Souhvězdí Lva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Souhvězdí Lva
Souhvězdí Lva
Souhvězdí Lva
Latinský název Leo
Latinský genitiv Leonis
Latinská zkratka Leo
Rektascenze 9 h 21 m až 11 h 58 m[1]
Deklinace -6° až 32°[1]
Rozloha 947[1] čtverečných stupňů
Viditelnost na zeměpisné šířce +90° až -65°[1]
Nejlepší pozorovatelnost v ČR Duben[1]
Počet hvězd jasnějších než 3m 5[1]
Nejjasnější hvězda Regulus (α Leo)[1] (1,4m)
Sousední souhvězdí Velká medvědice
Malý lev
Rys
Rak
Hydra
Sextant
Pohár
Panna
Vlasy Bereniky

Lev je zvířetníkové souhvězdí na severní obloze, které leží západně od souhvězdí Panny, jižně od souhvězdí Velké medvědice a východně od souhvězdí Raka. Podle řecké mytologie souhvězdí představuje Nemejského lva, kterého zabil řecký hrdina Héraklés (nazývaný starými Římany Herkules). Souhvězdí se označuje symbolem Leo.svg (ve znakové sadě Unicode ♌). Je jedním ze 48 souhvězdí uvedených v díle řeckého astronoma Ptolemaia ze 2. století našeho letopočtu a současně jedním z 88 moderních souhvězdí. Díky mnoha jasným hvězdám a výraznému tvaru, který připomíná přikrčeného lva, patří mezi nejsnáze rozeznatelná souhvězdí. Hříva a ramena Lva také tvoří asterismus, který vypadá jako srp nebo obrácený otazník. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je Regulus, která představuje srdce Lva.[2]

Významné objekty[editovat | editovat zdroj]

Barevná fotografie souhvězdí Lva, jak může být vidět pouhým okem. Jasný objekt uprostřed snímku je planeta Jupiter. Souhvězdí Lva je zde vyznačeno bílými čarami, které spojují jeho nejjasnější hvězdy.
Barevná fotografie souhvězdí Lva, jak může být vidět pouhým okem. Jasný objekt uprostřed snímku je planeta Jupiter.

Hvězdy[editovat | editovat zdroj]

Hvězda Jméno Hvězdná velikost[1]
α Leo Regulus 1,4m
β Leo Denebola 2,14m
γ Leo Algieba 2,01m
δ Leo Zosma 2,56m
ε Leo Algenubi 2,97m

Souhvězdí Lva obsahuje mnoho jasných hvězd a mnoho jich bylo pojmenováno starými národy. Obsahuje čtyři hvězdy 1. a 2. magnitudy, jasnějších 3. magnitudy je jich celkem pět a díky tomu je Lev nejvýraznějším souhvězdím jarní oblohy.[2]

α Leonis (Regulus, latinsky „malý král“) je modrobílá hvězda hlavní posloupnosti s magnitudou 1,34 vzdálená od Země 77,5 světelných let. V triedru se ukáže jako dvojhvězda, jejíž slabší složka má magnitudu 7,7. Podrobnějším průzkumem ovšem bylo zjištěno, že celkově je Regulus čtyřhvězdou.[3]

β Leonis (Denebola, arabsky „ocas lva“) je na opačném konci souhvězdí než Regulus. Je to také modrobílá hvězda, má magnitudu 2,23 a od Země je vzdálená 36 světelných let. Je proměnnou hvězdou typu Delta Scuti.[3]

γ Leonis (Algieba, arabsky „čelo“) je dvojhvězdou se třetí pouze optickou složkou. Obě složky dvojhvězdy se dají rozeznat již menším dalekohledem s průměrem objektivu 5 centimetrů. Celková magnituda této dvojhvězdy je 2,0[2] a její jednotlivé složky mají magnitudu 2,3 (oranžový obr) a 3,5 (žlutý obr). Doba oběhu této dvojhvězdy je kolem 600 roků a maximální vzdálenosti dosáhnou v roce 2061. Od Země je vzdálená asi 125 světelných let. Jižním směrem lze i prostýma očima najít třetí zdánlivou složku této hvězdy, která má magnitudu 4,8 a vlastní označení 40 Leonis.[3]

δ Leonis (Zosma) je bílou hvězdou spektrální třídy A4 s magnitudou 2,6. Od Země je vzdálená asi 60 světelných let.[3]

ε Leonis (Algenubi, Ras Elased Australis) je žlutý obr spektrální třídy G1 a třetí magnitudy vzdálený od Země 250 světelných let.[3]

Wolf 359 (CN Leonis) je po hvězdách soustavy alfa CentauriBarnardově šipce Slunci nejbližší hvězdou. Tento červený trpaslík s magnitudou 13,5 je od Země vzdálený 7,8 světelných let a viditelný je až středně velkým hvězdářským dalekohledem s průměrem objektivu okolo 20 centimetrů. Tato slabě eruptivní proměnná hvězda zjasňuje až o jednu magnitudu.[3]

Objekty hlubokého vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hluboký vesmír.

Souhvězdí leží daleko od pásu Mléčné dráhy, takže se v něm dá pozorovat mnoho galaxií, z nichž několik je v dosahu i malých hvězdářských dalekohledů. Pět galaxií patří do Messierova katalogu.[3]

Skupina M66: M65 je vpravo nahoře, M66 vpravo dole a NGC 3628 je vlevo. Sever je vlevo.

