Wikipedie:Článek týdne/Návrhy: Porovnání verzí
tak potom takto taky nikoli |
|||
| Řádek 37: | Řádek 37: | ||
* <code><nowiki>{{čt/komentář| --~~~~}}</nowiki></code> |
* <code><nowiki>{{čt/komentář| --~~~~}}</nowiki></code> |
||
Zejména u negativních recenzí doplňte před svůj podpis i stručné zdůvodnění. |
Zejména u negativních recenzí doplňte před svůj podpis i stručné zdůvodnění. Případné polemiky s recenzemi, je-li to nutné, veďte na diskusní stránce k návrhu. |
||
== Zpracované návrhy == |
== Zpracované návrhy == |
||
Verze z 25. 10. 2016, 13:08
Zde jsou návrhy článků, které by se mohly objevit na Hlavní straně v sekci Článek týdne. Schválené návrhy přiřazené k týdnům se přesouvají do přípravy. Seznam již zveřejněných článků týdne je v archivu.
Návrhy jsou ukázkami již existujících kvalitních článků. Ideálně by se mělo jednat o recenzované Dobré nebo Nejlepší články (můžete vybírat z dosud nepoužitých Dobrých nebo Nejlepších článků), není to však podmínkou. Články se zajímavou tématikou mají velké plus.
Návrhy by měly:
- dodržovat délku textu 1200–2000 znaků (s mezerami, bez wikiformátování, ideálně kolem 1500); text rozdělte do dvou odstavců;
- obsahovat poutavý obrázek s popisem, jehož výsledná šířka na Hlavní straně bude 100px.
Ukázka by v rámci možností měla korespondovat s úvodem článku. Několik tipů na dobrý úryvek:
- vybírejte do ukázky zajímavé informace;
- snažte se psát poutavě, zkuste čtenáře zaujmout;
- můžete psát volnějším stylem, než jak je psán úvod v článku (tam je samozřejmě nutné dodržovat přísně encyklopedický styl);
- vyhýbejte se odborným termínům, složitým formulacím i přehlcení ukázky daty a čísly;
- zkuste vybrat co nejzajímavější obrázek k článku;
- odkazujte na zajímavé články; pokud neexistují, vytvořte je.
Prosíme, nečekejte, že se bude návrhem někdo detailně zabývat a předělávat ho, aby mohl jít na Hlavní stranu. Nebude. Je hlavně na navrhovateli, aby dodal článek, který může týden reprezentovat Wikipedii na její úvodní stránce.
Posuzování návrhů
Přítomnost návrhů zde ještě nezaručuje, že se daný výňatek na Hlavní straně v dohledné době vyskytne. Chcete-li přispět ke schválení návrhu nebo máte-li k němu námitku či připomínku, přidejte k němu svou recenzi (do prvního volného číslovaného parametru recenze1-9) a využijte k tomu příslušnou předlohu:
{{čt/ano| --~~~~}}{{čt/ne| --~~~~}}{{čt/komentář| --~~~~}}
Zejména u negativních recenzí doplňte před svůj podpis i stručné zdůvodnění. Případné polemiky s recenzemi, je-li to nutné, veďte na diskusní stránce k návrhu.
Zpracované návrhy
| Článek | Obrázek | Anotace | Recenze | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Č | N | T | |||
Emil Hácha
N – T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
 |
Doc. JUDr. Emil Hácha se narodil v roce 1872 v Trhových Svinech. V roce 1895 promoval na Karlově univerzitě v Praze a v roce 1898 nastoupil k českému zemskému místodržitelství v Praze. Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918. Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu, který spolu s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit, a po Pantůčkově smrti jeho druhým prezidentem. Byl znalcem anglosaského zvykového a mezinárodního práva. Byl členem legislativní rady vlády ČSR, České akademie, České učené společnosti a haagského rozhodčího soudu. S bratrem Teodorem pořídil první český překlad románu J. K. Jeroma Tři muži ve člunu.
