Souhvězdí Persea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Souhvězdí Persea
Souhvězdí Persea
Souhvězdí Persea
Latinský název Perseus
Latinský genitiv Persei
Latinská zkratka Per
Rektascenze 1h30m až 3h50m
Deklinace 31° až 59°
Rozloha 615 čtverečných stupňů
Viditelnost na zeměpisné šířce +90° až -35°
Nejlepší pozorovatelnost v ČR Prosinec
Počet hvězd jasnějších než 3m 5
Nejjasnější hvězda α Per, Mirfak (1,79m)
Sousední souhvězdí Kasiopeja

Andromeda
Trojúhelník
Beran
Býk
Vozka
Žirafa

Souhvězdí Persea je jedním ze 48 souhvězdí uvedených v díle řeckého astronoma Ptolemaia ze 2. století našeho letopočtu a současně jedním z 88 moderních souhvězdí. Nachází se severně od nebeského rovníku. Jméno souhvězdí je spojeno s řeckou mytologií, Perseus byl jedním ze synů boha Dia a manželem etiopské princezny Andromedy. Na obloze sousedí s dalšími souhvězdími z řecké mytologie, se souhvězdím Andromedy na západě a souhvězdím Kasiopeji na severu. Dále se souhvězdím Berana a Býka na jihu, souhvězdím Vozky na východě, souhvězdím Žirafy na severu a se souhvězdím Trojúhelníku na západě. Některé hvězdné atlasy z první poloviny 19. století též popisují, jak Perseus drží hlavu Medúzy, asterismus byl pojmenován Perseus et Caput medusae, nicméně se nikdy nevžil.

Souhvězdím prochází rovina Mléčné dráhy, vzdálenější části souhvězdí jsou ale většinou zakryty molekulárními mračny. Nejjasnější hvězdou je žlutobílý nadobr Mirfak o jasnosti 1,79m. Mirfak a mnoho okolních hvězd je součástí rozptýleného hvězdného seskupení Mellote 20. Nejznámější hvězdou souhvězdí je Algol. Je jedinou proměnnou hvězdou, kterou znali starověcí astronomové, kteří ji nazývali Ras al Ghul čili ďáblova hlava. Je prototypem proměnných hvězd typu Algol, kterým dal pojmenování, a je zákrytovou dvojhvězdou. Dalším zajímavým hvězdným systémem je X Persei, dvojhvězda, jejíž složkou je neutronová hvězda. GK Persei je nova, která měla jasnost 0,2m v roce 1901. Dvojice otevřených hvězdokup s označením Chí a h Persea, dvě otevřené hvězdokupy nacházející se na obloze v těsné blízkosti, byly známé již starověkým čínským astronomům. Souhvězdí dalo jméno kupě galaxií v souhvězdí Persea ve vzdálenosti 250 miliónů světelných let. Nachází se zde také radiant jednoho z nejznámějších meteorických rojů, Perseid.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Souhvězdí má rozlohu 615 čtverečných stupňů a rozlohou je z 88 souhvězdí hvězdné oblohy na 25. místě. Na jihu má hranici se souhvězdím Berana a Býka, se souhvězdím Vozky má hranici na východě, se souhvězdím Kasiopeji a Žirafy na severu a se souhvězdím Andromedy a Trojúhelníku hraničí na východě. Třípísmenná zkratka souhvězdí, ve znění přijatém Mezinárodní astronomickou unií v roce 1922, je „Per“.[1] Oficiální hranice souhvězdí, jak je vyznačil Eugène Delporte v roce 1930, jsou vymezeny polygonem šestadvaceti segmentů. V rovníkových souřadnicích je rektascenze mezi 01h 29,1m a 04h 51,2m, zatímco deklinaci popisují souřadnice mezi 30,92° a 59,11°.[2]  Asterismus souhvězdí tvoří 19 hvězd. Souhvězdí je nejvýše na obloze o půlnoci počátkem listopadu.

