Souhvězdí Vývěvy
| Vývěva | |
|---|---|
 Mapa souhvězdí Vývěvy podle Mezinárodní astronomické unie | |
| Latinský název | Antlia |
| Latinský genitiv | Antliae |
| Latinská zkratka | Ant |
| Rektascenze | 9 h 26,9 min až 11 h 5,9 min |
| Deklinace | −24,5° až −40,4° |
| Rozloha | 238,9 čtverečných stupňů |
| Viditelnost na zeměpisné šířce | +49° až −90° |
| Nejlepší pozorovatelnost v ČR | duben |
| Počet hvězd jasnějších než 3m | 0 |
| Nejjasnější hvězda | α Antliae (4,25m) |
| Sousední souhvězdí | Hydra Kompas Plachty Kentaur |
Vývěva (latinsky Antlia, genitiv Antliae, zkratka Ant) je nevýrazné souhvězdí jižní oblohy, které leží severně od souhvězdí Plachet mezi Hydrou a Kentaurem. Zavedl je francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille během pobytu na Mysu Dobré naděje v letech 1751–1752 a zobrazil v něm vývěvu, přístroj k vytváření podtlaku při fyzikálních pokusech, který podle Lacailla symbolizoval pokusnou fyziku.[1] Vývěva patří mezi 88 souhvězdí moderní astronomie, která uznává Mezinárodní astronomická unie (IAU).[2]
Souhvězdí zaujímá 238,9 čtverečního stupně oblohy (0,579 %), čímž je 62. největším ze 88 souhvězdí.[3] Nejjasnější hvězdou je α Antliae s hvězdnou velikostí 4,25 mag, žádná hvězda souhvězdí není jasnější než 4 mag. K pozoruhodným objektům patří hvězda HD 93083 s planetou, obří kupa galaxií Antlia, spirální galaxie NGC 2997, trpasličí galaxie Antlia z Místní skupiny galaxií, nezvykle řídká trpasličí galaxie Antlia 2 u Mléčné dráhy a rozsáhlý pozůstatek supernovy.
Název
[editovat | editovat zdroj]Lacaille nazval souhvězdí francouzsky la Machine Pneumatique („pneumatický stroj“, tj. vývěva) na mapě jižní oblohy, která vyšla v roce 1756 v pařížských Mémoires Akademie věd (ročník 1752). Ve druhém vydání mapy z roku 1763 jej latinizoval na Antlia Pneumatica. Zkrácený tvar Antlia navrhl John Herschel a zavedl jej Francis Baily ve svém katalogu Britské asociace z roku 1845; od té doby se používá.[1] Název se často chybně píše Antila.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Vznik souhvězdí
[editovat | editovat zdroj]Lacaille během dvouletého pobytu na Mysu Dobré naděje určil polohy téměř deseti tisíc jižních hvězd a zakreslil čtrnáct nových souhvězdí do mapy, která pokrývala oblohu od deklinace −23,5° k jižnímu pólu.[4] Vývěva představuje jednoválcový přístroj, který používal francouzský fyzik Denis Papin při pokusech s vakuem v první polovině sedmdesátých let 17. století. Papin se roku 1675 přestěhoval z Paříže do Londýna a spolupracoval s irským fyzikem Robertem Boylem; tam vznikla účinnější vývěva se dvěma válci, kterou do svého atlasu Uranographia z roku 1801 zakreslil Johann Elert Bode.[1]
Hvězdy dnešní Vývěvy ležely nad obzorem starověkých Řeků, ale žádný jejich obrazec je nezahrnoval, a s souhvězdím proto nejsou spojeny žádné mýty.[1]