Po odstoupení prezidenta Beneše přijal 30. listopadu 1938 funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky. Dne 14. března 1939 byl pozván do Berlína a přinucen k souhlasu se vznikem protektorátu Čechy a Morava. Mylně se domníval, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V rámci možností aktivně prosazoval práva českého národa, odmítl slib věrnosti Hitlerovi a žádal propuštění vysokoškolských studentů. Vlivem postupující aterosklerózy se však zhoršovalo jeho tělesné i duševní zdraví. Po atentátu na Heydricha již podlehl nátlaku nacistů i českých kolaborantů. Odsoudil atentát i exilovou vládu, přijal od Hitlera luxusní automobil jako dar k 70. narozeninám a byl z něj učiněn symbol vlastenectví. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval. Dne 13. května 1945 byl zatčen a 27. června v pankrácké vězeňské nemocnici zemřel.
|
| ||
Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě
N – T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat] Formálně založeno 28. května 1942, tak třeba k půlkulatému výročí? |
Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (KVMČM) byla masová mimoškolní organizace pro výchovu české mládeže ve věku od 10 do 18 let v intencích nacionálně-socialistických idejí. Působila na území Protektorátu Čechy a Morava v letech 1942–1945. Organizace pořádala sportovní akce, ale i kulturní kampaně (Umění mládeži, Kulturní péče o českou mládež, Knihovna pro mládež), umělecké soutěže (Ukaž co umíš), sociální kampaně (Šijeme panenky, Šijeme pro nejmenší, Pomáháme maminkám apod.). Vydávalo též časopisy pro mládež Správný kluk, Dívčí svět a další.
Věnovalo se i rekreaci mládeže. Denní režim začínal a končil po vzoru Hitlerjugend nástupem a vztyčením či sundáním (říšské a protektorátní) vlajky spolu s provoláním hesla „Bojovat mohu jen za to, co miluji!“ a zpěvem písně; v Čechách „Čechy krásné, Čechy mé“ a na Moravě „Moravo, Moravo“. Následovalo heslo dne, po vzoru Hitlerjugend, například: „Život je práce, práce jest štěstí.“ (Robert Ley). Kromě politických přednášek a pochodování v útvaru na veřejnosti byla výchovným prostředkem užívaným v Kuratoriu například péče o udržování čistoty, kdy vzorně čisté chatky obdržely ocenění „vlajka čistoty“. |
| |||
 |
Říp je zdaleka viditelný vrch o nadmořské výšce 455,2 m vystupující z roviny asi 5 km jižně od Roudnice nad Labem. Spadá do geomorfologického okrsku Krabčická plošina. Jde o čedičovou kupu – pozůstatek třetihorního vulkánu – dnes již značně sníženou zvětráváním, se silnými suťovými vrstvami na úpatí. Zdejší sodaliticko-nefelinický čedič obsahuje kromě olivínu i magnetit, což způsobuje lokální magnetickou anomálii – na hoře lze pozorovat výchylky střelky kompasu. Až do roku 1879 byl Říp bezlesý. Dnes téměř celou horu pokrývá dubohabrový les. Na úpatí vyvěrají tři prameny.
Jedná se ovšem také o památné místo české mytologie a historie. Podle pověsti sem přišel praotec Čech, přehlédl okolní krajinu a rozhodl se zde usadit. Legendu poprvé zaznamenal počátkem 12. století kronikář Kosmas, v 16. století ji rozvinul Václav Hájek z Libočan a patrně nejznámějí zpracování vytvořil roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Název hory je však mnohem starší, znamená prostě horu, skálu či pahorek. Na vrcholu hory stojí románská rotunda sv. Jiří, původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Poprvé je připomínána roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. stávající kostelík opravit a rozšířit na paměť vítězství proti německému králi Lotharu III. v bitvě u Chlumce. Později se stal oblíbeným poutním místem. Každoroční pouť se koná v neděli před svátkem sv. Jiří (24. dubna). Roku 1868 zde byl vyzvednut a do Prahy slavnostně dopraven jeden ze základních kamenů Národního divadla.
|
| |||
Cædmon
N – ostatní T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
Jul2006.jpg) |
Cædmon byl první známý staroanglický (anglosaský) básník žijící ve 2. polovině 7. století. Veškeré zprávy o jeho životě pocházejí pouze z latinsky napsaného díla Historia ecclesiastica gentis Anglorum (Církevní dějiny národa Anglů), jehož autorem je učenec a historik Beda Venerabilis (Beda Ctihodný).
