Regulus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Regulus
Poloha hvězdy v souhvězdí Lva
Poloha hvězdy v souhvězdí Lva
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000)
Souhvězdí Lev (Leo)
Rektascenze 10h 8m 22,311s
Deklinace +11°58′01,95″
Paralaxa 41,13±0,35 mas
Vzdálenost 79,3±0,7 ly
(24,3±0,2 pc)
Zdánlivá hvězdná velikost +1,40
Radiální rychlost +5,9/+6,3 km/s
Vlastní pohyb v rektascenzi −248,73±0,35 mas/r
Vlastní pohyb v deklinaci 5,59±0,21 mas/r
Regulus A
Rektascenze 10h 08m 22,311s[1]
Deklinace +11°58′01,95″[1]
Zdánlivá hvězdná velikost 1,40[2]
Barevný index (U-B) –0.36[3]
Barevný index (B-V) –0.11[3]
Regulus B
Rektascenze 10h 08m 12,8s[4]
Deklinace +11°59′48″[4]
Zdánlivá hvězdná velikost 8,13[5]
Regulus C
Rektascenze 10h 08m 14s[4]
Deklinace +11°59′48″[4]
Zdánlivá hvězdná velikost 13,50[5]
Fyzikální charakteristiky
Regulus A
Spektrální typ B8 IVn[2]
Hmotnost 3,8[6] M
Poloměr 3,092 ± 0,147 [2] R
Zářivý výkon (V) 288[6] L
Povrchová teplota 12 460 ± 200 [6] K
Stáří ≳1 Gyr[7]
Rychlost rotace 318 ± 8 [8] km/s
Regulus B
Spektrální typ K2 V[9]
Hmotnost 0,8[10] M
Zářivý výkon (V) 0,50[10] L
Povrchová teplota 4885[10] K
Regulus C
Spektrální typ M4 V[9]
Hmotnost 0,3[5] M
Označení
Henry Draper Catalogue HD 87901 (Regulus A)
HD 87884 (Regulus BC)
Bonner Durchmusterung BD +12°2149 (Regulus A)
BD +12°2147 (Regulus BC)
Bright Star katalog HR 3982
SAO katalog SAO 98967 (Regulus A)
SAO 98966 (Regulus BC)
Katalog Hipparcos HIP 49669
Tychův katalog TYC 833-1381-1
Argelanderovo označení +12 1199
Glieseho katalog Gl 9316
Bayerovo označení α Leo
Flamsteedovo označení 32 Leo
Synonyma ADS 7654 A, CCDM J10083+1159A, CSV 101099, FK5 380, GCRV 6417, IRAS 10056+1212, LSPM J1008+1158, 2MASS J10082229+1158018, NLTT 23490, PPM 127140
Databáze
SIMBAD data (Regulus A)
SIMBAD data (Regulus BC)
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Tento článek je o čtyřhvězdě. Další významy jsou uvedeny na stránce Regulus (rozcestník).

Regulus (α Leonis) je vícenásobná hvězda, nejjasnější v souhvězdí Lva. Latinský název znamená Malý král nebo Princ. Společně s hvězdami Antares, Fomalhaut a Aldebaran patřil mezi královské hvězdy, které sloužily k rozdělování roku na čtyři období (Aldebaran-zima, Regulus-jaro, Antares-léto, Fomalhaut-podzim).

Regulus leží poblíž ekliptiky, a je proto občas pozorovatelný zákryt Měsícem a velmi zřídka planetou. Poslední zákryt Regula planetou byl 9. července 1959 Venuší, další bude 1. října 2044 opět Venuší. Jiná jména: Al Kalb al Asad, Cor Leonis („Srdce Lva“), Kabeleced, Kalb, Kelb, Rex.

Systém[editovat | editovat zdroj]

Regulus vyfocený amatérským teleskopem. Jasnější objekt je Regulus A, méně jasný průvodce je Regulus BC.

Regulus je čtyřhvězda. Dominantní složkou je Regulus A, což je spektroskopická dvojhvězda sestávající z modrobílé hvězdy hlavní posloupnosti spektrálního typu B7V a hmotnosti zhruba 3,5 M☉, okolo které obíhá hvězda o hmotnosti nejméně 0,3 M☉, pravděpodobně bílý trpaslík. Obě hvězdy oběhnou kolem společného těžiště za zhruba 40 dní.

