NGC 2360

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
NGC 2360
Otevřená hvězdokupa NGC 2360 zobrazená v programu Stellarium. Credit: Roberto Mura
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Objevitel Caroline Herschel[1]
Datum objevu 1783[1]
Rektascenze 07h 17m 43s[2]
Deklinace -15°38′30″[2]
Souhvězdí Velký pes (lat. CMa)
Zdánlivá magnituda (V) 7,2[2]
Úhlová velikost 12'[1]
Vzdálenost 6 155 ly
(1887 pc)[2]
Označení v katalozích
Caroline's Cluster,[2] OCl 589, Cr 134, Mel 64,[1] Caldwell 58
(V) – měření provedena ve viditelném světle

NGC 2360 (také známá jako Caldwell 58) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Velkého psa vzdálená přibližně 6 200 světelných let. Objevila ji Caroline Herschel, sestra britského astronoma Williama Herschela, 26 února 1783[3] a připsala k ní poznámku: "nádherná kupa pěkně zhuštěných hvězd skoro půl stupně v průměru."[4] Její záznam zůstal zapomenut až do roku 1786, kdy hvězdokupu zapsal Herschel do svého katalogu 1000 hvězdokup a mlhovin a potvrdil Caroline jako objevitelku.[3]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 2360 v souhvězdí Velkého psa

Na obloze se nachází 3,5 stupně východně od hvězdy γ CMa, méně než 1 stupeň severozápadně od zákrytové proměnné dvojhvězdy R Canis Majoris a 20' východně od nesouvisející hvězdy HD 56405 s magnitudou 5,5.[5] 5 stupňů směrem na východ se nachází hvězdokupa Messier 47 a ještě o stupeň a půl dále Messier 46. Je viditelná i triedrem, ale až středně velký amatérský astronomický dalekohled ukáže několik desítek slabších hvězd seřazených do dlouhých řetězců.[6]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Americký astronom Olin J. Eggen při svém výzkumu hvězdokupy v roce 1968 zjistil, že nejjasnější hvězda 9. magnitudy (HD 56847) na okraji hvězdokupy se na ni pouze náhodně promítá a není jejím členem. Našel také jednoho nebo možná dva modré opozdilce,[7] tedy neočekávaně horké a zářivé hvězdy, které se zdají být mladší než okolní hvězdy a pravděpodobně vznikly nasáváním hmoty z okolních hvězd.[8] V současné době jsou již známi čtyři.[9]

Rozborem hmotnosti nejmenších hvězd, které dospěly do stádia červených obrů, tedy hvězd o hmotnosti 1,8 až 1,9 hmotností Slunce, odhadli švýcarští astronomové Jean-Claude Mermilliod a Michel Mayor stáří hvězdokupy na 2,2 miliardy let.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2360 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d The NGC/IC Project: Results for NGC 2360 [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2360 [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b HOSKIN, Michael. Caroline Herschel as observer. Journal for the History of Astronomy [online]. Listopad 2005 [cit. 2016-04-06]. Roč. 36, čís. 4, s. 373–406. Dostupné online. Bibcode:2005JHA....36..373H. (anglicky) 
  4. Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-82796-6. S. 231-233. 
  5. STREICHER, Magda. Caroline Herschel’s Deepsky Discoveries: Deepsky Delights [online]. The Astronomical Society of Southern Africa, duben 2006 [cit. 2016-04-06]. S. 234–36. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Velký pes [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. 
  7. Eggen, Olin J. The Intermediate-Age Cluster NGC 2360. Astrophysical Journal [online]. [cit. 2016-04-06]. Roč. 152, s. 83–87. Dostupné online. DOI:10.1086/149526. Bibcode:1968ApJ...152...83E. (anglicky) 
  8. FELLMAN, Megan. Astronomers Explain 'Blue Stragglers' [online]. Northwestern University, Evanston, Illinois, 2011-10-17 [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Ahumada, J. A.; Lapasset, E. New catalogue of blue stragglers in open clusters. Astronomy and Astrophysics [online]. Únor 2007 [cit. 2016-04-06]. Roč. 463, čís. 2, s. 789–797. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20054590. Bibcode:2007A&A...463..789A. (anglicky) 
  10. Mermilliod, Jean-Claude; Mayor, Michel. Red Giants in Open Clusters. III - Binarity and Stellar Evolution in Five Intermediate-age Clusters: NGC 2360, 2423, 5822, 6811, and IC 4756. Astronomy and Astrophysics [online]. Říjen 1990 [cit. 2016-04-06]. Roč. 273, čís. 1, s. 61–72. Dostupné online. Bibcode:1990A&A...237...61M. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]