Stefanos Cicipas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stefanos Cicipas
Στέφανος Τσιτσιπάς
Stefanos Cicipas ve Wimbledonu 2017
Přezdívka Stef[1]
Stát ŘeckoŘecko Řecko
Datum narození 12. srpna 1998 (20 let)[1]
Místo narození Athény, Řecko[1]
Bydliště Athény, Řecko[1]
Výška 191 cm[1]
Váha 83 kg[1]
Profesionál od 2016
Držení rakety pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek 4 100 513 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 65–42
Tituly 2 ATP, 1 challenger, 5 Futures
Nejvyšší umístění 8. místo (1. dubna 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open semifinále (2019)
French Open 2. kolo (2018)
Wimbledon 4. kolo (2018)
US Open 2. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 3–10
Tituly 0 ATP, 6 Futures
Nejvyšší umístění 98. místo (1. dubna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon 1. kolo (2018)
US Open 2. kolo (2018)
Týmové soutěže
Hopman Cup základní skupina (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 201904011. dubna 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefanos Cicipas, řecky: Στέφανος Τσιτσιπάς, rusky: Стефанос Циципас, (* 12. srpna 1998 Athény) je řecký profesionální tenista, vítěz juniorské čtyřhry ve Wimbledonu 2016 a bývalá juniorská světová jednička. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál dva singlové turnaje, když na prvním z nich triumfoval během Stockholm Open 2018. Stal se tak vůbec prvním Řekem, který vyhrál turnaj ATP.[2] Na challengerech ATPokruhu Futures získal šest titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2019 na 8. místě a ve čtyřhře pak v témže datu na 98. místě. Během října 2017 se stal prvním Řekem od zavedení žebříčku ATP v roce 1973, který pronikl do elitní světové stovky tenistů. Trénuje ho otec Apostolos Cicipas.[1]

V řeckém daviscupovém týmu neodehrál do roku 2019 žádné utkání.

Řecko reprezentoval s Marií Sakkariovou na Hopman Cupu 2019. Historicky první start Řeků v hlavním perthském turnaji skončil druhým místem v základní skupině. Jako jediní přitom porazili vítězné Švýcarsko.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V juniorské kategorie se probojoval do semifinále dvouhry ve Wimbledonu 2016 a US Open 2016. S Estoncem Kennethem Raismou vyhráli juniorskou čtyřhru ve Wimbledonu 2016 po finálovém vítězství nad nejvýše nasazenými Kanaďany Félixem Augerem-Aliassimem a Denisem Shapovalovem ve třech setech.[5] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF se stal v květnu 2016 světovou jedničkou a jeho celková zápasová bilance činila 112–47.[6]

Ve dvouhře okruhu Futures debutoval v říjnu 2013, když se do hlavní soutěže v Marathónu probojoval z kvalifikace. V úvodním kole podlehl krajanu Alexandrosi Jakupovicovi.[3] Premiérový singlový titul v této úrovni si odvezl z kyperské Nikósie, kde během listopadu 2015 přehrál ve finále belgického hráče Alexandra Folieho. Debutový turnajový triumf na challengerech si připsal během janovského AON Open 2017. V bitvě o titul zvládl duel proti Španělu Guillermu Garcíovi-Lópezovi.[1][3]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na únorovém ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 v Rotterdamu, kde od organizátorů obdržel divokou kartu. V úvodním kole vypadl s pozdějším šampionem turnaje Jo-Wilfriedem Tsongou. Navazující týden nestačil na marseillském Open 13 Provence 2017 na Rusa Michaila Južného.[1]