Ve vzdálenosti zhruba 5000 AU od Regulu A se nachází binární systém Regulus BC.[11] Regulus B je hvězda spektrálního typu K2V, Regulus C hvězda spektrálního typu (pravděpodobně) M4V.[12] Regulus B a Regulus C mají shodný vlastní pohyb a předpokládá se, že obíhají kolem společného těžiště,[5] přičemž oběžná doba činí zhruba 440 let[13], separace v roce 1942 činila 2,5".[12]

Další společník, Regulus D s vizuální magnitudou 12, se nachází ve vzdálenosti 212" od Regulu A.[14] Tato hvězda však není součástí systému, je pouze vizuálním průvodcem.[15]

Regulus A[editovat | editovat zdroj]

Regulus A a Trpasličí galaxie Leo I.

Regulus A je spektroskopická dvojhvězda. Systému dominuje modrobílá hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu B7 nebo B8 a hmotnosti zhruba 3,5 M☉. Její průvodce zatím nebyl přímo pozorován, jelikož jeho jasnost je výrazně nižší. Předpokládá se, že by se mohlo jednat o bílého trpaslíka. Regulus A má vizuální magnitudu +1,40 a dominuje svou jasností celému systému, který vykazuje celkovou vizuální magnitudu +1,35, což z Regulu dělá 22. nejjasnější hvězdu oblohy.

Primární hvězda Regulu A má velmi vysokou rychlost rotace, otočí se kolem své osy zhruba za 15,9 hodiny.[12] Výsledkem je výrazná deformace, na pólech je značně zploštělá.[12] Fotosféra v polárních oblastech je výrazně teplejší a na povrchovou jednotku až pětkrát jasnější než na rovníku.[7] Tento efekt se nazývá gravitační ztemnění. Rychlost rotace na rovníku je zhruba 320 km/s, 96,5 % rychlosti, při které by se hvězda již začala rozpadat odstředivými efekty.

Výrazně deformovaný tvar primární hvězdy může mít zásadní vliv na fyzikální poměry v binárním sytému Regulu A, dlouhodobé poruchy na oběžné dráze mohou například ovlivňovat oběžnou dobu. Jinými slovy, 3. Keplerův zákon, který platí pro dvojici "bodových" těles, pro systém Regulu A platit nemusí. Regulus A byl dlouho považován za poměrně mladou hvězdu, se stářím jen 50 až 100 milionů let, což se odvozovalo z naměřených údajů, především z porovnání hmotnosti, zářivého výkonu a povrchové teploty. Existence společníka ve formě bílého trpaslíka by však znamenala, že systém je starý nejméně 1 miliardu let, což je minimální doba potřebná ke vzniku bílého trpaslíka. Možným vysvětlením tohoto rozporu je dlouhodobý transfer hvězdné hmoty ze společníka na původně menší Regulus A.[7]

Regulus BC[editovat | editovat zdroj]

Regulus BC je binární systém nacházející se na obloze ve vzdálenosti asi 177" od Regulu A. Je tak pozorovatelný i amatérskými dalekohledy. Regulus B má vizuální magnitudu +8.1, Regulus C vizuální magnitudu +13.5. Jejich vzájemné rozlišení již vyžaduje velký teleskop.

Regulus B i Regulus C jsou poměrně chladné hvězdy hlavní posloupnosti. Regulus B je hvězda spektrální třídy K2V, hmotnosti zhruba 0,8 M☉ a povrchové teplotě necelých 5000 K. Regulus C je hvězda spektrální třídy (pravděpodobně) M4V, hmotnosti 0,3 M☉, ještě o něco chladnější než její společník.

Reálná vzdálenost Regulu BC od Regulu A je odhadována zhruba na 5000 AU. Doba oběhu Regulu BC kolem Regulu A je odhadována na zhruba 126 000 let.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Regulus na anglické Wikipedii.

