Přeskočit na obsah

Bohuslav Sobotka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Bohuslav Sobotka
Bohuslav Sobotka (2017)
Bohuslav Sobotka (2017)
11. předseda vlády České republiky
Ve funkci:
17. ledna 2014 – 13. prosince 2017
PrezidentMiloš Zeman
PředchůdceJiří Rusnok
NástupceAndrej Babiš
1. místopředseda vlády Jiřího Paroubka
Ve funkci:
25. dubna 2005 – 4. září 2006
Místopředseda vlády Vladimíra Špidly
Ve funkci:
30. října 2003 – 4. srpna 2004
Pověřen řízením Ministerstva průmyslu a obchodu ČR
Ve funkci:
1. března 2017 – 4. dubna 2017
Předseda vládyBohuslav Sobotka
PředchůdceJan Mládek
NástupceJiří Havlíček
6. ministr financí ČR
Ve funkci:
15. července 2002 – 4. září 2006
Předseda vládyVladimír Špidla
Stanislav Gross
Jiří Paroubek
PředchůdceJiří Rusnok
NástupceVlastimil Tlustý
15. předseda ČSSD
Ve funkci:
18. března 2011 – 15. června 2017
PředchůdceJiří Paroubek
NástupceMilan Chovanec (pověřen řízením)
Statutární místopředseda ČSSD
(od 7. 6. 2010 do 18. 3. 2011 úřadující předseda)
Ve funkci:
26. března 2005 – 18. března 2011
PředchůdceStanislav Gross
NástupceMichal Hašek
5. a 10. předseda Poslaneckého klubu ČSSD
Ve funkci:
22. května 2001 – 18. července 2002
PředchůdceZdeněk Škromach
NástupceMilan Urban
Ve funkci:
1. ledna 2009 – 6. prosince 2011
PředchůdceMichal Hašek
NástupceJeroným Tejc
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 28. srpna 2013
Ve funkci:
26. října 2013 – 31. března 2018
Zastupitel města Slavkov u Brna
Ve funkci:
14. listopadu 1998 – 16. října 2010
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD (1989–2021)
Narození23. října 1971 (53 let)
Telnice
Československo Československo
ChoťOlga Sobotková (2003–2018)
Dětisynové David a Martin
SídloSlavkov u Brna
Alma materMasarykova univerzita
Profesepolitik, ekonom a advokát
Náboženstvířímskokatolické
PodpisBohuslav Sobotka, podpis
CommonsBohuslav Sobotka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Sobotka (* 23. října 1971 Telnice) je bývalý český politik, v letech 2014–2017 předseda vlády České republiky. Od března 2011 do června 2017 zastával funkci předsedy České strany sociálně demokratické (v období od parlamentních voleb 2010 do zvolení předsedou byl pověřen vedením strany). V minulosti byl také 1. místopředsedou vlády a v letech 2002 až 2006 ministrem financí ČR. Od 1. března do 4. dubna 2017 byl pověřen řízením Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.[1] Na konci března 2018 rezignoval na mandát poslance Poslanecké sněmovny a uvedl, že tak činí z osobních důvodů.[2] Po opuštění politiky se věnuje právní a obchodní činnosti, zajména v české firmě BTL.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Telnice u Brna. Na počátku 80. let se přestěhoval s rodinou do Slavkova u Brna, kde absolvoval ZŠ Tyršova. Vyrůstal v rodině spolu se dvěma sourozenci a matkou.[3][nenalezeno v uvedeném zdroji] V letech 1986 až 1990 studoval na Gymnáziu Bučovice. Podle časopisu Respekt zde spoluzaložil studentský časopis Reparát. Za fejetony zesměšňující tehdejší manifestace mu mělo hrozit vyloučení ze školy.[3] V letech 1990 až 1995 studoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde pod vedením asistenta Katedry ústavního práva a politologie Zdeňka Koudelky obhájil diplomovou práci s tématem Vývoj sociální demokracie v českých zemích a získal titul magistr (Mgr.).[4]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Jako člen České strany sociálně demokratické od prosince 1989 se podílel na obnovení činnosti ČSSD v Brně a v okrese Vyškov, byl spoluzakládajícím členem Mladých sociálních demokratů (1990). Poté, co se stal v roce 1993 předsedou ČSSD Miloš Zeman, se stalo součástí Zemanova tábora také několik mladých politiků, mezi nimi i Bohuslav Sobotka.[5] V roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny na kandidátce ČSSD za Jihomoravský kraj, při kandidatuře ho podpořil tehdejší předseda jihomoravské ČSSD Václav Grulich.[3] Od května 2001 do července 2002 byl předsedou poslaneckého klubu ČSSD a byl členem mimo jiné rozpočtového, mandátového a imunitního výboru. Mezi lety 1998 až 2010 byl také členem městského zastupitelstva ve Slavkově u Brna.

