Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Žižkov)
| Kostel Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze | |
|---|---|
Pohled na průčelí Uspenského chrámu na Olšanských hřbitovech v Praze |
|
| Místo | |
| stát |  Česko |
| kraj | Hlavní město Praha |
| zeměpisné souřadnice | 50° 4′ 53″ s. š., 14° 28′ 33″ v. d. |
| Základní informace | |
| náboženství | křesťanství |
| církev | Pravoslavná církev |
| provincie | Česká církevní provincie |
| diecéze | Pražská eparchie |
| datum posvěcení | 22. listopadu 1925 |
| status | Parafiální kostel |
| Architektonický popis | |
| architekti | Vladimír Brandt |
| stavební sloh | staroruský |
| typ stavby | kostel |
| výstavba | 1924–1925 |
| Specifikace | |
| délka | 8.2 m |
| šířka | 8.2 m |
| výška | věž: 22 m |
| Odkazy | |
| oficiální web | http://www.katedralasvatehovita.cz/ |
 multimediální obsah na Commons |
|
Pravoslavný chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (rusky Храм Успения Пресвятой Богородицы), zvaný též pravoslavný Uspenskij chrám, se nachází na Olšanských hřbitovech na Žižkově.
Obsah |
Historie [editovat]
V roce 1905 protojerej pravoslavné parafie sv. Mikuláše v Praze, duchovní otec Nikolaj Nikolajevič Ryžkov získal od městské rady na Olšanských hřbitovech místo, jež mělo být určené pro pohřbívání osob pravoslavného vyznání. O dva roky později byl vytvořen projekt, podle kterého měl být v určeném místě vystavěna pohřební kaple. Otec Ryžkov začal sbírat peníze na její výstavbu, avšak nakonec k realizaci nedošlo. Idea výstavby chrámu se vrátila po roce 1921, kdy prudce vzrostl počet pravoslavných Rusů žijících v Praze z důvodu emigrace po vypuknutí občanské války v Rusku. Emigranti organizovaní v Bratrstvu Zesnutí Matky Boží, získali podporu tehdejšího československého předsedy vlády a pravoslavného věřícího, Karla Kramáře. Ten zorganizoval novou sbírku peněz, při níž byly shromážděny čtyři pětiny potřebné sumy na realizaci. Na financování stavby se podílela ruská komunita žijící v tehdejším Československu, předseda první československé vlády Karel Kramář a finanční prostředky přišly též ze Srbska. Nemalý dar poskytl anonymně např. také Antonín Švehla. Na nákup pětice zvonů pro kostel se společně složili pražský pravoslavný biskup Sergej (Korolov), exarcha pro západní Evropu metropolita Eulogius (Giorgijevskij), ruské společenství v Československu a také jugoslávský král Alexandr I.
11. září 1924 biskup Sergij (Koroljov) posvětil základní kámen kostela. Projekt vypracoval prof. Vladimír Brandt za pomoci studentů architektury N. Paškovského a S. Klodta. Inspiroval se staroruskou architekturou chrámů v Nižním Novgorodě a Pskově. Na stavebních pracích se dobrovolně podíleli Rusové žijící v Praze, pod vedením inženýrů A. Mirkoviče, S. Věličkina a P. Nachodkina. Po dokončení stavebních prací byl chrám 22. listopadu 1925 vysvěcen metropolitou Eulogiem (Georgijevským). Události se účastnili také představitelé města a československé vlády. Objekt byl zapsán do parafie chrámu sv. Mikuláše v Praze jako pomocný chrám.
V roce 1945 byl chrám sv. Mikuláše uzavřen, což způsobilo, že se hřbitovní kaple stala dočasným sídlem parafie. V letech 1973-1974 byl kostel z iniciativy metropolity Doroteje celkově zrekonstruován.
Architektura chrámu [editovat]
Chrám má půdorys čtverce a vnitřními rozměry 8,20 × 8,20 m. Jeho výška je přibližně 22 metrů. Výzdobu chrámu vytvořili především umělci z řad ruských emigrantů. Návštěvníky na první pohled zaujme mozaika Zvěstování Panny Marie nad vstupními dveřmi vyhotovená podle zázračné ikony „Znamenije Kurskaja Korennaja“. Mozaiku vytvořila Marie Foersterová se svou dílnou v roce 1927.
Osobnosti spojené s chrámem [editovat]
V kryptě chrámu je pohřbena Naděžda Nikolajevna Kramářová a od roku 1937 i samotný Karel Kramář, dále pak historik Ivan Lapšin, satirik Arkadij Averčenko, právník a filosof Pavel Novgorodov či Pjotr Savickij. V těsné blízkosti chrámu je také hrob metropolity Doroteje.
Pamětní deska [editovat]
Roku 1995 byla na stěnu chrámu umístěna pamětní deska, která uctívá památku ruských, ukrajinských a jiných emigrantů ze SSSR, kteří byli v roce 1945 zavlečeni z Československa do Sovětského svazu.
Text je psán v češtině a v ruštině a zní: „Rusům, Ukrajincům a příslušníkům dalších národů bývalé Ruské říše, v roce 1917 odmítnuvších komunistickou utopii a v řadách slavné dobrovolnické armády bránícím svět před bolševickým terorem, kteří na počátku dvacátých let nalezli nový domov v Československé republice, avšak o čtvrt století později byli prvními oběťmi poválečného prokomunistického oportunismu, jenž dopustil, aby byli v roce 1945 odvlečeni do sovětských koncentračních táborů, kde zahynuli nebo beze stopy zmizeli a jen hrstce bylo po mnoha letech dovoleno vrátit se zemřít ke svým rodinám do Československa. VĚČNÁ PAMĚŤ.“
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
Reference [editovat]
.