Podle Bedy Ctihodného byl Cædmon Kelt pracující jako pastevec poblíž významného northumbrijského kláštera Streonæshalch (dnes Whitby Abbey, Severní Yorkshire). Ve snu byl díky božímu vnuknutí obdařen výjimečnými básnickými schopnostmi, stal se mnichem v tomto klášteře, působil zde jako básník a roku 680 zde zemřel. Z dochovaných skladeb, které podle Bedy Ctihodného Cædmon vytvořil, je mu dnes přisuzován jen Hymnus o Stvoření (Cædmon's Hymn), složený prý ve snu na pokyn anděla. Jde o prostou náboženskou báseň o pouhých devíti verších, která velebí Boha Stvořitele a ve které je tradiční aliterující formou vyjádřena vroucí síla křesťanské myšlenky. Je to nejstarší dochovaná staroanglická báseň vůbec. Cædmonovi byly přisuzovány také některé delší epické skladby na biblické náměty, které jsou dnes však pokládány za díla neznámých autorů ze 7. až 9. století (v této souvislosti se také někdy hovoří o dílech z tzv. Cædmonovy školy). Rovněž mu bylo neprávem přičítáno autorství básně Sen o kříži (The Dream of the Rood) z 8. století, za jejíhož autora je nyní považován některý z básníků tzv. Cynewulfovy školy. |
| ||
Metamorfní facie
N – ostatní T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
 |
Metamorfní facie je geologický grafický koncept, který umožňuje na základě výskytu určitých typových minerálů tzv. indexových minerálů a hornin odhadovat teplotně-tlakové podmínky, za kterých došlo k jejich metamorfóze a následně jak výchozí chemické složení, tak i stupeň její přeměny. Tento koncept je pro snazší interpretaci převeden do jednoduchého diagramu, který se skládá z několika základních zón stabilních za určitého tlaku a teploty. Zóny zvané facie jsou prostorově omezeny a vyjadřují jednotlivé rozložení základních indexových minerálů i stupeň metamorfózy. Indexový minerál začíná po dosažení určitých teplotně-tlakých podmínek růst na úkor dříve stabilních minerálních asociací.
V současnosti je vymezeno 7 až 8 základních metamorfních facií v závislosti na autorovi diagramu: zeolitová, prehnit-pumpellyitová, modrých břidlic, eklogitová, zelených břidlic, epidotických amfibolitů (někdy se rozděluje jako součást amfibolitové facie), amfibolitová a granulitová. Ve spodní části diagramu se dále nachází málo významné facie, které se někdy ani samostatně nevyčleňují. Pro úplnost jsou zde ale uvedeny od nejnižších teplot po nejvyšší. Je to facie albit—epidotických rohovců, facie ambibolických rohovců, facie pyroxenických rohovců a facie sanidinitová.
|
| ||
Tirpitz (1939)
N – ostatní T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
 |
Tirpitz byla druhá bitevní loď třídy Bismarck německé Kriegsmarine. Své jméno dostala podle německého admirála Alfreda von Tirpitze. V pozdějších fázích druhé světové války byl Tirpitz kotvící v norských fjordech přezdíván (Osamělá) královna Severu.
Až do nástupu japonských bitevních lodí Jamato a Musaši byl Tirpitz největší bitevní lodí na světě. Jeho význam spočíval po celé tři roky především v jeho samotné existenci. Skutečného boje na moři se loď zúčastnila pouze minimálně (nikdy se neúčastnila dělostřeleckého souboje s jinou lodí), zato byla pod neustálým dohledem a tlakem Britů, kteří se ji mnohokrát snažili potopit nejrůznějšími neobvyklými způsoby, včetně nasazení miniponorek a lidských torpéd. Nakonec se jim to podařilo leteckým útokem v době, kdy byla již loď trvale upoutána na kotvy u norského Tromsø. Po několika zásazích superbombami Tallboy dne 12. listopadu 1944 se loď převrátila a potopila. |
| ||
Tom Pryce
N – ostatní T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
 |
Tom Pryce (11. června 1949 – 5. března 1977) byl britský jezdec Formule 1 původem z Walesu, který se proslavil vítězstvím v Závodě šampionů a v nemistrovském závodě Formule 1. Pryce je jediným velšským vítězem závodu Formule 1 i držitelem pole position a také jediným Velšanem v historii, který byl v závodě F1 ve vedení – dvě kola Grand Prix Velké Británie 1975.