V čínské astronomii patřila část hvězd Vývěvy do asterismu Dong’ou, pojmenovaného podle oblasti v provincii Če-t’iang, kde podle tradice žili barbaři; k němu se řadily nejméně dvě hvězdy dnešní Vývěvy včetně ι Antliae a další dvě nebo tři hvězdy v Plachtách. Hvězdy ε, η a θ Antliae tvořily spolu s většinou hvězd Kompasu asterismus Tianmiao („nebeský chrám“).[1]
Bayerova označení
[editovat | editovat zdroj]Lacaille označil řeckými písmeny devět hvězd souhvězdí (α až θ, přičemž dvě sousední hvězdy sloučil pod označením ζ); desátou hvězdu, ι Antliae, označil později Benjamin Apthorp Gould. Hvězdy β a γ Antliae leží po vymezení hranic v roce 1930 v souhvězdí Hydry a dnes nesou označení HR 4339 a HD 90156.[5]
Mezinárodní astronomická unie
[editovat | editovat zdroj]Zkratku Ant přijala Mezinárodní astronomická unie roku 1922.[6] Současné hranice souhvězdí vymezil v roce 1930 belgický astronom Eugène Joseph Delporte; leží v rektascenzi od 9 h 26 min 56 s do 11 h 5 min 55 s a v deklinaci od −24,54° do −40,42° (J2000).[7]
Poloha a pozorování
[editovat | editovat zdroj]
Vývěva sousedí na severu s Hydrou, na západě s Kompasem, na jihu s Plachtami a na východě s Kentaurem. Celé je vidět jižně od 49° severní šířky; v pásmu 49–65° severní šířky je vidět jen jeho část. Nejlépe je pozorovatelné ve večerních hodinách v dubnu.[3] Z území Česka je souhvězdí vidět jen nízko nad jižním obzorem a jeho nejsevernější část se zvedá nejvýše asi 15° nad obzor. Podle Ridpatha leží v hranicích souhvězdí 42 hvězd jasnějších než 6,5 mag.[3]
Hvězdy
[editovat | editovat zdroj]Vývěva je souhvězdí slabých hvězd. Tři nejjasnější – α, ε a ι Antliae – jsou oranžoví obři. Žádná z hvězd souhvězdí nemá schválené vlastní jméno kromě HD 93083, která dostala jméno Macondo (viz níže).[8] V následující tabulce jsou hvězdy s Bayerovým označením; vzdálenosti jsou převrácené hodnoty paralax z katalogu Gaia DR3, zaokrouhlené, a jasnosti a spektrální třídy pocházejí z databáze SIMBAD.[9][pozn. 1]
| Hvězda | Jasnost (mag) | Spektrální třída | Vzdálenost (ly) |
|---|---|---|---|
| α Ant | 4,25 | K3 III | asi 370 |
| ε Ant | 4,51 | K3 III | asi 700 |
| ι Ant | 4,60 | K0 III | asi 210 |
| θ Ant | 4,79 | A7 V + G8 III | asi 340 |
| η Ant | 5,22 | F1 V | asi 110 |
| δ Ant | 5,56 | B9–9,5 V | asi 470 |
| ζ² Ant | 5,90 | A9 IV | asi 370 |
| ζ¹ Ant (složka A) | 6,15 | A1 V | asi 340 |
Nejjasnější hvězdy
[editovat | editovat zdroj]α Antliae je oranžový obr, který podle Kalera stárne a zjasňuje se na cestě k červenému obru typu Mira; svítivost se pohybuje kolem 480–555 Sluncí podle použité teploty (3 990 nebo 4 100 K) a hmotnost kolem 2,2 hmotnosti Slunce. Je podezřelá z proměnnosti; Kaler ji řadí do spektrální třídy K4.[10] ε Antliae je rovněž oranžový obr, nejvzdálenější z trojice, a ι Antliae oranžový obr na opačném konci souhvězdí, kolem něhož obíhají dvě obří planety (viz níže).[9]
Dvojhvězdy
