NGC 6025

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 6025
Otevřená hvězdokupa NGC 6025 zobrazená v programu Stellarium. Autor: Roberto Mura
Otevřená hvězdokupa NGC 6025 zobrazená v programu Stellarium. Autor: Roberto Mura
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Objevitel Nicolas-Louis de Lacaille[1]
Datum objevu 1751[1]
Rektascenze 16h 03m 17s[2]
Deklinace -60°25′54″[2]
Souhvězdí Jižní trojúhelník (lat. TrA)
Zdánlivá magnituda (V) 5,1[1]
Úhlová velikost 12'[1]
Vzdálenost 2 700 ly[3][2]
Označení v katalozích
OCl 939, Cr 296, Mel 139,[1] Caldwell 95
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 6025 (také známá jako Caldwell 95) je jasná otevřená hvězdokupasouhvězdí Jižního trojúhelníku vzdálená přibližně 2 700 světelných let. Objevil ji francouzský astronom abbé Nicolas-Louis de Lacaille v roce 1751.[1]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 6025 v souhvězdí Jižního trojúhelníku

NGC 4775 je docela jasná hvězdokupa na hranici viditelnosti pouhým okem, za velmi dobrých podmínek je možné ji vidět bez přístrojů jako rozostřenou hvězdu. Hvězdokupu je možné snadno najít zhruba 10 stupňů východně od jasné hvězdy Alfa Centauri, severně od hvězd Jižního trojúhelníku. Za tmavých nocí stačí k jejímu rozložení na jednotlivé hvězdy triedr 10x50, malý dalekohled ji zcela rozloží na jednotlivé hvězdy i při malém zvětšení. Skládá se ze dvou hvězd s magnitudou 7 a patnácti hvězd 9. magnitudy rozesetých podél osy mířící od severozápadu k jihovýchodu, což jí dodává protažený vzhled.

Kvůli její velké jižní deklinaci není hvězdokupa vůbec pozorovatelná v mnoha obydlených oblastech severní polokoule, jako je Evropa a téměř celá severní Amerika; v obydlených oblastech jižní polokoule je naopak cirkumpolární.[4] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze jižní polokoule je od května do listopadu.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

NGC 6025 nalezl Nicolas-Louis de Lacaille 5. března 1752[3], který ji popsal jako skupinu tří velmi malých hvězdiček obklopených mlhovinou a zařadil ji do svého katalogu vydaného v roce 1755, ve kterém shromáždil výsledky svého pozorování jižní oblohy z Kapského Města. Později ji znovu pozoroval James Dunlop, který dosáhl jejího úplného rozložení na hvězdy, takže zcela zmizel vzhled mlhoviny.[1][5]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupa nejeví známky středového zhuštění a je značně protažená severojižním směrem. Obsahuje zhruba 140 hvězd rozmístěných v okruhu 15', rozměr tohoto objektu ve vzdálenosti 756 parseků (2 460 světelných let) je tedy kolem 11 světelných let. Její nejjasnější hvězdy jsou 7. magnitudy a jsou dobře viditelné i triedrem. Její odhadované stáří je 90 milionů let, tedy téměř stejné jako u hvězdokupy Plejády.[5]

Nejjasnější hvězda má katalogové označení HD 143448, je to modrá hvězda hlavní posloupnosti třídy B1Ve a vyskytla se domněnka, že se jedná o modrého opozdilce, který vznikl spojením dvou hvězd. Krom toho stojí za zmínku další tři hvězdy se zvláštními vlastnostmi a několik spektroskopických dvojhvězd.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 6025 na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f g The NGC/IC Project: Results for NGC 6025 [online]. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6025 [online]. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 6025 [online]. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Deklinace 60° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 30° od jižního nebeského pólu. Jižně od 30° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 30° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  5. a b Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0-521-55332-6. 
  6. Grosso, M.; Levato, H. Spectral morphology and rotation in the open cluster NGC 6025. Revista Mexicana de Astronomía y Astrofísica [online]. Říjen 2011 [cit. 2016-05-19]. Roč. 47, s. 255-259. Dostupné online. Bibcode:2011RMxAA..47..255G. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]