Zajímavé objekty[editovat | editovat zdroj]

Hvězdy[editovat | editovat zdroj]

Souhvězdí Persea viditelné pouhým okem

Algol (arabsky رأس الغول Ras al Ghul čili ďáblova  hlava), Bayerovo označení Beta Persei (β Per) je nejznámější hvězdou souhvězdí Persea. V řecké mytologii se hvězda promítá do hlavy Gorgony Medúzy, kterou Perseus drží v ruce. V hebrejštině byla nazývána Rosh ha Satan, Satanova hlava. Nachází se 92,8 světelných let od Země, její jasnost se mění mezi 3,5m až 2,3m v periodě 2,867 dne.[3] Hvězdný systém je prototypem zákrytových proměnných hvězd typu Algol.[4] Patří k ní ještě třetí hvězda, ve skutečnosti se jedná o trojhvězdu.[5] Nejjasnější je modrobílá hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu B8V, přibližně 3,5krát hmotnější a 180krát jasnější než Slunce.[4] Slabší složkou je oranžový podobr spektrálního typu K0IV, který již opustil hlavní posloupnost, začal se ochlazovat a zvětšil svůj poloměr na 3,5násobek Slunce. Hvězda má 4,5krát větší jasnost než Slunce a 80 procent jeho hmotnosti.[6] Hvězdy od sebe dělí vzdálenost pouhých 0,05 astronomických jednotek, pět procent vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem;[4] hlavní pokles jasnosti dvojhvězdy vzniká, když větší a méně jasná hvězda přechází před jasnější a menší hvězdou.[4] Třetí složkou je hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu A7, která nachází se v průměrné vzdálenosti 2,69 AU od ostatních dvou hvězd.[7] V souhvězdí se nachází další proměnná typu Algol, hvězda AG Persei. Jasnější složkou je hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy B se zdánlivou hvězdnou velikostí 6,69m.[8] Fí Persei (φ Per) je další zajímavá dvojhvězda, nicméně její složky se navzájem nezakrývají.  Jasnější složka je Be hvězdou spektrálního typu B0.5, mladou rychle rotující obří hvězdou se závojem v rovníkové oblasti. Slabší hvězda je podtrpaslík spektrálního typu O.[9]

S tradičním názvem Mirfak (arabsky loket), nebo Algenib, je Alfa Persei (α Per) nejjasnější hvězdou souhvězdí se zdánlivou  hvězdnou velikostí 1,79m. Veleobr spektrálního typu F5Ib se nachází 590 světelných let od Země,[10] je 5000krát jasnější a má 42násobek průměru Slunce. Je nejjasnější hvězdou otevřené hvězdokupy Melotte 20 či Collinder 39, která obsahuje mnoho jasných hvězd. Sousední jasné Be hvězdy, které jsou členy hvězdokupy, jsou Delta Persei (δ Per) o jasnosti 3,0m,[11] Psí Persei (ψ Per) jasnost 4,3m,[12] a 48 Persei (4,0m),[13] dále proměnná typu Beta Cephei Epsilon Persei o jasnosti 2,9m[14] a hvězdy 29 (5,2m),[15] 30 (5,5m),[16] 31 (5,0m)[17] a 34 Persei (4,7m).[18] Ióta Persei (ι Per) byla v minulosti považována za člena hvězdokupy, ale nachází se ve vzdálenosti pouhých 34 světelných let a má hvězdnou velikost 4,05m. Hvězda je podobná našemu Slunci, má 2,2násobek jeho svítivosti. Jedná se o žlutou hvězdu hlavní posloupnosti spektrálního typu G0V. Přes rozsáhlé pátrání se u ní nepodařilo najít planety.[19]

Zéta Persei (ζ Per) je třetí nejjasnější hvězda souhvězdí hvězdné velikosti 2,86m. Je vzdálena přibližně 750 světelných let od Země, je modrobílou obří hvězdou s poloměrem 26 až 27krát slunečního a má 47tisíckrát větší svítivost. Je nejjasnějším členem hvězdné asociace Perseus OB 2. Asociace obsahuje mladé horké hvězdy spektrálních tříd O a B, o stáří pouhých několika milionů let a některé otevřené hvězdokupy a mlhoviny v jižní části souhvězdí Persea, vše v prostoru o průměru asi 200 světelných let. Se vzdáleností okolo 1000 světelných let patří Perseus OB 2 k nejbližším hvězdným asociacím. Zeta Persei je trojhvězda, slabší složka je modrobílá hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu B8, hvězdné velikosti 9,16m, nacházející se ve vzdálenosti přibližně 3900 AU od hlavní hvězdy a třetí je bílá hvězda hlavní posloupnosti hvězdné velikosti 9,90m, spektrálního typu A2, ve vzdálenosti 50 tisíc AU. K trojhvězdě mohou ještě být gravitačně vázány další dvě hvězdy.[20] X Persei je dvojhvězda, jednou složkou je horká, jasná hvězda a druhou je neutronová hvězda.[21] Se zdánlivou hvězdnou velikostí 6,72m je  příliš slabá, aby mohla být pozorována pouhým okem i za dokonalých světelných podmínek.[22] Dvojhvězda je zdrojem rentgenového záření a je pravděpodobné, že jasnější hvězda ztratila podstatnou část své hmoty.[23] Dříve se myslelo, že Omikron Persei (ο Per) je členem hvězdné asociace Perseus OB 2.[24] Jejími složkami jsou dvě modrobílé hvězdy spektrální třídy B zdánlivé hvězdné velikosti 3,85m.[25] Modrobílý obr spektrální třídy B1.5 a hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy B3, které oběhnou kolem společného těžiště jednou za 4,5 dne. Obě hvězdy mají pravděpodobně eliptický tvar. Kolem hvězd obíhá ještě třetí hvězda, o které je jen málo poznatků. Při odhadované vzdálenosti 1475 světelných let od Země jsou hvězdy příliš vzdáleny od středu hvězdné asociace Perseus OB 2, aby byly jejími členy.[26]