[editovat | editovat zdroj]θ Antliae je těsná dvojhvězda, jejíž složky (5,3 a 6,2 mag) se podle Kalera obíhají za 18,3 roku ve střední vzdálenosti 11,5 au; spektrální třída složek je nejistá.[11] ζ Antliae tvoří dvojici hvězd ζ¹ a ζ², které od sebe na obloze leží asi 10′; ζ¹ je sama těsná dvojhvězda se složkami 6,2 a 7,0 mag ve vzdálenosti 8″. Paralaxy z katalogu Gaia (9,6 a 8,8 mas) odpovídají vzdálenostem asi 340 a 370 světelných let.[9]
Proměnné hvězdy
[editovat | editovat zdroj]Údaje o proměnných hvězdách pocházejí z Obecného katalogu proměnných hvězd (GCVS), není-li uvedeno jinak.[12] Zákrytová dvojhvězda S Antliae (6,27–6,83 mag) je kontaktní systém typu W Ursae Majoris, jehož složky jsou tak blízko, že sdílejí společnou obálku, a obíhají se za 0,6483 dne (15,6 hodiny).[12][13] T Antliae je cefeida s periodou 5,898 dne a jasností 8,9–9,8 mag.[12] U Antliae (spektrální třída C5, asi 5,4 mag, vzdálenost asi 900 světelných let) je uhlíková hvězda, pomalá nepravidelná proměnná.[12][9] UX Antliae je proměnná typu R Coronae Borealis, tedy hvězda bohatá na uhlík a chudá na vodík, jejíž jasnost kolem 12,6 mag nepravidelně klesá až pod 17,4 mag;[12] BF Antliae (spektrální třída A4 V) je pulzující proměnná typu δ Scuti s kolísáním jasnosti pouhých 0,01 mag.[12] HR 4049 (AG Antliae, 5,29–5,83 mag s periodou 429 dní) je neobvyklá starnoucí hvězda spektrální třídy B9.5 Ib/II, těsná dvojhvězda obklopená prachovým diskem.[12][14]
Nejbližší hvězdy
[editovat | editovat zdroj]Nejbližší hvězdou v hranicích souhvězdí je červený trpaslík DENIS J1048−3956 (spektrální třída M8.5, jasnost kolem 17,5 mag), jehož paralaxa 247,2 mas odpovídá vzdálenosti 4,05 pc (13,2 světelného roku).[9] U této hvězdy byl zaznamenán mohutný radiový záblesk.[15] Druhým nejbližším objektem je hnědý trpaslík 2MASS J0939−2448 spektrální třídy T8 (asi 17 světelných let), ve skutečnosti dvojice chladných hnědých trpaslíků o teplotě řádu 600 K.[9][16]
Hvězdy s exoplanetami
[editovat | editovat zdroj]Podle NASA Exoplanet Archive a Delporteho hranic souhvězdí leží ve Vývěvě osm hvězd s potvrzenými exoplanetami (stav 9. října 2026).[17]
- ι Antliae (HD 94890; oranžový obr o hmotnosti asi 1,7 Slunce, vzdálený asi 200 světelných let) má podle Fontaneta a kol. dvě obří planety s oběžnými dobami asi 825 a 2 490 dní a minimálními hmotnostmi zhruba 2,1 a 8,9 Jupiteru.[18]
- HD 93083 (GJ 1137; oranžový trpaslík 8,3 mag, asi 93 světelných let) má planetu o minimální hmotnosti 0,37 Jupiteru a oběžné době 143,6 dne ve střední vzdálenosti 0,477 au, kterou v roce 2005 objevil spektrograf HARPS.[19] Stoeva a kol. v roce 2026 přidali superzemi s oběžnou dobou 9,6 dne a ukázali, že dlouhodobý signál v radiálních rychlostech vyvolává magnetický cyklus hvězdy, nikoli planeta.[20] V rámci kampaně IAU NameExoWorlds pojmenovala Kolumbie roku 2019 hvězdu Macondo a planetu Melquíades podle postav a místa v románu Sto roků samoty Gabriela Garcíi Márqueze.[21][8]