Jeho kariéra ve Formuli 1 začala v malém týmu Token, za který odstartoval do Grand Prix Belgie 1974. Krátce po strhujícím výkonu v doprovodném závodě Formule 3 před Velkou cenou Monaka 1974 získal Pryce místo v týmu Shadow, ve čtvrtém závodě, Grand Prix Německa 1974, dojel šestý a obdržel svůj první mistrovský bod. Později dvakrát dosáhla na pódiová umístění, když skončil třetí v Grand Prix Rakouska 1975 a v Grand Prix Brazílie 1976. Tom Pryce byl považován za výborného jezdce v mokrých podmínkách. Během deštivého tréninku Velké ceny Jihoafrické republiky 1977 překonal všechny soupeře včetně mistrů světa Niki Laudy a Jamese Hunta. Jeho čtvrtá sezóna v týmu Shadow byla ukončena smrtelnou nehodou během Grand Prix Jihoafrické republiky 1977, když se ve vysoké rychlosti srazil se závodním maršálem Frederikem Jansenem Van Vuurenem.
|
| ||
Plastový vojáček
N – ostatní T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
.jpg) |
Plastový vojáček je druh dětské hračky vyráběný z plastu a znázorňující postavu vojáka při různých bojových činnostech. Jedná se o poměrně rozšířenou hračku, která je vyráběna v široké škále velikostí v závislosti na věku dítěte, pro které by měla být určena. Nejčastěji jsou vyráběny postavičky ve dvou velikostech – okolo 25 mm a 70 mm. Tato hračka je oblíbená hlavně u chlapců. Plastoví vojáčci nahradili původní hračku v podobě cínového vojáčka, který je dnes chápán spíše jako sběratelská vášeň než jako hračka pro děti.
Plastoví vojáčci se vyrábí v celé škále druhů – jak od různých vojenských činností (granátník, velitel, samopalník, kulometčík, pěšák, minometčík a mnoho dalších), tak také s výstrojí a výzbrojí celé řady současných i historických armád (britská, americká, francouzská, sovětská, německá, armády napoleonských válek, americké občanské války a dalších). Kromě samotných vojáčků se vyrábí i podpůrné vojenské vybavení, jako jsou tanky, letadla, džípy, vrtulníky, děla, ale třeba také zátarasy, ploty či vlajky. Jednotlivé armády od sebe bývají rozlišeny i barevně, takže se vyskytují vojáčci modří, zelení, hnědí, šedí, atd. Vedle novodobých vojáčků se podobně vyráběly či vyrábí i postavičky indiánů a kovbojů či rytířů. Na motivy plastových vojáčků a jejich her vznikly i počítačové hry, jako například Army Men: Air Attack a další.
|
| ||
Metro v Praze
N – T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
 |
Provoz pražského metra byl slavnostně zahájen právě před 40 lety - dne 9. května 1974, při příležitosti 29. výročí osvobození Rudou armádou. V tento den nastaly i další zásadní změny v pražské městské dopravě. Linkové vedení povrchové dopravy bylo přizpůsobeno metru. Byl ukončen provoz dvounápravových tramvají a zrušena trať z náměstí Hrdinů na Budějovické náměstí. V celé síti byl zaveden jednotný, nepřestupní tarif a zrušena funkce průvodčích. Jízdenky v povrchové dopravě si cestující označovali v děrovacích strojcích, do metra se vstupovalo skrz turnikety po vhození mince. Jízdné bylo jednotné – 1 Kčs.
Slavnostnímu zahájení provozu byl přítomen generální tajemník Komunistické strany Československa KSČ Gustáv Husák, nezúčastnil se tehdy již těžce nemocný prezident Ludvík Svoboda ani premiér Lubomír Štrougal. První trasa měla délku 6,7 km, devět stanic a provoz na ní zajišťovaly třívozové soupravy typu Ečs ze Sovětského svazu. Dějiny metra v Praze jsou ovšem mnohem starší. Od prvního návrhu stavby metra do zahájení provozu uplynulo téměř přesně třičtvrtě století.
|
| ||
Lak na nehty
N – ostatní T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
 |
Lak na nehty je druh kosmetického líčidla, které se používá pro zvýraznění a zpevnění nehtů, vytvoření umělého lesku, změně barvy či vytvoření okrasného ornamentu. Aplikuje se pomocí malého štětečku na všechny prsty na rukou i nohou. Časté jsou tmavě rudé barvy laku, či bezbarvá varianta sloužící pouze k posílení lesku. Existuje celá škála barev, které je možné na nehtech i kombinovat od průhledné, žluté, červené, zelené, modré až po černou.