Premiérový kariérní vyhraný zápas na túře ATP dosáhl po sérii osmi vyřazení v prvních kolech na říjnovém Shanghai Rolex Masters 2017, kde jako kvalifikant v úvodní fázi dvouhry přehrál Rusa Karena Chačanova. Ve druhém kole jej zastavil dvanáctý nasazený Američan John Isner. Další týden přijel na antverpský European Open 2017. Zlepšení formy se projevilo postupem z kvalifikační soutěže až do prvního kariérního semifinále. Na jeho raketě postupně dohráli turnajová šestka Pablo Cuevas, Ivo Karlović a desátý hráč žebříčku David Goffin, čímž zaznamenal debutovou výhru nad členem elitní světové desítky. V semifinále jej zdolal Argentinec Diego Schwartzman. Stal se tak prvním řeckým semifinalistou turnaje ATP od roku 1973 a Nicholase Kalogeropoulose, jenž do této fáze pronikl v iowském Des Moines. Bodový zisk jej jako prvního Řeka v historii posunul mezi sto nejlepších tenistů žebříčku ATP, když 23. října 2017 figuroval na 95. příčce. Premiérové čtvrtfinále v kategorii ATP 500 si zahrál během únorového Dubai Tennis Championships 2018, na němž podlehl Tunisanu Maleku Džazírímu. Do semifinále v této kategorii prošel na dubnovém Barcelona Open Banco Sabadell 2018 po vyřazení světové sedmičky Dominica Thiema. V něm zvládl duel proti jedenáctému hráči žebříčku Pablu Carreñovi Bustovi ze Španělska a postoupil do prvního kariérního finále na okruhu ATP Tour. Jako první řecký finalista dvouhry turnaje na okruzích Grand Prix a ATP Tour od Kalogeropulose a roku 1973 uhrál v závěrečeném duelu na světovou jedničku Rafaela Nadala jen tři gamy. Bodový zisk jej však poprvé posunul do elitní padesátky žebříčku ATP, když mu patřila 44. příčka.[7][8][1][3]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Ital Thomas Fabbiano, Francouz Gleb Sakharov a Němec Oscar Otte. V prvním kole singlové soutěže však nenašel recept na Chorvat Iva Karloviće po třísetovém průběhu. První grandslamovou kvalifikaci odehrál již na lednovém Australian Open 2017, kde jej ve druhé fázi vyřadil Američan Bjorn Fratangelo.[1][3]

Na Australian Open 2019 se stal vůbec prvním Řekem, který vyhrál utkání mužské dvouhry v rámci melbournského grandslamu. Ve 20 letech si poprvé zahrál čtvrtfinále i semifinále majoru a zdolal obhájce titulu Federera.

Na torontském Rogers Cupu 2018 prošel až do finále, kde nestačil na světovou jedničku Rafaela Nadala ve dvou setech. Finálový duel odehrál v den 20. narozenin a stal se nejmladším hráčem historie, který na jediném turnaji ATP vyřadil čtyři tenisty elitní světové desítky. Bodový zisk jej následně katapultoval na 15. místo žebříčku. Přitom ve čtvrtfinále odvrátil dva mečboly světové trojce Alexandru Zverevovi a v semifinále jednu mečbolovou příležitost šestého v pořadí Kevina Andersona.[9][10]

Premiérovou trofej na túře ATP si odvezl ze Stockholm Open 2018. Ve finále zdolal lotyšského kvalifikanta z druhé světové stovky Ernestse Gulbise po dvousetovém průběhu. Turnaj odehrál ve 20 letech jako nejmladší člen aktuální elitní světové dvacítky. Stal se tak vůbec prvním řeckým vítězem turnaje ATP v historii.[2] Na závěrečné akci Next Generation ATP Finals 2018 v Milánu pro nejlépe postavené hráče do 21 let nenašel přemožitele a všech pět zápasů vyhrál. Ve finálovém souboji zdolal australskou turnajovou dvojku, 19letého Alexe de Minaura, po čtyřsetovém průběhu.[11]

