Stráž pod Ralskem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stráž pod Ralskem
Kostel sv. Zikmunda

Kostel sv. Zikmunda

znak obce Stráž pod Ralskemvlajka obce Stráž pod Ralskemznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0511 562092
kraj (NUTS 3): Liberecký (CZ051)
okres (NUTS 4): Česká Lípa (CZ0511)
obec s rozšířenou působností: Česká Lípa
pověřená obec: Mimoň
historická země: Čechy
katastrální výměra: 21,58 km²
počet obyvatel: 4021 (1. 1. 2014)
nadmořská výška: 310 m
PSČ: 471 27
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: 47127 Stráž pod Ralskem
starosta / starostka: Zdeněk Hlinčík
Oficiální web: http://www.strazpr.cz
Ofic. web MÚ: http://www.strazpr.cz/
E-mail: sekretarka@strazpr.cz
Stráž pod Ralskem na mapě
Stráž pod Ralskem
Red pog.png
Stráž pod Ralskem
Stráž pod Ralskem, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Město Stráž pod Ralskem (německy Wartenberg) se nachází v okrese Česká Lípa, v Libereckém kraji, v údolí řeky Ploučnice pod kuželem vrchu Ralsko a vrchu Hamerský Špičák (462 m n. m.). Ke dni 1. ledna 2014 zde žilo 4021 obyvatel.[1] Město vzniklo v podhradí a převzalo název hradu Stráž - Wartenberg (počeštěle Vartenberk), který pochází z výrazu Warte auf dem Berg (česky stráž na hoře).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1945[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o obci je obsažena v listině krále Václava II. z 28. srpna 1283. Tehdy zde vybudovali Markvarticové hrad, podle nějž se pak mnozí pojmenovali, jako páni z Vartemberka. V 13. století jsou zmiňováni Markvart z Března a jeho syn Beneš z Vartemberka. Rodina Vartemberků jej i s vznikajícím městečkem v podhradí prodala roku 1504 Bartoloměji Hiršpekgárovi z Königshainu. Noví vlastníci hrad přestavěli na zámek a o 200 let později zámek i panství vč. městečka koupili Hartigové, kteří vlastnili i sousední panství Mimoňské. Od 15. století město mělo hrdelní soud, který vyšetřoval a trestal zločiny proti bezpečnosti kupců, k nimž došlo na cestě z Čech do Lužice. Císař Rudolf II. městu udělil znak obsahující slunečnici. Po třicetileté válce město přišlo o řadu privilegií. V roce 1785 císař Josef II. obci potvrdil tržní právo.

Rodina Hartigů se roku 1830 odstěhovala na nově upravený zámek v Mimoni a ze zdejšího se stalo sídlo jejich velkostatku. Původní dřevěná architektura byla zničena při rozsáhlém požáru v roce 1854, od 19. století se město měnilo na letovisko, když k rekreaci sloužilo zejména okolí Hamerského rybníka a od roku 1914 nově napuštěného Horeckého rybníka. Po první světové válce koupil velkostatek František Melichar.[3]

Období po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce bylo odsunuto německé obyvatelstvo a došlo ke snížení počtu obyvatel. Od 60. let 20. století probíhal v okolí města nejprve geologický průzkum a později i samotná těžba uranové rudy prováděné Československým uranovým průmyslem. Do současnosti ve městě sídlí státní podnik DIAMO (zkratka ze slov DIuranát AMOnný), který je právním nástupcem Československého uranového průmyslu a který se mimo jiné zabývá likvidací ekologických škod způsobených těžbou uranu. Areál bývalých uranových dolů s přilehlou velkou usazovací nádrží (Sedlištský rybník) se rozkládá západně od města.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Dříve psaný Wartenberg, byl postaven na místě někdejšího hradu v 16. století na východní straně Zámeckého vrchu. V roce 1987 vyhořel a je veřejnosti nepřístupný.
  • Kaple svatého Jana Nepomuckého: Je situována nedaleko zámku na protější straně Zámeckého vrchu. Jedná se o barokní stavbu z roku 1722.[2] Dnes slouží pravoslavné církvi (bohoslužby v neděli 1× za 14 dní v 10.00).
Mezi zámkem a kaplí je spojovací cesta s alejí mohutných stromů. Z cesty je odbočka dolů do města.
Nechal jej postavit architektem J. J. Kurzem hrabě František Hartig v letech 17721779. Dříve na jeho místě stál menší renesanční kostelík[4] zasvěcený sv. Mikuláši, který pro sešlost hrabě nechal roku 1772 zbořit. Nový kostel byl slavnostně vysvěcen 2. května 1781. U nového kostela je hřbitov a farní barokní budova Římsko-katolické církve. V kostele se konají pravidelně bohoslužby.
Morový sloup v dolní části náměstí původně obsahoval jen sochy dvou andělů z roku 1721 od K. Steyera. V roce 1726 byly doplněny na zábradlí sochy čtyř světců (sv. Prokopa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a sv. Šebestiána).

