (anglicky) 
  10. Ripepi V., et al. On the remote galactic globular cluster NGC 2419. Astrophysical Journal [online]. Září 2007 [cit. 2016-08-17]. Roč. 667, s. L61–L64. Dostupné online. arXiv:0705.0966. DOI:10.1086/522000. Bibcode:2007ApJ...667L..61R. (anglicky) 
  11. Ferris, Timothy. Seeing in the Dark. 2002. p. 244

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]