Do prvního čtvrtfinále i semifinále grandslamu postoupil na Australian Open 2019, kam přijel jako patnáctý hráč žebříčku. Úvodní výhrou nad Italem Matteem Berrettinim se stal prvním reprezentantem Řecka, který na Australian Open zvítězil v utkání mužské dvouhry.[12] Ve čtvrtém kole překvapivě přehrál dvojnásobného obhájce titulu a světovou trojku Rogera Federera po čtyřsetovém průběhu. Tři sady rozhodla až zkrácená hra. V zápase odvrátil všech dvanáct brejkbolů Švýcara a v Melbourne ukončil jeho sedmnáctizápasovou neporazitelnost. Oplatil mu tím těsnou porážku z lednového Hopman Cupu 2019.[13] Po čtvrtfinálovém vítězství nad Španělem Robertem Bautistou Agutem ve čtyřech setech[14] prošel mezi poslední čtveřici hráčů. Grandslam opustil hladkou porážkou od světové dvojky Rafaela Nadala, na níž uhrál jen šest gamů.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Stefanos Cicipas se narodil roku 1998 v řecké metropoli Athénách do rodiny Řeka Apostolose Tsitsipase a ruské tenistky Julie Apostoliové, rozené Salnikovové, která byla členkou sovětského fedcupového týmu. Má sestru Jelizavetu a bratry Petrose a Pavlose Cicipasovi.[1] [15][16] Děd Sergej Salnikov byl sovětský fotbalista a funkcionář, olympijský vítěz z Melbournských her 1956.

K tenisu jej ve třech letech přivedli rodiče, kteří působili jako trenéři v řeckém turistickém letovisku. Otec se následně stal jeho hlavním koučem. Za preferovaný povrch uvedl trávu a jako silný úder forhend. Vyjma athénského klubu se připravuje také ve francouzské tenisové akademii Mouratogloua, trenéra Sereny Williamsové.[1]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (0–2 D)
ATP World Tour 250 (2–0 D)

Dvouhra: 5 (2–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 29. dubna 2018 Barcelona, Španělsko antuka Španělsko Rafael Nadal 2–6, 1–6
Finalista 2. 12. srpna 2018 Toronto, Kanada tvrdý Španělsko Rafael Nadal 2–6, 6–7(4–7)
Vítěz 1. 21. října 2018 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Lotyšsko Ernests Gulbis 6–4, 6–4
Vítěz 1. 24. února 2019 Marseille, Francie tvrdý (h) Kazachstán Michail Kukuškin 7–5, 7–6(7–5)
Finalista 3. 2. března 2019 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Švýcarsko Roger Federer 4–6, 4–6

Finále Next Gen ATP Finals[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. listopadu 2018 Milán, Itálie tvrdý (h) Austrálie Alex de Minaur 2–4, 4–1, 4–3(7–3), 4–3(7–3)

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (1–3 D; 0–1 Č)
Futures (5–2 D; 6–2 Č)

Dvouhra: 11 (6–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 1. listopadu 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Kanada Steven Diez 2–6, 0–6
Vítěz 1. 22. listopadu 2015 Nikósie, Kypr tvrdý Belgie Alexandre Folie 2–6, 6–4, 6–2
Vítěz 2. 16. dubna 2016 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Itálie Erik Crepaldi 6–3, 6–1
Vítěz 3. 14. května 2016 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Norsko Casper Ruud 6–3, 6–7(2–7), 7–6(7–2)
Vítěz 4. 28. května 2016 Lecco, Itálie antuka Itálie Marco Bortolotti 7–6(10–8), 7–6(7–3)
Finalista 2. 16. července 2016 Kramsach, Rakousko antuka Německo Yannick Hanfmann 4–6, 4–6
Vítěz 5. 2. října 2016 Oliveira de Azemeis, Portugalsko tvrdý Belgie Yannick Mertens 6–3, 4–6, 6–2
Finalista 3. 8. října 2016 Mohammedia, Maroko antuka Rakousko Gerald Melzer 6–3, 3–6, 2–6
Finalista 4. 15. října 2016 Casablanca, Maroko antuka Francie Maxime Janvier 4–6, 0–6
Vítěz 6. 10. září 2017 Janov, Itálie antuka Španělsko Guillermo García-López 7–5, 7–6(7–2)
Finalista 5. 29. října 2017 Brest, Francie tvrdý Francie Corentin Moutet 2–6, 6–7(8–10)