- WASP-66 (V ≈ 11,6 mag, asi 1 600 světelných let) hostí tranzitující horký Jupiter o hmotnosti asi 2,3 Jupiteru a oběžné době 4,09 dne.[22]
- HATS-26, HATS-64 a HATS-77 jsou vzdálené hvězdy (asi 2 800, 3 500 a 1 400 světelných let) s tranzitujícími obřími planetami o oběžných dobách 3,30, 4,91 a 3,09 dne; HATS-77 je chladný trpaslík.[23][24][25]
- TOI-674 (červený trpaslík spektrální třídy M2 V, asi 150 světelných let) má planetu velikosti Neptunu, která obíhá za 1,98 dne a leží v tzv. neptunské poušti, tedy v oblasti blízkých drah, kde se planety této velikosti vyskytují řídce.[26]
- TWA 7 (mladý červený trpaslík, asi 110 světelných let) je obklopen rozsáhlým prachovým diskem; v něm Lagrange a kol. pomocí kosmického dalekohledu Jamese Webba přímým zobrazením nalezli planetu o hmotnosti zhruba třetiny Jupiteru, která obíhá ve vzdálenosti asi 50 au.[27][17]
Objekty hlubokého vesmíru
[editovat | editovat zdroj]Souhvězdí leží u okraje Mléčné dráhy a neobsahuje žádnou výraznou hvězdokupu ani mlhovinu; mezi slabými hvězdami popředí ale jsou vidět mnohé galaxie. Planetární mlhovina NGC 3132, někdy uváděná ve Vývěvě, leží podle Delporteho hranic těsně za jižní hranicí, v souhvězdí Plachet.[7]
Galaxie
[editovat | editovat zdroj]NGC 2997 je nejjasnější galaxie souhvězdí, spirální galaxie s příčkou typu SAB(rs)c s jasností asi 9,4 mag a úhlovými rozměry 9,8′ × 6,9′; vzdaluje se od nás rychlostí asi 1 080 km/s.[9]
Roku 1997 objevili Whiting, Irwin a Hau trpasličí sféroidní galaxii Antlia (Antlia Dwarf, PGC 29194), člena Místní skupiny galaxií ve vzdálenosti asi 1,15 Mpc (3,7 milionu světelných let), která leží na obloze jen 1,2° od galaxie NGC 3109.[28] Torrealba a kol. z Národní tchajwanské univerzity v roce 2018 v datech Gaia DR2 objevili družicovou galaxii Mléčné dráhy Antlia 2, která je ve vzdálenosti asi 130 kpc (424 000 světelných let) a na obloze zabírá 1,26°; má nejnižší známou plošnou jasnost, přibližně stokrát nižší než takzvané ultradifúzní galaxie.[29]
Kupa galaxií Antlia
[editovat | editovat zdroj]V jihovýchodní části souhvězdí leží kupa galaxií Antlia, třetí nejbližší kupa po kupách v Panně a v Peci. Její dominantní členové, obří eliptické galaxie NGC 3258 a NGC 3268, mají každá několik tisíc kulových hvězdokup.[30] Vzdálenost kupy se udává kolem 35 Mpc (asi 115 milionů světelných let).[31]
Pozůstatek supernovy
[editovat | editovat zdroj]Ve Vývěvě leží také jeden z největších pozůstatků supernov na obloze, objevený McCulloughem a kol. v roce 2002.[32] Podle Tetzlaffové a kol. je asi 1,2 milionu let starý a leží ve vzdálenosti kolem 138 pc; jako neutronovou hvězdu, která při výbuchu vznikla, navrhli pulzar PSR J0630−2834.[33]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ U hvězd α a δ Antliae je kvalita astrometrického řešení Gaia DR3 nízká (RUWE 2,9, respektive 2,3), takže jejich vzdálenosti jsou orientační.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Antlia na anglické Wikipedii a ポンプ座 na japonské Wikipedii.
