NGC 300

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 300
Spirální galaxie NGC 300 na ultrafialovém snímku z teleskopu GALEX. Autor: NASA.
Spirální galaxie NGC 300 na ultrafialovém snímku z teleskopu GALEX. Autor: NASA.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie SA(s)d[1]
Objevitel James Dunlop[2]
Datum objevu 1826[2]
Rektascenze 00h 54m 53,5s[1]
Deklinace -37°41′04″[1]
Souhvězdí Sochař
Zdánlivá magnituda (V) 8,3[2]
Úhlová velikost 21,9' x 15,5'[1]
Vzdálenost 6,40 ± 0,90 Mly
(1,96 ± 0,28 Mpc)[1]
Plošná jasnost 14,5[2]
Poziční úhel 111°[2]
Rudý posuv 114 km/s[1]
Označení v katalozích
NGC 300, PGC 3238,[1] Caldwell 70
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 300 (také známá jako Caldwell 70) je spirální galaxiesouhvězdí Sochaře vzdálená přibližně 6,4 milionů světelných let. Objevil ji australský astronom James Dunlop v roce 1826. Při pohledu ze Země je nakloněná pod úhlem 42° a v mnoha vlastnostech se podobá Galaxii v Trojúhelníku.[3]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 300 v souhvězdí Sochaře

Na obloze se nachází v jižní části souhvězdí Sochaře u hranice se souhvězdím Fénixe, 12 stupňů jižně od Galaxie Sochař. Ve střední Evropě nevychází vysoko nad obzor. 8 stupňů západně leží galaxie NGC 55.

Sousední galaxie[editovat | editovat zdroj]

NGC 300 je jednou z pěti nejjasnějších spirálních galaxií ve směru skupiny galaxií v Sochaři.[4] Spolu se spirální galaxií NGC 55 bývá běžně označována za součást skupiny galaxií v Sochaři, která se nachází ve stejnojmenném souhvězdí a sousedí s Místní skupinou galaxií. Ovšem nedávné měření jejich vzdálenosti ukazuje, že se tyto dvě galaxie nachází mezi těmito dvěma skupinami galaxií.[5] NGC 300 a NGC 55 spolu možná tvoří gravitačně vázanou dvojici.[6]

Záblesk NGC 300-OT[editovat | editovat zdroj]

Na snímku z CCD, který 14. května 2008 pořídil amatérský astronom L. A. G. Berto Monard, objevil jeho autor zajímavý jasný záblesk, který dostal označení NGC 300-OT.[7] Nachází se na souřadnicích RA: 00h 54m 34.552s a DEC: −37°38′31.79″[8] ve spirálním rameni s probíhající tvorbou hvězd. Širokopásmová magnituda záblesku na tomto snímku byla 14,3. Předchozí snímek z 24. dubna 2008, pořízený těsně po vynoření NGC 300 zpoza Slunce, prokázal již započaté zjasnění s magnitudou přibližně 16,3. Na snímku z 8. února 2008, ani na předešlých, nebylo zjasnění pozorováno. Záblesk dosáhl svého maxima 15. května 2008 s naměřenou magnitudou 14,69.[9]

V době objevu měl záblesk absolutní magnitudu MV přibližně -13, což je málo v porovnání s běžnou supernovou se zhrouceným jádrem, ale více než obyčejná nova.[7][9] Z fotometrických a spektroskopických vlastností navíc vyplývá, že nejde ani o jasnou modrou proměnnou hvězdu. Od jejího maxima jasnost plynule klesala až do září 2008 a spektrum červenalo. Po září 2008 již jasnost klesala pomaleji, ale obsahovala silné záření H-alfa.[9] Viditelné spektrum se dále skládá z poměrně úzkých emisních čar Balmerovy série vodíku, vápníku CA II spolu se silnou absorpcí Ca II H&K. Zkoumání starších snímků HST poskytlo přesnou horní hranici svítivosti původní hvězdy. To naznačovalo, že záblesk vytvořila původní hvězda hlavní posloupnosti s nízkou hmotností ve chvíli hvězdného sloučení podobného galaktické nově V838 Monocerotis.[7] Rozbor starších snímků z oblasti záblesku ukazuje s jistotou 70%, že původní hvězda vznikla před 8 až 13 miliony let a měla hmotnost 12 až 25 hmotností Slunce, a tedy předpokládá, že záblesk způsobila velmi hmotná hvězda během svého vývoje.[8]

V roce 2008 však byl v datech ze Spitzerova vesmírného dalekohledu objeven původce záblesku, který zářil v blízké infračervené oblasti. Tato prachem zakrytá hvězda měla výkonové spektrum záření podobné záření absolutně černého tělesa s parametry R ≈ 300 AU, T ≈ 300 K a zářivostí Lbol ≈ ×106 . To ukazuje na spojení záblesku s energetickým výbuchem hvězdy s malou hmotností (≈ 10 ). Malá zářivost záblesku proti typické supernově se zhrouceným jádrem spolu s jeho spektrálními vlastnostmi a zakrytím prachem jej činí téměř shodným se supernovou SN 2008S v galaxii NGC 6946.[7]

Spektrum záblesku NGC 300-OT pozorované Spitzerem vykazuje silné a široké spektrální čáry na vlnových délkách 8 μm a 12 μm. Tuto vlastnost můžeme najít i v galaktických protoplanetárních mlhovinách hvězd bohatých na uhlík.[7]

SN 2010da[editovat | editovat zdroj]