Před aplikací laku by měly být nehty pořádně umyté, vyčištěné a usušené, aby lak dobře přilnul a neodloupával se. Pro delší životnost laku se dá využívat i podkladový lak na nehty. Současně se doporučuje nanášet lak ve dvou vrstvách s intervalem okolo jedné minuty, čímž se zlepší jeho přilnutí a výsledný vzhled. Během aplikace se lak roztírá pravidelně po celém nehtu až ke kůži a následně se nechává volně zaschnout (pokud již částečně zatuhl, je možné urychlit zasychání kmitavými pohyby končetiny). Lak na nehty se odstraňuje z nehtů za pomocí vaty a kosmetického odlakovače.
|
| ||
Titanic
N – ostatní T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
 |
RMS Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době to byl největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line – Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících[P. 1] a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky.
Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky.[P. 1] Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. |
| ||
Starokladrubský kůň
N – T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
 |
Starokladrubský kůň je nejstarší české plemeno, český chovatelský unikát, jehož původ sahá až na začátek novověku. Zároveň je to jediné plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Do dnešních dnů si stále udržel barokní ráz. Dnes je to velmi oblíbený výstavní nebo rodinný kůň, vhodný i pro to, aby na sobě vozil malé děti. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem. Tento hřebčín je nejstarším v Evropě a jedním z nejstarších fungujících hřebčínů vůbec. Obecně se dělí na dva typy: starokladrubský bělouš a starokladrubský vraník.
Základem chovu byly domácí klisny zkřížené s dovezenými starošpanělskými a staroitalskými (neapolskými) hřebci. Od 17. století byla vedena plemenná kniha, ve které bylo zaznamenáno přes 1 000 kusů starokladrubských koní. Někteří z nich měli údajně výšku v kohoutku 2 m, i když současní koně jsou menší. Za sedmileté války hřebčín vyhořel a přestože koně byli včas evakuováni, bylo zničeno mnoho dokumentů o šlechtění a chovu starokladrubských koní. Císařovna Marie Terezie pak hřebčín zrušila, pak jej ale Josef II. znovu obnovil. Po vzniku samostatného Československa se chov potýkal s mnoha problémy, protože koně byli vnímáni jako symbol habsburské monarchie. |
| ||
Tutanchamon
N – ostatní T – 2015 / 48 D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
_1.jpg) |
Tutanchamon byl egyptská král a jeho jméno je známé po celém světě. K poznání egyptologie napomohlo otevření Tutanchamonovy hrobky 25.listopadu 1922 britským egyptologem Howardem Carterem. Bohatství, které obsahovala Tutanchamonova hrobka, budí emoce dodnes a egyptologové stále z bohatství ukrytém v hrobce čerpají vědecké poznatky o starověkém Egyptě.
Faraon vládl 10 let a hrobka obsahovala kompletní pohřební výbavu, která je dnes vystavena v muzeum v Káhiře. Výbava se skládala z nejrůznějších věcí, určených pro posmrtnou potřebu. Byly nalezeny nádoby s oleji, vodou, vínem i potraviny. Byly nalezeny truhlice s oděvy i truhlice naplněné šperky, ale také sošky, luky i šípy. V hrobce byla pohřební komora se sarkofágem a tělo krále Tutanchamona bylo v několika rakvích. Howard Carter zpracovával nalezené předměty z Tutanchamonovy hrobky do konce svého života. Hrobku a nalezené předměty popsal ve třech svazcích a svoje rukopisy opatřoval nákresy, náčrty i kresbami. Zemřel v roce 1939 a svoje rukopisy nestihl plně dokončit. Jeho dílo je k dispozici badatelům a nadšeným egyptologům stále. |
| ||
Bible Melantrichova
N – T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat]
|
 |
Bible Melantrichova patří k nejvýznamnějším vydáním Bible v renesančních Čechách. Její význam spočívá jak ve velmi vysokém nákladu, který vedl též k velkému rozšíření této Bible, tak v její vysoké umělecké a typografické úrovni. Za Melantrichova života byla tato Bible vydána sedmkrát, resp. čtyřikrát či pětkrát. Melantrichova bible patří k českým utrakvistickým vydáním, ale Melantrich zcela plánovitě přihlížel i k potřebám a požadavkům katolické strany a také luteránů. Kromě celé Bible Melantrich třikrát vydal i samotný Nový zákon.