- 1 2 3 4 5 6 RIDPATH, Ian. Antlia [online]. Star Tales [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Constellations [online]. Mezinárodní astronomická unie [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 RIDPATH, Ian. Constellations: Andromeda–Indus [online]. Star Tales [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RIDPATH, Ian. Lacaille’s southern planisphere of 1756 [online]. Star Tales [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WAGMAN, Morton. Lost Stars: Lost, Missing and Troublesome Stars from the Catalogues of Johannes Bayer, Nicholas Louis de Lacaille, John Flamsteed, and Sundry Others. Blacksburg, Virginia: The McDonald & Woodward Publishing Company, 2003. ISBN 978-0-939923-78-6. S. 25, 29. (anglicky)
- ↑ RUSSELL, Henry Norris. The New International Symbols for the Constellations. Popular Astronomy. 1922, roč. 30, s. 469. (anglicky)
- 1 2 Antlia, Constellation Boundary [online]. Mezinárodní astronomická unie [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 IAU Catalog of Star Names (IAU-CSN) [online]. Working Group on Star Names, Mezinárodní astronomická unie [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 SIMBAD Astronomical Database [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KALER, James B. Alpha Antliae [online]. Stars, University of Illinois [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KALER, James B. Theta Antliae [online]. Stars, University of Illinois [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 SAMUS, N. N.; KAZAROVETS, E. V.; DURLEVICH, O. V.; KIREEVA, N. N. General Catalogue of Variable Stars: Version GCVS 5.1. Astronomy Reports. 2017, roč. 61, čís. 1, s. 80–88. doi:10.1134/S1063772917010085. (anglicky)
- ↑ GAZEAS, K.; STĘPIEŃ, K. Angular momentum and mass evolution of contact binaries. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008, roč. 390, čís. 4, s. 1577–1586. doi:10.1111/j.1365-2966.2008.13844.x. (anglicky)
- ↑ ACKE, B.; DEGROOTE, P.; LOMBAERT, R.; DE VRIES, B. L. Amorphous carbon in the disk around the post-AGB binary HR 4049. Astronomy & Astrophysics. 2013, roč. 551, s. A76. doi:10.1051/0004-6361/201219282. (anglicky)
- ↑ BURGASSER, Adam J.; PUTMAN, Mary E. Quiescent Radio Emission from Southern Late-Type M Dwarfs and a Spectacular Radio Flare from the M8 Dwarf DENIS 1048–3956. The Astrophysical Journal. 2005, roč. 626, čís. 1, s. 486–497. doi:10.1086/429788. (anglicky)
- ↑ LEGGETT, S. K.; CUSHING, Michael C.; SAUMON, D.; MARLEY, M. S. The Physical Properties of Four ~600 K T Dwarfs. The Astrophysical Journal. 2009, roč. 695, čís. 2, s. 1517–1526. doi:10.1088/0004-637X/695/2/1517. (anglicky)
- 1 2 NASA Exoplanet Archive, Planetary Systems Composite Parameters [online]. NASA Exoplanet Science Institute [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FONTANET, E.; UDRY, S.; SÉGRANSAN, D.; FIGUEIRA, P. CORALIE radial-velocity search for companions around evolved stars (CASCADES). IV. New planetary systems around HD 87816, HD 94890, and HD 102888 and an update on HD 121056. Astronomy & Astrophysics. 2025, roč. 699, s. A38. doi:10.1051/0004-6361/202554137. (anglicky)
- ↑ LOVIS, C.; MAYOR, M.; BOUCHY, F.; PEPE, F. The HARPS search for southern extra-solar planets. III. Three Saturn-mass planets around HD 93083, HD 101930 and HD 102117. Astronomy & Astrophysics. 2005, roč. 437, čís. 3, s. 1121–1126. doi:10.1051/0004-6361:20052864. (anglicky)
- ↑ STOEVA, D.; STEFANOV, A.; STEFANOV, S.; LAFARGA, M. Long-period magnetic activity in the K dwarf GJ 1137 and a new super-Earth on a 9-day orbit. Astronomy & Astrophysics. 2026, roč. 708, s. A232. doi:10.1051/0004-6361/202557806. (anglicky)