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Město v současné době opět usiluje o rozvoj rekreační turistiky. Pro sportovní vyžití je k dispozici plavecký areál, sportovní hala, tenisové kurty, fotbalové hřiště a v neposlední řadě i vodní lyžařský vlek na Horeckém rybníku. Na jaře se pravidelně konají Wartenberské slavnosti, které připomínají historii města.

Velké firmy[editovat | editovat zdroj]

Pobočka Johnson Controls[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 zde společně dvě zahraniční firmy formou joint venture založily firmu TRIMCO. Nová firma zde zahájila činnost 28. října 1994. V lednu 1998 první ze zakládajících firem, mezinárodní koncern Johnson Controls odkoupila od druhé, belgické rodinné firmy ECA její vlastnický podíl a stala se tak 100% vlastníkem TRIMCA. V srpnu 2003 pak českolipská společnost Johnson Controls Automobilové součástky k.s. z TRIMCA udělala zápisem do obchodního rejstříku svůj odštěpný závod pod označením Johnson Controls Automobilové součástky, k.s., odštěpný závod Stráž pod Ralskem. Vyrábí zde komponenty pro automobilový průmysl. V roce 2008 zde bylo zaměstnáno 700 pracovníků.[5]

Diamo[editovat | editovat zdroj]

Nejen ve městě, kde má v Máchově ulici své ústředí, působí velký státní podnik DIAMO. Je pokračovatelem Československého uranového průmyslu, provádí jak těžbu uranové rudy v okrese Žďár nad Sázavou, tak v souladu s usnesením vlády realizuje útlum uranového, rudného i části uhelného hornictví v České republice. Ve Stráži je jednak ústředí a také odštěpný závod Těžba a úprava uranu, o. z., Stráž pod Ralskem.[5]

Věznice[editovat | editovat zdroj]

Ve Stráži pod Ralskem je také věznice a Institut vzdělávání Vězeňské služby České republiky, což je celostátní vzdělávací institut určený pro ozbrojenou složku (Justiční stráž, Vězeňská stráž) v rámci rezortu justice vedle civilní složky Justiční akademie, která je institucí resortu spravedlnosti pro vzdělávání soudců, státních zástupců a dalších pracovníků resortu justice a která po roce 2005, kdy byla Justiční akademie sloučena s Justiční školou v Kroměříži a sídlem Justiční akademie se stala Kroměříž, ve Stráži pod Ralskem má středisko a část vzdělávacích akcí se zde koná.

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

V roce 1952 v krajské fotbalové soutěži obsadil zdejší klub Normal Stráž pod Ralskem 12. místo.[6]

Fotbalový tým mužů zakončil sezonu 2010/2011 na 12 místě čtrnáctičlenné tabulky I.B třídy Libereckého kraje.[7] O rok později ve stejné soutěži skončil druhý.[8]

Fotbalový tým starších žáků skončil v roce 2010/2011 na 3. příčce v krajském přeboru.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Michael Polák. Z České Lípy se vystěhovalo přes 1 100 lidí za jediný rok. Českolipský deník [online]. 2014-03-27 [cit. 2014-03-28]. Dostupné online.  
  2. a b PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7 : freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 32.  
  3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Probouzející se Ralsko. Ralsko : Sdružení Náhlov, 2005. Kapitola Stráž pod Ralskem, s. 24.  
  4. KROPÁČEK, Jiří; KNOB, Josef. Severní Čechy. [s.l.] : Panorama, 1981. Kapitola Liberecko, s. 101.  
  5. a b MGR. SMEJKAL, Ladislav. Historie a současnost podnikání na Českolipsku. Žehušice : Městské knihy s.r.o., 2009. ISBN 978-80-86699-58-5. Kapitola Johnson Controls, s. 102.  
  6. HORÁK, Jindřich; KRÁL, Lubomír. Encyklopedie našeho fotbalu. Praha : Nakladatelství Libri, 1997. ISBN 80-85983-22-2. Kapitola Rejstřík československých klubů 1945-1992, s. 572.  
  7. Radek Valenta. Fotbalová I.B třída Liberecka. Českolipský deník. červen 2011, roč. 18, čís. 22.června, s. 16. ISSN 1214-8462.  
  8. Kopeme za fotbal – Výsledky soutěží. Českolipský deník. červen 2012, roč. 19, čís. 20.června, s. 16. ISSN 1214-8462.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]