V roce 2001 se Bohuslav Sobotka odklonil od Miloše Zemana a přiklonil se k novému předsedovi ČSSD Vladimíru Špidlovi.[5] Při prezidentských volbách v roce 2003 pak byl jedním z poslanců ČSSD, kteří nepodpořili Miloše Zemana, což mu Miloš Zeman nikdy nezapomněl.[5] V polovině roku 2021 mu zaniklo členství v ČSSD, když úmyslně nezaplatil členské příspěvky. Důvod médiím nesdělil.[6]

Ministr financí (2002–2006)

[editovat | editovat zdroj]

Po parlamentních volbách byl 15. července 2002 jmenován ministrem financí ve Špidlově vládě, ve které od 30. října 2003 zastával také post místopředsedy vlády. Funkci ministra financí zastával i ve vládách Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, v jehož kabinetu se stal současně 1. místopředsedou vlády. Z doby po nástupu do funkce je znám jeho výrok o nereálnosti předvolebních slibů ČSSD: „Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí.“[7] Na ministerstvu financí vytvořil poradní orgán složený z liberálních ekonomů, předchůdce pozdějšího NERVu.[3] Spolu s Vladimírem Špidlou prosazoval podobnou úspornou politiku, kterou v následujících letech kritizovali (propouštění státních zaměstnanců, omezení podpory stavebního spoření a nemocenských dávek).[8] Po nástupu Jiřího Paroubka měl podle týdeníku Respekt naopak přistoupit na výrazné zvýšení schodku a omezení svých dřívějších restrikcí.[3]

V září 2003 jmenoval stranického kolegu Jaroslava Tvrdíka do čela Českých aerolinií bez výběrového řízení.[9]

23. října 2003 nechal odvolat šéfa společnosti ČEZ Jaroslava Míla, který v rozporu se Sobotkovým doporučením podal přihlášku do tendru na koupi akcií Severočeských dolů, ve kterých měl ČEZ podíl 37 %.[10]

V roce 2011 Nejvyšší soud rozhodl, že ministerstvo financí pod vedením Bohuslava Sobotky a později Vlastimila Tlustého poškodilo politickou stranu SNK ED, které odmítalo proplatit státní příspěvek na činnost.[11]

Řadě firem odpustil nedoplatky daně z příjmů. Podle Hospodářských novin není jasné, jaký byl motiv tohoto jednání. Společnosti Bekaert Petrovice, s.r.o., a Hasil, a.s., nejsou schopny uvést, proč jim daně byly odpuštěny. Společnost Lindab, s.r.o., se nevyjádřila. Dluhy byly také odpuštěny společnosti Zbrojovka Vsetín. Celkově Bohuslav Sobotka odpustil dluhy za 115 milionů korun.[12]

Hospodaření státu

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Za jeho působení ve funkci ministra financí vznikly rozpočtové schodky v celkové výši 406,6 miliard Kč, čímž se se podíl státního dluhu zvýšil za 16,07 % HDP na 24,91 % HDP,[13] a to v čase vysokého ekonomického růstu. Nejvyšší strukturální rozpočtový schodek byl vytvořen v roce 2006 v čase vysokého hospodářského růstu kombinovaného s vysokými sociálními předvolebními výdaji. Ve skutečnosti však celkové výdaje na sociální ochranu v poměru k HDP dramaticky nestoupaly, ale naopak za Sobotkovy éry ještě poklesly z 20 na 18,6 % HDP, při čemž nikdy nepřekročily průměr Evropské unie.[14] K druhému a třetímu nejhlubšímu strukturálnímu rozpočtovému schodku patří schodky z roku 2003 a 2004.[15] Podle aktuálnějších údajů ČNB se ovšem tehdejší čísla jeví poněkud jinak - vedle roku 2003 dosáhlo strukturální saldo státního rozpočtu nejvyšší míry v roce 2009 (rozpočet s nerealistickým růstem 5 % tehdy sestavoval Miroslav Kalousek, premiérské křeslo zastával Mirek Topolánek). Strukturální schodek v tomto roce dosáhl přibližně té samé úrovně jako v roce 2003. Vliv krize byl v tomto roce zanedbatelný – cyklické saldo nedosáhlo v roce 2009 dle metody Evropské komise ani ne 1 % (při čemž v roce 2003 byl podíl cyklického salda na prakticky téže úrovni), dle metody Evropské centrální banky byl jeho podíl prakticky nulový. Za Sobotky se naopak v roce 2004 podařilo stlačit strukturální saldo na nejnižší úroveň za posledních 10 let.[16] Schodky za ministerského působení Bohuslava Sobotky je třeba také vnímat v kontextu sanování ztrát České konsolidační agentury či povodňových škod a také zařazování rozpočtových rezerv do výdajové složky státního rozpočtu (za ministra Kalouska se naopak začaly počítat mezi příjmy, čímž byly deficity za jeho ministerské éry uměle sníženy). Bez těchto deformací by některé Sobotkovy rozpočty skončily v době nejvyššího růstu až na přebytkové úrovni.[17] Poslední státní rozpočet, připravený ještě Ministerstvem financí vedeném Bohuslavem Sobotkou, skončil v deficitu 0,7 % HDP. Šlo tak o vůbec nejnižší saldo veřejných rozpočtů od roku 1995.[18] Sobotkovi se podařilo také zkrotit tempo růstu celkového vládního dluhu v poměru k HDP, který se víceméně stabilizoval na výši 29 %. Za následujících vlád dluh naopak opět začal stoupat.[19] Díky tomu se Sobotkovi dařilo téměř každý rok plnit maastrichtská kritéria k přijetí eura.

