Velký Magellanův oblak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Velký Magellanův oblak
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ nepravidelná galaxie
Rektascenze 05h 23m 34,5s
Deklinace −69° 45' 22"
Souhvězdí Tabulová hora/Mečoun (lat. Mensa - Men/Dorado - Dor)
Zdánlivá magnituda (V) 0,9
Úhlová velikost 10°45' × 9°1'
Vzdálenost 168 ± 3 kly
Rudý posuv 9,28×10−4
Fyzikální charakteristiky
Rozměr 33 600×28 700 ly
Absolutní magnituda (V) −18,6
Označení v katalozích
LMC, PGC 17223
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velký Magellanův oblak nebo též Velké Magellanovo mračno (LMC, PGC 17223) je nejjasnější galaxií viditelnou z naší Galaxie. Je to trpasličí nepravidelná galaxie (typu Irr I)[1] na hranici souhvězdí Tabulové hory a Mečouna vzdálená asi 170 000 ly. Struktura této galaxie je nepravidelná, v jejím středu je však zřetelný náznak galaktické příčky. Jedná se o velmi nápadný objekt – po Mléčné dráze jde o nejrozsáhlejší objekt na nebeské sféře viditelný pouhým okem.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Tato galaxie společně s Malým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím – Velký Magellanův oblak popsal například již v roce 964 ve svém díle Kniha o souhvězdích stálých hvězd (Kitáb al-Kawatib at-Tábit al-Musawwar) perský astronom Abdurrahmán ibn Umar as-Súfí.

Sousedství s Galaxií[editovat | editovat zdroj]

Galaxie Velký Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Malým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]

Objekty[editovat | editovat zdroj]

Ve Velkém Magellanově oblaku se nachází řada zajímavých objektů, například velmi rozlehlá mlhovina Tarantule, supernova 1987A, řada cefeid, kulových hvězdokupy, planetárních mlhovin či oblastí s překotným vznikem hvězd.

Tarantule[editovat | editovat zdroj]

Mlhovina Tarantule
Související informace naleznete také ve článku Mlhovina Tarantule.

NGC 2070 (známá také jako 30 Doradus) je velmi veliká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina, nazvaná podle svého vzhledu připomínajícího pavouka Tarantule. Má zdánlivou velikost 40' a je nejjasnějším objektem v této galaxii. Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků).[3]

Supernova 1987A[editovat | editovat zdroj]

Supernova 1987A

Supernova 1987A je první blízká supernova pozorovaná moderní technikou. Vizuálně byla objevena 24. února 1987, příchod neutrin byl však zaznamenán již o den dříve. Jde o supernovu typu II, která vznikla zhroucením modrého veleobra.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 532. 
  2. Galaktický kanibalismus
  3. www.astro.cz

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]