GRO J0422+32 (V518 Persei) je další zdrojem rentgenového záření v souhvězdí Persea. Skládá se ze dvou složek, jednou je červený trpaslík spektrálního typu M4.5V,[27] který pravděpodobně obíhá kolem černé díry, s periodou 5,1 hodiny.[28] Systém vykazuje periodické výkyvy jasnosti oboru rentgenového záření elektromagnetického spektra a je proměnnou hvězdou. V případě, že systém skutečně obsahuje černou díru, byla by jednou s nejmenší známou hmotností.[29] Další analýza z roku 2012 udává hmotnost 2,1násobku Slunce, což vyvolává pochybnosti o povaze objektu, na černou díru má příliš malou hmotnost.[30]

GK Persei, též známá jako Nova Persei 1901, je jasná nova, která byla objevena na obloze mezi hvězdami Algol a Delta Persei. Objevil ji dne 21. února 1901 skotský amatérský astronom Thomas David Anderson, dosáhla maximální jasnosti 0,2m a jasnosti Capelly či Vegy.[31] Třicet let po dosažení maximální jasnosti měla hvězdnou velikost 13. magnitudy. Ksí Persei (ξ Per), známá též pod tradičním pojmenováním Menkib,[32] je modrým obrem spektrálního typu O7III a je jednou z hvězd s nejvyšší známou povrchovou teplotou 37 500 K.[33] Má hmotnost mezi 26 až 32násobku Slunce[33][34] a svítivost má 330 000krát větší než Slunce.[35]

S tradičním názvem Gorgonea Tertia je Ró Persei (ρ Per) proměnná hvězda jako Algol, změna jasu je ale způsobená pulsacemi hvězdy, není zákrytovou proměnnou hvězdou. Je v pokročilé fázi hvězdného vývoje, červeným obrem, který zvětšil svůj poloměr na 150násobek slunečního. Helium se v něm fúzí mění na těžší prvky a její jádro je složeno z uhlíku a kyslíku.[36] Je polopravidelnou proměnnou hvězdou typu Mý Cephei, její zdánlivá velikost se pohybuje mezi 3,3m a 4,0m,[37] s periodou 50, 120 a 250 dní.[38] Dvojitá hvězdokupa obsahuje tři velké hvězdy, každá s rozměry přes 700 poloměru Slunce. S, RS, a SU Persei jsou polopravidelní červení veleobři.[39][40][41] Hvězdy nejsou viditelné pouhým okem; SU Persei, nejjasnější ze tří hvězd, má zdánlivou velikost 7,9m,[41]  a proto je viditelná i triedrem. AX Persei je další dvojhvězda, hlavní složkou je červený obr v pokročilé fázi hvězdného vývoje, který přesouvá materiál do akrečního disku kolem menší hvězdy. Hvězdný systém je jednou z mála zákrytových symbiotických dvojhvězd, je ale neobvyklé, že slabší hvězda není bílý trpaslík, ale hvězda spektrálního typu A.[42][43] DY Persei je proměnná hvězda, která je prototypem proměnných hvězd typu DY Persei, které jsou bohaté na uhlík jako proměnné R Coronae Borealis, které vykazují variabilitu asymptotické větve obrů.[44] DY Persei je uhlíková hvězda, která je příliš slabá na pozorování pouhým okem, je hvězdné velikosti 10,6m.[45]