  1. a b VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode:2007A&A...474..653V. arXiv:0708.1752. (anglicky)  Vizier catalog entry
  2. a b c VAN BELLE, Gerard T.; VON BRAUN, Kaspar. Directly Determined Linear Radii and Effective Temperatures of Exoplanet Host Stars. The Astrophysical Journal. 2009, s. 1085–1098. DOI:10.1088/0004-637X/694/2/1085. Bibcode:2009ApJ...694.1085V. arXiv:0901.1206. (anglicky) 
  3. a b DUCATI, J. R. VizieR Online Data Catalog: Catalogue of Stellar Photometry in Johnson's 11-color system. CDS/ADC Collection of Electronic Catalogues. 2002, s. 0. Bibcode:2002yCat.2237....0D. (anglicky) 
  4. a b c d HØG, E.; FABRICIUS, C.; MAKAROV, V. V.; URBAN, S.; CORBIN, T.; WYCOFF, G.; BASTIAN, U. The Tycho-2 catalogue of the 2.5 million brightest stars. Astronomy and Astrophysics. 2000, s. L27. ISBN 978-0333750889. DOI:10.1888/0333750888/2862. Bibcode:2000A&A...355L..27H. (anglicky) 
  5. a b c d TOKOVININ, A. A. MSC – a catalogue of physical multiple stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1997, s. 75–84. DOI:10.1051/aas:1997181. Bibcode:1997A&AS..124...75T. (anglicky) 
  6. a b c MALAGNINI, M. L.; MOROSSI, C. Accurate absolute luminosities, effective temperatures, radii, masses and surface gravities for a selected sample of field stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. November 1990, s. 1015–1019. Bibcode:1990A&AS...85.1015M. (anglicky) 
  7. a b c RAPPAPORT, S.; PODSIADLOWSKI, Ph.; HOREV, I. The Past and Future History of Regulus. The Astrophysical Journal. 2009, s. 666–675. DOI:10.1088/0004-637X/698/1/666. Bibcode:2009ApJ...698..666R. arXiv:0904.0395. (anglicky) 
  8. COTTON, Daniel V; BAILEY, Jeremy; HOWARTH, Ian D; BOTT, Kimberly; KEDZIORA-CHUDCZER, Lucyna; LUCAS, P. W; HOUGH, J. H. Polarization due to rotational distortion in the bright star Regulus. Nature Astronomy. 2017, s. 690–696. DOI:10.1038/s41550-017-0238-6. Bibcode:2017NatAs...1..690C. arXiv:1804.06576. (anglicky) 
  9. a b Gies, D.R.; DIETERICH, S.; RICHARDSON, N. D.; RIEDEL, A. R.; TEAM, B. L.; MCALISTER, H. A.; BAGNUOLO, JR., W. G. A Spectroscopic Orbit for Regulus. The Astrophysical Journal. 2008, s. L117–L120. DOI:10.1086/591148. Bibcode:2008ApJ...682L.117G. arXiv:0806.3473. (anglicky) 
  10. a b c MARTIN, E. L.; MAGAZZU, A.; REBOLO, R. On the post-T-Tauri nature of late-type visual companions to B-type stars. Astronomy and Astrophysics. 1992, s. 186. Bibcode:1992A&A...257..186M. (anglicky) 
  11. LINDROOS, K. P. A study of visual double stars with early type primaries. IV Astrophysical data. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1985, s. 183. Bibcode:1985A&AS...60..183L. (anglicky) 
  12. a b c d McAlister, H. A.; TEN BRUMMELAAR, T. A.; GIES; HUANG; BAGNUOLO, JR.; SHURE; STURMANN. First Results from the CHARA Array. I. An Interferometric and Spectroscopic Study of the Fast Rotator Alpha Leonis (Regulus). The Astrophysical Journal. 2005, s. 439–452. DOI:10.1086/430730. Bibcode:2005ApJ...628..439M. arXiv:astro-ph/0501261. (anglicky) 
  13. a b Multiple Star Catalog entry for HIP49669 [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  14. MASON, Brian D.; WYCOFF, Gary L.; HARTKOPF, William I.; DOUGLASS, Geoffrey G.; WORLEY, Charles E. The 2001 US Naval Observatory Double Star CD-ROM. I. The Washington Double Star Catalog. The Astronomical Journal. 2001, s. 3466–3471. DOI:10.1086/323920. Bibcode:2001AJ....122.3466M. (anglicky) 
  15. BROWN, A. G. A., et al. Gaia Data Release 2: Summary of the contents and survey properties". Astronomy & Astrophysics [online]. 2018-08-10. Čís. 616, s. A1. DOI:10.1051/0004-6361/201833051. Bibcode:2018A&A...616A...1G. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]