První vydání Melantrichovy bible bylo dokončeno 11. dubna 1549 a vyšlo v tiskárně umírněného katolíka Bartoloměje Netolického jako společný podnik Netolického a Melantricha. Iniciátorem byl humanisticky zaměřený Melantrich, zatímco Netolický poskytl finanční a právní zázemí, neboť Melantrich v té době jako utrakvista nesměl provozovat tiskárnu. Revizi Nového zákona s použitím řeckého originálu a jazykovou modernizaci provedl Melantrichův bývalý spolužák na Pražské univerzitě Sixt z Ottersdorfu. Ten také doplnil vlastní biblický text historickým přehledem Putování svatého Pavla a Melantrich sepsal Předmluvu k pobožnému čtenáři. Vydání obsahuje též pět celostránkových ilustrací, deset druhů iniciál, bordur, vinět a dalších ozdobných grafických prvků. Jak dokládá řada dotisků či nových vydání Melantrichovy Bible, byl o ni přes poměrně vysokou cenu podobně rozsáhlých knih veliký zájem.
|
| ||
Gravitační vlny
N – ostatní T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat] Můj první návrh na hlavní stranu, tak kdyžtak omluvte, když to bude celé blbě. |
 |
Gravitační vlny jsou fluktuace zakřivení časoprostoru, které se šíří jako vlny rychlostí světla. Jde tedy o vlny křivosti časoprostoru. Předpovězeny byly Albertem Einsteinem jako důsledek jeho obecné teorie relativity. První pozorování gravitačních vln proběhlo 14. září 2015 na americkém detektoru LIGO, i když nepřímé důkazy byly předloženy již dříve.
Gravitační vlny vznikají při vzájemném pohybu těles v gravitačním poli, jejich významnými zdroji jsou však především těsné binární systémy kompaktních hvězd v konečném stádiu jejich vývoje (černých děr, neutronových hvězd), výbuchy supernov a srážky černých děr. Zdrojem gravitačních vln tedy může být určitý nerovnoměrný pohyb hmoty, ke kterému dochází v relativně malé oblasti prostoru. Gravitační vlny přenášejí energii, která je ekvivalentní hmotnosti. Tato energie tedy opět působí jako zdroj gravitačního pole. Z toho důvodu se také budou dvě gravitační vlny při svém setkání vzájemně ovlivňovat, např. se budou rozptylovat. Tím se gravitační vlny odlišují např. od vln elektromagnetických, které nepřenášejí elektrický náboj, proto také při setkání dvou elektromagnetických vln nedochází k jejich ovlivnění (obě elektromagnetické vlny vzájemně projdou, aniž o sobě vědí). |
| ||
Wrong Way Up
N – T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat] Kdyby šlo použít fotografie obou hudebníků, jako je to v článku, bylo by to lepší, ale netrvám na tom. Vím, že anotace nedosahuje požadovaného počtu znaků, ale nevím, čím ji doplnit (ESO). |
.JPG) |
Wrong Way Up je společné studiové album britských hudebníků Johna Calea a Briana Ena z roku 1990. Deska obsahuje deset autorských písní s celkovou stopáží 41 a půl minuty. Převážná část alba byla nahrána v Enově vlastním studiu ve Woodbridge. Dvojice spolu v minulosti mnohokrát spolupracovala, avšak nikdy nenatočila společnou desku. Na albu se podíleli jak Caleovi (David Young), tak i Enovi (Rhett Davies) dlouholetí spolupracovníci, stejně jako Enův bratr Roger. Pro Calea jde o druhé kolaborativní album vydané v tomto roce. Již v dubnu totiž vydal společnou nahrávku s Lou Reedem nazvanou Songs for Drella. Z alba bylo vydáno také několik singlů. Na obalu alba se nachází dvě fotografie oddělené linií dýk, což naznačuje spory, které mezi hudebníky vznikly během prací na albu. Reedice z roku 2005 má obal upravený a dýky se zde nevyskytují. Autorem obalu byl Brian Eno a v jeho bookletu bylo poděkování čtrnácti lidem, včetně Caleovy tehdejší manželky Risé.