U sedmi hvězd v souhvězdí Persea byly objeveny planety. V718 Persei je hvězda v mladé otevřené hvězdokupě IC 348, která je zastíněna pravidelně obří planetou každých 4,7 let.[46] Bylo zjištěno, že se jedná o objekt s hmotností maximálně 6krát větší než Jupiter s poloměrem oběžné dráhy 3,3 AU.[47]

Objekty hlubokého vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Dvojitá hvězdokupa (NGC 869 a NGC 884)

Souhvězdím Persea prochází rovina Mléčné dráhy, ale je mnohem méně zřetelná, než v jiných částech oblohy. Většinou je zastíněna molekulárními mračny.[48] Rameno Persea je spirální rameno Mléčné dráhy a oblohou prochází od souhvězdí Kasiopeji přes souhvězdí Persea a Vozky do souhvězdí Blíženců a Jednorožce.[49] Rameno se nachází na okraji Galaxie.[48]

V ramenu Persea se nachází dvě otevřené hvězdokupy (NGC 869 a NGC 884), známé jako Dvojitá hvězdokupa.[50] Jsou také známé pod označením Chí a h Persei a jsou snadno viditelné triedrem nebo malým dalekohledem.[51] [52]Leží ve vzdálenosti více než 7000 světelných let od Země a jsou od sebe vzdáleny několik set světelných let. Dvojitá hvězdokupa byla poprvé pozorována během vlády čínského krále Tsung-K'ang, který vládl během Sia dynastie v letech 2858 - 2146 před naším letopočtem. Obě hvězdokupy mají  úhlový průměr 4 a 0,5 stupně. Dle Trumplerovy klasifikace hvězdokup jsou hvězdokupy třídy I 3 r,  NGC 869 je dle Shapleyovy klasifikace hvězdokup třídy F a NGC 884 je podle stejné klasifikace třídy E. Dle těchto klasifikací jsou obě hvězdokupy poměrně bohaté na hvězdy, NGC 869 je na hvězdy bohatší hvězdokupa.[53] Hvězdokupy jsou odlišné od okolních hvězd a mají jasnou koncentraci ke středu. Očíslované hvězdy, více než 100 v každé hvězdokupě, se velmi liší v jasnosti.

M34 je otevřená hvězdokupa o jasnosti 5,5m a je vzdálena přibližně 1500 světelných let od Země. Obsahuje okolo 100 hvězd rozptýlených v zorném poli větší než měsíční úplněk.[54] M34 je viditelná i pouhým okem, ale nejlépe je pozorovatelná dalekohledem s malým zvětšením. IC 348 je mladá otevřená hvězdokupa, která se dosud nachází uvnitř zárodečné mlhoviny, v níž vznikly její hvězdy. Nachází se přibližně 1027 světelných let od Země, je stáří asi 2 miliony let[55] a obsahuje mnoho hvězd s protoplanetárními disky.[56] Bylo v ní objeveno mnoho hnědých trpaslíků díky jejímu stáří. Hnědí trpaslíci  s věkem chladnou, proto je snadnější objevit je v mladých hvězdokupách.[57]

Existuje velké množství mlhovin v souhvězdí Persea. M76 je planetární mlhovina, také zvaná Malá činka.[58] Má  úhlové rozměry 2krát 1 minuta a jasnost 10,1m.[58] NGC 1499, známá též jak  mlhovina Kalifornie  je emisní mlhovina, která byla objevena v roce 1884-85 americkým astronomem Edwardem E. Barnardem. Je velmi obtížné ji pozorovat vizuálně, protože má nižší povrchovou jasnost než většina ostatních emisních mlhovin.[59][60] NGC 1333 je reflexní mlhovina a hvězdotvorná oblast.[61][62] V souhvězdí Persea se též nachází obří molekulární mračno, Perseovo molekulární mračno; patří k ramenu Orionu a je známé malou četností vzniku hvězd ve srovnání s podobnými molekulárními mračny.[63]

Souhvězdí Persea též obsahuje mnoho zajímavých galaxií. NGC 1023 je spirální galaxie s příčkou o velikosti 10,35m,[64] vzdálená zhruba 11,6 milionu parseků (38 miliónů světelných let) od Země. Je hlavním členem skupiny galaxií NGC 1023 a gravitačně působí na sousední galaxie.[65] NGC 1260 je buď čočková nebo spirální galaxie se svinutými rameny asi 76,7 milionu parseků (250 miliónů světelných let) od Země. Byla hostitelkou supernovy SN 2006gy, jednou z nejjasnějších známých supernov.[66]. Je členem kupy galaxií v Perseovi (Abell 426). Kupa galaxií nachází se 76,6 miliónů parseků (250 miliónů světelných let) od Země. S rudým posuvem 0,0179 je Abell 426 jednou z nejbližších kup galaxií.[67]

