Vilém Gabler
| Vilém Gabler | |
|---|---|
Vilém Gabler (1897) |
|
|
Poslanec Českého zemského sněmu
|
|
| Ve funkci: 1876 – 1881 |
|
|
Poslanec Říšské rady
|
|
| Ve funkci: 1880 – 1885 |
|
|
|
|
| Narození | 14. března 1821 Stráž pod Ralskem  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 27. února 1897 Královské Vinohrady  Rakousko-Uhersko |
| Politický subjekt | Národní strana (staročeská) |
| Vzdělání | Karlo-Ferdin. univ. Vídeňská univerzita |
Vilém Gabler, též Wilhelm Gabler (14. března 1821 Stráž pod Ralskem – 27. února 1897 Královské Vinohrady), byl český pedagog, novinář a politik staročeské strany , dlouholetý ředitel vyšší dívčí školy v Praze, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.
Život [editovat]
Narodil se ve Vartemberku (dnes Stráž pod Ralskem) v německy mluvící rodině. Studoval gymnázium v Mladé Boleslavi, kde se naučil česky, a pokračoval na pražské filozofické fakultě.[1] Zde roku 1843 získal titul doktora filozofie.[2] V Praze se spřátelil s Karlem Havlíčkem Borovským. Po dvacet let po získání vysokoškolského titulu působil s přestávkami jako soukromý vychovatel v bohatých rodinách v různých zemích. Roku 1846 podnikl studijní cestu do Francie, aby se seznámil s tamním školstvím a historickými prameny. V letech 1846–50 byl redaktorem německého deníku Union.[1][2]
V revolučním roce 1848 sestavil jako jeden ze tří vybraných editorů petici Svatováclavského výboru císaři.[3] Psal také do Národních novin, ale spolupráci ukončil v červnu 1849 pro politické neshody s šéfredaktorem Karlem Havlíčkem. Společně s Františkem Palackým se pokoušel vydat encyklopedii[4], ale vláda její publikaci nepovolila. V roce 1852 se odebral do Srbska, kde byl dva roky vychovatelem Petra Karađorđeviće, a pak do Vídně, kde studoval na Vídeňské univerzitě. Odtud posílal příspěvky do řady časopisů – Ost und West, Památky archeologické, Politik, Pokrok, Osvěta nebo Hlas národa.[1]
Roku 1863 mu pražská městská rada nabídla místo prvního ředitele nově zřizované vyšší dívčí školy. Nejprve podnikl tříměsíční studijní cestu do Švýcarska a Německa. Po návratu vypracoval organizační statut a 1. října 1863 slavnostně zahajoval výuku.[5][6] Ve funkci zůstal do roku 1896, kdy na vlastní žádost odešel do důchodu.[1]Podle jiného zdroje vedl školu až do roku 1897.[2]
Od roku 1871 byl členem Královské české společnosti nauk.[2]
Byl aktivní i v politice. V roce 1877[5] (podle jiného zdroje roku 1876) nastoupil do Českého zemského sněmu a setrval v něm do roku 1881. Po volbách do Říšské rady roku 1879 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Chrudim, Nasavrky, Hlinsko, Pardubice atd. Poslanecký slib složil 10. prosince 1880 a v parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1885.[7][5] Byl přítelem Františka Ladislava Riegra a členem Národní (staročeské) strany.[8]
Dílo [editovat]
Gabler během života napsal množství článků do časopisů. Vedle již zmiňovaných to byl od roku 1867 Světozor, kam přispěl například reportáží z cesty do Brixenu k domku Karla Havlíčka[9], cestopisem ze Srbska [10], a životopisem Františka Alexandra Zacha. [11][1] Publikoval také mluvnici francouzštiny a učebnici němčiny pro dívčí školu, kterou vedl.[2] K dalším samostatným pracím patří:
- Ze života generála Zacha (1892)
- Svobodní zednáři francouzští a němečtí (1893)
- Časové úvahy o revoluci francouzské (1894)[5]
Byl rovněž spolupracovníkem Riegrova Slovníku naučného.[5] Ve své soukromé knihovně shromáždil několik tisíc knih, které odkázal Museu království českého.[1]
Reference [editovat]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
- ↑ a b c d e f Ph. Dr. Vilém Gabler. Světozor. 3 1897, roč. 31, čís. 17, s. 202. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Gabler, Wilhelm (1821-1897), Schriftsteller, s. 388. (německy)
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. s. 24. (česky)
- ↑ Česká společnost 1848-1918. 125
- ↑ a b c d e Dr. Vilém Gabler. Zlatá Praha. 3 1897, roč. 14, čís. 17, s. 203. Dostupné online.
- ↑ Více o této škole např.: Městská vyšší dívčí škola v Praze. Světozor. 7 1867, roč. 1, čís. 2, s. 13–14. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Lefaivrova nabídka, Panama a volby z r. 1889 [online]. econlib.cz, [cit. 2013-04-30]. Dostupné online. (česky)
- ↑ GABLER, Vilém. Do Brixenu. Světozor. 8 1867, roč. 1, čís. 7, s. 65–66. Dostupné online.
- ↑ Vycházel na pokračování počínaje GABLER, Vilém. Cesta po Srbsku. Světozor. 1 1868, roč. 2, čís. 1, s. 3. Dostupné online. , dále viz obsah
- ↑ GABLER, Vilém. František Zach. Světozor. 8 1867, roč. 1, čís. 7, s. 62. Dostupné online.
