Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Dolní Ročov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Dolním Ročově
Klášter augustiniánů a průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově
Místo
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Kraj Ústecký
Okres Louny
Obec Ročov
Lokalita Dolní Ročov
Souřadnice
KostelNanebevzetí Panny Mariev Dolním Ročově
Kostel
Nanebevzetí Panny Marie
v Dolním Ročově
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát lounský
Farnost Dolní Ročov
Status farní kostel
Užívání příležitostné
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Výstavba 1746-1750
Odkazy
Kód památky 43254/5-1389 (PkMnMISSezObr) (součást památky Klášter Dolní Ročov)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poutní[1] kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově je bývalý klášterní augustiniánský kostel.[2] Stojí na místě staré gotického kostela z konce 14. století, který byl v letech 1746-1750 nahrazen nynějším barokním, jehož autorem je Kilián Ignác Dientzenhofer.[1] Symbolem kostela je tzv. Področovská Panna Mariamilostná gotická Madona umístěná ve skleněné vitrině na hlavním oltáři. Současným správcem kostela je Jan Mária Valt

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Severovýchodní strana a závěr kostela se hřbitovem v Dolním Ročově

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel je barokní, jednolodní a obdélný. Má užší odsazený čtvercový presbytář s odsazeným segmentovým závěrem. Po jižní straně v komplexu kláštera se nachází obdélná sakristie. V průčelí kostela se nacházejí dvě věže. Ve středu průčelí je rizalit, který je členěný v přízemí polosloupy, v patře dvojicemi pilastrů a zakončený segmentovým štítem. V ose průčelí je obdélný portál, polokruhem zakončené okno a ve štítu nika se sochou Madony. Při pilastrech patra se nacházejí sochy sv. Augustina a sv. Moniky, které pocházejí z dílny Ignáce Františka Weisse. Boční části průčelí jsou členěny pilastry, portály a okny. Ukončeny jsou věžemi se zaoblenými nárožími, s římsou proloženou polokruhem a s odstupněnými báněmi. Na bočních fasádách jsou lizénové rámce a okna ve dvou pásmech. Dole se nacházejí okna polokruhová, v horním pásmu pak kasulová a kruhová.[2]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Presbytář je sklenut kupolí na pendentivech. Závěr kostela má jako klenbu konchu. Stěny jsou členěny pilastry, kladím a okny. Po stranách presbytáře se nacházejí výklenky pro pontifikální křeslo a oltářík. Vedou z něho portály do bočních prostorů a niky.
Obdélná loď má na zkosených rozích pilastry a okna oratoří. Ve střední části jsou boční exedry v pilastrových edikulách s kladím a rozeklaným štítem. Loď má v klenbě dvě pole české placky a ve střední části se nachází jedno pole valené klenbylunetami. Nad vchodem kostela je kruchta. Na klenbách jsou fresky[2] od A. SmichaeaLoun z let 1750-1760.[1] Na fresce v klenbě podkruchtí je zobrazena Panna Maria, která se zjevuje zakladateli kláštera, na klenbách lodi Assumptaanděly, Narození Panny Marie, Zvěstování Páně, Navštívení Panny Marie a Obětování v chrámě. V kupoli presbytáře je ve fresce zobrazeno Nanebevzetí Panny Marie.[2]

Zařízení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář z roku 1748 se sochařskou výzdobou pochází od Fr. I. Weisse. Je sloupový; s baldachýnem, který je vyvrcholený mariánskou korunou, která je nesena anděly. V rokokové skříňce (tzv. svatyňce) se nachází gotická socha milostné Madony z konce 14. století. Na predelle oltáře s reliéfy ze života Panny Marie jsou sochy andělů. Nad bočními brankami a na konzolách se nacházejí sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma, a také alegorie Starého a Nového zákona. V lodi je šest protějškových oltářů. Čtyři s nich pocházejí ze 2. čtvrtiny 18. století. Tyto oltáře jsou zasvěceny sv. Augustinovi a svaté Monice, dále sv. Janu Nepomuckému a sv. Anně. Dva oltáře ve středních exedrách jsou rokokové a jsou zasvěceny sv. Mikuláši Tolentinskému a Panně Marii Potěšující. Většina oltářů je dílem Josefa Kramolína s roku 1778.