NGC 1275, člen kupy galaxií v Perseu je Seyfertovou galaxií s aktivním jádrem a s centrální černou dírou, která vytváří proudy materiálu, obklopující galaxii oblastmi horkého plynu.[68] Černá díra v jádru galaxie generuje zvukové vlny, které se hudební terminologii dají vyjádřit jako nota B. Nota B je o 57 oktáv níž než C1.[68] Galaxie je cD galaxií, tj. obří eliptickou galaxií ve středu bohaté kupy galaxií, která během své existence pohltila mnoho okolních galaxií a jejich zbytky ji dodneška obklopují. Je též velice silným zdrojem rádiových vln.[68]

Meteorické roje[editovat | editovat zdroj]

V souhvězdí Persea má radiant jeden z nejvýznamnějších každoročních meteorických rojů, Perseidy. Objevují se od poloviny července, nejvyšší aktivitu mají mezi 9. a 14. srpnem. Mateřskou kometou je kometa Swift-Tuttle a jsou pozorovány již 2 tisíce let.[69] V září vrcholí Epsilon Perseidy, objevené v roce 2012. Jsou meteorickým rojem s neznámým mateřským objektem v Oortově oblaku.[70]

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Perseus.
Souhvězdí Perseua s hlavou Gorgony Medúzyve hvězdném atlasu Urania Minor z roku 1825

Souhvězdí Persea pravděpodobně představuje v babylonské mytologii souhvězdí Starého muže (ŠU-GI nebo Enmešara), tajemné laskavé šedivousé postavy stvořitele v babylonských klínopisných tabulkách MUL.APIN z doby 1000 let před naším letopočtem.[71]

V řecké mytologii je Perseus synem Dia a dcery krále Akrísia Danaé, který vykonal hrdinský čin, když sťal hlavu strašlivé Gorgony Medúzy. Z krve Medúzy pak vzlétl okřídlený kůň Pegas. Když Perseus letěl zpět s hlavou Medúzy v mošně, spatřil Andromedu a zachránil ji před jistou smrtí. Andromeda měla být obětována, aby zachránila Etiopii před mořským netvorem Ketosem, kterého vyslal Poseidón, aby ztrestal krásnou a vychloubačnou Kasiopeju, manželku etiopského krále Cefea.[72] 

Perseus se s králem a královnou rychle dohodl, že když mu dají princeznu Andromedu za ženu, jejich dceru zachrání. V těžkém boji jeho kouzelný meč uspěl a Andromeda byla vysvobozena.[73]

Perseus se poté s Andromedou oženil a měli spolu šest dětí. Všechna souhvězdí jsou vidět večer na podzimní obloze: Cefeus, Kasiopeja, Andromeda, Perseus s hlavou Medúzy, okřídlený Pegas a mořský netvor, kterého představuje souhvězdí Velryby.[72]