Privatizační projekty

[editovat | editovat zdroj]

Během Sobotkova působení ve funkci ministra financí došlo k privatizaci společnosti Unipetrol. Původní vítěz privatizace Andrej Babiš totiž odstoupil od smlouvy a zamýšlený převod odmítl dokončit.[20] Z původních sedmi uchazečů postoupily do druhého kola tři firmy – PKN Orlen, MOL a Shell. Kazašská firma KazMunaiGaz, která podle privatizačního poradce vlády nabídla nejvyšší cenu, byla vyřazena. Sobotka rozhodnutí zdůvodnil strategickými a bezpečnostními zájmy České republiky.[21] Ve druhém kole předložila PKN Orlen jako jediná nabídku v termínu a ve stanovené cenové relaci.[22] Následně obvinil lobbista jedné z neúspěšných firem Jacek Spyra Jiřího Paroubka, Bohuslava Sobotku, Stanislava Grosse a Miroslava Kalouska z přijetí úplatku od podnikatele Andreje Babiše. Babiš měl zajistit ve vládě podporu pro PKN Orlen výměnou za zisk části podniku po dokončení privatizace. Sobotka i Babiš takové jednání popřeli, polská parlamentní komise naopak došla k závěru, že česká vláda jednala pod tlakem Babiše.[23] Spyra byl později zatčen, když požadoval od Babiše úplatek za zastavení trestního stíhání proti jeho osobě, a odsouzen k podmíněnému trestu.[24]

Proti obvinění z nevýhodného prodeje bytového fondu společnosti OKD společnosti Karbon Invest, která jej následně prodala firmě podnikatele Zdeňka Bakaly, se Sobotka hájí poukazem na znalecké posudky a zanesením předkupních práv nájemníků do smlouvy o prodeji.[25]

V srpnu 2018 podal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) trestní oznámení v souvislosti s kauzou nevýhodné privatizace černouhelných dolů OKD, z jehož textu vyplývá, že míří také na Bohuslava Sobotku jako bývalého ministra financí.[26]

Opoziční poslanec (2006–2011)

[editovat | editovat zdroj]
Sobotka na sjezdu německé SPD

V roce 2006 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na kandidátce ČSSD za Jihomoravský kraj.

Při volební kampani v roce 2010

Mimo jiné i z peněz určených pro poslanecké náhrady ušetřil 5 milionů korun, které následně použil ke koupi luxusního bytu za 7 milionů korun.[27] Bohuslav Sobotka odmítal, že by náhrady zneužil.[28] Náhrady přitom mají sloužit jako uhrazení nákladů za odborné studie, dopravu nebo bydlení, vypláceny mu však byly dohromady s platem.[29][30]

Předseda ČSSD (2011–2017)

[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. března 2011 na sjezdu v Brně byl zvolen předsedou ČSSD. Při volbě získal 304 hlasů, čímž porazil protikandidáta Michala Haška o 19 delegátských hlasů a stal se tak lídrem opozice vůči vládě Petra Nečase.[31]

Podle Respektu ve straně nejprve prosazoval vize levicových intelektuálů z okruhu Jiřího Pehe a Centra pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii (CESTA), později však pod tlakem stoupenců Michala Haška a Miloše Zemana kontakty přerušil.[3]

V době před hlasováním o důvěře vládě Jiřího Rusnoka nejdříve nesouhlasil s její podporou, ale následně se podřídil většinovému názoru svého klubu a prosadil její podporu všemi poslanci ČSSD.[3]

Dne 14. června 2017 po jednání politického grémia strany oznámil, že ke dni 15. června 2017 opustí funkci předsedy ČSSD. Vedením strany byl od 15. června 2017 pověřen statutární místopředseda strany Milan Chovanec. Současně Sobotka navrhl grémiu do role volebního lídra pro parlamentní volby 2017 a kandidáta ČSSD na premiéra místopředsedu strany Lubomíra Zaorálka.[32] Po opuštění postu předsedy a výrazné ztrátě voličů ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017 se Bohuslav Sobotka stáhl do ústraní, přičemž nebyl přítomen ani na 40. sjezdu ČSSD při volbě nového předsedy strany 18. února 2018.[33]

Předseda vlády (2014–2017)

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vláda Bohuslava Sobotky.
Sobotka s premiéry zemí Visegrádské skupiny a tehdejší prezidentkou Jižní Koreje Pak Kun-hje, 3. prosince 2015

V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval Sobotka jako lídr ČSSD v Jihomoravském kraji.[34] Strana pod jeho vedením získala 20,45 % hlasů, tedy ještě méně než při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (22 %).

Sobotka na Tallinském digitálním summitu

Prezident Miloš Zeman se po volbách dne 26. října 2013 setkal na zámku Lány s částí vedení ČSSD, a sice s Haškem, Tejcem, Škromachem, Chovancem a Zimolou, přitom nebyl přizván řádně zvolený a úřadující předseda strany Bohuslav Sobotka.[35] Výkonný výbor ČSSD pak jednal v Lidovém domě o výzvě k odstoupení Sobotky z čela ČSSD. Hašek i další účastníci několikrát v médiích popřeli, že by se schůzka vůbec konala,[36] i když její účastník Chovanec médiím svou účast potvrdil. Až tam prý zjistil, že schůzku dohodli Hašek a společníci. Hašek, Tejc, Škromach a Zimola nakonec pod mediálním tlakem schůzku potvrdili a posléze rezignovali na stranické funkce.[37] Zeman poté prohlásil, že považuje za komické utajovat jakoukoli schůzku a současně odmítl názor, že by šlo o pokus o převrat ve vedení ČSSD.[38] V následujících dnech pověřil Zeman Sobotku sestavením nové české vlády. Dne 17. ledna 2014 jej jmenoval předsedou vlády České republiky.[39] Do této funkce byl jmenován až 83 dnů po volbách, což je v historii ČR nejdelší doba mezi volbami a jmenováním premiéra.[40]