  • Oltář sv. Jana Nepomuckého je sloupový, portálový. Zhotoven byl ve 2. čtvrtině 18. století. Obraz sv. Jana Nepomuckého namaloval J. Kramolín, který namaloval i malé obrazy se ztvárněním sv. Františka s Assisi a sv. Prokopa, které se nacházejí v nástavci oltáře. Jsou ze umístěny také sochy sv. Václava a sv. Víta.
  • Oltář sv. Anny tvoří protějšek k oltáři sv. Jana Nepomuckého. Na něm umístěný obraz sv. Alžběty a sv. Jana Křtitele je také dílem J. Kramolína.
  • Oltář sv. Moniky pochází ze 2. čtvrtiny 18. století a je sloupový, portálový. Je na něm obraz o J. Kramolína, který je také autorem obrazu bl. Veroniky s Binasca, který se nachází v nástavci oltáře. Jsou zde také sochy sv. Kláry z Montefalca a sv. Rity z Cascie a Krista v nástavci. Jsou patrně dílem Fr. I. Weisse.
  • Oltář sv. Augustina tvoří protějšek k oltáři sv. Moniky. Je na něm obraz od J. Kramolína zpodobňující sv. Augustina. Od téhož autora pochází i obraz sv. Viléma Vyznavače, který je v nástavci oltáře. Jsou zde i sochy od Fr. I. Weisse.

V kostele je malý obrázek na mědi zřejmě ze 16. století, který byl později přemalovaný. Oltář sv. Otýlie se sochou světice pochází z období kolem poloviny 18. století. Je v rokokovém rámci. Kazatelna je rokoková z roku 1751. Jsou na ní sochy církevních Otců od Fr. I. Weisse. Jedna zpovědnice je barokní z 18. století, druhé dvě jsou rokokové s obrazy sv. Petra a sv. Máří Magdalény. Kostelní lavice jsou barokní z roku 1701. Varhany jsou rokokové z roku 1752 avšak s novějšími doplňky. Jsou pravidelně opravovány a udržovány i ve 21. století. Zvon pochází z poloviny 16. století. Do Dolního Ročova byl přenesen v roce 1789. V presbytáři se nachází kredenční stolek s dřevěným krucifixem, dále protějškové komponované pontifikální křeslo, které je dílem K. Wagnera z roku 1754.[2]

Sochařská a kamenná výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Socha sv. Augustina s hořícím srdcem na portálu kostela

Dvě pozdně gotické kamenné sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny pocházejí ze 70.-80. let 15. století. Na severním pilíři triumfálního oblouku je barokní skupina Ukřižování se třemi anděli. V presbytáři a lodi jsou sochy dvanácti apoštolů z let 1748-1751 od Fr. I. Weisse a jeho dílny. Kamenná křtitelnice je datována letopočtem 1752. Na jejím cínovém víku se nachází letopočet 1747 a dřevěná skupina Křtu Kristova. Náhrobek Albrechta z Kolovrat s kovanou mříží pochází z let 1696-1698.[2]

Sakristie[editovat | editovat zdroj]

V sakristii je velká barokní kredenc, která je zdobená sochami sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a sv. Augustina z roku 1715. Obraz sv. Maří Magdalény a obraz sv. Jana Nepomuckého pochází z 18. století. Obraz sv. Markéty je z 1. poloviny 19. století. Dřevěná raně barokní socha sv. Dobrotivé, zřejmě kopie starší sochy, byla renovována roku 1780 a 1884. Čtyři dřevěné barokní sochy řádových světic-augustiniánek jsou též dílem Fr. I. Weisse. Kachlová kamna jsou rokoková.[2]

Historie poutního místa[editovat | editovat zdroj]

Dolní Ročov je regionálním poutním místem oblasti področovska zmiňovaným v dílech Václava Beneše Třebízského. Ústředním bodem poutního kultu je 1,5 metru vysoká gotická socha Panny Marie z konce 14. století. Původně snad bývala na hradě Albrechta staršího z Kolowrat, který ji pak roku 1373 daroval zakládanému augustiniánskému klášteru v Dolním Ročově. Na sochu byl roku 1723 pořízen stříbrný oděv, který je na počátku 3. tisíciletí deponován v Národním muzeu v Praze. Socha Panny Marie, která drží v jedné ruce chléb a hrozen a ve druhé má Ježíška, byla umístěna na hlavním oltáři a korunována stříbrnou korunou.

Brzy po založení kláštera se úcta k této milostné soše rozšířila po celém lounském Podlesí. Tato úcta trvala i v době pohusitské a katolická víra se v této oblasti vždy udržela. Každoročně putovala do ročovského údolí četná procesí a ještě na počátku 20. století byl průměrný roční počet téměř 15 tisíc poutníků.[3][4] I ve 21. století přichází řada poutníků, nejvíce o každoroční pouti, při níž vždy zazní i tzv. „Ročovský zdrávas, složený právě na počest milostné Madony.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997, ISBN 978-80-7195-121-6, str. 238
  2. a b c d e f g POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech P/Š. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 540 s. Kapitola Dolní Ročov, s. 226-228. 
  3. ENDLER, Franz Johann. Das soziale Wirken der katholischen Kirche in der Diözese Leitmeritz (Königreich Böhmen). Vídeň: Mayer & Komp., 1903. S. 417. (němčina) 
  4. HOPPE, Alfred. Des Österreichers Wallfahrtsorte. Vídeň: St. Norbertus-Verlag, 1913. S. 917. (němčina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]