Čínští astronomové v oblasti oblohy, kterou zaujímá souhvězdí Persea, tradičně rozlišovali čtyři souhvězdí patřící do třetího domu („Břicha“,胃宿, Wej-siou) západního kvadrantu oblohy (zvaného „Bílý tygr Západu“). Tchien-čchuan (天船, „Nebeský člun“) symbolizoval lodě stavěné při záplavách. Zahrnoval hvězdy ze severní části souhvězdí Persea, to jest Mu, Delta, Psi, Alpha, Gamma a Eta Persei.[74] Ťi-šuej (積水, „Rozvodněné vody“) Číňané spojovali s neobvykle vysokými záplavami koncem srpna a začátkem září na začátku povodňové sezóny. Ležely v nich Lambda a možná Mý Persei.[75] Ta-ling (大陵, „Velká mohyla“) byla mohyla, v níž byli pohřbeni zločinci, obvykle popravovaní v srpnu. Souhvězdí tvořily hvězdy Kappa, Omega, Ró, 24, 17 a 15 Persei. Hromadu ještě nepohřbených mrtvol reprezentovala hvězda Ťi-š’ (積屍, Algol).[75] Zvláštní význam měl v čínské astronomii shluk dvou hvězdokup, h a Chí Persei. Jmenovaly se Si a Che a připomínaly dva astronomy, kteří nedokázali předpovědět úplné zatmění Slunce, za což byli popraveni.[76]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RUSSELL, Henry Norris. The New International Symbols for the Constellations. Popular Astronomy. 1922-10-01, roč. 30, s. 469. Dostupné online [cit. 2016-01-17]. ISSN 0197-7482.  
  2. The Constellations [online]. www.iau.org, [cit. 2016-01-17]. Dostupné online.  
  3. LEVY, D.H. Deep Sky Objects. [s.l.] : Prometheus Books, 2005. ISBN 1-59102-361-0. S. 60-61.  
  4. a b c d KALER, Jim. stars.astro.illinois.edu [online]. stars.astro.illinois.edu, 1998-06-11, rev. 2004-12-11, [cit. 2016-01-18]. Dostupné online.  
  5. bet Per -- Eclipsing binary of Algol type (detached) [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-18]. Dostupné online.  
  6. Algol B - Star in Double System [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-18]. Dostupné online.  
  7. Algol C - Star in Double System [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-18]. Dostupné online.  
  8. V* AG Per -- Eclipsing binary of Algol type (detached) [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-19]. Dostupné online.  
  9. THALLER, Michelle L.; G., William; BAGNUOLO, Jr.. Tomographic Separation of Composite Spectra. III. Ultraviolet Detection of the Hot Companion of phi Persei. The Astrophysical Journal. 1995-08-01, svazek 448. Dostupné online [cit. 2016-01-19]. DOI:10.1086/176016. (anglicky) 
  10. V*alpha Persei- Variable Star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  11. del Per -- Be Star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  12. psi Per -- Be Star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  13. c Per -- Be Star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  14. eps Per -- Variable Star of beta Cep type [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  15. 29 Per -- Star in Cluster [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  16. 30 Per -- Spectroscopic binary [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  17. 31 Per -- Star in Cluster [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  18. 34 Per -- Double or multiple star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  19. KALER, Jim. Iota Persei [online]. stars.astro.illinois.edu, [cit. 2016-01-20]. Dostupné online.  
  20. KALER, Jim. Zeta Persei [online]. stars.astro.illinois.edu, [cit. 2016-01-21]. Dostupné online.  
  21. DELGADO-MARTÍ, Hugo; LEVINE, Alan M.; PFAHL, Eric. The Orbit of X Persei and Its Neutron Star Companion. The Astrophysical Journal. 2001-01-01, sv. 546, čís. 1, s. 455. Dostupné online [cit. 2016-01-21]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/318236. (anglicky) 
  22. V* X Per -- High Mass X-ray Binary [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-21]. Dostupné online.  
  23. WHITE, N. E.; SWANK, J. H.; HOLT, S. S.. A comparison of the X-ray properties of X Persei and Gamma Cassiopeiae [online]. Astrophysical Journal, [cit. 2016-01-21]. Dostupné online. DOI:10.1086/160502  
  24. STEENBRUGGE, K. C.; BRUIJNE, J. H. J. de; HOOGERWERF, R.. Radial velocities of early-type stars in the Perseus OB2 association. Astronomy and Astrophysics. , sv. 402, čís. 2, s. 587–605. Dostupné online [cit. 2016-01-22]. DOI:10.1051/0004-6361:20030277.  
  25. omi Per -- Spectroscopic binary [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-22]. Dostupné online.  
  26. ATIK (Omicron Persei) [online]. stars.astro.illinois.edu, [cit. 2016-01-22]. Dostupné online.  