23. května 2010 objevil Monard další záblesk 16. magnitudy, který dostal označení SN 2010da.[10] Viditelný záblesk byl objeven 15,9" západně a 16,8" severně od středu galaxie na souřadnicích 00h 55m 04.86s -37°41′43.7″.[11]

Dvě nezávislá následná spektroskopická pozorování naznačila, že spíše než o supernovu šlo opět o další jasný záblesk, možná vybuchující jasnou modrou proměnnou hvězdu,[12][13] jak bylo dříve předpovězeno z povahy možného blízce infračerveného původce.[14] Záblesk slábnul o 0,5 až 0,7 magnitudy za 9 dní, tedy mnohem rychleji než záblesk v roce 2008.[15]

Binární systém s černou dírou[editovat | editovat zdroj]

Zdroj rentgenového záření v jádru NGC 300 se označuje NGC 300 X-1. Astronomové se domnívají, že NGC 300 X-1 je nový druh binárního systému Wolf-Rayetovy hvězdyčernou dírou podobný jinému takovému potvrzenému systému IC 10 X-1. Jejich společnými vlastnostmi jsou doba oběhu přibližně 30 minut a vyzařovaná energie přibližně 1×1038 erg.[16]

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 300 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 300 [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e The NGC/IC Project: Results for NGC 300 [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  3. Vlajić, M.; Bland-hawthorn, J.; Freeman, K.C. The Abundance Gradient in the Extremely Faint Outer Disk of NGC 300. Astrophysical Journal [online]. Květen 2009 [cit. 2016-04-25]. Roč. 697, čís. 1, s. 361–372. Dostupné online. arXiv:0903.1855. DOI:10.1088/0004-637X/697/1/361. Bibcode:2009ApJ...697..361V. (anglicky) 
  4. Rizzi, L.; Bresolin, F.; Kudritzki, R.-P., et al. The Araucaria Project: The Distance to NGC 300 from the Red Giant Branch Tip Using HST ACS Imaging. Astrophysical Journal [online]. Únor 2006 [cit. 2016-04-25]. Roč. 638, čís. 2, s. 766–771. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0510298. DOI:10.1086/498705. Bibcode:2006ApJ...638..766R. (anglicky) 
  5. KARACHENTSEV, I. D.; GREBEL, E. K.; SHARINA, M. E., et al. Distances to nearby galaxies in Sculptor. Astronomy and Astrophysics [online]. Červen 2003 [cit. 2016-04-25]. Roč. 404, čís. 1, s. 93–111. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0302045. DOI:10.1051/0004-6361:20030170. Bibcode:2003A&A...404...93K. (anglicky) 
  6. VAN DE STEENE, G.C.; JACOBY, G.H.; PRAET, C., et al. Distance determination to NGC 55 from the planetary nebula luminosity function. Astronomy and Astrophysics [online]. Září 2006 [cit. 2016-04-25]. Roč. 455, čís. 3, s. 891–896. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20053475. Bibcode:2006A&A...455..891V. (anglicky) 
  7. a b c d e PRIETO, J.L.; SELLGREN, K.; THOMPSON, T.A., et al. A Spitzer/IRS Spectrum of the 2008 Luminous Transient in NGC 300: Connection to Proto-Planetary Nebulae. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2009 [cit. 2016-04-25]. Roč. 705, čís. 2, s. 1425. Dostupné online. arXiv:0907.0230. DOI:10.1088/0004-637X/705/2/1425. Bibcode:2009ApJ...705.1425P. (anglicky) 
  8. a b Gogarten, S.M.; Dalcanton, J.J.; Murphy, J.W., et al. The NGC 300 Transient: An Alternative Method for Measuring Progenitor Masses. Astrophysical Journal [online]. Září 2009 [cit. 2016-04-25]. Roč. 703, čís. 1, s. 300–310. Dostupné online. arXiv:0907.0710. DOI:10.1088/0004-637X/703/1/300. Bibcode:2009ApJ...703..300G. (anglicky) 
  9. a b c Bond, H.E.; Bedin, L.R.; Bonanos, A.Z., et al. The 2008 Luminous Optical Transient in the Nearby Galaxy NGC 300. Astrophysical Journal Letters [online]. Březen 2009 [cit. 2016-04-25]. Roč. 695, čís. 2, s. L154–L158. Dostupné online. arXiv:0901.0198. DOI:10.1088/0004-637X/695/2/L154. Bibcode:2009ApJ...695L.154B. (anglicky) 
  10. ATEL 2640: Optical Photometry of the New Optical Transient SN 2010da in NGC 300 [online]. Astronomers Telegram, 2010-05-26 [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ATEL 2636: SN 2010da is a SN impostor [online]. Astronomers Telegram, 2010-05-25 [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ATEL 2637: Spectroscopy of SN 2010da in NGC 300 [online]. Astronomers Telegram, 2010-05-25 [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ATEL 2632: Mid-IR progenitor of SN 2010da in NGC 300 [online]. Astronomers Telegram, 2010-05-24 [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ATEL 2660: Optical and Near-IR Follow-up of SN 2010da: Evidence for Warm Dust [online]. Astronomers Telegram, 2010-06-04 [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Barnard, R.; Clark, J.S.; Kolb, U.C. NGC 300 X-1 and IC 10 X-1: a new breed of black hole binary?. Astronomy and Astrophysics [online]. Září 2008 [cit. 2016-04-25]. Roč. 488, čís. 2, s. 697–703. Dostupné online. arXiv:0807.0606. DOI:10.1051/0004-6361:20077975. Bibcode:2008A&A...488..697B. (anglicky) 
  17. A Nearby Galactic Exemplar [online]. ESO Press Release, 2010-09-08 [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]