Čtyřhra: 9 (6–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 2. května 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Alexandros Jakupovic Srbsko Danilo Petrović
Srbsko Ilija Vučić
6–3, 3–6, [10–7]
Vítěz 2. 7. listopadu 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Konstantinos Economidis Bulharsko Alexandr Lazov
Česko Dominik Süč
6–2, 6–2
Vítěz 3. 14. listopadu 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Konstantinos Economidis USA Alexander Centenari
Německo Sami Reinwein
bez boje
Vítěz 4. 2. dubna 2016 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Konstantinos Economidis Česko Petr Michnev
Česko Václav Šafránek
4–6, 7–6(8–6), [10–5]
Vítěz 5. 30. dubna 2016 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Konstantinos Economidis USA Srinayan Nuvvala
Brazílie Bruno Savi
7–6(7–5), 6–7(6–8), [13–11]
Finalista 1. 13. května 2016 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Řecko Petros Cicipas Argentina Franco Agamenone
Argentina Mateo Nicolás Martínez
2–6, 2–6
Finalista 2. 13. května 2016 Oliveira de Azemeis, Portugalsko tvrdý Itálie Lorenzo Frigerio Portugalsko Nuno Deus
Portugalsko João Domingues
6–7(7–9), 1–6
Vítěz 6. 2. září 2016 Calgary, Kanada tvrdý Nizozemsko Tim van Rijthoven Mexiko Hans Hach Verdugo
Nový Zéland Jose Statham
6–4, 2–6, [13–11]
Finalista 3. 23. července 2017 Scheveningen, Nizozemsko antuka Slovensko Jozef Kovalík Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
2–6, 6–4, [10–12]

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2016 Wimbledon tráva Estonsko Kenneth Raisma Kanada Félix Auger-Aliassime
Kanada Denis Shapovalov
4–6, 6–4, 6–2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefanos Tsitsipas na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m (anglicky) Stefanos Cicipas na stránkách ATP Tour, přístup: 201904011. dubna 2019
  2. a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Tsitsipas připravil Gulbise o finálovou neporazitelnost a je prvním řeckým šampionem [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-21 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. 
  3. a b c d e (anglicky) Stefanos Cicipas na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 201904011. dubna 2019
  4. Muguruza, Ferrer for Spain, Tsitsipas and Sakkari for Greece in 2019 [online]. Hopman Cup, J15-08-2018 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Stefanos Tsitsipas wins Boys' Doubles title at Wimbledon (pic). SDNA [online]. 2016-07-10 [cit. 2016-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. (anglicky) Stefanos Cicipas – juniorský profil na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018042828. dubna 2018
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal má 11. titul i z Barcelony. Ve finále přehrál řeckého mladíka Tsitsipase [online]. BARCELONA: TenisPortal.cz, 2018-04-29 [cit. 2018-04-30]. Dostupné online. 
  8. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Barcelona: Tsitsipas je prvním řeckým finalistou po 45 letech, Nadal vyhrál 400. zápas na antuce [online]. BARCELONA: TenisPortal.cz, 2018-04-28 [cit. 2018-04-30]. Dostupné online. 
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Tsitsipas v Torontu řádí dál. Přidal další odvrácený mečbol, další skalp hráče Top 10 a je ve finále Masters [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-12 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. 
  10. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nejúspěšnější turnaj na hardu. Nadal v Torontu zastavil Tsitsipase a má 80. titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-13 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. 
  11. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Tsitsipas ve finále porazil de Minaura a ovládl letošní Next Gen ATP Finals [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-10 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  12. Tsitsipas Breaks New Ground [online]. Tennis Australia [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Federer titul neobhájí! Proti Tsitsipasovi nevyužil 12 brejkbolů a končí v osmifinále [online]. Tenisportal.cz, 2019-01-20 [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. 
  14. Stefanos Tsitsipas extends Australian Open fairytale by beating Bautista Agut [online]. The Guardian, 22-01-2019 [cit. 2019-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Michelle Kaufman. Stefan Kozlov overcomes nerves, captures long-awaited Orange Bowl tennis title; Sonya Kenin wins Girls 18s title. Miami Herald [online]. 2014-12-14 [cit. 2018-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Luca Brancher. Julia Salnikova: “Vi presento Tsitsipas e non solo..” [online]. Spazio Tennis, 2015-03-02 [cit. 2018-04-28]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]