  27. V* V518 Per -- Low Mass X-ray Binary [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.  
  28. VIEYRO, F. L.; SESTAYO, Y.; ROMERO, G. E.. Nonthermal processes and neutrino emission from the black hole GRO J0422+32 in a bursting state. Astronomy & Astrophysics. 2012, sv. 546. Dostupné online [cit. 2016-01-23]. DOI:10.1051/0004-6361/201219961.  
  29. GELINO, Dawn M.; HARRISON, Thomas E.. GRO J0422+32: The Lowest Mass Black Hole?. The Astrophysical Journal. 2003-01-01, sv. 599, čís. 2, s. 1254. Dostupné online [cit. 2016-01-23]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/379311. (anglicky) 
  30. KREIDBERG, Laura; BAILYN, Charles D.; FARR, Will M.. Mass Measurements of Black Holes in X-Ray Transients: Is There a Mass Gap?. The Astrophysical Journal. 2012-01-01, sv. 757, čís. 1, s. 36. Dostupné online [cit. 2016-01-23]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/757/1/36. (anglicky) 
  31. DARLING, David. Nova Persei 1901 (GK Persei) [online]. www.daviddarling.info, [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.  
  32. ksi Per -- Double or multiple star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.  
  33. a b REPOLUST, T.; PULS, J.; HERRERO, A.. Stellar and wind parameters of Galactic O-stars. Astronomy and Astrophysics. , sv. 415, čís. 1, s. 349–376. Dostupné online [cit. 2016-01-23]. DOI:10.1051/0004-6361:20034594.  
  34. KRTIČKA, Jiří; KUBÁT, Jiří. CMF models of hot star winds I. Test of the Sobolev approximation in the case of pure line transitions. Astronomy and Astrophysics. 2010-05-03, sv. 519, s. A50. ArXiv: 1005.0258. Dostupné online [cit. 2016-01-23]. ISSN 0004-6361. DOI:10.1051/0004-6361/201014111.  
  35. KALER, Jim. Menkib [online]. stars.astro.illinois.edu, [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.  
  36. KALER, Jim. Gorgonea Tertia [online]. stars.astro.illinois.edu, 2004-01-16, [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.  
  37. KUKARKIN, B. V.; KHOLOPOV, P. N.; PSKOVSKY, Y. P.. The third edition containing information on 20437 variable stars discovered and designated till 1968.. In [s. l.] : [s. n.], 1971-01-01. Dostupné online.
  38. YEŞILYAPRAK, C.; ASLAN, Z.. Period–luminosity relation for M-type semiregular variables from Hipparcos parallaxes. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2004-12-01, sv. 355, čís. 2, s. 601–607. Dostupné online [cit. 2016-01-23]. ISSN 0035-8711. DOI:10.1111/j.1365-2966.2004.08344.x. (anglicky) 
  39. V* S Per -- Red supergiant star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.  
  40. V* RS Per -- Semi-regular pulsating Star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.  
  41. a b V* SU Per -- Semi-regular pulsating Star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.  
  42. V* AX Per -- Symbiotic Star [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  43. MIKOLAJEWSKA, Joanna; KENYON, Scott J.. On the nature of the symbiotic binary AX Persei. The Astronomical Journal. 1992-02-01, roč. 103, s. 579–592. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. ISSN 0004-6256. DOI:10.1086/116085.  
  44. ALCOCK, C.; ALLSMAN, R. A.; ALVES, D. R.. The MACHO Project LMC Variable Star Inventory. X. The R Coronae Borealis Stars. The Astrophysical Journal. 2001-01-01, sv. 554, čís. 1, s. 298. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/321369. (anglicky) 
  45. V* DY Per -- Variable Star of R CrB type [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  46. GRININ, V.; STEMPELS, H. C.; GAHM, G. F.. The unusual pre-main-sequence star V718 Persei (HMW 15). Astronomy and Astrophysics. 2008-08-18, sv. 489, čís. 3, s. 1233–1238. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. DOI:10.1051/0004-6361:200810349.  
  47. HERBST, William; YAU, A.; SEMKOV, E.. The Light Curve of V713 Per (HMW 15): Evidence for Gravitational Sculpting by an Object Embedded in the Circumstellar Disk. In [s. l.] : [s. n.], 2010-01-01. Dostupné online. Svazek 215, s. 429.31.
  48. a b CROSSEN, Craig; RHEMANN, Gerald. Sky Vistas: Astronomy for Binoculars and Richest-Field Telescopes. [s.l.] : Springer Science & Business Media. 360 s. Dostupné online. ISBN 9783211008515. (anglicky)  
  49. RIDPATH, Ian. A Dictionary of Astronomy. [s.l.] : OUP Oxford. 545 s. Dostupné online. ISBN 0199609055. (anglicky)  
  50. LAET, Rony De. The Casual Sky Observer's Guide: Stargazing with Binoculars and Small Telescopes. [s.l.] : Springer Science & Business Media. 295 s. Dostupné online. ISBN 9781461405955. (anglicky)  