Trojice galaxií ve Lvu je malá skupina galaxií, kterou tvoří spirální galaxie M 65, M 66NGC 3628. Pravděpodobným členem je i NGC 3593. Trojice je od Země vzdálená přibližně 35 milionů světelných let. Dominantním členem této trojice je NGC 3628, ale kvůli tomu, že je k Zemi natočená hranou, je zdánlivě nejslabší a je viditelná až středními dalekohledy. Zato M65 a M66 jsou viditelné i malými dalekohledy, nebo dokonce většími triedry.[3]

Skupina galaxií M 96 leží nedaleko od Trojice galaxií ve Lvu a je i podobně vzdálená od Země, takže se v prostoru mohou nacházet fyzicky blízko[4] a některé studie Trojici ve skutečnosti považují za součást Skupiny galaxií M 96.[5][6] Nejznámějšími členy této skupiny jsou Messierovy galaxie M 95, M 96M 105. Nejjasnějším členem této skupiny je M 96, ale všechny tři jsou viditelné malým dalekohledem a stejně tak i NGC 3384, která je vidět těsně u M 105.

V podobné vzdálenosti jako Skupina galaxií M 96, ale pravděpodobně mimo její gravitační dosah, leží i NGC 2903, která patří mezi nejjasnější galaxie severní polokoule.[7] Všechny tyto vlastnosti platí i pro galaxii NGC 3521,[8] která leží v jižním výběžku souhvězdí.[3]

Skupiny galaxií Lev II leží v přibližně dvojnásobné vzdálenosti od Země než Skupina galaxií M 96 a na rozdíl od ní je mnohem bohatší, takže se dělí do několika podskupin. Celkem obsahuje více než 100 velkých galaxií, ale kvůli jejich větší vzdálenosti od Země jsou viditelné až středně velkými hvězdářskými dalekohledy.[3] Nejbohatší podskupina obklopuje galaxii NGC 3607 a celkem obsahuje přinejmenším 14 velkých galaxií, mezi nimiž je například NGC 3626.[9]

Na východním okraji souhvězdí se nachází Kupa galaxií ve Lvu (Abell 1367) vzdálená přibližně 330 milionů světelných let, jejímž nejjasnějším členem je NGC 3842.

Meteorické roje[editovat | editovat zdroj]

Leonidy jsou listopadový meteorický roj, jehož radiant leží blízko hvězdy Algieba (γ Leo). Jde o jeden z nejvýraznějších a nejčastěji pozorovaných meteorických rojů. Aktivita roje závisí na jeho mateřské kometě Tempel-Tuttle, která při svém přiblížení ke Slunci jednou za přibližně 33 let způsobuje výrazné zvýšení hodinové frekvence až na desítky tisíc meteorů za hodinu. V ostatních letech je tento roj málo aktivní, ale přesto je původcem velice jasných bolidů. Aktivní je od 5. do 30. listopadu a jeho maximum – období, kdy je vidět nejvíce meteorů – je okolo 17.18. listopadu.[10]

V období od 1. do 7. ledna má maximum menší meteorický roj lednových Leonid.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leo (constellation) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Detail souhvězdí: Lev [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. 
  2. a b c KODRIŠ, Michal. Hvězdné nebe: Jarní souhvězdí – Lev [online]. [cit. 2018-04-06]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lev [online]. [cit. 2018-04-06]. Dostupné online. 
  4. FERRARESE, Laura; FORD, Holland C.; HUCHRA, John, et al. A Database of Cepheid Distance Moduli and Tip of the Red Giant Branch, Globular Cluster Luminosity Function, Planetary Nebula Luminosity Function, and Surface Brightness Fluctuation Data Useful for Distance Determinations. Astrophysical Journal Supplement [online]. Červen 2000 [cit. 2018-03-28]. Roč. 128, čís. 2, s. 431–459. Dostupné online. arXiv:astro-ph/9910501. DOI:10.1086/313391. Bibcode:2000ApJS..128..431F. (anglicky) 
  5. GIURICIN, Giuliano; MARINONI, Christian; CERIANI, Lorenzo, et al. Nearby Optical Galaxies: Selection of the Sample and Identification of Groups. Astrophysical Journal [online]. Listopad 2000 [cit. 2018-03-28]. Roč. 543, čís. 1, s. 178–194. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0001140. DOI:10.1086/317070. Bibcode:2000ApJ...543..178G. (anglicky) 
  6. FOUQUE, P.; GOURGOULHON, E.; CHAMARAUX, P., et al. Groups of galaxies within 80 Mpc. II - The catalogue of groups and group members. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Květen 1992 [cit. 2018-03-28]. Roč. 93, čís. 2, s. 211–233. Dostupné online. Bibcode:1992A&AS...93..211F. (anglicky) 
  7. NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 2903: Ztracený skvost ve Lvu [online]. astro.cz, 2015-04-10 [cit. 2018-04-03]. Dostupné online. 
  8. NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 3521: Galaxie v Bublině [online]. astro.cz, 2011-09-15 [cit. 2018-04-03]. Dostupné online. 
  9. POWELL, Richard. Atlas of the Universe: The Leo II Groups [online]. [cit. 2018-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. HORÁLEK, Petr. Každoroční roje [online]. astro.cz [cit. 2018-03-27]. Dostupné online. 
  11. JENNISKENS, Peter. Mapping Meteoroid Orbits: New Meteor Showers Discovered. Sky & Telescope. Září 2011. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]