Na 38. sjezdu ČSSD byl v březnu 2015 již po třetí zvolen předsedou strany. Získal 606 hlasů od 713 delegátů (tj. 85 %).[41]

Bohuslav Sobotka se svým budoucím nástupcem v čele strany Janem Hamáčkem v roce 2015
Sobotka na návštěvě polského Senátu

Dne 23. prosince 2015 byl napaden Sobotkův účet na Twitteru. Dne 5. ledna 2016 se objevila a následně potvrdila zpráva, že se hackeři internetového portálu White Media dostali do premiérovy soukromé emailové schránky. Část jeho korespondence byla zveřejněna.[42] Premiér se k celé věci odmítl s ohledem na policejní vyšetřování vyjádřit.

Dne 18. října 2016 byl Bohuslav Sobotka jedním ze signatářů „Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů“ o územní celistvosti Čínské lidové republiky v souvislosti s návštěvou dalajlámy v Česku.[43] Toto prohlášení bylo kritizováno mnohými politiky, novináři i veřejností. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán označil prohlášení za ostudu a „ponížení naší země, jež nemá v naší svobodné historii obdoby.“[43] Některé vysoké školy a univerzity na protest proti prohlášení vyvěsily tibetské vlajky.[44]

Od 1. března do 4. dubna 2017 byl po odvolání Jana Mládka pověřen prezidentem Milošem Zemanem řízením Ministerstva průmyslu a obchodu.[45] Dne 10. března 2017 byl na 39. sjezdu ČSSD v Brně již po čtvrté zvolen předsedou strany. Hlas mu dalo 460 delegátů, proti jich bylo 201 (dostal tak 67 % platných hlasů).[46]

Dlouhodobě se spekulovalo o vlivu pražského advokáta Radka Pokorného na Bohuslava Sobotku, se kterým se Sobotka zná od studií na gymnáziu v Bučovicích.[47][48][49][50]

Zleva: předseda Evropské rady Donald Tusk, český premiér Sobotka, slovenský premiér Robert Fico a předseda Evropské komise Jean Claude Juncker
Bohuslav Sobotka

Prezident Miloš Zeman jmenoval premiérem Andreje Babiše a po jmenování jeho první vlády dne 13. prosince 2017 skončila Sobotkova vláda svoje funkční období.

Poslanec (2017–2018), odchod z ČSSD

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem ČSSD v Jihomoravském kraji.[51] Získal 7 272 preferenčních hlasů a obhájil tak mandát poslance.[52] ČSSD však ve volbách utrpěla celkově velké ztráty. Získala pouze 7,3 % odevzdaných hlasů a 15 poslaneckých mandátů z 200 a neobhájila tedy pozici vedoucí vládní strany.

V březnu 2018 přinesl deník Právo informaci, že rezignuje na mandát poslance.[53] Následně tuto informaci sám potvrdil s tím, že ze Sněmovny odešel ke konci března 2018 a nadále zůstal členem ČSSD. Zároveň oznámil, že ve stranickém referendu hlasoval proti vznikající menšinové vládě hnutí ANO a ČSSD, kterou by tolerovala KSČM.[54]

Do konce června 2021 nezaplatil stranický příspěvek, čímž mu podle stanov členství v ČSSD automaticky zaniklo. Podle informací zveřejněných v deníku Právo našel zaměstnání v nadnárodní společnosti, která se zabývá výrobou a prodejem zdravotnické techniky.[6]

Rodina a osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2003 byl ženatý,[55] s manželkou Olgou má syny Davida (2003) a Martina (2009). Dne 8. června 2017, v průběhu Sobotkova vládního předsednictví, vydali s manželkou společné prohlášení o odluce.[56][57] Rozvod proběhl v září 2018.[58] Po Mirku Topolánkovi, Jiřím Paroubkovi a Petru Nečasovi se tak stal dalším premiérem, jehož manželství tlak vrcholné politiky neuneslo.[59]

Jeho o rok a půl mladší sestra Marcela Sobotková je televizní dramaturgyně a reportérka (např. v pořadu TV Prima Očima Josefa Klímy nebo dříve Na vlastní oči na TV Nova).[60][61][62]

Politické postoje

[editovat | editovat zdroj]

V září roku 2015, tedy v době kdy vrcholila Evropská migrační krize, Sobotka prohlásil, že české zpravodajské služby nemají informace, že by mezi uprchlíky procházejícími přes Česko byl někdo napojen na Islámský stát.[63] Sobotka odmítl povinné uprchlické kvóty týkající se rozmístění žadatelů o azyl mezi členské státy EU. V roce 2016 uvedl, že „není možné uplatňovat přístup, který v loňském roce uplatnilo Německo, kdy bez jakékoliv kontroly umožnilo příliv obrovského množství lidí.“[64]

Německo je podle Sobotky náš „strategický partner“, se kterým spolupracujeme v rámci EU i NATO.[65] K otázce nuceného vysídlení sudetských Němců z Československa Sobotka prohlásil, že „nevidí důvod pro jakékoliv zpochybňování Benešových dekretů a pro jakékoliv otevírání této otázky.“[66]