- ↑ NameExoWorlds: Colombia – Macondo and Melquíades [online]. Mezinárodní astronomická unie [cit. 2026-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HELLIER, C.; ANDERSON, D. R.; COLLIER CAMERON, A.; DOYLE, A. P. Seven transiting hot Jupiters from WASP-South, Euler and TRAPPIST: WASP-47b, WASP-55b, WASP-61b, WASP-62b, WASP-63b, WASP-66b and WASP-67b. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2012, roč. 426, čís. 1, s. 739–750. doi:10.1111/j.1365-2966.2012.21780.x. (anglicky)
- ↑ ESPINOZA, N.; BAYLISS, D.; HARTMAN, J. D.; BAKOS, G. Á. HATS-25b through HATS-30b: A Half-dozen New Inflated Transiting Hot Jupiters from the HATSouth Survey. The Astronomical Journal. 2016, roč. 152, čís. 4, s. 108. doi:10.3847/0004-6256/152/4/108. (anglicky)
- ↑ HARTMAN, J. D.; BAKOS, G. Á.; BAYLISS, D.; BENTO, J. HATS-60b–HATS-69b: 10 Transiting Planets from HATSouth. The Astronomical Journal. 2019, roč. 157, čís. 2, s. 55. doi:10.3847/1538-3881/aaf8b6. (anglicky)
- ↑ JORDÁN, A.; HARTMAN, J. D.; BAYLISS, D.; BAKOS, G. Á. HATS-74Ab, HATS-75b, HATS-76b, and HATS-77b: Four Transiting Giant Planets Around K and M Dwarfs. The Astronomical Journal. 2022, roč. 163, čís. 3, s. 125. doi:10.3847/1538-3881/ac4a77. (anglicky)
- ↑ MURGAS, F.; ASTUDILLO-DEFRU, N.; BONFILS, X.; CROSSFIELD, I. TOI-674b: An oasis in the desert of exo-Neptunes transiting a nearby M dwarf. Astronomy & Astrophysics. 2021, roč. 653, s. A60. doi:10.1051/0004-6361/202140718. (anglicky)
- ↑ LAGRANGE, Anne-Marie; WILKINSON, Caroline; MÂLIN, Mathilde; BOCCALETTI, Anthony. Evidence for a sub-Jovian planet in the young TWA 7 disk. Nature. 2025, roč. 642, čís. 8069, s. 905–908. doi:10.1038/s41586-025-09150-4. (anglicky)
- ↑ WHITING, A. B.; IRWIN, M. J.; HAU, G. K. T. A New Galaxy in the Local Group: The Antlia Dwarf Galaxy. The Astronomical Journal. 1997, roč. 114, s. 996. doi:10.1086/118530. (anglicky)
- ↑ TORREALBA, G.; BELOKUROV, V.; KOPOSOV, S. E.; LI, T. S. The hidden giant: discovery of an enormous Galactic dwarf satellite in Gaia DR2. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2019, roč. 488, čís. 2, s. 2743–2766. doi:10.1093/mnras/stz1624. (anglicky)
- ↑ DIRSCH, B.; RICHTLER, T.; BASSINO, L. P. The globular cluster systems of NGC 3258 and NGC 3268 in the Antlia cluster. Astronomy & Astrophysics. 2003, roč. 408, čís. 3, s. 929–939. doi:10.1051/0004-6361:20031027. (anglicky)
- ↑ SMITH CASTELLI, A. V.; BASSINO, L. P.; RICHTLER, T.; CELLONE, S. A. Galaxy populations in the Antlia cluster – I. Photometric properties of early-type galaxies. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008, roč. 386, čís. 4, s. 2311–2322. doi:10.1111/j.1365-2966.2008.13211.x. (anglicky)
- ↑ MCCULLOUGH, P. R.; FIELDS, B. D.; PAVLIDOU, V. Discovery of an Old, Nearby, and Overlooked Supernova Remnant Centered on the Southern Constellation Antlia. The Astrophysical Journal. 2002, roč. 576, čís. 1, s. L41–L44. doi:10.1086/343100. (anglicky)
- ↑ TETZLAFF, N.; TORRES, G.; NEUHÄUSER, R.; HOHLE, M. M. The neutron star born in the Antlia supernova remnant. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2013, roč. 435, čís. 1, s. 879–884. doi:10.1093/mnras/stt1358. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- WAGMAN, Morton. Lost Stars: Lost, Missing and Troublesome Stars from the Catalogues of Johannes Bayer, Nicholas Louis de Lacaille, John Flamsteed, and Sundry Others. Blacksburg, Virginia: The McDonald & Woodward Publishing Company, 2003. ISBN 978-0-939923-78-6. (anglicky)
