Klínové písmo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klínové písmo

Pojem klínové písmo neoznačuje konkrétní sadu znaků, jako např. latinka nebo alfabeta, nýbrž jde o způsob zápisu. Znaky byly otiskovány rákosovým pisátkem do hlíny, která mohla být následně vypálena. K vypálení došlo často nechtěně, když byla města dobyta a vypálena nepřátelskými vojsky, což pro nás znamenalo uchování mnoha klínopisných textů. Klínopisné znaky mohou být i tesány do kamene či psány na jiný materiál.

Klínové písmo vychází z původních piktogramů, které byly otočeny o 90° a zjednodušeny, aby se daly znázornit ustálenými tahy rydla.

Historie použití[editovat | editovat zdroj]

První, kdo použil tento způsob písma, byli Sumerové. Od nich je převzali Akkaďané (tzn. Babyloňané a Asyřané), kteří toto písmo částečně upravili pro svou semitskou řeč (viz Akkadština). Písmo však zůstalo z principu slabičné, i když to neodpovídalo struktuře semitských jazyků, které toto písmo přebraly. Klínové písmo akkadských dialektů většinou není jednoznačné - znaky mají obvykle hodnotu slabikovou, ale mohou mít i hodnotu logogramu, tedy hodnotu celého slova. Kromě toho mohou prostě jen označovat druh slova, které následuje (např. GIŠ „strom, dřevo“ či DINGIR „bůh“), aniž by se četly. Takový znak, který obvykle stojí před slovem, se nazývá determinativ. Jednoznačné však nebyly ani samotné slabičné hodnoty znaků. Jeden znak může být čten několika způsoby a naopak jedna slabika může být zapsána několika různými znaky. Čtení těchto slabičných klínopisných textů je proto velmi složité a obtížné.

Toto písmo však nepřevzaly jen mezopotámské semitské jazyky, ale i např. vzdálenější indoevropská chetitština. Díky slabičné formě znaků mohl pak Bedřich Hrozný chetitské texty přečíst a dešifrovat řeč.

Jelikož klínové slabičné písmo, jak je používali Asyřané a Babyloňané, bylo značně komplikované, docházelo k jeho zjednodušením. Tím je například úprava babylonského klínopisu pro starou perštinu, která počet znaků notně omezila.

Kromě těchto slabikových a poloslabičných složitých písem existuje i klínové písmo ryze hláskové. Zde každý znak odpovídá jedné (sou)hlásce. Příkladem tohoto použití klínopisu jsou texty psané v ugaritštině.

Později se však prosadilo v semitských jazycích písmo vycházející z féničtiny, písmo hláskové, které bylo daleko jednodušší. S jeho rozmachem a také s prosazením nových psacích materiálů (zejména papyru s inkoustem) končí éra klínového písma.

Odkazy na webové stránky[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]