Kritizoval politické čistky v Turecku, které zahájila turecká vláda po neúspěšném pokusu o vojenský převrat 15. července 2016.[67]

V rozhovoru pro Právo v prosinci 2016 Sobotka uvedl, že by velkým firmám podnikajícím v ČR zvýšil daně, protože poté co si na pravicových vládách vylobbovaly nižší daně, zaměstnancům platy nezvyšují, ale „vyvádí obrovské prostředky do zahraničí, ročně 200 až 300 miliard.“[68]

V červnu 2017 Sobotka prohlásil, že migrační trasa z Libye do Evropy byla otevřena svržením Muammara Kaddáfího během vojenské intervence NATO v Libyi v roce 2011. Podle Sobotky „se jednoznačně ukazuje, že zhroucení libyjského režimu, na kterém se aktivně podílela i celá řada evropských zemí, ve skutečnosti otevřelo tuto migrační trasu, která aktuálně působí Evropě největší problémy.“[69]

Po odchodu z politiky je výrazným kritikem Andreje Babiše. V dubnu 2019 se zúčastnil demonstrace Milionu chvilek pro demokracii proti ministryni spravedlnosti Marii Benešové a právě Babišovi.[70]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Vláda České republiky: Premiér [online]. Vláda ČR [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Sobotka končí ve Sněmovně, jako řadový člen ČSSD bude proti vládě. iDNES.cz [online]. 2018-03-22 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/307-bohuslav-sobotka/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 2. 12. 2015 na Wayback Machine. (Respekt, 5. 10. 2013)
  4. ↑ Souborný katalog Masarykovy univerzity
  5. ↑ a b c KOUTNÍK, Ondřej. Premiér, kterého všichni přeřvali. Sobotka doplatil na své okolí a povahu. lidovky.cz [online]. 10. prosince 2017 13:00. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  6. ↑ a b Po 32 letech opustil expremiér Sobotka ČSSD. Novinky.cz [online]. 2021-07-15 [cit. 2021-07-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ DOLEJŠÍ, Václav. ČSSD naslibovala v krajích nereálné změny. iDNES.cz [online]. 2008-10-23 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/307-bohuslav-sobotka/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 2. 12. 2015 na Wayback Machine. (iDNES.cz, 22. 9. 2003)
  9. ↑ eko. Exministr Tvrdík se stal šéfem ČSA. Mladá fronta DNES. 3. září 2003, s. 1. „Domnívám se, že Tvrdík řízení společnosti zvládne,“ uvedl na dotaz ohledně absence výběrového řízení pro MFD Sobotka. 
  10. ↑ Marek Pražák, Šéf ČEZ Míl má být odvolán, iDNES, 23. října 2003, cit. "Sobotka i Urban dopisem žádali, ať se firma privatizace neúčastní"
  11. ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/307-bohuslav-sobotka/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 2. 12. 2015 na Wayback Machine. (Novinky.cz, 21. 9. 2011)
  12. ↑ KEDROŇ, Radek. Sobotkovy milionové odpustky: Podívejte se, které firmy dostaly pardon. IHNED.cz [online]. 2011-09-27 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ Ministerstvo financí ČR - Struktura a vývoj státního dluhu Archivováno 24. 11. 2011 na Wayback Machine.
  14. ↑ Archivovaná kopie. apl.czso.cz [online]. [cit. 2019-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-23. 
  15. ↑ euroekonom.cz: 20. lekce - Ropočtové schodky a státní dluh
  16. ↑ Archivovaná kopie. www.cnb.cz [online]. [cit. 2019-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-28. 
  17. ↑ HOLUB, Petr. Kde se vzal schodek 19 miliard? Pomohly peníze z rezerv. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2009-01-08 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  18. ↑ Archivovaná kopie. apl.czso.cz [online]. [cit. 2019-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-23. 
  19. ↑ Archivovaná kopie. apl.czso.cz [online]. [cit. 2019-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-01. 
  20. ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/307-bohuslav-sobotka/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 2. 12. 2015 na Wayback Machine. (Respekt, 18. 5. 2009)
  21. ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/307-bohuslav-sobotka/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 2. 12. 2015 na Wayback Machine. (iDNES.cz, 1. 9. 2005 a 15. 12. 2005)
  22. ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/307-bohuslav-sobotka/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 2. 12. 2015 na Wayback Machine. (iDNES.cz, 1. 9. 2005)
  23. ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/307-bohuslav-sobotka/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 2. 12. 2015 na Wayback Machine. (BBC.Czech.com, 27.9.2005; Respekt, 16. 2. 2012; iDnes.cz, 26. 9. 2005)
  24. ↑ ČTK; ZELENÝ. Z miliardáře Babiše mámil miliony, místo nich dostal tříletou podmínku. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2011-06-14 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/307-bohuslav-sobotka/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 2. 12. 2015 na Wayback Machine. (iDNES.cz, 12. 10. 2013 a 8. 1. 2012)