  51. NGC 869 -- Open (galactic) Cluster [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  52. NGC 884 -- Open (galactic) Cluster [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  53. SLESNICK, Catherine L.; HILLENBRAND, Lynne A.; MASSEY, Philip. The Star Formation History and Mass Function of the Double Cluster h and χ Persei. The Astrophysical Journal. 2002-01-01, sv. 576, čís. 2, s. 880. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/341865. (anglicky) 
  54. JONES, B. F.; PROSSER, Charles F.. Membership of Stars in NGC 1039 (M34). The Astronomical Journal. 1996-03-01, roč. 111, s. 1193. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. ISSN 0004-6256. DOI:10.1086/117865.  
  55. LUHMAN, K. L.; STAUFFER, John R.; MUENCH, A. A.. A Census of the Young Cluster IC 348. The Astrophysical Journal. 2003-01-01, sv. 593, čís. 2, s. 1093. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/376594. (anglicky) 
  56. LADA, Charles J.; MUENCH, August A.; LUHMAN, K. L.. Spitzer Observations of IC 348: The Disk Population at 2-3 Million Years. The Astronomical Journal. 2006-01-01, roč. 131, čís. 3, s. 1574. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. ISSN 1538-3881. DOI:10.1086/499808. (anglicky) 
  57. Astronomers have found three brown dwarfs with estimated masses of less than 10 times that of Jupiter, making them among the youngest and lowest mass sub-stellar objects detected in the solar neighbourhood to date. [online]. www.sciencedaily.com, 2009-04-24, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  58. a b Little Dumbbell Nebula (M76, NGC 650-51). [s.l.] : [s.n.], 2000-11. Dostupné online. DOI:10.1888/0333750888/5314  
  59. NGC 1499 -- HII (ionized) region [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  60. BARNARD, E. E.. Photograph of the nebula NGC 1499 near the star ksi Persei.. The Astrophysical Journal. 1895-12-01, roč. 2. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. DOI:10.1086/140157. (anglicky) 
  61. NGC 1333 -- Reflection Nebula [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  62. SANDELL, Göran; KNEE, Lewis B. G.. NGC 1333—Protostars, Dust Shells, and Triggered Star Formation. The Astrophysical Journal Letters. 2001-01-01, sv. 546, čís. 1, s. L49. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. ISSN 1538-4357. DOI:10.1086/318060. (anglicky) 
  63. JØRGENSEN, Jes K.; JOHNSTONE, Doug; KIRK, Helen. Current Star Formation in the Perseus Molecular Cloud: Constraints from Unbiased Submillimeter and Mid-Infrared Surveys. The Astrophysical Journal. 2007-01-01, roč. 656, čís. 1, s. 293. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/510150. (anglicky) 
  64. NED results for object NGC 1023 [online]. ned.ipac.caltech.edu, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  65. NGC 1023 -- Interacting Galaxies [online]. simbad.u-strasbg.fr, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  66. OFEK, E. O.; CAMERON, P. B.; KASLIWAL, M. M.. SN 2006gy: An Extremely Luminous Supernova in the Galaxy NGC 1260. The Astrophysical Journal Letters. 2007-01-01, sv. 659, čís. 1, s. L13. Dostupné online [cit. 2016-01-24]. ISSN 1538-4357. DOI:10.1086/516749. (anglicky) 
  67. NED results for object PERSEUS CLUSTER [online]. ned.ipac.caltech.edu, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.  
  68. a b c Interpreting the 'Song' Of a Distant Black Hole [online]. www.nasa.gov, [cit. 2016-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. Observing the Perseids [online]. meteorshowersonline.com, [cit. 2016-01-25]. Dostupné online.  
  70. Perseids Provide Practice for September Shower [online]. Space.com, [cit. 2016-01-25]. Dostupné online.  
  71. PENDELL, Dale. Pharmako/Gnosis. [s.l.] : dybbuk. 450 s. Dostupné online. ISBN 9788086862910. (česky)  
  72. a b RIDPATH, Ian. Star Tales - Perseus [online]. www.ianridpath.com, [cit. 2016-01-26]. Dostupné online.  
  73. RIDPATH, Ian. Star Tales - Andromeda [online]. www.ianridpath.com, [cit. 2016-01-26]. Dostupné online.  
  74. SCHLEGEL, Gustaaf. Uranographie Chinoise. Taipei, Republic of China : Ch'eng Wen Publishing Company, 1967 [1875]. S. 346. (francouzsky) [Dále jen Schlegel]. 
  75. a b Schlegel, s. 349.
  76. STAAL, Julius D. W. Stars of Jade: Astronomy and Star Lore of Very Ancient Imperial China. Decatur, Georgia : Writ Press, 1984. ISBN 0-914653-00-8. S. 161. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]