|
| ||
Black Acetate
N – T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat] Vím, že anotace nedosahuje požadovaného počtu znaků, ale nevím, čím ji doplnit (ESO). |
.JPG) |
Black Acetate je čtrnácté studiové album velšského hudebníka a skladatele Johna Calea z roku 2005. Bylo představeno dva roky po vydání předchozího alba HoboSapiens v říjnu 2005 vydavatelstvím EMI Records. Jde o jeho druhé a zároveň poslední studiové album vydané touto společností. Jde zároveň o jeho poslední řadovou desku do roku 2012, kdy vydal album Shifty Adventures in Nookie Wood. Hlavním producentem alba byl sám Cale; většinu písní s ním však produkoval Herb Graham, Jr., skladbu „Sold-Motel“ pak Mickey Petralia. Výkonným producentem byla Caleova manažerka Nita Scott, která tuto funkci zastávala i na řadě jeho dalších nahrávek. Album obsahuje celkem třináct písní. Někteří kritici album oceňovali, část však měla opačný názor. Jedním z problémů byla improvizovaně vzniklá píseň „Brotherman“. Album se umístilo v belgické vlámské hitparádě Ultratop nejlépe na 87. místě. Název Black Acetate dostalo podle starých acetátových desek.
|
| ||
Paris 1919
N – T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat] Vím, že anotace nedosahuje požadovaného počtu znaků, ale nevím, čím ji doplnit (ESO). |
.jpg) |
Paris 1919 je třetí sólové studiové album velšského hudebníka Johna Calea, vydané v březnu roku 1973 prostřednictvím hudebního vydavatelství Reprise Records. Spolu s albem The Academy in Peril, vydaným v předchozím roce, jde o jediné Caleovo album vydané touto společností; později přešel k vydavatelství Island Records. Celé album pojednává o tom, jak mu chyběla Evropa (pochází z Walesu, ale řadu let žil v USA). Texty písní jsou složité a obsahují řadu metafor. Album Paris 1919 bývá kritiky označováno za vůbec nejlepší Caleův sólový počin. Obsahuje celkem devět písní o celkové délce třicet jedna a půl minuty. Producentem alba byl Chris Thomas, který později působil coby klávesista v Caleově doprovodné skupině. O hudební doprovod se na albu postarala skupina Little Feat a orchestr složený ze studentů Kalifornské univerzity v Los Angeles.
|
| ||
Fear (album, John Cale)
N – T – D – ? [Zobrazit] [Editovat] [historie] [Diskuse] [Vyprázdnit paměť] [Přejmenovat] Vím, že anotace nedosahuje požadovaného počtu znaků, ale nevím, čím ji doplnit (ESO). |
 |
Fear je čtvrté sólové studiové album velšského hudebníka Johna Calea, jež bylo vydáno v říjnu 1974 jako jeho první řadové album zveřejněné vydavatelstvím Island Records. Deska obsahuje devět autorských písní s celkovou stopáží čtyřiceti minut. Její nahrávání probíhalo ve studiích Sound Techniques a Olympic Studios v Londýně. Producentem byl Cale, který na ní rovněž zpíval a hrál na několik dalších nástrojů. Dále se na ní podíleli další hudebníci, již měli v té době smlouvu se společností Island Records, a sice Brian Eno či Phil Manzanera ze skupiny Roxy Music, dále Richard Thompson, Bryn Haworth a další. Ještě před vydáním tohoto alba odehrál John Cale společné vystoupení s Ayersem, Enem a Nico v londýnském sále Rainbow Theatre. Na něm také provedl dvě skladby z alba Fear, a to „Buffalo Ballet“ a „Gun“. Žádná z nich však později nevyšla na koncertním albu June 1, 1974 zaznamenaném při tomto koncertu.
|
| ||