  26. ↑ Stát podal trestní oznámení kvůli odpovědnosti politiků za OKD. Novinky.cz [online]. 9. srpna 2018. Dostupné online. 
  27. ↑ ol; ČTK; mil. Bohuslav Sobotka koupil byt za sedm milionů, pět jich prý našetřil. IHNED.cz [online]. 2009-06-29 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  28. ↑ ČT24. Sobotka přiznal zneužívání náhrad, ČSSD to odmítá. ČT24 [online]. 2009-07-01 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  29. ↑ ada; nig. Poslanecké náhrady jsou přehlídkou pokrytectví. Novinky.cz [online]. 2010-08-27 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  30. ↑ EuroZprávy.cz; jš; Mfx. Neposílat Rathovi poslanecké náhrady? Nemožné! Loni bral 1,4 milionu. EuroZprávy.cz [online]. 2012-06-10 [cit. 2013-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-26. 
  31. ↑ jim; jov. ČSSD povede Bohuslav Sobotka. Novinky.cz [online]. 2011-03-18 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  32. ↑ ČT24. Sobotka odchází z čela ČSSD. Stranu povede Chovanec. Česká televize [online]. 2017-06-14 [cit. 2017-06-14]. Dostupné online. 
  33. ↑ ČSSD vedl dlouho, na rozdíl od Zemana ale Sobotka na sjezd nedorazí - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-24]. 
  34. ↑ rai. ČSSD jde do voleb s transparentním účtem a Sobotkou jako lídrem. ČT24 [online]. 2013-08-16 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  35. ↑ Tajná schůzka špiček ČSSD se Zemanem, Sobotka pozván nebyl, Novinky.cz, 27. 10. 2013
  36. ↑ Sobotka pod tlakem. Tajná schůzka v Lánech a třikrát výzva k rezignaci, Lidovky.cz, 27. 10. 2013
  37. ↑ Hašek, Tejc i Škromach odstoupili z vedení ČSSD, ceskatelevize.cz, 8. 11. 2013
  38. ↑ Zeman: Je komické, že se schůzka v Lánech tajila, ceskatelevize.cz, 5. 11. 2013
  39. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenuje předsedu vlády. Pražský hrad [online]. [cit. 2014-01-17]. Dostupné online. 
  40. ↑ Vojtěch Marek: Sobotka se 83 dnů po volbách stal premiérem, aktualne.centrum.cz, 17. 1. 2014
  41. ↑ Sobotku předsedou zvolilo 85 procent. Před volbou poděkoval Zemanovi. iDNES.cz [online]. [cit. 2015-03-13]. Dostupné online. 
  42. ↑ http://www.lidovky.cz/prolomeny-e-mail-muze-ohrozit-sobotkovu-vladu-premier-je-vydiratelny-tvrdi-expert-gza-/zpravy-domov.aspx?c=A160105_165026_ln_domov_jzl
  43. ↑ a b Je to ostuda a ponížení, jaké Česko nepamatuje, odsoudil Pelikán prohlášení z Hradu. Aktuálně.cz [online]. 19. října 2016. Dostupné online. 
  44. ↑ WIRNITZER, Jan; KRUTIL, Robin. S dalajlámou se sešlo 50 zákonodárců, univerzity vyvěsily vlajky Tibetu. iDnes.cz [online]. MAFRA, 2016-10-19 [cit. 2016-11-01]. Dostupné online. 
  45. ↑ Zeman odvolal Mládka, úřad převzal Sobotka. A hned začal řešit zlevnění mobilních dat [online]. Ceskatelevize.cz, 2017-02-28 [cit. 2017-03-01]. Dostupné online. 
  46. ↑ Tohle se povedlo jen Zemanovi, řekl Sobotka o své čtvrté stranické výhře. Lidovky.cz [online]. 2017-03-10 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. 
  47. ↑ Top 10 vlivu v zákulisí: číslo 1 [online]. Neovlivní.cz, 2015-06-15 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. 
  48. ↑ Sobotkův tajemný muž Pokorný – ten, který hýbe příštím premiérem? [online]. Česká televize, 2013-11-02 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. 
  49. ↑ KOMENTÁŘ: Talentovaný pan Pokorný [online]. IDnes.cz, 2015-11-20 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. 
  50. ↑ Koho vzal Sobotka s sebou do Číny? Nechyběla šedá eminence ČSSD Pokorný [online]. Expres.cz, 2015-11-25 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. 
  51. ↑ Předsednictvo ČSSD schválilo kandidátky ve všech krajích, o jejich definitivní podobě rozhodnou členové [online]. ČSSD, 2017-05-19 [cit. 2017-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. 
  52. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Strana: Česká strana sociálně demokratická, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online. 
  53. ↑ Sobotka rezignuje na post poslance. Novinky.cz [online]. 2018-03-22 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. 
  54. ↑ Sobotka končí ve Sněmovně, jako řadový člen ČSSD bude proti vládě. iDNES.cz [online]. 2018-03-22 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. 
  55. ↑ pj. Premiér Sobotka oznámil odluku v manželství. Nešlo o unáhlený krok, napsal v prohlášení. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-06-08 [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  56. ↑ Lidovky.cz. Premiér Sobotka oznámil odluku s manželkou Olgou. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2017-06-08 [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  57. ↑ ČTK. Bohuslav Sobotka oznámil odluku s manželkou Olgou. Důvodem je tlak, kterému je premiér vystaven, uvedli manželé v prohlášení. Hospodářské noviny. 2017-06-08. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. 
  58. ↑ Rozvod za čtvrt hodiny: Soud rozdělil manželství expremiéra Sobotky. Novinky.cz [online]. 2018-09-24 [cit. 2018-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-24. 
  59. ↑ FEREBAUER, Václav. Premiér Sobotka oznámil rozpad manželství se svou ženou Olgou. iDNES.cz [online]. 2017-06-08 [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  60. ↑ Sestra premiéra Sobotky: Bratr není robot, doma je to zábavný člověk
  61. ↑ Marcela Sobotková. www.iprima.cz [online]. [cit. 2017-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-04. 
  62. ↑ MITROFANOVOVÁ, Markéta. Marcela Sobotková: Bratr je můj protiklad - Novinky. Novinky.cz [online]. 2015-11-08 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  63. ↑ Nebojte se, mezi uprchlíky nejsou teroristé, tvrdí Sobotka. E15 [online]. 11. září 2015. Dostupné online. 
  64. ↑ BROŽOVÁ, Karolina. Sobotka: Nechceme tady mít silnou muslimskou komunitu. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 2016-08-23 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  65. ↑ Premiér Sobotka: Naše vztahy s Německem mají dnes výjimečnou úroveň. Úřád vlády České republiky. 20. ledna 2017.
  66. ↑ ČTK. Benešovy dekrety patří na smetiště dějin, říká Bernd Posselt. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2014-06-08 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  67. ↑ Podle Sobotky není možné v Turecku po puči uplatňovat princip kolektivní viny. Česká televize [online]. 18. července 2016. Dostupné online. 
  68. ↑ BROŽOVÁ, Karolina; ZPĚVÁČKOVÁ, Barbora; Novinky. Sobotka: Naše daňová reforma přinese více peněz do státní kasy. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 2016-12-10 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  69. ↑ HOUSKA, Ondřej. Svržení diktátora Kaddáfího otevřelo migrantům trasu do Evropy, říká Sobotka. Uprchlíky chce zadržet v Libyi. Hospodářské noviny [online]. Economia, a.s., 2017-06-23 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  70. ↑ VAVERKOVÁ, Karolína. FOTOGALERIE: Spravedlivou justici, skandoval Sobotka na protibabišovské demonstraci - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2019-04-30 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři České republiky
V rámci federace
Logo Vlády České republiky
Samostatná ČR
  • Václav Klaus (1993–1998; vláda jmenována již v době federace roku 1992)
  • Josef Tošovský (1998)
  • Miloš Zeman (1998–2002)
  • Vladimír Špidla (2002–2004)
  • Stanislav Gross (2004–2005)
  • Jiří Paroubek (2005–2006)
  • Mirek Topolánek (2006–2009)
  • Jan Fischer (2009–2010)
  • Petr Nečas (2010–2013)
  • Jiří Rusnok (2013–2014)
  • Bohuslav Sobotka (2014–2017)
  • Andrej Babiš (2017–2021)
  • Petr Fiala (od 2021)
    		•
    Vláda Vladimíra Špidly
    Předseda vlády
    Vladimír Špidla (jmenován 12. července 2002, ČSSD)
    Členové v den jmenování vlády
    15. července 2002
    Stanislav Gross (1. místopředseda vlády, vnitro, ČSSD) • Cyril Svoboda (místopředseda vlády, zahraniční věci, KDU-ČSL) • Pavel Rychetský (místopředseda vlády, spravedlnost – demise 5. srpna 2003, ČSSD) • Petr Mareš (místopředseda vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje, US-DEU) • Bohuslav Sobotka (místopředseda vlády – pověřen 30. října 2003, finance, ČSSD) • Jaroslav Tvrdík (obrana – demise 9. června 2003, ČSSD) • Jiří Rusnok (průmysl a obchod – demise 19. března 2003, ČSSD) • Zdeněk Škromach (práce a sociální věci, ČSSD) • Milan Šimonovský (doprava a spoje, KDU-ČSL) • Jaroslav Palas (zemědělství, ČSSD) • Marie Součková (zdravotnictví – demise 14. dubna 2004, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místní rozvoj, US-DEU) • Vladimír Mlynář (informatika, US-DEU)
    Členové jmenovaní později
    19. března 2003
    Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD)
    9. června 2003
    16. září 2003
    Karel Čermák (spravedlnost – demise 15. června 2004, nestraník)
    14. dubna 2004
    Jozef Kubinyi (zdravotnictví, ČSSD)
    Vláda Stanislava Grosse
    Předseda vlády
    Stanislav Gross (jmenován 26. července 2004, ČSSD)
    Členové v den jmenování vlády
    4. srpna 2004
    Zdeněk Škromach (1. místopředseda vlády, práce a sociální věci, ČSSD) • Milan Šimonovský (místopředseda vlády, doprava, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místopředseda vlády, spravedlnost, US-DEU) • Martin Jahn (místopředseda vlády pro ekonomiku, nestraník za ČSSD) • František Bublan (vnitro, nestraník za ČSSD) • Karel Kühnl (obrana, US-DEU) • Bohuslav Sobotka (finance, ČSSD) • Cyril Svoboda (zahraniční věci, KDU-ČSL) • Jiří Paroubek (místní rozvoj, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Milada Emmerová (zdravotnictví, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD) • Jaroslav Palas (zemědělství, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Vladimír Mlynář (informatika, US-DEU) • Jaroslav Bureš (předseda Legislativní rady vlády, nestraník za ČSSD)
    Vláda Jiřího Paroubka
    Předseda vlády
    Jiří Paroubek (jmenován 25. dubna 2005, ČSSD)
    Členové v den jmenování vlády
    25. dubna 2005
    Bohuslav Sobotka (1. místopředseda vlády, finance, ČSSD) • Zdeněk Škromach (místopředseda vlády, práce a sociální věci, zdravotnictví – pověřen 12. října 2005 – odvolán 4. listopadu 2005, ČSSD) • Milan Šimonovský (místopředseda vlády, doprava, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místopředseda vlády, spravedlnost, US-DEU) • Martin Jahn (místopředseda vlády pro ekonomiku – demise 31. prosince 2005, nestraník za ČSSD) • Cyril Svoboda (zahraniční věci, KDU-ČSL) • Karel Kühnl (obrana, US-DEU) • František Bublan (vnitro, nestraník za ČSSD) • Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD) • Petr Zgarba (zemědělství – demise 10. listopadu 2005, ČSSD) • Milada Emmerová (zdravotnictví – odvolána 12. října 2005, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Pavel Dostál (kultura – zemřel 24. července 2005 ČSSD) • Radko Martínek (místní rozvoj, ČSSD) • Dana Bérová (informatika, nestranička za US-DEU) • Pavel Zářecký (předseda Legislativní rady vlády, nestraník za ČSSD)
    Členové jmenovaní později
    17. srpna 2005
    Vítězslav Jandák (kultura, nestraník za ČSSD)
    4. listopadu 2005
    David Rath (zdravotnictví, nestraník za ČSSD)
    16. listopadu 2005
    Jan Mládek (zemědělství, ČSSD)
    3. ledna 2006
    Jiří Havel (místopředseda vlády pro ekonomiku, ČSSD)
    Vláda Bohuslava Sobotky
    Předseda vlády
    Bohuslav Sobotka (jmenován 17. ledna 2014, ČSSD)
    Členové v den jmenování vlády
    29. ledna 2014
    Andrej Babiš (1. místopředseda vlády, finance, ANO – odvolán 24. května 2017) • Pavel Bělobrádek (místopředseda vlády pro vědu a výzkum, KDU-ČSL) • Lubomír Zaorálek (zahraničí, ČSSD) • Martin Stropnický (obrana, ANO) • Milan Chovanec (vnitro, ČSSD) • Jan Mládek (průmysl a obchod, ČSSD – odvolán 28. února 2017) • Helena Válková (spravedlnost, ANO – demise 1. března 2015) • Michaela Marksová (práce a sociální věci, ČSSD) • Antonín Prachař (doprava, ANO – demise 13. listopadu 2014) • Marian Jurečka (zemědělství, KDU-ČSL) • Svatopluk Němeček (zdravotnictví, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016) • Marcel Chládek (školství, ČSSD – odvolán 5. června 2015) • Věra Jourová (místní rozvoj, ANO – demise 3. října 2014) • Richard Brabec (životní prostředí, ANO) • Daniel Herman (kultura, KDU-ČSL) • Jiří Dienstbier ml. (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016)
    Členové jmenovaní později
    8. října 2014
    Karla Šlechtová (místní rozvoj, nestr. za ANO)
    4. prosince 2014
    Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO)
    12. března 2015
    Robert Pelikán (spravedlnost, ANO)
    17. června 2015
    Kateřina Valachová (školství, ČSSD – odvolána 21. června 2017)
    1. prosince 2016
    Miloslav Ludvík (zdravotnictví, ČSSD) • Jan Chvojka (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD)
    4. dubna 2017
    Jiří Havlíček (průmysl a obchod, ČSSD)
    24. května 2017
    Richard Brabec (místopředseda vlády, ANO) • Ivan Pilný (finance, ANO)
    21. června 2017
    Stanislav Štech (školství, nestr. za ČSSD)
    Ministři financí České republiky
    1992–20012001–20092009–20172017–dosud
    Ministerstvo financí České republiky
    Ministři průmyslu a obchodu České republiky
    1993–20032003–20112011–20172017–dosud
    Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky
    Sociální demokracie
    Dějiny sociální demokracie
    Předsedové
    Josef Boleslav Pecka (1878–?) • Josef Hybeš (1887–1893) • Josef Steiner (1893–1905) • Antonín Němec (1905–1916) • Bohumír Šmeral (1916–1917) • Antonín Němec (1917–1924) • Antonín Hampl (1924–1938) • Zdeněk Fierlinger (1945–1947) • Bohumil Laušman (1947–1948) • Zdeněk Fierlinger (1948) • Blažej Vilím (1948) • Václav Majer (1948–1972) • Vilém Bernard (1973–1989) • Karel Hrubý • Slavomír Klaban (1989–1990) • Jiří Horák (1990–1993) • Miloš Zeman (1993–2001) • Vladimír Špidla (2001–2004) • Stanislav Gross (2005) • Jiří Paroubek (2006–2010) • Bohuslav Sobotka (2011–2017) • Milan Chovanec (2017–2018) • Jan Hamáček (2018–2021) • Roman Onderka (2021) • Michal Šmarda (2021–2024) • Jana Maláčová (2024–)
    Související články
    Předsedové poslaneckého klubu ČSSD
    Sociální demokracie (do roku 2023 Česká strana sociálně demokratická)
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohuslav_Sobotka&oldid=24325206“